Jidu
komentáře u knih
Rapovej deník Lukáše Kouřila
Lukáš Kouřil
Cesta mladého klučiny, který se vybodne na konvence a jde si vlastní cestou, cestou rapu, to se mi sakra líbilo.
Obdivovala jsem, jak se jeho sen, který se zdál být až nereálný, pomalu ale jistě měnil ve skutečnost. Někdy (většinou) to bylo sakra těžké a totálně nevýdělečné a nevděčné, ale Lukáš nám ukazuje, že život není o penězích, ale o zážitcích, a že je třeba chytnout každou příležitost za pačesy.
Celou knihu doplňují fotky, které mi příběh krásně doplnily a normálně jsem si přišla, že s nimi trsám na nějakém koncíku.
Bohužel došlo k tomu, čeho jsem se bála. Ze snu se stalo na dlouhou dobu "kde co s kým", ať šlo o chlast, holky a další podobné věci. Chápu, že to byla Lukášova cesta a chtěl to udělat autentické, ale stačilo by toho opravdu méně v popisech. Přeci jen po cca 20. už je to moc.
Maličko jsem měla opět problém s jazykem, ale už si zvykám, že tyto knihy o hudbě zkrátka slang ve vyprávění mají.
Co víc dodat, knihu bych maličko osekala, ale pořád jde o parádní čtení, jen opravdu doporučuji zvážit, zda vás toto bude zajímat. Je to hodně specifický žánr a zdaleka nesedne všem, naopak si myslím, že se to bude líbit menšině.
Já knihu doporučuji a hodnotím na 70%.
Dvakrát do stejné řeky
Louise Candlish
Když jsem knihu začala číst, tak jsem si říkala "o-ou, vztahové peripetie, a co dál?". Máme zde totiž dva páry, každý má své problémy, které chce řešit atd, mohlo by se tedy zdát, že to bude celkem nuda. ALE!
Pak se to začne pěkně zamotávat. Asi to pro někoho nemusí být tolik záživné, protože to je spíše takové kdo, kde, co a s kým, ale mně se to naopak líbilo moc. Je to thriller daleko více ze života, takže mě to pěkně děsilo.
Kapitoly se střídají v čase, takže bylo zajímavé sledovat vývoj příběhu přibližujícího se k časovému střetu a spekulovat, co se asi stane.
Postavy byly vykresleny perfektně. Sice mi nikdo moc nepřirostl k srdci, protože všichni byli na ránu, ale tak to mělo být a autorka to zvládla na výbornou - emoce to ve mně vzbudilo.
Jak se blížilo finále, tak jsem si říkala, jak to autorka ukončí. A upřímně jsem tohle v thrilleru ještě nezažila. Bylo to zcela reálné a jo, takhle by to pravděpodobně bylo.
Celkově knihu doporučuji, bylo fajn si přečíst zase něco nepřitaženého za vlasy, ale stále plného překvapení. Možná bych ubrala pár stránek, ale to je jen malý detail. Spokojenost a milé překvapení.
Rusovláska z Osvětimi
Nechama Birnbaum
Úvodem chci říct, že i když knize nedávám moc vysoké hodnocení, tak tuto dobu a její hrůzy vůbec nezpochybňuji a je mi líto, co si každý jeden člověk musel zažít. Hodnotím provedení a autentičnost příběhu.
V této knize se nám střídají dva časy. Jeden válečný, kde s postavami prožíváme pracovní tábory, Osvětim, pochod smrti a všechny další hrůzy, jaké tato doba přinesla, a předválečný, veselý, plný jídla, radosti a plánů.
Válečná dějová linka mě "bavila" moc. S postavami jsem soucítila, nedělalo mi to dobře, autorka dokázala vtáhnout dokonale do doby. Bohužel jsem si představovala, co by bylo se mnou a s mojí rodinou, kdybych se ocitla ve stejné situaci, a moc doufám, že jsme si z tohoto jako lidstvo vzali alespoň nějaké ponaučení a nebudu to muset ani já, ani nikdo jiný, nikdy zažít.
