Jirka73
komentáře u knih
Walden aneb Život v lesích
Henry David Thoreau
Kniha "Walden aneb Život v lesích" bude vždy zdrojem inspirace pro všechny, kdo budou chtít měnit životní styl, kdo nesouhlasí se systémem či kdo chce proti čemukoliv protestovat. Kniha je vlastně deníkem člověka, který se rozhodl žít jinak a kterému to vydrželo nakonec pouze dva roky. Přesto (a možná proto) je jeho kniha natolik úspěšná: autor není žádný superman, ale člověk, který se nebojí experimentovat a dělat věci jinak, a přesto zůstává člověkem z masa a kostí. Walden je inspirující čtení pro ty, kdo nemají smysl života v návštěvách hypermarketů.
Jméno růže
Umberto Eco
Miluji takové knihy, které očekávají od čtenáře, že není třeba vše polopatisticky předžvýkávat, ale naopak očekávají aktivního čtenáře, který se nebojí vzít si do ruky slovník a chybějící souvislosti si dohledat. Ačkoliv sám sebe považuji za relativně vzdělaného a sečtělého člověka, nejednou jsem tak musel, především v první části knihy, udělat. Díky tomu se kniha pro mě stala nejen báječnou zábavou s velmi povedenou zápletkou, ale též mě donutila si doplnit vzdělání a opět trochu více pochopit svět (zní to vzletně, ale je to tak).
Patříte-li mezi čtenáře, kteří mají rádi akci a lehčí čtení, vrhněte se raději na knihy Dana Browna. Umberto Eco je přeci jenom profesor a tedy akční film v tištěné podobě těžko někdy napíše. A pro nás ostatní je Jméno růže skvělou volbou.
Příběhy pilota Pirxe
Stanisław Lem
Jestli bych měl nějakou knihu označit jako tu, která mě přivedla do náruče sci-fi a fantastiky, budou to rozhodně povídky o pilotovi Pirxovi. Stanislaw Lem v nich naprosto bravurně pracoval s psychologií člověka a ačkoliv do jeho knih prolíná jeho komunistický světonázor, knihám to paradoxně velmi prospělo. Každá z povídek by mohla být klidně použita jako námět pro skvělý román nebo film. Příběhy pilota Pirxe tedy patří rozhodně do zlatého fondu Sci-fi a fantasy literatury.
Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška
Slavoj Žižek
Jste-li zapřisáhlí pravičáci či antikomunisté, knihu do ruky radši neberte: velmi často se totiž v knize objevují slova jako Marx, třídní boj, utopie kapitalismu, komunismus a další, které způsobují pravičákům nervový kolaps. Pro ostatní se jedná o zásadní filosofické dílo, které od začátku do konce provokuje, přesto vám nezbývá, než přikyvovat. Slavoj Žižek není jednoduchý autor a bez elementárních znalostí filosofie se budete u knihy trochu trápit, přesto si dovolím tvrdit, že kniha je jedním z nejzásadnějších filosofických pojednání dnešní doby zabalený to velmi atraktivního vyprávění a i proto není možné dát knize jiné hodnocení než pět hvězdiček.
Čerpadlo 6
Paolo Bacigalupi
Často se setkávám s názorem, že již všechno bylo napsáno, že nelze psát již inovativně a že vlastně každá další kniha je jenom derivací již napsané knihy. S podobným pocitem jsem občas bojoval sám, kdykoliv jsem dočetl nějakou průměrnou knihu a bohužel to většinou bylo u žánru mně nejbližšího, tedy hard sci-fi. A jak to bývá, když už nedoufáte, že se něco může změnit, změní se to.
Literární scénu nějak pravidelně nesleduji, ale přesto si myslím, že se mi nestává, aby mi uniklo některé zásadní dílo. V jednom případě se tak stalo a to v případě knihy Čerpadlo 6 od v té době pro mě neznámého autora Paola Bacigalupiho. Kniha se na mě usmála v knihkupectví a perfektní knižní zpracování mě přemluvilo k jejímu nákupu. Hned od prvních stránek jsem nevěřil svým očím: brilantní styl, dokonalá atmosféra a především precizně načrtnuté postavy mě nenechali ani na vteřinu vydechnout. Hned po první povídce mi bylo jasné, že číst více než jednu denně by bylo hřích. A tak jsem každý večer usínal s tisíci otázkami, které mě na konci každé povídky nebo novely napadaly.
