jirka7470 komentáře u knih

Ve své době jistě počin, ale se Sophiinovu volbou to nelze srovnávat a ten překlad z roku 1972 tomu na autentičnosti ještě ubere. Vliv má také to, že dnes existuje spousta jiné knižní a filmové produkce na toto téma. Dozvědět se o povstání Nata Turnera a otrokářství je důležité, ale fiktivní román holt nejsou Kořeny. Přitom je možné srovnání s jiným fiktivním románem také založeným na skutečném příběhu a to Milovaná od Toni Morrison. Je zajímavé, že Milovaná má prvky Styronovy Sophiiny volby A fyzicky špatně mi bylo u obou knih, Milovaná i doznání Nata Turnera. Těžko říct, zda víc z otevřeně fyzického násilí, nebo z toho duševního mrzačení a ponižování základní lidské důstojnosti.

1 27.11.2022

fun fact: už jen z anotace člověka napadne, že ten muž má nějaký duševní problém.. pointa je, že dokonce sama církev ho nedávno začala soudit za sexuální kontakty, které měl se svými mužskými klienty... Jeho chování bylo známé dvě dekády. Byli za ním posíláni mladí muži ze semináře, aby je vyléčil z homosexuality... A on je zneužíval.
https://www.ncronline.org/news/accountability/french-priest-former-vatican-adviser-face-church-trial-abuse-claims

Jako feminista mám z knížky radost, protože takhle daleko se snad žádný Star Trek nedostal. A zdaleka nejde jen o množství ženských (hlavních) postav a to, že splňují test Alison Bechdel. Neviděl jsem dosud poslední řadu „Discovery“, ale předposlední „Enterprise“ byla tristní. Který svým neokolonialismem jako by z dnešního pohledu předznamenával Trumpovu éru. Star Trek se vždy díky svému sci-fi konceptu mohl pustit do etických, společenských, psychologických a jiných otázek. Což třeba můj táta nikdy nechápal a považoval seriál svého jen za „fantasmagorii“. Přitom že bych byl „technický typ“ je to poslední, co by se o mě dalo říct. Někdy seriál sice pokulhával, tedy alespoň za mými hodnotami, alespoň z dnešního pohledu (a jedna z epizod „Enterprise“ je vyloženě žalostná). A do očí bijící byla heteronormativita, vůči které se bouřili i samotné herečky a herci. Poměrně marně.

Titan je založen na té nejpestřejší posádce v historii Star Treku. Ve vší té mimozemské pestrosti postav ze světů bez gravitace, vodních světů, nebo nehumanoidních bytostí (ještěrovitých, pavoukovitých, kyborgovitých), což je opravdu esence feminismu, se možná ztratí samotná pestrost postav z různých koutů Země. Třeba Austrálec jako jedna z vedlejších postav je i ve sci-fi světě stejně exotický, jako třeba tvor, který ani nemluví „lidskou“ řečí.

Číst to v současné době je tak příznačné… Rasismus je tematizován např. v případě doktora Ree, jehož druh připomíná dinosaura a probouzí poněkud fobické reakce, přestože výcvik na akademii obnáší i citlivost pro diverzitu. Což je program, který i na našich školách systematicky chybí, ač nástroje pro něj existují. Je ukázáno, jak předsudky jsou rychlejší, než uvědomit si, co daný druh ve skutečnosti přinesl a daná osoba konkrétně také. Nakonec se ukáže, že pro lidi může být nezvyklé, že se ocitli na dané lodi tak druhově pestré menšinou. Vzpomněl jsem si na Dukovu „utlačovanou většinu“. Přitom… znamená to, že se k menšinám chováme tak špatně, že máme mít strach se menšinou sami stát? ;)

Jednou z postav je Melora Pazlar ze světa bez gravitace. Její soužití s bytostmi s „vyšším g“, je tak boj s ableismem. Nejprve na antigravitačním vozíku, neustále šuškání a pohledy ji začne rozčilovat a budovat v ní nepřátelství, ale když jí doktor nabídne trvalou změnu, že by její tělo bylo adaptováno na běžnou gravitaci, nakonec odmítá. V knize má lepší antigravitační oblek, a ač o holi, rozhodne se, že je na čase, aby se přestala přizpůsobovat ona okolí, ale okolí, lidé i fyzické prostředí, se začalo přizpůsobovat jí.

S tím souvisí také téma náboženství. Ale i ateismus.

Navíc, poprvé, co si pamatuji, jsou zde přirozeně a běžně neheterosexuální postavy.