S čím jsem měla problém a místy mě to až nebavilo, tak byla dějová linka v předválečné době. Chápu, že se autorka snažila ukázat kontrast mezi přítomností a minulostí, ale bylo to moc. Některé kapitoly byly vyloženě jen o jídle a to po chvíli zkrátka přestane bavit.
Zhruba ve dvou třetinách ovšem dějová linka z minulosti zmizí a prolne se s přítomností, a to mé hodnocení hodně zvýšilo. Kdyby to takhle bylo od začátku, nebo kapitol z minulosti bylo méně, dala bych ještě více hvězdiček.
Takhle hodnotím na 70% a knihu stále doporučuji k přečtení. Nicméně znám určitě lépe zpracované příběhy s touto tématikou.
Srab
Přemysl Krejčík
Pane jo! Tohle byla emoční jízda. Autor nás zavede jak do hudebního světa plného alkoholu a všeho možného, tak do absolutně dysfunkčních vztahů, z kterých mi nebylo vůbec dobře. Zároveň ale vím, že tohle se děje dnes a denně.
Psychický nátlak na Rippera byl obrovský! Ponižování, zesměšňování, fyzická nadvláda, to vše musel zažít. A to si vybralo svoji daň.
Z nadaného hudebníka, který má před sebou nadějnou kariéru a celkově život, se stal vzteklý, smutný a pro některé lidi až zlý člověk.
Bylo těžké pozorovat, jak postupně zahazuje svůj potenciál na vše a rezignuje. Celý život mu někdo hustil do hlavy, že je méněcenný..a on tomu začal věřit. Až to vše bouchlo...
Autor opravdu neskutečně vykreslil psychickou tyranii, kterou Ripper prožíval. Úplně se ve mně vřela krev a chtěla jsem do knihy skočit a toho, budu slušná, prevíta proplesknout.
Jednu hvězdičku beru za slang. Chápu, že to chtěl autor udělat autentické, z hudební skupiny, ale přeci jenom to už bylo moc. Každý z členů kapely měl totiž něco .
Celkově knihu bez debat doporučuji. Je to velmi silné dílo.
Šeptající mrtví
Darcy Coates
Prvně si řekneme plusy, kterých má kniha opravdu hodně. Příběh je neskutečně čtivý. Hluchá místa nenajdete, přeci jen má 256 stran, takže na to nemáme prostor. Kamarádka hlavní hrdinky vás donutí se smát na celé kolo.
Můžeme pokračovat! Jemná romantická linka, za mě originální námět. To vše mě nutilo číst a číst. ALE! Já se vůbec nebála.
Regulérně, já se potento i z vlastního stínu, ale tady byly tak dva momenty, které nebyly příjemné, ale to je vše!
Bohužel, tohle je za mě obrovské minus. Ač to bude znít všelijak, tak jsem se opravdu více nasmála, než "nabála". Porovnám-li to s Pod hladinou, tak tohle je opravdu čajíček.
Nicméně knihu beru celkově jako takový pilotní díl. Třeba nás zaskočí v těch dalších.
Když by mi někdo řekl, že si přečtu horor, který mě nebude vůbec děsit, a i tak mu dám 70%, tak bych si ťukala na čelo. Jenže tady je vše ostatní tak dokonalé, že víc než 30% nevezmu a s klidem doporučuji .
Kdo třeba chce tento žánr zkusit, ale není na takové drasťárny, jako jsou Ukradené jazyky apod., tak tohle je jasná volba.
Celkově knihu hodnotím na 70%, tady se přikláním spíš k těm 60%, když není možnost dát půl hvězdičky.
Chata u jezera
Edwin Hill
Když jsem knihu začínala číst, tak jsem měla obavu, protože na DK měla pouze 63%. Ale mně se teda líbila o mnoho víc.
Za mě je příběh dost originální. Hester, která hledá ztracené věci a lidi. Dva další pošuci, kteří ukazují, jak by fakt neměl vypadat žádný vztah. Manipulace, psychické poruchy, porouchané rodinné vztahy, ukázka toho, jak vzhled dokáže zblbnout ostatní. No pěkně ponurá kniha! Ale to by za mě thriller měl být.