Čerpadlo 6 je taková jiná kniha. Je to klasická sci-fi a přesto se velmi liší od ostatních knih. Kdybych chtěl popisovat žánr zkratkovitě, asi bych ji označil jako postkatastrofickou knihu. Ale v povídkách se nikdy o katastrofách nemluví. Mluví se pouze o přirozeném vývoji, který nás pravděpodobně čeká: nedostatek surovin či potravin. Možná lze knihu označit jako sbírku sociálních povídek, protože i tak může být kniha vnímána: jako kritický pohled na budoucnost člověka.
Asi je jedno, jak knihu nakonec označíme, protože mnohem důležitější je fakt, že po přečtení knihy budu některé věci vidět jinak. Pochopíte mnohem intenzivněji, že hranice mezi dobrem a zlem je velmi tenká, že moderní technologie jsou spíš pastí a že je dobré o budoucnosti přemýšlet. Paolo Bacigalupi načrtl naši budoucnost všemi barvami, přesto budete při jeho románu cítit neklid a místy až nervozitu. I proto si musíte tuto knihu pořídit. Podle mě je to určitě kniha roku a sci-fi desetiletí. Isaac Asimov, Ray Bradbury či Brian W. Aldiss mají konečně plnohodnotného nástupce. Bezpochyby.
Da Vinciho kód
Dan Brown
Máte-li elementární znalosti dějin umění a obecně historie, budete se při čtení této knihy asi bavit jinak, než autor očekával: manipulace s fakty je často opravdu úsměvná, někdy dokonce smutná. Akční nářez odpovídající poptávce dnešní doby je asi jediným důvodem, proč tuto knihu číst. Plochost a zapomenutelnost je zase důvod, proč se této knize vyhnout.
Děti Arbatu
Anatolij Naumovič Rybakov
Dnes se už asi podobné knihy asi nečtou a je to škoda. Kniha popisující 30 léta v tehdejším Sovětském svazu z pohledu mladého zapáleného komunisty, který postupně ztrácí ideály, je skvělým literárním dílem umožňující zajímavý pohled do kuchyně budování socialismu. Ačkoliv patřím mezi ty, co "bolševika" pamatují, přesto byla kniha pro mě objevná a odpověděla na řadu otázek, které každého člověka o socialistickém Rusku musí napadat. Rozhodně doporučuji přečíst!
Ostrov
Robert Merle
Fascinuje mě, že jsem teprve první, kdo píše k této fantasticky čtivé knize první komentář. :-) Stejně jako u každé knihy od Roberta Merleho, i u této jsem nebyl při čtení naprosto schopen vnímat okolí. Patří mezi to nejlepší (nebo aspoň v sedmnácti letech jsem si to myslel), co jsem kdy četl. Od té doby jsem sice přečetl určitě stovky knih, ale na tuhle nikdy nezapomenu. I kvůli originální sexualitě, která je snad v každé knize Roberta Merleho. I když nejste zrovna jeho fanoušky, je kniha nejméně skvělým čtením na dovolenou. A to není málo!
Komu zvoní hrana
Ernest Hemingway
Když jsem knihu četl jako teenager, bavilo mě, jaké jsou hlavní postavy úchylné a jací magoři tehdy ve Španělsku žili. Teď, po dvaceti letech, jako bych četl úplně jinou knihu: neuvěřitelný lidský příběh, u které ho mě už reakce lidí tolik nepřekvapují, naopak, tolik jim rozumím. Ta kniha stojí za čtení, ať je vám libovolně let. Nejpozději za deset let se k ní určitě vrátím.