A také téma slaďování pracovního, osobního a rodinného života v kontextu rodin na palubě, těhotné členky posádky, nebo ústřední manželské dvojice kapitána a poradkyně.

1 04.12.2018

Koniášovo oqénko aneb Katolická sci-fi
Takové to, jak už máte skoro dočtenou knihu, když ji máte sto chutí spálit :D Takové genderové kacířství! Čtu druhý díl sci-fi trilogie katolického autora C. S. Lewise (autora Narnie), kamaráda Tolkiena, který ale svou část sci-fi domluvy opustil. Ve druhém díle z roku 1943 (první se odehrává na Marsu, druhý na Venuši) jsou náboženské odkazy a jinotaje opravdu podstatné, ale budiž. Víc mi vadí naturalistické násilí; kdyby se raději držel popisu jídla :) A najednou na stránce 213 gender. Totiž „rod“. Takže ho znali už na přelomu 30. a 40. let. To prý jistě není náhoda, že téměř ve všech jazycích jsou předměty mužského nebo ženského rodu ;) A není to jen morfologické, ale podstata veškerého jsoucna je mužská a ženská. Přitom zároveň zdůrazňuje, že esencí je gender/rod, ne pohlaví. Pohlaví je jen jedním z jevů, nedokonalým, byť zároveň příznačným projevům genderovosti. To, že věci mají gender, není dáno tím, že by si do něj předci promítali ženské či mužské vlastnosti. Naopak. Věci samy o sobě jsou genderované, „maskulinní“ (aniž by byly „mužské“) a „femininní“ (aniž by byly „ženské“) – utěšuji se myšlenkou, že překladatelka Jana Pošmourná měla možná dost pošmourné chvíle, když to překládala, i když, kdo ví, lidi si v zásadě asi tohle stejně myslí, že je vše ženské a mužské. A takové jsou i ony dvě božské bytosti, se kterými rozmlouvá, maskulinní a femininní a přitom bezpohlavní, proto má jedna kopí a druhá prázdné ruce otočené dlaněmi vpřed… Ale v podstatě katolická sci-fi je bezva počin :) Na Venuši se odehrává ekvivalent Adama, Evy (tedy Adam přítomen není), ráje a boj o první hřích a poznání… A takováto apologetika genderu, zahrnutí genderové ideologie do nitra katolického vyznání, je vlastně fenomenální. Možná by si to měl přečíst papež. Místo odmítání zahrnout esenciálně gender do božího plánu.

1 04.11.2016

Dovolím si oponovat v knize opakovanému „moudru“ „kašli na psychoterapii“.

17.11.2024

Alenky miluju, ale tohle jsem nedočetl, na mne příliš dětské, Koľa příliš otravný a sci-fi svět budoucnosti příliš prostoduchý jako z Kouzelné školky.

Upřímně já osobně jsem neměl zrovna flow, když jsem knihu četl. Na rozdíl od diplomky, kterou zrovna čtu, a to je co říct. Ale neodkážu posoudit, jak je kniha přínosná pro laika. Slibuje návod, zároveň samozřejmě konkrétní manuál ke štěstí nemůže vytvořit, asi jako kdybyste měli číst návod, jak se naučit jezdit na kole. Přitom kniha pojímá všechny ty důležité věci, oblasti a vodítka, která znám a využívám v životě a psychoterapii. Což doporučuji, sebezkušenost, seberozvoj, psychoterapii… Naučit jezdit na kole se musíte sami, tedy praxí, ale jako přídatná kolečka může sloužit např. terapie, sebezkušenost a seberozvoj pak jako koučování. Uznávám, že v knize je jinak spousta drobných kazuistik jak jedinců, tak z etnologického hlediska. Ale, jak píšu, zrovna flow zážitek z ní nemám. Možná i tím, že přeci jen originál pochází z roku 1990.

15.10.2024

Řečeno společně s J. Cvikovou (2014): „[...] ženy jsou v prvé řadě vnímány jako ženy, tedy skrze příslušnost k svému pohlaví/gender a až potom jako individua, zatímco muži jsou v prvé řadě individua a až pak příslušníci svého pohlaví/rodu.“

genderově citlivý jazyk
„Neboť se jedná nikoli o prohřešky vůči nějakým pravidlům, nýbrž jde o pro a proti nové kultury rovnosti, které si nejprve všímáme v jazyce jako rušivého faktoru. To oživuje jazykovou kulturu, i když to s sebou přináší trochu nepohodlí. Ale kdo vlastně řekl, že zodpovědné používání jazyka musí být pohodlné?“

