jefff
komentáře u knih

Tak i druhý díl nabídl strhující jízdu, napětí a především skvělý příběh. Linie knihy se od začátku k sobě nemilosrdně blíží až do finálního souboje, kde se snad ani nedá nepřeskakovat odstavce. Super díl.


Goffův styl mi sedí. Libí se mi jeho vyprávění, byť občas používá obraty, které se v textu pravidelně opakují a narušují autentičnost (např. časté nej XY). Přiznat vinu - první díl série - se mi líbil ještě o dost víc. Hlavně příběh byl silný. Tady se mi příběh rovněž líbil, ale mělo to krapet menší spád a zejména první půle se trochu vleče. Přesto jde pořád o nejvyšší kvalitu tuzemské krimi.


Příběh dnes již prastarého sci-fi je na jednu stranu úsměvný, na druhou stranu vyobrazuje strach ze svého okolí "když se někdo změní". Čtenář si může najít spoustu metafor, ale Heinlein bohužel knihu pojal dost zběžně, neprokresleně a závěr mě minul úplně. Výsledný pocit je takový zvláštní. Hlavní hrdina se chvíli chová sympaticky, chvíli divně, občas jsou dialogy úsměvné, občas je to napínavé, občas se děj plácá na místě a opakuje se. Dlouho jsem neměl z knihy tak různorodé dojmy.


Zrnka temnoty mám rád. Nabízí neokoukaná jména i témata hororů. Naplaveniny ale řadím zatím k nejslabšímu bodu celé dosavadní série (alespoň té části, kterou jsem četl). Propojení subžánrů anglické gangsterky a zombie hororu tu stojí na vodě. Doslova. Vize dobrá, ale ten příběh je prakticky o ničem a spisovatel v něm pouze vypráví o mlácení gangsterů s zombíkama. Pořád. A dokola. A dokola...mění se jen jména a lokace. Je to ubíjející čtení.


Údolí světel určitě není špatná kniha, byť by jí příslušelo označení "béčkový horor". Hororu tu ale moc není, kromě samotné teze Ghúla požírající lidské oběti a měnící tak svou tvář. Jinak jde spíš o zvláštní krimi se zabejčeným hlavním hrdinou. Knize chybí lepší plynulost děje a originálnější momenty. Často je to takové nijaké plácání a na to, že se nejedná o úplnou bichli, je tu silných částí spíš pomálu. Celku ale pomáhá "ich osoba" vyprávění a síla hlavního hrdiny i originalita záporáka. Průměr, který ale stojí za trochu pozornosti.


Trochu vyšinutá novela, kde se dějou divný věci a přesto je to nebezpečně reálné. Je to moc dobře napsané a znepokojivé a možná by se mi to v tomto případě líbilo ještě víc, kdyby to nebylo tak "weird". Takhle je to zvláštní fantasy-psycho-sociální drama.


Bohužel se nemohu přidat k nadšenějším recenzím. Příběh, kulisy, atmosféra, všechno fajn. Jenže jsem měl celou dobu potřebu s knihou zatřást, aby se v ní písmenka a slova přeházela. S textem jsem víceméně pořád jen bojoval a často se podivně ztrácel, přeskakoval odstavce. Tohle mi vůbec nesedlo.


Já jsem si tuhle knížku užil, jak dlouho žádnou ne. Od překrásnýho zpracování až po skvělou sondu do duše Papui. Bavilo mě to a okamžitě vtáhlo tak, že jsem měl těch pár dní pocit, že to dobrodružství zažívám s Vandráky. Sympaticky upřímné a lidské cesty pojaté ne jako katalogový popis toho nejlepšího z exotiky, ale jako hloubavá a intimní pouť k srdci místních. Hrozně se mi to celé líbilo. Fakt jo. Díky Vandráci. Co bude dál?


Tak to byla zase jednou jízda. Nepamatuji, kdy jsme se tak moc nedokázal odtrhnout od příběhu a dokonce nad ním přemýšlel i mimo samotné čtení. Nesbo opět ve vrcholné formě a já jen smutně hledím, jak moc málo případů Holea zbývá. Žízeň je skutečně strhující od prvopočátku a nabízí tradičně několik silných, ale logických zvratů, mnoho různorodých postav i originální vyústění. Navíc tu je Hole v lepší fázi svého života.