Povídky otce Browna (8 povídek)
Gilbert Keith Chesterton
Brilantní povídky z časů, kdy se ještě psaly originální detektivky a kdy se počítalo se čtenářem jako s inteligentní osobou. Tato útlá knížka je mistrovským dílem plným záhad a samozřejmě humoru. Chesterton je prostě Chesterton...
Železná rada
China Miéville
Musím konstatovat, že jsem pravděpodobně četl jinou knihu, než "s-reader" a "nmkcz". Železná rada je strhující román, který vám nedovolí ani na chvíli vydechnout. Šílený svět Nového Krobuzonu se vám hned od začátku dostane pod kůži a vám nezbude nic jiného, než na to přistoupit. Železná rada není pro povrchní čtenáře a tedy očekává, že u čtení přemýšlíte. Knize se daří provést během děje několik zajímavých obratů, které ale nejsou nepřirozené a tak ještě znásobí požitek ze čtení. Železná rada je rozhodně vrcholné dílo fantastiky.
Kniha je plná ideologie, která ale do příběhu patří. Naopak, bez oné levicové ideologie by kniha snad ani nemohla vzniknout, takže jí něco takového vyčítat není zrovna dobrý nápad. Kniha je nacpaná ideologií, stejně jako vším ostatním a to dělá knihu dokonalou. A že homosexuální scény nepůsobí věrohodně? To neumím posoudit, v každém případě je to pevnou součástí příběhu a nijak jí to nepoškozuje, spíše naopak.
Železná rada není román na dovolenou. Železná rada očekává od svého čtenáře, stejně jako jakákoliv jiná kniha Chiny Miéville, že bude pozorně číst a hlavně u toho přemýšlet. Na konci pak proto nemůže čtenář psát, jestli byl nebo nebyl v knize happyend, protože tato informace nemá v případě tohoto románu naprosto žádnou hodnotu. Happyendy patří do červených knihoven, ne do Knih.
Odysseus
James Joyce
Odysseus je pro mě naprostý vrchol literatury a to i díky kongeniálnímu překladu Aloyse Skoumala. Má tolik poloh, úrovní, že co člověk, to naprosto jiný názor. Typickým příkladem budiž níže "pistalka": mám pocit, jako bych četl naprosto jinou knihu. Odysseus je pro mě knihou naprosto srozumitelnou, která sice využívá pro čtenáře náročných postupů a originálního způsobu stavění příběhu a vyprávění, přesto zůstává naprosto pochopitelným dílem pro čtenáře, který musí splňovat alespoň některé vlastnosti či schopnosti.
Pro koho tedy tato kniha je? Pro velmi zkušené, sečtělé a zralé čtenáře: ve vší úctě k ostatním si neumím představit, jak by Odysseovi mohl rozumět dvacetiletý kluk. Odysseus je dílo pro člověka, který už nějakou dobu bloudí životem, který si už trochu natloukl nos a který vyrostl z ideálu, že pokoří svět. Čtenář tohoto díla by měl mít ohromnou fantazii, protože James Joyce jaksi očekává, že nemusí vše nutně popisovat doslovně a že si čtenář omáčku doplní sám. A nakonec, čtenář musí být schopen do knihy vstoupit: pouhé plavání na hladině nestačí. Musíte se potopit a nechat se nést proudem autorových slov a doufat, že se v nich neutopíte.
Odysseus je kniha, kterou musíte odložit, pokud ještě nenastal její čas. Nemá smysl ji číst, když vám z ní šediví vlasy. Odložte ji, pokud ji plně nerozumíte a vraťte se k ní za pár let, nebo za desítky let. To čekání za to stojí, proto Odesseus je naprosto geniální kniha: druhou takovou budete totiž těžko hledat.
P.S.: Pokud někde v antikvariátu narazíte na vydání z roku 1976, určitě si ho pořiďte, i když bude stát určitě přes tisíc korun. Je to nádherný kus knihy!