11.07.2024

Taková encyklopedická snaha odhalit všechny „gaye“. Má hodnotu také pro diskurzivní analýzu – představuje tradiční stupeň k emancipaci a zplnomocnění marginalizovaných skupin (tou mohou být i ženy), tedy snaha o výčet zástupců a zástupkyň dané skupiny jako důkaz její relevantnosti. Z dnešního pohledu je problematické použít na všechny lidi „od pravěku“ stejný mustr, stejnou škatulku, definovat je místo jich samých a jak píšu, snaha je „odhalit“, aby byl výčet co nejobsáhlejší. Kniha tak má místy až bulvární charakter, kdy jde hlavně o to, kdo s kým co kdy měl. Kniha tak má poněkud zavádějící titul, byť pojímá také českou historii a výsek aktivismu v ČR.

28.04.2024

Terry Pratchett je takový britský Miloš Macourek. Povídky/pohádky jsou spíš civilnější a nesedí mi místy „dospělácké“ dvojsmysly. Nejvíc mě bavila sci-fi „Televize pro cestování časem“ a feministická „Sochy v Postružinovském parku“. Ale jinak se Pratchett neodvázal tak, jako to umí Macourek a třeba jeho pohádka o holčičce Matyldě s náhradní hlavou, nebo když rodiče omylem rozmixují chlapečka v mixéru a upečou z něho šlehačkový dort, kluk má dorty velice rád a tak začne ujídat sám sebe a nerozmixovali zpětný, chodem do původní podoby, tak by se sám celý snědl.

15.03.2024

Jsem zklamán. Na knihu jsem se těšil a inspirací byla ještě před jejím přečtením, ke kterému jsem se dostal až po 18 letech. Jednak jsem měl vyšší očekávání tím, že Ginny byla spisovatelka a tak jsem čekal od jejích textů víc než jen obyčejné záznamy, připomínající, když já odbydu zápis ze supervize, nebo má klientela svou reflexy). Yalom v knize několikrát přemítá, zda zápisy vydat a já mám pochyby, zda samotné dobrodružství (a případná správa o něm) není smysluplnější, než prostě vydat všechny jednotlivé zápisky ze setkání. Nesedí mi to, že to je příběh ze 70. let, ani styl práce Yaloma, jehož jako profesionála a autora si jinak cením. Je mi bližší humanistická psychoterapie, než z klientek dolovat jejich sexuální fantazie o mě a tím setkání zbytečně sexualizovat. Takže přišel jsem, přečetl jsem a uspokojující bude knihu dát do Knihobota.

08.03.2024

Pro mě jako vztahového poradce kniha přímo „světoborná“ není (a ta normativita mě nudí), ale nemůžu říct, že je špatná a že neškodí si dané věci připomenout, případně přečíst nějaké příklady.

21.12.2023

Kniha není čtvrtým dílem trilogie Volání osudu. Ale je takovým dlouhým samostatným epilogem. Případně by fungovala jako pilotní díl seriálu. Ne jako samostatná kniha jako třeba série Titan.

07.12.2023

Kniha je jistě dobrá, ale nedokážu ji posoudit objektivně, tedy jako člověk, který ty věci ještě nezná, byť je dobré si to připomenout. Může fungovat dobře jako učebnice. A oceňuji zařazení části o etice.

08.07.2023

Z knihy Orionovi psi jsem byl nadšený. Vedle esence Star Treku a feministického charakteru zachycujících mnoho etických, společenských nebo kulturních a ekologických témat a problémů, se svým pojetím kosmozoí, vesmírných bytostí a krystalické entity zaslouží stát se kanonickým. Konečně někdo dokáže přijít s něčím jiným, než s Borgy. Další kniha Větší než pouhý součet byla kontrastním zklamáním, kdy kromě opět originálního konceptu ještě gigantičtější vesmírné bytosti s ničím novým autorem nepřišel a dokonce nudil i recyklací tématu s Borgy. Přes draé moře je pak průměr někde mezi. Opět zajímavý nápad, vytvoření nových bytostí a jejich ekosystému. Pořád jsem čekal, kdy se to stane, než mi došlo, že to už je ono. Ano, za to dobu se člověk z veleolihněmi sblíží a konec je tradičně dramatický, ale jednak o nic bombastického nejde jednak... copak se autorovi splašily hormony? Kniha je psaná takovým pubertálním způsobem neustále se točící kolem sexuality, sexu, sexuálních myšlenek, fantazií, narážek, obtěžování, sic, okukováním, sexu na pracovišti/pracovní stanici, dvojsmysly jako by všichni měli Pon farr. Jako by téma vodní planety byla jen zástěrka, jak různé členky a členy posádky svlékat, což by bylo vděčným tématem pro seriál, který nemá na dobrý scénář (viz série Enterprise a svlékání T'Pol a masírování olejem). Když jsem si v duchu dělal srandu, netušil jsem, že o odstavec dále se Riker bude potýkat s erekcí. A když přičtu téma zvracení (jednou v náznaku, jednou realizovaného) a pokálení se, tak hotových 120 dnů Sodomy A to módní povrchní psychoanalyzování, které jako sexuální témata působí jako fan fikce. Freud je evidentně nesmrtelný.