Pro ty, co mají rádi i krvavé detaily, tak zde byly a ne zrovna málo, takže já byla spokojená, že si autor nebral servítky.
Samotné rozuzlení bylo super. Hodně emotivní, dost smutné. Taky vypíchnu, že i když je kniha prvním dílem série, tak je zcela ukončena a hádám, že návaznost bude jen v tom, že půjde o případy Hester.
Celkově knihu hodnotím na 80%, já jsem spokojená.
Článek II.
Jiří Šimáček
Ke knize jsem se dostala díky štafetě a objevila jsem novou lásku. Období druhé světové války bylo kruté samo o sobě a dělá mi problém jen o těch zvěrstvech číst, ale mít k tomu ilustrace? UF!
Vypálení Lidic, krutost vojáků, kdy zabíjeli i ty, které nemuseli, které neměli v rozkazu, zhovadilost výslechů..to vše zde je. Nepřikrášlené, drsné a smutné. Jak toho mohl člověk člověku dělat? Jací fanatici vznikli? Fuj, úplně mi je špatně.
Komiks je za mě absolutně bravurní. Myslím, že je v něm neobvykle dost textu, ale to si úplně netroufnu hodnotit. Každopádně kapitoly s obrázky prolínají ty, kde je podrobnější info k dovysvětlení příběhu, kdyby jej někdo neznal.
Myslím, že tahle kniha by mohla v budoucnu být povinnou četbou. Mladí čtou méně a méně, ale tohle je zvládnutelné (přeci jenom je to komis) a všeříkající. Takové kruté shrnutí.
Co víc dodat! Smekám jak před ilustrátorem, tak před autorem. Dokonalé dílo a díky za něj.
Všechna ta krev, co nás spojuje
Camilla Bruce
Rodina pošuků, toxické vztahy, toto vypadalo fakt nadějně. Hlavně, když je kniha inspirovaná skutečnými událostmi.
Ale bohužel, to provedení je jaksi nešťastné. Měla jsem docela problém se do knihy začíst (asi 80 stran), a i poté mi přišly postavy totálně ploché a nudné. Chápu, že autorka se snažila příběh oprostit od emocí, protože je v té rodině nikdo ani neměl. Láska, soucit, to by tam bylo pomalu sprosté slovo, ale nějak to pro čtenáře přepískla, takže mě to nevtáhlo do děje tak, jak bych si představovala.
Velký problém mám také s tím, že autorka se inspiruje skutečnými událostmi jen velmi okrajově. O rodině těchto sériových vrahů existuje pramálo informací, takže příběh je z 90% vymyšlený. To se ale dozvíte až na samém konci. Podle mě by to mělo být řečeno na začátku.
Každopádně! Příběh byl zajímavý, nic podobného jsem nečetla. Co sakra dokázali udělat pro pár šupů, to mi nejde do hlavy. Také je super, že je zde několik úhlů pohledu. To já v knihách mám ráda. Líbily se mi i seance, které hlavní postava pořádala, bylo to zajímavé, jak se lidi nechali utáhnout na vařené nudli.
Celkově byla kniha po V zahradě zášti slabší, ale rozhodně stojí za přečtení, už jen kvůli tomu originálnímu námětu.
Já dílo hodnotím jako lehčí nadprůměr a doufám, že mě autorka příště ohromí trochu víc.
Láska ve špičce italské boty
Blanka Malá
Kniha nám vypráví příběh o ženě, která je o třicet let starší, než jsem já - a to narážíme na první problém - takže se s ní zkrátka často nemůžu ztotožnit.
Také asi koukáme na svět jinak, já bych neuměla sbalit kufry a frnkout do jiného státu za štěstím. Nebo dokázala? Kdo ví, co bude za třicet let.
Příběh má spád, bavil mě, byl vtipný, oceňuji recepty za kapitolami, to jsem v románu viděla prvně. Nicméně jsem často měla chuť hlavní postavou pomyslně zatřást, aby se rozhodla, co teda chce!
