JitkaJak komentáře u knih
No tak: Pořád jsem si myslela, že je to nějaká červená knihovna, totální brak a že něco takového přece nečtu. Ale když jsem knížku sehnala v elektronické podobě, zkusila jsem to. Super zábava v metru, ve frontě na poště, u lékaře... Ale nakonec nestačím žasnout. Ona je to legrace! Autorka je fakt geniální a ohromně vtipná! Takový balík vydělala a ještě se dobře pobavila :-). Pobavila i spoustu čtenářů, ač si to mnozí z nich nechtějí přiznat. Nesympatická naivní hlavní hrdinka? Proč? Vždyť je úplně stejná jako my všechny!
Nesrovnatelně slabší než předchozí 2 romány. Některé výroky, věty, souvětí mi připadají vysloveně trapné, možná je to jen divně přeloženo. Nevyvážená a tak nějak podivně slátaná vyprávění o jednotlivých postavách. Konec jako z frašky.
S odstupem upravuji hodnocení, protože se kniha mezi mé nej nezařadila a už vůbec se mi nechce jít na film, zvlášť když vidím ty upoutávky. 4 hvězdičky za čtivost a opravdu dobrý pocit po dočtení, tedy pokud jsem si odmyslela některé podivně šroubované obraty, o nichž už jsem se tu zmiňovala. Ale za 5 to fakt není.
Na knihu jsem se vrhla, protože mě nadchla "Čtvrtá ruka", ale tohle dílo mě totálně zklamalo. Vůbec jsem ho nepochopila, postavy mi lezly na nervy... 2 hvězdičky snad jen z úcty k autorovi.
Je to depresivní čtení, které člověku kromě pocitu marnosti zase tak moc nedá. Knihu jsem v domnění, že je skvělá, koupila jako vánoční dárek s tím, že se po přečtení rozhodnu, komu ji dát. Jako dárek komukoliv je ale, bohužel, naprosto nevhodná.
Trochu mi to trvalo, než jsem si knížku oblíbila. Ale ještě kousek před půlkou to přišlo a nakonec naprostá paráda! Perfektní erotický román s nádherným poselstvím. Ačkoliv třeba Pravidla moštárny či Rok vdovou považuji za čtivější, hlavní myšlenka téhle knihy je mi bližší a nakonec knihu musím zařadit mezi své TOP.
Mě nadchla ta část s vlčicí, ale dál už se mi to četlo čím dál hůř. Celkový dojem bohužel nic moc.
Výborně napsané. Ale pro rodiče dospívajících a dospělých dětí by kniha měla být označena hvězdičkou, prostě se nedá vydržet, jak to drásá nervy. Podobné pocity jsem měla při sledování filmu, ale ten trvá 2 hodiny, zatímco s knihou člověk žije delší dobu. Běs a hrůza, aspoň na období, kdy byly obě děti na cestách, jsem musela čtení přerušit. Jon Krakauer je geniální spisovatel a moc sympatický chlap.
Poutavá kniha o extrému, o naprosté posedlosti. Nejhezčí je na ní právě ta opravdovost, dokonalá, nezviklatelná oddanost počínání, které je nepochopitelné. Ač sama ráda běhám, fenomenu ultra nerozumím a ani po přečtení tohoto díla se to nezměnilo, naopak. Proč jen člověk dobrovolně opakovaně zažívá takové útrapy? Pět hvězdiček za šílenství - jak v běhání tak i v jídle! Následovat to ovšem nehodlám.
Je to geniální kniha. Jednoduchý, prostý příběh, který spoustu čtenářů děsí. Pro záplavu úchyláren, z nichž mají oči navrch hlavy, ani nevidí, o čem ta knížka ve skutečnosti je. A že je navíc neskutečně vtipná, brilantně strhující a hodně moc opravdová. Paráda.
Do čtení jsem se pustila po dlouhé době podruhé a nestačím žasnout. Je to úžasná kniha! Tak dokonale vystihuje všechno to, co jsem sama prožila, co dobře znám a co neumím pojmenovat. Nejradši bych si nejméně polovinu vět nějak pevně zavrtala do mozku. Zkusím ji sehnat namluvenou, poslouchat ji v autě, při čekání či běhání by mohlo být to pravé.
Tak tohle je moc pěkné. Po trpkém zklamání "Žítkovskými bohyněmi" jsem si hodně spravila chuť. Tohle mi připadá skoro tak dobré jako "1984". Podobně perfektní konstrukce. Tak to má být!
Obecné nadšení knihou mě překvapuje. Pro mě souhrnem nic moc. Superlativům jako "strhující, podmanivé, nejzajímavější, skvělé, výjimečné..." nerozumím.
Kniha se sice čte dobře, ale žádné hlubší stopy ve mně rozhodně nezanechá. Nějak nevím, proč by měla. Po přečtení geniálního díla 1Q84 jsem tímhle dílkem zklamaná.
Kniha mě sice chvílemi dokázala zaujmout, proto aspoň ty dvě hvězdičky, ale dočíst ji jsem schopná nebyla. A nejspíš se o to už ani nebudu pokoušet.
Tak na 5 hvězdiček to u mě sice je, ale trochu mi vadil ten přespříliš šroubovaný jazyk. Při prvních výrocích typu "z úst mu utekl plátek hlasu" nebo třeba "prostrčila škvírou zašeptání" jsem autora obdivovala a přála si umět taky tak psát, ale čeho je moc... Možná kdyby půlku toho autor na konci seškrtal a nahradil úplně normálním projevem, bylo by to lepší. Alespoň pro mě určitě.