jfialova
komentáře u knih

Trochu netradiční kingovka, i když autora rozhodně nezapře. Méně hororu a fikce, sonda do USA 60. let a do života jedné americké generace poznamená válkou ve Vietnamu, ať už přímo či nepřímo. Příběh lehce navazuje na sérii Temná věž, ale není nutné ji znát, aby se člověk neztratil. Za mě moc hezky vykreslené charaktery postav-příšerná Bobbyho matka, studenti závislí na karetní hře a řada z nich pak jako vojáci ve válce, kam se dostali díky svojí závislosti, tajemný Ted a muži ve žlutých kabátech, tři hlavní hrdinové, nejprve jako děti, poté jako životem poznamenaní dospělí. Slabší konec, ale nevadilo to, celkový příběh to vyvažuje.


Příběh dobrý, děj v podstatě jednoduchý. Spíš než o příběhu je ale kniha o myšlenkách, úvahách, též o době a společenských poměrech, životních postojích. Styl je hodně květnatý, až tak moc, že někdy musíte hodně domýšlet, o čem se vlastně mluví. Ohledně zvrhlého Dorianova života tedy nezjistíte téměř nic konkrétního, většina věcí je uvedena pouze v náznacích, a to mnohdy dost obecných. Každopádně to není zas tak dlouhé, aby se to nedalo přečíst a některé myšlenky byly zajímavé.


Někoho to asi chytne, ale pro mě prostě lepší průměr. Originální mi přišla snad jen domovnice, co tají svého génia před okolím a snaží se hrát, jak je méněcenná. Protože to každý od domovnice očekává. Pak do toho jakás takás lovestory a srdceryvný konec (nebyl zas tak špatný, popravdě mě překvapil).


Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla a vlastně ani nedokážu říct proč. Množství postav je enormní, přesto jsem celou dobu udržela v hlavě jakýs takýs přehled, což je zajímavé.


Výborná kniha, už jen proto, že knih zabývajících se tématem první světové války (v porovnání s druhou světovou) je tak málo (já osobně si vybavuji pouze Remarqua). Určitě stojí za přečtení.


Soubor 4 delších povídek. Vykoupení je již těžce profláklé, hlavně díky podařenému filmovému zpracování, ale čte se dobře. Nadaný žák je výborná povídka, kdyby končila už po první kapitole (což jsem ve čtečce nejdřív tak pochopila). To, co se odehrává potom, není špatné, ale kdyby to tam nebylo, nic by se nestalo. Tělo se mi líbilo asi nejvíc. Moc obdivuji, jak King zvládá psát příběhy z prostředí dětí a teenagerů, vždycky mi to přijde uvěřitelné (jako např. v To), žádné trapné dialogy a zbytečné příkrasy. Poslední povídka, Dýchací metoda, mi přijde takové poeovská, ale proč nakonec ne :-)


Kniha, která mi uvízla v paměti. V době, kdy jsem ji četla, byl syn zhruba ve stejném věku jako Jack, možná proto mě tolik zasáhla. Originálně pojaté popisování skutečnosti malým chlapcem, který děsivé prostředí, kde žije se svou vězněnou matkou od narození, považuje za domov se vším všudy.


Krásné příjemné čtení zasazené do francouzské Provence. Pohladí po duši.


Dobrá kniha, děj trochu zamotaný, jak lze u špionážního žánru očekávat. Poměrně napínavé čtení, kde nic není tak, jak to na začátku vypadalo.


Honorární konzul je výborný. Vynikající charaktery postav, které spolu vytváří jednoduchý příběh o zkaženém únosu. Obdivuji schopnost Greena vykreslit věrohodně tolik různých prostředí, zde tedy jižní Ameriku.
Doktor Fischer není špatný, ale přijde mi takový hodně fantaskní. Postavy účastnící se jeho zhýralých večírků jsou sice skvěle vykreslené, ale nějak se mi nechce uvěřit, že vysoce postavení lidé by se kvůli pro ně dosažitelným věcem takto pitvořili. Možná mám jen přehnané iluze, tak jak Green sám poukazuje :-)


Špionážní romány nemám ráda, ale tohle je světlá výjimka. Špion zde zobrazený není žádný James Bond, ale úplně obyčejný nenápadný chlapík. Dělá, co dělá, protože v tom jede už dlouho, smysl jeho práce mu trošku uniká. Bojí se. O svou rodinu, o sebe. Postava špiona najednou dostává úplně jiný rozměr, není to žádný superman, ale člověk, jako každý druhý. Jestli je to kladná či záporná postava, ať posoudí každý sám.