Když už se jí totiž do života dostal někdo, po kom celý život toužila, tak ho často kvůli zbytečným obavám odháněla. Takže jsem měla chuť jí někdy říct: "Hele, má tě zkrátka rád takovou, jaká jsi, tak neremcej a buď happy!"
Jenže to se mi to lehce soudí od gauče, navíc v mém věku. Možná bych pochybovala a nevěřila úplně stejně jako autorka.
Zkrátka, kniha je skvělá, skvěle napsaná, ale ne pro nás 20+. Věřím, že mojí mamince, která je ve věku hlavní postavy, by dala daleko více.
Celkově knihu doporučuji, ale opravdu generaci alespoň 35+. Já jsem to ve svém věku nedokázala pochopit a nedokázala jsem se do postavy vcítit.
To nejhorší v nás
Viktória Dominová Drgoncová
Teda!! CO DODAT?! Říkala jsem si, že mám obavu, jestli autorka obstojí v mém hlavním čtecím žánru, ALE! Jednoznačně ano!!
Tenhle thriller řadím k top tohoto roku. Furt jsem si myslela, jak vše vím, jak je to jednoduché a prvoplánové, ale prdlajs.
Děj má náboj, úžasnou zápletku, smutné scény, romantické scény, prostě vše.
Konec, kterým jsem si byla jistá, mě dostal na lopatky. Nic jsem neodhadla.
Viktória napsala TOP thriller, který nejen že může konkurovat zahraničním autorům, ale zdaleka je předčil.
Knihu 100% doporučuji.
Ta z katovny
Diana Štelová
Tak tohle byla prostě multižánrová pecka! Thriller, detektivka, horor, to vše tu najdete.
Když mi kniha přišla, tak jsem se lekla, a říkala jsem si, že bych měla sakra začít číst pořádně anotace, jinak nám zvednu náklady na energie, protože se bude celou noc svítit.
Každopádně toto jsem nečekala. Jasný, fuj, duch, posednutí, ale já vlastně s dávno zemřelou měla extrémní soucítění.
Miluju knihy, kde se prolíná minulost a přítomnost, a tady to bylo vlastně přítomnost a sny. Fakt mě to bavilo a dodalo to příběhu na dynamičnosti.
Příběh obou žen mě chytl za srdce a neskutečně jsem jim fandila, leč šlo o úplně jiné století a jinou dobu.
Malá výtka - v knize se střídá několik druhů písma. Chápu, proč tomu tak je, ale nám, brejlounům, se to nečte nejlépe. Asi bych to řešila třeba nějakým odsazením apod., tohle bylo rušivé.
Celkově knihu opravdu moc doporučuji, je skvělá!
Kladivo na Čaroděje
Alex Vigaš
Ze začátku knihy jsem si říkala, že Niky je klasický, nejvíc ublížený, pubeťák. Vše bylo špatně, všichni byli proti ní. Zkrátka klasická telecí léta.
Jenže potom kniha začala brousit na různá, temnější, témata. Niky hledala samu sebe. Svoji sexualitu, orientaci, zkrátka místo ve světě.
Z obyčejných a až vtipných situací jsem se pročetla k sebenenávisti, sebepoškozování, věčných pochybách a strachu. A k mnohem horšímu, ale to nebudu spoilerovat.
Najednou jsem Nikynu naštvanost a postoj "nenávidím všechny a všechno a oni zase mě" začala chápat. A moc jsem s ní soucítila.
Jedna pasáž knihy pro mě byla tak silná, že jsem ji oplakala. Upřímně nevím, jestli byl příběh inspirovaný skutečností, ale řeší vše, co se dneska s mladými a kolem nich děje, a já jsme ráda, že se ke mně příběh dostal.
Knihu všem moc doporučuji, je skvělá, ale neskutečně smutná. Hvězdička dolů za ten start, někdy to bylo fakt až moc a moc se nedalo věřit jedné části knihy.
Kavárna na konci světa
John P. Strelecky
Ve zkratce jsem zjistila, že nejsem člověk na seberozvojové knihy. Prostě mi to nesedí, že by takto někdo uvažoval, že by si toto myslel atd.
