Jochen77
komentáře u knih
Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc, 1939-1941
Jaroslav Čvančara
Čekat od fotografické knihy, knihu čtivou a přeplněnou textem, je mírně řečeno idiotismus nejhrubšího zrna. Popisky jsou fantastické a fotografie místy až raritního charakteru. To, co se píše pod určitými fotografiemi je v mnoha případech velmi úderné a i vyčerpávající. Za mne absolutně vynikající série, která nebyla doposud překonána.
Milá č. 18
Leon Uris
Obrovské zklamání, už dlouho jsem nezažil ten pocit, kdy se těšíte až konečně dočtete knihu. Promarněná příležitost, takové téma a tak bídná historická příprava. Asi bych vypustil tu červenou knihovnu, ale chápu, že autor chtěl ve čtenáři navodit nějakou citovou linku. Kde je ovšem obrovský problém, tak to je faktografie a historické reálie. Ne, Němci neměly na svých obrněných autech hákové kříže a ani esesáci neměly v podpaždí vytetované blesky SS, přičemž se autor zmiňuje, že toto mělo být znamením SS (pouze vyznačenou krevní skupinu). Nacistický šéf Varšavy chtěl po Židovské radě, aby dodala šedesát svých žen do nevěstinců pro Wehrmacht a posléze museli Židé darovat krev pro bojující jednotky na východě. Jako vážně? Autorovi nic neříkají Norimberské zákony respektive Zákon o ochraně německé krve a německé cti??? Zatímco v Reichu by každý, kdo by se vyspal s Židovkou dostal oprátku, v Milé č. 18 byl zřizován bordel a do vojáků Wehrmachtu byla zvesela pumpována německá krev. Už v roce 1941 znala židovská správa v ghettu pojmy jako Einsatzgruppen a dokonce jsou v knize z tohoto období i vyjmenovány jména a hodnosti velitelů těchto skupin zvláštního určení. Autor si ani nelámal hlavu s tím, jaké byly používány hodnosti v SS a Wehrmachtu, Oberführer SS je přece generál major atd. atd. Chápu, že chyba je i u mne jako u starého hnidopicha, ale tohle se prostě nedalo přehlédnout.
Vcelku přitažené za vlasy na mne působilo i to podnikání Velké sedmy nebo přeprava dobytka přes zeď ghetta.
Popis povstání v ghettu a jeho průběh je čistá fikce bez historických základů. Tady jsem opravdu umíral a říkal si, proč autor tak bezostyšně lže.
Na druhou stranu je třeba vypíchnout, že autor se nebál zmínit odpor polského odboje pomáhat Židům a vůbec celý ten polský zakořeněný antisemitismus, který byl v Polsku patrný po celou válku, respektive i po ní, kdy v Polsku probíhaly protižidovské pogromy.
Původně jsem si od Urise chtěl pořídit i Exodus, ale po tomhle "opusu" jsem si to rozmyslel.
A přitom můžeme vidět, že tady tenhle škvár má 93%, tomu říkám objektivita...
Ocelové město
Jules Verne
V tehdejší době to muselo být velmi novátorské a akční. Ovšem dnes je to celkem nudné a nezáživné. Verne to pojal jako souboj mezi Francií a Německem. Celým románem se táhne dost silná nacionalistická niť, přičemž Francouzi jsou velmi vzdělaní, velcí humanisté a altruisté. Němci jsou naopak vykresleni jako silní národovci, hrubiáni a burani, kteří se pořád cpou kyselým zelím. Film jsem neviděl a kniha není nic moc.
Sharpův oddíl
Bernard Cornwell
Klasika. Sharpie (jak jej blahosklonně zove jeho the best friend forever Obadiah) se opět podívá do Španěl a splní všechny úkoly na něj kladené. Je to trochu přímočaré a jednoduché, na druhou stranu tady Sharp stráví nejvíc času se svou manželkou než v žádném jiném díle. Kdo zná celou sérii, tak si musí přiznat, že tento vsunutý díl je o malinko jiný, obzvlášť použitým výrazivem nebo oslovováním samotného hlavního hrdiny jeho podřízenými. Ale i tak je to dobré a znovu to přisypalo trochu střelného prachu na pánvičku. Tak si zkontrolujte své křesací kameny a hrrr na ně!