Cesta
Cormac McCarthy
Není snad postkatastrofický román, který bych nečetl. Je-li dokonce s nádechem sci-fi, nemůže se stát ani náhodou, že by mi unikl. Má to jednu velkou nevýhodu: jsem na tyto romány velmi náročný. I proto jsem nucen dát této knize pouze průměrné hodnocení. Je sice dokonale zvládnutá po stránce řemesla (výborná atmosféra, proměnlivá dynamika), bohužel co se týče originality, je to dost zlé. Kniha de facto nepřichází s žádným novým nápadem a možná proto, že se dobře čte, plave na povrchu a působí dojmem knihy napsané na základě pitomého amerického filmu. Autor má rozhodně na víc, bohužel přes již zmiňovanou povrchnost vyprávění a efektní příběh, zůstává kniha průměrným postkatastrofickým příběhem, který možná zamrazí, ale to je asi všechno.
Na plechárně / Sladký čtvrtek
John Steinbeck
Patří určitě do mých deseti nejoblíbenějších a nejzásadnějších knih, které jsem kdy četl. Neznám knihu s dokonalejším vykreslením atmosféry, knihu, kde krása tryská z každé stránky. Není to krása prvoplánovitá, je to krása obyčejného života obyčejných lidí. Tuto knihu jsem četl tolikrát, že bych byl možná schopen ji i z hlavy doslova vyprávět. V případě této knihy prostě nemohu být objektivní. Ale to asi u žádné Steinbeckovi knihy...
Hrozny hněvu
John Steinbeck
Kdykoliv si vzpomenu na tuto knihu, vybaví se mi komentář mojí češtinářky na gymnáziu: "Po přečtení této knihy se z každého člověka, který má srdce na pravém místě, musí stát zapřisáhlý komunista.". Dnes, i před těmi mnoha lety, to beru pochopitelně s rezervou, přesto nebyla daleko od pravdy. Sociálně surovější román jsem určitě nečetl, přesto stejně jako jakákoliv kniha od Steinbecka se i tato skvěle četla a přinesla mi více než jenom zábavu: znejistěla mě, znervózněla a donutila hodně přemýšlet. A to je moc dobře.
Malevil
Robert Merle
Tato kniha ve mě na počátku devadesátých let probudila lásku k postkatastrofickým knihám. Kdykoliv ji vezmu do ruky, dochází mi, proč je tak výjimečná: dokonale vykreslená atmosféra, důvěryhodné postavy a především plynoucí děj tou správnou rychlostí. Malevil je výjimečný stejně jako jeho nesmrtelný autor.
Harfeníci severu
Milada Střítezská
Za mě naprostá bomba. Vážně. Konečně hlavní hrdinka, která není dokonalá, konečně skvěle zpracovaný motiv severských ság, konečně pořádné napětí, konečně zajímavé zvraty. A dokonce to napsala česká autorka? Okamžitě se vrhám na další díl, na Dědice Tuonely, chci víc a víc!
Listy Nikodemovy
Jan Dobraczyński
Literární zpracování křesťanského Nového zákona mi připadalo jako hodně odvážný pokus, který se nakonec vydařil. Kniha je čtivá a dokonce bych si dovolil ji doporučit komukoliv, koho zajímá osobnost Ježíše Krista a nemá odvahu vzít do rukou Bibli.
Tomáš Halík: Smířená různost
Tomáš Halík
Příjemný rozhovor s Tomášem Halíkem, který mě příjemnou formou seznámil s jeho filosofií a životními postoji. Nemáte-li Tomáše Halíka rádi, knihu si nekupujte, žádná revoluce se nekoná. Pro jeho čtenáře je však kniha povinná, právě kvůli shrnutí myšlenek, které prezentoval ve svých předchozích knihách. Nejsympatičtější je na knize je Halíkova sebereflexe, která jenom potvrdila to, že Tomáš Halík je osobnost, kterou je dobré sledovat.
Dívka s pomeranči
Jostein Gaarder
Dívka s pomeranči je snad jediná kniha, u které jsem brečel jako malý kluk. A to mám čtyřicítku a dvě děti s manželkou na krku. Naprosto skvělá kniha, u které jsem litoval jediné: že je tak krátká...