Kniha nám pojednává o tom, že nemáme čekat na "někdy" a žit teď, okamžikem, přítomností.
Pro mě je to tak samozřejmá věc, že jsem nad knihou většinu času kroutila hlavou. Je to tím, že jsem nemocná a nevnímám žádný den jako samozřejmost? Možná.
Upřímně knihu zkrátka hodnotím jako lehký nadprůměr, protože tedy dokáže asi spoustě lidem pomoct. Nečekejte, žijte, to je jasné sdělení.
Mně upřímně kniha nic moc nedala, jen to, že žiji dobře a vím to i bez tohoto díla.
Každopádně kdo na něco čeká, kdo má takové to "až budu mít kariéru, až budu mít děti z domu, až budu v důchodu" - přečtěte si to. Není nač čekat. A já to už dávno vím.
Celkově knihu i tak doporučuji. Buď si z toho něco vezmete, nebo se utvrdíte v názoru, že to děláte dobře, jako já.
Udělej to jako racek. Vy... se na to!
Lea Blumenthal
Příběh nám vypráví jistá slečna Blumenthalová, která by si pro klid a harmonii nechala líbit cokoliv.
Dělá, co ji nebaví. Přetvařuje se, bere dárky, které absolutně nejsou v jejím vkusu, a to vše pro to, aby nebyla vystavena konfliktu.
Nojo, ale je to správné? Nechat někoho utrácet peníze za dárky, které vám nevyhovují, opakovaně? Lhát, že se vám něco líbí, ať už v partnerském vztahu, nebo v tom kamarádském, jen pro to, aby nebyl oheň na střeše?
Na to je jednoduchá odpověď - ne, není! Ono to totiž jednou na povrch vyplave a z případné malé hádky je uragán výčitek, který ten druhý absolutně nemohl zaznamenat, protože dotyčný dělal, že je vše sluncem zalité, a nebo je druhá varianta - zničí to danou osobu.
A přesně to se nám tady Lea snaží ukázat. Máme zde spoustu psychologických rad. Na konci každé kapitoly je buď test, nebo nějaké cvičení či doporučení, které pomůže nejen závislákům na harmonii.
Bohužel právě za to strhávám jednu hvězdičku. Ne vždy se mi tam povedlo najít nějaké řešení pro mě. Konkrétně v testu jsem se setkala s otázkami, kde bych nevybrala ani jednu odpověď, a kvůli tomu jsem neměla příslušný výsledek.
Ale celkově knihu určitě doporučuji. Kdo s tímto máte problém a víte to o sobě - jděte do toho! Fakt vám to pomůže.
Otcova oběť
Santiago Díaz
Na tuhle španělskou detektivku jsem se opravdu těšila, ale musím říct, že nakonec má očekávání úplně nepředčila a pár výtek mám. Hned se k nim dostaneme.
Prvně musím říct, že námět knihy je fakt originální a skvělý. Otec, který se chce pomstít za nespravedlnost, to mě fakt bavilo.
JENŽE! Jsem se v knize často "zasekla" a řekla si: "No jasně, to by se tak asi stalo, samozřejmě." Zkrátka a dobře to autor přepískl s náhodami tak, až to nepůsobilo vůbec věrohodně.
Další velké minus je, za mě, množství erotických scén. Chápejte dobře, já proti těmto scénám nic nemám, ale tolik a v detektivce? A opět hlavně zase dodržet nový trend! Fláknout to tam a totálně na sílu a prapodivně.
Bohužel se z detektivky často stávala španělská telenovela, která byla plná sexu a absurdních situací.
Nicméně když už jsme se dostali k vyšetřování, tak mě bavilo a konec překvapil.
Celkově knihu hodnotím jako lehký nadprůměr a doporučuji ji těm, co hledají spíše oddychové čtení, ač se jedná o detektivku.
120 dnů Sodomy
Donatien Alphonse François de Sade
No, co vám mám jako asi tak říct. Chtěla jsem si knihu přečíst, takže nad odporností moc fňukat nemohu, ale tohle jsem nečekala. Exkrementy lítaly, kam se člověk koukl, někdy z nich byla večeře, někdy pomáda. Reálně se mi navalilo asi tak 20x.