Inkvizitor
Bernard Cornwell
Thomas se nám trošku rozcestoval, bojuje na severu Anglie proti Skotům, následně se opět ocitá ve Francii mezi svými přáteli a znovu ho čeká boj proti francouzským korouhvím. Dějová linka má spád, Thomas nachází nového přítele a dostává se do spárů Svatého oficia. Starý dobrý Cornwell, barvitý popis boje a vše je podloženo historickými souvislostmi. Takže za mne rozhodně palec hore.
Motýlek
Henri Charrière
Je mi jedno jestli si to autor vymyslel nebo nevymyslel. Líbilo se mi to, mělo to spád a hlavní hrdina se nenechal ničím zastrašit a pořád zkoušel zdrhnout. Popis přírody a různých ostrovů byl dechberoucí. Takhle by mělo vypadat vězení pro mnoho našich kriminálníků, tímhle by dosáhla ta slavná resocializace kýženého výsledku.
Král krysa
James Clavell
Taky půjdu proti proudu. Nějaká pecka to tedy není. Horko, hlad, moskyti, vražední Japončíci a neustálé intriky uvnitř spojeneckého tábora.
Brilantní charakteristika osobností a psychologie postav? Kdepak, mě byl desátník King právě sympatický a fandil jsem mu. Jediný Mirek Dušín byl Petr Marlowe, všichni ostatní včetně vysokých důstojníků byli hajzlíci a podrazáci a skoro všichni na výplatní listině Krále. Čekal jsem víc.
Vladař na scéně
Robert Merle
Žádné potíže se čtením jsem rozhodně neměl. Stejně krkolomný a starosvětský jazyk a hlavně mraky dobrodružství, které Petr ze Sioraku prožívá. Je to akčnější, političtější a tento dvorský švihák se stal v podstatě tajným agentem Jeho Veličenstva Jindřicha III. Guis, katolická církev, stavové, ti všichni chtějí vidět krále na márách a Petr proti všem bojuje a hatí jejich plány. Hodně cestuje, i za hranice Francie, a plní rozličné úkoly. Merle byl génius, jako opět velký klobouček.
Mráz přichází z Kremlu
Zdeněk Mlynář
Upřímně, tak nějak nechápu tu adoraci na knihu od uživatele Chajda69. Knihu jsem dočetl, ale ten, kdo se rozhodne do tohohle zakousnout, tak se musí připravit na stovky stran textu, který je obhajobou nějakého reformního komunismu a toho proč podepsat Moskevský protokol. Víc než polovina textu popisuje vytváření všelijakých partajních dokumentů a realizaci Akčního programu KSČ. A ruku na srdce, komunisté byli mistři nudného slova a používání všelijakého marxistického výraziva.
Mlynář je vcelku sympatický, člověka zaujme popis jeho studijních let v Moskvě, ale to, co je na téhle knize přelomové je jeho popis našich aparátčíků a osob, které vedly naší republiku. Má čuch na lidi a umí je dobře posoudit, medajlonky jsou okořeněny i různými drby a zápisy ze soudních spisů. To, že si Novotný za pusinku koupil použité ložní prádlo po popraveném Clementisovi byla celkem silná káva.
Zajímavý je i popis atmosféry v Moskvě poté, kdy byli všichni odvezeni do Kremlu a přinuceni k podpisu/nepodpisu.
,, Zase to byla jednoduchá a jasná slova. Brežněv nám reformním komunistům, dával opravdu cenné školení: my, hlupáci, uvažujeme o nějakém modelu socialismu, který by se hodil pro Evropu včetně západní, ale on, realista, ví, že to už padesát let nemá žádný význam. Proč asi? No přece proto, že hranice socialismu neboli hranice SSSR jsou zatím na Labi. I americký prezident s tím souhlasí, takže snad na padesát let je to nezměnitelné. A co nějaký Berlingeur? Copak má tanky? Může snad změnit výsledky druhé světové války?"
Obrovská škoda je fakt, že nepodepsal jen a pouze František Kriegel, španělák a kovaný bolševik se prostě nenechal opít rohlíkem a zachoval si pevnou páteř. Neskočil na kecy o možném násilí a o tom coby kdyby. Tohle nám v národě chybí, tuhle odvahu neměli ani demokraté první republiky a ani komunisté šedesátých let.