12.05.2023

Koncept vesmírné bytosti je originální. Ale to je také všechno. Dokonce, i když jde o Borgy, je to nuda. Běžně ve světe Star Trek jsou Borgové fatálně poraženi, ale v další knize někdo přijde s originálním nápadem, jak je vrátit do hry a vymyslel zase další fatální zásah. V tomto případě autor recykluje jak způsob, jakým se Borgové objeví, tak (po několikáté) způsob, jakým je zneškodní. Nuda. Ale nejvíc mě irituje, že lidé z Hvězdné flotily v daleké budoucnosti mají charaktery, dialogy a zápletky jako z telenovely. Star Trek mě baví, protože zobrazuje progresivní hodnoty, etiku, komplexní společenská témata… Ale ne žárlivost, hloupé vtipy, zaměňovat diplomacii s vesmírnou bytostí přesahující dosavadní zkušenost za lži a manipulace, sic, a cimrmanovsky řečeno kachny, kachny, kachny. Teda děti. Kterými je kniha posedlá. A tak, zatímco v nynější době oceňujeme rodičovství dané adopcí, pěstounstvím, zvolenými rodinami pod. v budoucnu se chtějí biologicky reprodukovat i Borgové, tedy ex-Borgové. Ačkoli již vlastní biologické děti mají. Poselství knihy – kdo nemá (biologické) děti, jako by nebyl, je laciné. A když se autor snaží psychologicky propracovat postavy, tak to stejně vyjde jako povrchní psychologizování a psychoanalyzování. Vážně se ani v daleké budoucnosti nezbavíme prvoplánového Feuda? To už je zajímavější „andorianská čtyřka“ :P

12.02.2023

Po knize „Péče o nejmenší. Boření mýtů.“ (2012) další klíčová kniha, která sleduje skutečné zájmy dětí a boří mýty, stereotypy, trendy a ideologie nezaložené na empirických důkazech.

11.01.2023

Byl jsem skeptický. Kafku moc angažovaně nesleduji (tedy na hrobě jsem byl tak dvakrát a mám rád text Ti, kdo běží kolem) a knížku bych si sám nevybral, kdybych ji nedostal jako dárek. Ale ukázalo se, že Kafku (a jeho rodinu a Prahu) lze poznat důvěrně (od něj samého i svědectví blízkých lidí), zjistit, že mi něco z jeho osoby je známé a navíc se dozvědět o společenských poměrech. Takové nahlédnutí do života předminulého století a osudu jednoho člověka. Aneb O čem sní muži…

16.10.2022

(SPOILER) Možná je to tím, že tato trilogie v ČR vycházela tak sporadicky, že tento poslední díl čtu až 12 let od prvního. Možná to je různým autorstvím jednotlivých částí. Ale tahle třetí kniha mi přijde nezáživná, nedovařená a laciná. Zápletky překombinované a charaktery nevěrohodné. SPOILER: Třešničkou na vyčpělém dortu je, že kapitánka Janeway celý příběh „prospí“ a po probuzení se posádce dá rozkaz, aby jí nic neříkali (a informace smazali z lodních záznamů), o příčině tolika zraněných a mrtvých. Protože víme, že ideálním řešením traumatu je udělat z něj tabu a dělat, jako by se nic nestalo… Je zajímavé srovnání s trilogií Volání osudu, která kombinuje nejen různé prostory a časové roviny, ale také posádky. Výsledek je přitom mnohem kompaktnější a dospěje do uspokojivého finále, zatímco tento díl působí dost splácaně.

06.09.2022

fun fact: klasický příklad, že největší homofobové jsou ti, kterých se to nejvíce týká. Církev ho nedávno začala soudit za sexuální kontakty, které měl se svými mužskými klienty... Jeho chování bylo známé dvě dekády. Byli za ním posíláni mladí muži ze semináře, aby je vyléčil z homosexuality... A on je zneužíval.
https://www.ncronline.org/news/accountability/french-priest-former-vatican-adviser-face-church-trial-abuse-claims