Žádná hitparáda to tedy není. Co se týče atmosféry a stylu psání, vykreslil to Macek autenticky. Ale ten příběh, to je trochu bolest a název knihy obsahu příliš neodpovídá, navíc lehce demoluje původní storku. Docela fajn je poslední část věnovaná Doylevi a jeho dílům o Holmesovi, zde se od Macka dočkáme docela zajímavého rozboru a ne úplně všeobecně známých informací.


Moje první povídková sbírka od Kinga, kterým jsem se docela douhou dobu vyhýbal. A dopadlo to klasicky - některé jsou výborné (Nekuřáci, a.s., Noční směna, Římsa) a některé mě nezaujaly vůbec (Na dobrou noc, Bojiště).


Mít tohle doma je radost. Krádně zpracovaná variace na adventní kalendář s úžasnými ilustracemi.


Tohle mě fakt moc bavilo. Příběh vlastně nic moc promyšleného a komplikovaného, ale Goffa píše prostě hrozně dobře a dokáže čtenáře okamžitě vtáhnout do svého příběhu. Výborná atmosféra, fajn hlavní hrdina, slušné rozuzlení.


Krasně psaná novela, u které je fascinující, jak na tak krátké ploše dokáže tolik říct a navíc zachytit krásu i povrchnost svátků. Navíc povedený přebal. K Takovým maličkostem se rád za rok vrátím. Přidám si ji vedle Adventu Gunnara Gunnarssona jako povinnou vánoční četbu.


Nedočteno. Bohužl, ale ten případ mě tak hrozně nebavil, že jsem to po čtvrtině vzdal.


Kingovský horor říznutý Clivem Barkerem. Přesto je to poměrně originální horor s prvky detektivního thrilleru, s poutavým příběhem, který vám nedá spát. Markert do své knihy vložil opravdu hodně děsivých nápadů a pozvolna je pumpuje do čtenáře a zatímco první dvě třetiny to funguje skvěle, v té poslední to začne haprovat. Je tomu i tím, že místo záhad a pátrání tu překvapivě přijdou na řadu předlouhé dialogy a nakonec přemíra akce, která je slabinou autora. Přesto jeden z těch nejlepších hororů, které jsem v poslední době četl.


To poslední co bych si přál, je shazovat vydřené dílo začínajícího českého spisovatele. Jenže Hotel času podle mě vůbec, ale vůbec neodpovídá současnému hodnocení (cca 80%). Emilly promine, ale nápad není zlý, jenže to zpracování při čtení není příjemné. Dialogy strašně šustí papírem, jsou strojené, předvídatelné, spoustu hluchých míst a ty co mají být zajímavé, akční, tak ty jsou hozeny do příběhu bez pořádné atmosféry. Zlomeným pilířem knihy jsou hlavně hrozné postavy, které se chovají prkenně, naopak kulisy vymyslela autorka moc fajn. A konec je bez pořádného vyvrcholení, silnější pointy. Tady mi fakt chybělo skoro všechno, co bych od hororového románu očekával. Vzpomněl jsem si na Stopy hrůzy, ale i tam často příběh šlapal lépe. Omlouvám se autorce, ale tohle je fakt hrozně slabé.


Kdyby Carrie byla jednou z prvních knih, které bych od Kinga četl, asi bych byl nadšený, ale je znát, že se jedná o debut. Jsou tu ingredience děl příštích (proplétání několika časových rovin, vyprávění z více pohledů i různými formami, šikana, maloměsto, nadpřirozeno...), ale spíš nadhozené a nedorozvinuté. Každopádně finále epické. A vykreslení nespravedlnosti a bezmoci tak intenzivní, že by se čtenáři chtělo brečet...


Honza Vojtíšek je dle mého stále lepší a lepší. Krátký horor V zapomnění funguje od začátku tajemnou zápletkou, dobře vykreslenými kulisy a lehkým dotekem exotiky. Navíc krátká forma hororu prostě sluší a má to parádní spád. Výtka snad jen k posledním pěti stránkám, které příběh utnou snad až příliš rychle a celkově mi finále přišlo takové nedotažené. Jinak ale musím doporučit!


Bohužel. Snažil jsem se, ale nešlo to. Změť ruských jmen, podivná zápletka, která se ne a ne posunout příběhově dál a spousty nudných dialogů o ničem. Tahle plavba byla za trest. Nedočteno.