Určitě bych knihu mezi detektivky nezařadila. Jak píší kolegové, Greena nelze číst kvůli ději-ten se dá shrnout několika větami. Umí ale mistrně vykreslovat prostředí a charaktery postav. Nepřidává nic navíc, co by rušilo, ale ani příliš nevynechává, aby se člověk ztrácel. Revolver byl z mého pohledu trošku slabší, ale za přečtení stojí.


Na úvod, toto určitě není detektivka. Děj není nijak zvlášť dynamický ani napínavý. Popisuje cestu několika různých lidí vlakem, lidí, kteří by se za normálních okolností třeba nikdy nesetkali. Každá z postav má svůj malý příběh, který přináší s sebou do vlaku jako zavazadlo, a tyto příběhy se během společné cesty proplétají. Spojení mi přitom nepřijdou laciná, společný příběh se nesnaží být za každou cenu originální nebo šokující, nechává na čtenáři, aby sám našel "ten svůj moment". Mně třeba utkvěl v paměti milostný příběh mladé dívky a židovského obchodníka s rozinkami, který se z náhodného setkání, laskavosti a vděku změní v opravdovou lásku, která však skončí tragicky.


Knihu jsem četla už před dlouhou dobou, kdy jsem zrovna prožívala takové to depresivní puberťácké období a k němu se tedy výborně hodila. Četla jsem i další Topolovy věci, ale Sestra se mi líbila nejvíc. Ač nejsem čtenář poezie (vůbec), tady mi poeticky laděné texty vůbec nevadily, i když hledat v nich děj bylo někdy složité.


Praštěný absurdní příběh, který mě pobavil. Nejsem skalní čtenář tohoto typu literatury, ale četlo se to dobře a věhlas knize patří po právu.


Tři hvězdy s odřenýma ušima. Čekala jsem tedy víc. Téma knihy a la Dan Brown, potenciál ze začátku velký-z této jedné knihy by autor mohl napsat klidně tři zajímavé nepřeplácané romány (a udělal by líp). Ale pak to nějak začalo váznout, příběh se stále komplikoval a nabaloval na sebe další a další souvislosti. Když se v něm po FBI objevuje ještě Cosa Nostra, už se těším, až to celé skončí. Konec pro mě předvídatelný, celou dobu mi bylo jasné, že se Káleb ještě někde vynoří-jak by taky ne, když se ho od středověku pořád nedaří zlikvidovat. Postava Marie mi přijde úplně mimo, člověk s takovými psychickými problémy by nedostal do ruky zbraň snad ani v Americe, natož aby patřil k elitním vyšetřovatelům FBI. Navíc její neskutečná fyzická odolnost, kdy po probdělých nocích honí vrahy v rozpadlých klášterech, přežije ukřižování a za týden letí do Evropy... No, trochu jsem se rozjela, ale fakt mi to nedalo. Radši skončím, že tu poslední hvězdu budu muset sejmout :-)


Téma kouzelného auta, podobně jako v knize Christina. Průměrná kingovka z prostředí malé policejní stanice.


Celou dobu jsem jí držela palce, aby se z toho šíleného lesa vymotala, holka jedna :-) Dobrá kniha, opět se ukazuje mistr hororu v plné parádě, aneb jak málo stačí...


Dobrá průměrná kingovka. Zpracovává téma již v minulosti zachycené v knize Carrie, tady propracovaněji. Zajímavá ukázka toho, jak americká vláda testuje nové látky na studentech. Když jsem svého času četla článek, jak v US podávali v ústavech mentálně postiženým slazené nápoje a zkoumali, jak se jim budou rychle kazit zuby, tak jsem si na tuto knihu vzpomněla. Jestli ta realita vlastně není možná ještě horší než fikce.