S klidem prohlašuji, že jsem odpornější knihu nikdy nečetla. Fakt, tohle se nikomu normálnímu nemůže líbit. Přehled nejdivnějších a nejodpornějších praktik, kam se člověk podívá.
Při první půlce mi bylo opravdu zle, ale druhá půlka byla těžká nuda. Už jste čekali, co za humus kdo kde zbaští, čím se namatle, co vypije, ale příběh na bodu mrazu.
Nikdy neříkám, že kniha neměla vyjít, ale toto je výjimka. Fakt je to hnus a hodnocení, jaké jsem udělila, je jen za první půlku knihy a s vědomím, že jsem toto zkrátka měla čekat. Byla jsem varována dostatečně.
Knihu nedoporučuji, slabším povahám opravdu ublíží.
Najdu tě
Haylen Beck (p)
Tak tohle bych shrnula jako příběh dvou magorek. To fakt nejde říct jinak. Jedna víc na ránu, jak druhá.
Samotný příběh mě moc zaujal. Dvě ženy, matky, dítě...zkrátka klasický thriller s úžasnými zvraty, který vám nedá spát.
Střídání postav já zkrátka můžu. Ty různé úhly pohledu mě baví a dávají příběhu tu správnou šťávu, takže další plus.
Konec byl zajímavý, pro mě nečekaný, zkrátka spokojenost.
Asi opět nemám co vytknout, je to super thriller a doporučuji na 100%.
Hadí královna
Zuzana Štorková
Musím říct, že tohle bylo velmi originální YA fantasy! Žádná škola, žádní nepřátelé v podobě spolužačky, ale krásně vykreslený svět, vesnice a život Lilien. I když je zde romantická linka, tak jen velmi jemně, decentně a hezky.
Lilien si zamilujete. Půvabná dívka s těžkým životem, která je ochotná pomoct všem, i když se k ní chovají hrozně, to se vám zkrátka dostane pod kůži.
Já jsem se dost bála toho, jak budu brát hady. Jak je o mně známo, tak jsem ofidiofob až hrůza. Nesnáším popisy pohybování hadů atd. Fakt je mi to hodně nepříjemné. No joo, jenže tady sloužili jako strážci a oddaní přátele a Mia si mě prostě získala.
Nemám absolutně žádnou výtku, knihu doporučuji na 100% a paní autorku mooc prosím o pokračování! Vždyť já nutně potřebuji vědět, jak to vše dopadne!
180 stupňů: Když se vám život obrátí naruby
Lukáš Havlas
Na začátku to byl lehký chaos. Je zde opravdu mnoho postav, které spolu nějak souvisí, ale autor nám vypráví o každém samostatný příběh a musíte si uvědomit kdo s kým a proč, což mi někdy dělalo malinko problém.
Narovinu se přiznám, že jsem nevěřila, že se to nějak logicky propojí. Ovšem druhá půlka knihy mě tzv. "vystřelila z gatí". Vše do sebe krásně zapadlo a já obdivuji ten nápad a promyšlenost. Upřímně bych ráda viděla do hlavy autora, když toto vymýšlel!
Velmi mě bavila dějová linka o klinické smrti. Toto téma mám moc ráda, a zde to bylo neskutečně zajímavě vymyšlené.
Jednu hvězdičku ubírám za ten lehce chaotický začátek a celkově knihu hodnotím na 80% a moc ji doporučuji. Mám radost, že jsem objevila dalšího skvělého českého autora.
Brutal: Zpověď detektiva z oddělení vražd 4
Kei Koga
Další díl z této úžasné série si u mě vysloužil plný počet. Je zde opět plno brutalit, to parádně dostálo svému jménu, ale už se i maličko dozvídáme o důvodech Hirokiho jednání. A na to jsem čekala.
Víc k tomu asi není co dodat. Je jasné, že toto bude dloouhá série, takže se toho zase tolik nestane, aby bylo co více hodnotit. Je to taková brutální dvacetiminutovka, která vám jednoznačně vytře zrak.