Mlynář se nebojí říct pravdu sám o sobě, obzvlášť zpočátku svého komunistického působení, klidně se přizná, že schvaloval politické procesy, že sám psal udavačské dopisy. Tak si říkám, byli by takové upřímnosti a osobní kajícnosti schopni i naši, bývalí, komunisté? Byl by toho schopen Pithart, Jičínský, Rychetský nebo Petr Pavel?
Až na dno zrady
Jiří Pernes
Četl jsem před lety a vím, že mne kniha dost zaujala. Spousty nových informací o českém Quislingovi včetně zajímavostí z jeho osobního života. Pernes byl obviněn z plagiátorství a opsání magisterské práce jistého Karla Vytlačila. Už nevím jak to celé dopadlo, ale asi měl Pernes z ostudy kabát, protože jsem zaznamenal nějaké jeho omluvy v médiích. Shodou okolností jsem s Karlem Vytlačilem byl na vojně, tuším, že ho pak dokonce i dřív z vojny, kvůli zdravotním obtížím, propustili. A rovněž shodou okolností, mám stejnou střední školu jako syn Emanuela Moravce Igor :-)
Lux Perpetua
Andrzej Sapkowski
A je konec...ach jo, tuhle sérii jsem si zamiloval.
Ovšem, je třeba říci, že třetí díl je absolutně nejslabší. V mnoha pasážích mi připadlo, že autor už ztrácí dech a text záměrně natahuje. To co mě vytáčelo asi nejvíc byl fakt, že kdekoliv byl Reynevan v nesnázích a kdykoliv potřeboval nějakou pomoc a záchranu, tak jako Deux ex machina se vždy zjevil nějaký dávný známý nebo Šarlej se Samsonem, kteří jej z každé šlamastyky vytáhli.
I přes výhrady, které mám je pro mne trilogie naprostou srdcovkou neboť sám pocházím z Jeseníku a region, který Sapkowski v knihách popisuje je mi velmi blízký. Škoda Samsona a škoda, že zrovna ohledně jeho postavy se autor více nerozepsal, podle mne tam prostor byl a většině čtenářů musel být Samson velmi sympatický.
Za samotný konec dávám o hvězdičku víc, myslím, že Elenče si to zaslouží...
Ve stínu Říše
* antologie
Já fantasy nečtu, tohle jsem zkusil jen díky mému oblíbenému období. Ze začátku mě to bavilo, postupem doby už jsem se do čtení nutil. Bohužel (bohudík) jsem nedočetl u povídky, kde je Josef Mengele ztvárněn jako sekačka na trávu. To už jsem nedal. Já fantasy dál už číst zase nebudu.
Sharpův meč
Bernard Cornwell
Tak tady mě Cornwell dostal. Vždy je děj krásně přímočarý a předem očekávaný, ale v tomto díle jsem vše odhadnul špatně. Další vynikající díl Sharpieho a jeho přátel z lehké roty. Harper a Hogan si zabojují a zajezdí s ním na koni (ač to Sharpe ze srdce nenávidí) a nakonec opět vše dobře dopadne a bude zalité španělským sluncem. Aye, aye Sir!
Tipnul bych si, že tento díl byl do série zahrnut až později. Tak nějak mi připadá zvláštní a nezapadající do celého kontextu všech částí. Asi něco podobného jako ten nový díl, který má vyjít letos na podzim.
Čas žít, čas umírat
Erich Maria Remarque (p)
Román je moc pěkně napsán, zápletka není nikterak komplikovaná, ale i tak to člověka drží u čtení a děj celkem rychle plyne. Mám rád téma druhé světové války a obzvlášť z pohledu německého vojáka. Celkem zajímavě je popsána atmosféra v německých městech během spojeneckého bombardování. Klaustrofobicky působí popis protileteckých krytů a organizace a způsob protiletecké ochrany v Třetí Říši. Některé aspekty byly pro mne úplně nové.
