jefff
komentáře u knih

Podobně nepříjemný psycho-thriller jako byla Misery. V první půlce jsem si říkal, proč mám tohle sakra číst. Ale s postupujícími stránkami to smysl dávat začalo. Pravdou je, že občas jsem se nachytal, že některé odstavce přeskakuju. Témata se opakovala a některé stavy snění nebyly až tak záživné. Některé zase byly drásavé (viď ťatíčku....). Každopádně konec mě překvapil a i když mi zprvu neseděl do konceptu, vlastně to byl povedený konec. Geraldova hra není nejlepší King ani jeden z nejlepších, ale své kvality kniha má. Komu se líbila Misery, ocení i boj Geraldovi manželky.


Nádherně vyprávěný příběh, velké dobrodružství, které neomrzí ani po letech. Nedozírnost fantazie Tolkiena a propracovanost jeho světa je dle mého stále nepřekonaná.


Zloději tváří jsou pro mě velice rozporuplným dílem. Začnu negativy. Shine (případně překladatel) nemá zatím úplně vypsaný styl a je to hrozně znát. Z opravdu zajímavého a originálního námětu nedokázal vytřískat zhola nic. Klaustrofobický horor s prvky sci-fi a psycho-thrilleru? Zní to skvěle? A rozhodně mohlo a mělo být!
Jenže první část je vrstvením divných nelogičností, nedotažeností, které hrozně bijí do očí a spisovatel si s nimi ulehčil práci na úkor kraitivity. Na druhé straně je druhá část opravdu hodně napínavá a finále je na poměry žánru (kde to pravidelně zhatí veškeré dosavadní snažení autora) skvěle zvládnuté.
Moc se mi osobně neosvědčilo střídaní pohledů jednotlivých postav a tím i střídaní kapitol podle postav v knize. Opakovaně mě tento způsob vyprávění neoslovil a sice to je berlička pro autora, ale na úkor (opět) kreativity. Postavy lze vrstevnatě vykreslit i jinak. Právě hloubka postav, na kterých je celá kniha založena, není ideální a i ke konci působí plošeji, než by bylo žádané.


Zaujala mě vyvedená obálka i seznam docela atraktivních jmen českých autorů. Překvapivě mě zaujali většinou ti méně známí a naopak ti protřelí zklamali. Nejvíce pak Mornštajnová, která nabídla veskrze průměrnou detektivku s nepřekvapivou pointou. Neff si pak zkusil vraždu ala Agatha Christie, ale celé to bylo strašně šroubovité a vlastně nudné a vůbec mě nezaujal Marek Epstein se svou divně psanou Krví. Naopak skvěle budovaný příběh nabídla Řeznice Jakuba Katalpy. Trpková zase dobrou psychologickou hru. Napětí zafungovalo v povídce Davida Urbana s lehce úsměvným koncem. Zkušenou autorskou ruku nabídl Goffa, jehož dialogová hra mě bavila skoro nejvíce. Kateřina Surmanová pak potvrdila svůj talent ve výborně napsané a vypointované povídce Ctitel.
Celkově slušná sbírka, kde se minimálně k pěti, šesti povídkám moc rád vrátím.


Před lety jsem viděl film, ale mnoho jsem si nepamatoval. Musím říct, že kniha mě uchvátila. Jde o promyšlený, napínavý a výborně napsaný thriller se skvělými vyšetřovateli a mozaikou postav. Prakticky jde o učebnici, jak správně psát tenhle žánr. Jsem zvědavý na další díly.


Trvalo to, ale konečně jsem se ke knižnímu Kamenu mudrců dostal. A jsem docela potěšen. Napsané je to svižně, mile a celkem pohodlně se doklopýtáte poutavému finále. Alespoň tento díl je spíš určen pro mladší čtenáře, je to znát na jednoduchém slohu i na přímé dějové lince bez odboček. Ale neurazí. Přes Vánoce fajn čtivo.


Překvapivý klenot hororového žánru, kdy čtenář s napjatým dechem odkrývá společně s Joffreym Coppelstonem tajemství jedné farmy a malého městečka. Je to nápadité, originální a vlastně i děsivé. Navíc je to skvěle napsáno a děj je vyloženě strhující až do poslední stránky. Pecka ke které se určitě vrátím.


Jardu Konáše mám jako hudebního publicistu rád. Jeho beletristické já jsem ale neznal a debut Dominika mě minul. Krásná obálka od Arga mě ale nalákala spolu se zajímavou anotací. Příběh byl opravdu zajímavý, v lecčem mi připomněl Šepot z lesa od Surmanové. Bohužel v tomhle souboji Město v mlze prohrává. Surmanová si uměla lépe pohrát s postavami, které byli plastičtější a psychologicky uvěřitelnější. Tady trochu klouzali po povrchu. Konec příběhu je takový divoký, ale asi mi vyloženě nevadil. Docela mi seděl i hlavní hrdina s nepříliš hrdinským chováním. Co mi nakonec vadilo nejvíce, je absence kapitol. Ony mají svůj smysl a ani Konáš to nezvrátí. Hezky by příběh provzdušnily.


Krásná obálka, zajímavá anotace, lákadlo obvyklé kvality japonských autorů. Coby se mohlo pokazit? Všechno. Příběh je přes dobrý nápad hrozně nezáživně zpracovaný, skoro až odbytý. Po první části jsem knihu odložil, neboť je to slohově a nápadem podprůměrná kniha.


