JitkaJak komentáře u knih
Moc hezké. Žádnou velkou literaturou knížka samozřejmě není, ale ani si na ni nehraje. Je to milý, poctivě podaný příběh týpka, který tak dlouho hledal sám sebe, až našel koťátko. Bavilo by mě být na jeho místě.
Zatímco kniha "Do tmy" mi dokonale sedla, tahle přesně naopak. Snažila jsem se moc, ale nebyla jsem schopná ji dočíst až do konce.
Dokonalý, velmi čtivý popis postupujícího šílenství. Jak se mohou cítit někteří z podivínů, které kolem sebe vídáme.
Báječně absurdní příběh napsaný naprosto geniálně. Řadím ke svým nejlepším přečteným knihám, určitě se k ní vrátím.
Skvěle napsaný román, ale tak ujetý, že si při čtení připadám také jako blázen. Víc podobných knih snad ani nechci.
Mně to připadá divné. Jakoby autor na začátku zamýšlel něco jiného, než z toho pak vyšlo. Mluviti pravdu je pěkný název, ale já tomu všemu nedokážu věřit, nevím proč.
Nechápu. Povídka je krátká, mohla by být docela pěkná. Ale proč je v ní tolik hrubek? Nebo se mi dostal do ruky nějaký podivný přepis?
Je to báječné čtení. Tak absurdní a pravdivé, bohužel.
"Zločin, který se v nás skrývá, musíme spáchat sami na sobě. Ne na druhých."
Tak tohle bylo divné, byť jsem knihu zhltla, nesedla mi. Nelíbil se mi styl psaní a postava Bohdany mě vysloveně iritovala.
Tak to je parádní knížka, přesně podle mého gusta. Poezie v próze, nesmírně zajímavé téma. Třešničkou na dortu je prostředí Příbrami, kterou znám. Pro mě je Jan Němec úžasným objevem, nejlepší český spisovatel. Těším se na jeho další a další díla.
Když se sejdou dva skvělí chlapi, které je radost číst i poslouchat.
Od začátku jsem měla problém se stylem, jakým je kniha napsaná, připadalo mi to jako slohová práce na základní škole. Pokračovala jsem s tím, že si třeba zvyknu. Bohužel se nestalo, naopak mě to rozčilovalo čím dál víc, po polovině už mě dokonce přestalo zajímat, jak vše dopadne, a knihu jsem odložila.
Báječná kniha, taková, na kterou nelze zapomenout. Jak někdo může říct, že se v ní nic nedělo, jenom černoch znásilnil bělošku? Vážně, tohle jsem četla v nějaké recenzi, ani nevím, jestli tady nebo jinde. Rozhodně to podnítilo mou zvědavost. A všechno bylo úplně jinak, dělo se toho moc. A nehorší je, že se děje pořád, není to pryč, jak by si člověk přál.
Knížka má jednu velkou nevýhodu. Je tak čtivá, zajímavá a v audio podobě tak úžasně namluvená, že se mi vůbec nepodařilo si ji nechat jen na běhání, ale zhltla jsem ji prostě nejrychleji, jak to šlo.
Není to literatura, ale kniha ano, a to užitečná a moc a moc inspiraivní.
Kniha mě bavila, zhltla jsem ji a po dočtení jsem byla tak spokojená, že jsem jí udělila 4 hvězdičky. S odstupem času už na mě ale tak dobře nepůsobí, zkratkovitost jí ublížila, popisu dlouhatánského treku by slušelo rozvláčnější podání. A poetičtější. Moniku ale moc a moc obdivuji, pustit se do léčby neduhů tímhle způsobem je úžasné a inspirativní.
Pro mě báječné. Vše se mi odvíjelo před očima a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Kniha o malování se mi v hlavě usadila jako jeden velikánský snový obraz.
Tuhle knížku buď vůbec nepřelouskáte anebo byste jí dali 10 hvězdiček, kdyby to šlo. Úžasné čtení.
Super čtivo, jen ta obálka mi nesedí, nemám pocit, že by ke knize právě taková patřila.