JitkaJak komentáře u knih
Úžasná kniha. Po zklamání ze "Slepé mapy" tohle, prostě úžasné.
Já jsem z té chvály trochu na rozpacích. Kniha se čte sice celkem dobře, ale něco jí chybí, něco podstatného. Když už, tak jednoznačně lepší mi připadala druhá polovina knihy.
Krásná kniha. Byl by to moc dobrý film, nejmíň tříhodinový. Prásk! Ač je mi hokej úplně ukradený, úplně jsem všechny ty zvuky slyšela a atmosféru nasávala.
Ze začátku jsem si říkala, že to je nějaké pitomé a naivní, ale vydržela jsem. A postupně zázrak. Syrové, výstižné a ve své zkratkovitosti a pravdivosti i velmi hluboké. Ke konci mě to už dočista rozkládalo - života běh.
Tuhle knihu bych určitě nebyla schopná číst, ale od poslechu audioknihy se nedokážu odtrhnout. Je to sice totální úchylárna, ale dobře vymyšlená a ještě lépe interpretovaná. Nechápu ale některé z komentářů zde. Ten úchyl a vrah může být někomu sympatický? Jó, sympatický je rozhodně Jan Zadražil, který knihu tak fantasticky čte!
Opět audio... První knížka se mi líbila víc, nevím přesně proč. Možná se mi to už oposlouchalo... Už mi to přijde méně vtipné. Styl putování byl naopak v téhle druhé knize mně bližší, Ladislav cestovatelsky zraje. Literárně ale - nevím, nevím. V každém případě autora stále pokládám za skvělého sympaťáka.
Tak tohle bylo velké zklamání. Vlastně jsem přečetla jen začátek a pak už jen listovala, abych zjistila, že to je celé stejné, plné banalit, totálně nevhodné ke čtení. Jedna hvězdička za téma, název a obálku.
Tam byla nějaká neslušná nebo sprostá slova? Mně ten příběh připadal naopak velmi jemný. Pro mě to bylo jako čtení básně.
Přečteno na jeden zátah, moc krásné. Jak já té knížce rozumím! Kéž by si ji přečetli ti všichni, co se z nějakých hloupých důvodů (bolest kolen, kotníků, zad, ramen a bůhvíčeho...) "nemůžou" hýbat! Třeba by se inspirovali a možná by byli šťastnější.
Tak tady jsem, jak tak čtu ostatní komentáře, úplně mimo. Vůbec mi to nejde číst, hrozně mě to od samého začátku rozčiluje. Knihu definitivně nedočtenou odkládám a oddychuji si.
Parádní čtení. Zajímavé je srovnání s jinou knížkou o Gauguinovi, "Urozený divoch", kterou jsem dočetla nedávno. Tam je malíř vyobrazen jako docela hodný člověk, který, chudáček, svou (jednodušší) ženu miluje, jen ji a 5 dětí kvůli umění není schopen materiálně zabezpečit. I úryvky z korespondence jsou vybrány tak, aby s pozitivním pohledem na Gauguina koresponovaly. "Van Goghovo ucho" působí úplně opačně. Tak, a kde je pravda? Zkusím ji najít v obrazech, třeba se mi to časem podaří.
Kdybych to měla číst, skončila bych jistě po prvních dvaceti stránkách. Ale během četných cest autem mě poslouchání moc bavilo a několikrát i hodně rozesmálo. Velebím audioknihy :-).
Staříka mi to nepřipomíná ani náhodou, na rozdíl od něho se to poslouchá moc pěkně. Nadsázka v podobě vražd a sexuálních excesů mi připadá vtipná, jen mi nešlo do hlavy, že by toto mohla napsat žena. No a taky že nenapsala :-).
Číst by mě to nijak zvlášť nebavilo, ale poslouchám audioknihu v autě. Je parádní, čte ji sám autor a to exkluzivním způsobem. Vždy mě mrzí, když dojedu do cíle, poslouchala bych dál a dál... A mimochodem, hrozně by mě něco podobného lákalo, jen bych si musela vybrat trasu, kde není třeba chodit po frekventovaných silnicích, ta představa mě děsí. A bohužel bych svou pouť neuměla takhle krásně a vtipně popsat.
Tahle knížka se nedá normálně číst, je nutné u ní mít notebook a vyhledávat a vyhledávat a vyhledávat... Obrazy, jiné malíře a mnohé další informace. Je to opravdu hodně pracné, ale moc fajn.
Slaďák na druhou. Americký, až to bolí... Kdyby jeden z paralelních příběhů dopadl špatně, tak to by ušlo, ale takhle? Nechala jsem se strhnout čtivostí, za kterou dávám 2 hvězdičky. Jednu ale odečítám za ten naprosto příšerný konec. A jdu si najít ke čtení něco pořádného.
Skvělá knížka! Trvalo mi dost dlouho, než jsem se do ní pustila, přestože Born tu Run jsem přečetla třikrát a Měděné kaňony osobně navštívila. Navíc se trochu znám s autorem i s několika postavami, tedy běžci... Takže moje odkládání četby je pěkná ostuda a trapas, ani nevím, jak se to stalo. Asi jsem čekala něco jako poměrně nudný deník, ale hned od první stránky mi bylo jasné, jak moc jsem se mýlila, a pak už jenom hltala. Báječné, čtivé, moc zajímavé! Budu se ke knize určitě vracet a vlastně mám po přečtení sto chutí se vrátit i do Mexika.
Vadily mi některé špatně přeložené obraty a četnější přemoudřelé, za vlasy přitažené filozofické úvahy. Ale jinak opět fajn čtení, které mě po smolném roce 2015 pomohlo nakoupnout do dalších aktivit. Ač jsem o generaci starší a výkonostně úplně někde jinde než fenomenální Kilian, moc se těším do hor v novém roce!
No já nevím, čte se to sice jedním dechem a fórky jsou fajn, ale je to celé úchylné. Od začátku až do konce. Takže mě v podstatě ani v závěru už nic nemůže překvapit. Čtivá ptákovina, kterou člověk zabije nějaké to odpoledne. Autor má talent, psát umí. Jen ještě - o čem vlastně?
Kvůli téhle knížce bych měla všem ostatním odebrat 2 hvězdičky, protože se jí žádná nevyrovná. Skvělé, skvělé, naučné a současně napínavé, člověk se nemůže odtrhnout a 780 stránek zhltne jedním dechem.