Co ovšem nefunguje je to nekonečné filozofování hlavního aktéra. Obyčejného vojáka, který se po dvou letech dostal do rodného města na urlab. Dle Remarqua je celá německá společnost prodchnuta negativismem a nesnášenlivostí k nacistickému režimu, všichni mají strach z denunciací a udavačství. Pochopitelně všichni civilisté znali koncentrační tábory a ještě byli schopni napadat vojenské dovolenkáře s tím, že svým bojem prodlužují válku (heh). Tady je jasně vidět, že autor, díky tomu, že emigroval v roce 1931, byl absolutně odstřižen od myšlení a života obyčejných lidí, kteří během WW2 žili v Německu. Pokud čtete memoáry z té doby, tak i na konci války narážíte na to, že spousta lidí věřila v systém, konečné vítezství a zázračné zbraně. Nedávno jsem četl vzpomínky německého vojáka, ve kterých se zmiňoval, že v březnu 1945 obdržel dopis od své milé, ve kterém deklarovala plné přesvědčení v konečné vítězství německých zbraní. Pro froňťáka ovšem nepochopitelné přesvědčení...
Remarque v tomto ohledu hrozně tlačí na pilu a ve výsledku to působí dost kontraproduktivně.
(SPOILER)
Ten konec bylo jako co? Opravdu působí logicky, že partyzán, který byl Ernstem propuštěn na svobodu jej poté ihned zastřelí??? To sorry jako...
Lučištník
Bernard Cornwell
Cornwall prostě umí. Po Richardu Sharpovi, kterého jsem si opatřil úplně celého jsem zabrousil do čtrnáctého století a neudělal jsem vůbec špatně. Ze začátku mi trošku trvalo než jsem si zvykl na hubeného a dlouhovlasého lučištníka, ale po nějaké době jsem si knihu zamiloval. Dobývaní Caen a hlavně popis bitvy u Kresčaku byly majestátní. Několik připomínek k účasti Jana Lucemburského a jeho syna Václava (Karla IV), z toho jsem měl husí kůži a zahrálo to na mou národoveckou duši. Čtenář cítí dusot kopyt, vidí tu krvavou bitevní vřavu a slyší svistot šípů s bílým peřím. Parádička, další díly už čekají v domácí knihovně.
Biggles od velbloudích stíhaček
William Earl Johns
Jako dítě v osmdesátých letech jsem to hltal neuvěřitelně. Vždy jsem se u babičky zavřel do pokoje a louskal jeho příběhy z Velké války. Před pár lety jsem se to pokusil naroubovat na svoje děti, ale tam už to bohužel nezafungovalo. Naše generace byla s těmi válečnými lety a lidmi, kteří to zažili, spojena více než ta dnešní...
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
No nevím, že bych z toho byl úplně nakřivo...asi ne. Zase tak strašidelné to skutečně nebylo. Hlavní hrdinka v životě ničeho nedosáhla v podstatě neměla ani na jídlo a teď zdědila starý zchátralý dům na vršku po tetě, kterou viděla jednou v životě. Asi nejzajímavější bylo objasnění celého případu. Duchařina, čarodějnictví a dost nuda.
Před branami Leningradu
William Lubbeck
Slabota, hrozná slabota. Kniha je nezáživná, špatně napsaná, absence přímé řeči a prostě velká nuda. Samo, že celá family byla proti nacistům, ona po válce byla i proti komunistům, prostě jí každý režim ubližoval. Hlavní hrdina mě byl hrozně nesympatickÿ, všude chtěl být první a chtěl rychle velet. Dobrovolník do Wehrmachtu, pak důstojnická škola a oba stupně Železného kříže. Klasický podpisák, který neměl u jednotky moc přátel. V knize se dozvíte, ze Obergefreiter je desátník, Stug III je obrněné vozidlo s 75 mm kanonem a dále, že Sověti používali český tank T-35 a mnoho dalších přelomových "novot". Dočetl jsem s neskutečným sebezapřením...
Ponorka
Lothar-Günther Buchheim
Já nevím, úplně jsem z toho odvázaný nebyl. Možná bych preferoval více akce a bojů. Číst více jak sto stránek o mořské bouři a jejím působení na trup lodi a chování posádky nebylo úplně to, co bych od vojenského románu očekával. A také jsem byl ovlivněný filmem, kdy jsem si autora neustále musel spojovat s tím nesympatickým skopčákem, který ho zastoupil na stříbrném plátně.
Nezapomeň na zlé časy
Günter Koschorrek
Jedna z nejlepších knih memoárového ražení jednotlivých vojáků během WW2. Rozhodně doporučuji všem zájemcům o vojenskou tématiku a feldgrau.