Má první kniha od Koontze a hned velké nadšení. Dlouho jsem se jeho dílům vyhýbal - většinou proto, že mě tématem nezaujaly. Ale Nadranc působilo lákavě. Navíc po přečtení se mé očekávání naplnily. Je to přímočarý thrillerový road trip, který by klidně mohl být i delší. Psychologií a stylem mi to připomnělo Kinga, jen bez všeho toho balastu kolem - jen ta drásavá dřeň. Výborně napsané po všech stránkách. Prosím o dalšího Koontze.


Já se přidám k těm nespokojenějším čtenářům. Asi jsem čekal více. Zaprvé mě samotný příběh vůbec nezaujal a ani nebavil a od půlky jsem ztrácel pozornost. Navíc příběhová rozstříštěnost jednotlivých linek rozkládá spád. Navíc přehnaná snaha šokovat explicitním jazykem mi taky nebyla po chuti. Někdy to sedne, tady vůbec. Další díly nepřidám.


Útlá novela, ze které křičí sváteční atmosféra, byť ne v tom nám známém slova smyslu. Je to velký příběh, který se možná nedá docenit při samotném čtení, ale zpětně rozhodně.


Fakt mě to bavilo. Od začátku až do konce. Celý příběh byl promyšlený, zamotaný a i přes maličkosti vlastně uvěřitelný. Postavy byly propracované a práce s psychologií rovněž dobrá. Jasně, tématikou je to mířeno spíš na ženy, ale nemyslím si, že by to bylo určeno výhradně jim. Povedená kniha.


Kopírák je kniha psaná hlavně na efekt. Autorka se snažila být šokující počtem a brutalitou vražd a bylo to skoro ke škodě, protože v určitých pasážích bylo evidentní, že kdyby se snažila jít více do hloubky postav, uměla by to. Jenže místo budování atmosféry vsadila na kadenci popisů mrtvol a atraktivního inspirování se sériovými vrahy. Konec je napínavý, to fakt jo, ale nepříliš věrohodný a celková psychologie vraha za mě strašně nedostatečná. Na durhou stranu byla kniha fakt napínavá a čtivá, a to se u thrillerů cení.


Po přečtení knihy jsem měl dva převažující dojmy. Zaprvé, že mě nadchlo, jak je Veronika Fiedlerová dobrou spisovatelkou. Přinejmenším po technické stránce. Píše plyně, má hezký sloh a příběh má spád i v pomalejších dějových linkách. Je vážně dobrá. Druhý dojem byl, že je hrozná škoda, že autorka nevytěžila z příběhu více. Celé dílo mi přišlo jako skvělý start a byl jsem zvědav co dále. Hlavní hrdinka nejednoznačná, motiv jejího konání trochu zahalen, mozaika skvělých vedlejších postav...ale nakonec mi to přišlo nevyužité.


Kdysi jsem četl od Boltonové Obětinu a tehdy to byl jeden z nejlepších thrillerů, které jsem kdy četl. Po letech jsem po autorce znovu sáhl, neboť mě zaujala anotace jejího románu Rakvář. Ale jako bych četl úplně jiný rukopis, než od té skvělé, nápadité spisovatelky, která mě uhranula. Nudné, nezábavné, divné postavy...příběh sice není zlý, ale jeho vývoj je úporný. Nakonec jsem nedočetl a to se mi stává opravdu málokdy. Ale po sto padesáti stranách jsem se víc nutit nechtěl.


Potřebuji další informace! Na knize mi nejvíc vadilo, že končí. Kdyby měla dvojnásobek - vlastně ne - trojnásobek stran, budu nadšený. Tichý píše stroze a informativně, ale mě to vůbec nevadilo a k té policejní práci to tak nějak pasovalo. Informace, které tu zazní jsou fascinující, i když hodně z toho člověk zná od Kmenty (kterého pro mě překvapivě autor nemá rád). Občas něco nakousne a člověk by chtěl vědět víc, ale chápu, že některé informace podléhají ochraně. Ta jména, která tu zazní, jsou notoricky známá a nepřekvapí, ale překvapí celková zkorumpovanost systému. Věřím že tak moc špatné už to není, ale já jsem optimista...


Hodnocení je spíš tři a půl hvězdy, ale nakonec jsme se přiklonil k vyšší hranici. A zejména proto, že mě uháněla velká zvědavost, kam Little příběh požene. První půlka knihy je trochu vláčnější, ale poměrně brzy začínají prosakovat až šokující detaily a bizarní scény, které s každou stránkou gradují. Poslední čtvrtina je vyloženě strhující a děsivá, ale samotný konec moc radosti nepřinesl. Spíš velké rozčarování. Škoda, že to autor nedokázal pořádně dotáhnout. I tak ale velice dobrý moderní horor.


Konečně jsem se k téhle fantasy klasice dostal. A musím říct, že mě uhranula svou čtivostí i čistou krásou. Nic náročného ani extra propracovaného, ale kouzlo v příběhu tkví v ryzosti. Čaroděj Zeměmoří je destilovaným zástupcem žánru a vlastně úplně zklamat nemůže. Těším se už teď na další výpravu do Zeměmoří.


V zapadlé polici jednoho menšího pražského knihkupectví jsem objevil tenhle kousek, který mě nalákal anotací i docela vyvedenou obálkou. Pravdou je, že kulisy Antverp jsou pro české čtenáře neotřelé, ale autor je příliš nevyužívá. Samotný příběh je vlastně originální, ale stoupajícím počtem stran se rozpadá pod tíhou mnoha a mnoha nezajímavých dialogů a diletantského vedení vyšetřovatelů. Finále dobré, nechyběl twist a a napětí. Ve výsledku spíš průměr, ale za přečtení stojí.
