JitkaJak komentáře u knih
Paráda, velké nadšení, kniha podle mého gusta. Tak nějak... - plynoucí pořád nejméně 1000 metrů nad zemí.
Až s odstupem času si uvědomuji, jak je ta kniha silná. Zpětně se mi vybavují scény tak, jako kdybych je sama někdy prožila. Úžasné, opravdové a drsné.
Moc krásně napsané! Nikdy bych nevěřila, že může být popis výstupu na vrchol hory tak čtivý.
Hodně dobrá, velmi silná kniha. Suché vyprávění v první osobě je geniální, člověk má strach, aby se tím příšerným chladem, který z něho čiší, nenakazil.
Je to moc pěkný cestopis, lépe řečeno běhopis. Pochybuji, že by kniha mohla zaujmout čtenáře, kteří nemají s během nic společného, ale pro běžce a jejich fanoušky je určitě moc zajímavá. Pěkné nahlédnutí do zákulisí černých antilop, co zdobí čela městských maratónů po celém světě.
Přečteno jedním dechem za dnešní dopoledne. Docela tenká knížečka, v níž jsou obsaženy všechny strasti světa... Skvělé!
Tohoto autora nějak neumím číst. Vzdávám to!
Něco strašného. Stupidní, primitivní... Jak to může být tak dobře hodnoceno? Skočila jsem na hodnocení, ale naštěstí jsem si knihu nekoupila, jen rychle přelétla na internetu. Byly by to jinak opravdu hodně nesmyslně vyhozené peníze. Ještě hůř než je vyhazovala hlavní hrdinka tohoto "veledíla".
Opět úžasné, zrovna tak dobré jako "Tvář toho druhého". Tyhle dvě knihy považuji za naprosté skvosty.
Pořád se k téhle knížce v myšlenkách vracím a čím dál víc si uvědomuji její dokonalost.
Pro mě úžasná kniha, řadím ji k nejlepším, jaké jsem kdy četla.
Nechápu, jak může být tahle skvělá kniha tak špatně hodnocená.
Báječná kniha, psaná zajímavým a čtivým stylem. Velmi důstojná odpověď na Salerovo nenávistné pomlouvačné dílo "Mezi světlem a stíny".
Mně by úplně stačil pan Nakata. Na celou knihu. To je vtipné, zábavné. Příběh toho kluka považuji za podstatně slabší.
Kniha mě zklamala. První část je zdlouhavá, plná nesrozumitelných a naprosto zbytečných popisů horského terénu. Vydržela jsem jen ze zvědavosti. Kupodivu druhá část, ta, která se odehrává o 25 let později, je najednou náramně čtivá, zhltne se jedním dechem, atmosféra v rozpadající se chatě vydané napospas horským živlům člověka skutečně pohltí. Bohužel mi ale unikla avizovaná hlubokomyslnost. Hlavní postava mi připadá především vyšinutá a posedlá, pokud to bylo autorovým záměrem a jen úvodní komentář ke knize to nevystihl, je nakonec skoro všechno v pořádku. Až na dokola omílané popisy upřeně hledících očí a stokrát opakované balení cigaret.
Asi tak 15 stránek, někde v polovině, mě bavilo a dokonce jsem vzdáleně zažívala podobné pocity jako při četbě Kafkova Zámku. Bohužel to zase přešlo a nakonec jsem tu knihu ani nebyla schopna dočíst.
Byla to první kniha, kterou přečetl můj syn, bylo mu pouhých 5 let. Na konci prohlásil: "Teď už nemůžu nikdy nic číst, protože nic nebude tak dobrý." Docela jsem se lekla :-).
Naštěstí později uznal, že jsou i jiné skvělé knihy.