Johana
komentáře u knih

Kniha je těžkopádně napsaná a nějaká taková celkově citově vyděračská. Vzala jsem jí do ruky po předlouhých letech a moc nechápu, co se mi na ní líbilo, když jsem byla teenager. Tentokrát nedočteno, tenkrát ano - proto zařazuji do přečtených. Kdyby to někoho zajímalo.


Výborně jsem se bavila a doporučuji! A to i těm, kteří fantasy nečtou - tohle je totiž extra případ. Kniha reálně má filozofický rozměr, který mne nenechal v klidu! Přitom je to "oddechové" s démony, draky a s bitvami, se zamilovanými, s "hledáním grálu" a chvílemi sranda jak mraky...
Roman Bureš se rázem stává mým oblíbeným autorem. Ale pozor, není to dokonalé dílo, sem tam bych lehounce proškrtala (hlavně v první třetině), aby děj hladčeji plynul - a epilog se mi zdál až přepálený, takže odebírám 2 hvězdičky z původních sedmi :) .


Velice příjemné, pomalé a starosvětské detektivní počteníčko. Jakkoli se odehrává v době současné, pocitově se ocitáme v časech pana Poirotta a kdo má tento styl a časy rád, blahem se musí rozvrnět.
Jako obvykle u P.D.Jamesové se mi pletly postavy, je jich tu přehojně. Trochu mne zklamala pointa a proto jen 4 hvězdičky - jako četbu ke kamnům v deštivý den nicméně doporučuji na sto procent.


Vzdala jsem po přelouskání prvních stran - přijde mi to celkově hloupé. Což rozhodně nelze omluvit faktem, že je kniha prezentována jako čtení pro dívky. Dívky jsou také lidé, chci tvrdit drze. Ukázka hned zkraje:
- Pohladím ozdobný jílec Dýky za opaskem a pevně sevřu víčka v domnění, že zaženu slzy při vzpomínce na svou přítelkyni Margaret. Marná snaha, mé slzné kanálky již ztratily schopnost produkovat slzy, ale toho nutkavého pocitu pláče se nemohu zbavit.
(Tak jak. Zahnala slzy sevřením víček, nebo marná snaha a nezahnala, tudíž plakala, ačkoli, panečku, její slzné kanálky byly proti. Opakuji se ale, opravdu, i dívka je lidský tvor a nemá být tudíž vedena k louskání hloupostí.)
Jedna hvězdička za originální pojetí upírů.


Dobrá kuchařka, jsem ráda, že ji mám! Je také příjemně sepsaná, autorka si s vámi hezky popovídá, což je prima pocit.


Tak opravdu ano, kniha má na obálce srdce - přečetla jsem ji kvůli čtenářské výzvě. Jinak u mne nic nového, s Chrisem Carterem si velice hluboce nerozumíme a Roberta Huntera si už nezamiluji.


Pěkné vypravování, dost vtipné, o běžných i zvláštních kočkách. Nejvíc mne bavil příběh kocoura, pověstného chozením na schůze.
Ačkoli pan Herriot není můj oblíbený autor, tady s chutí dávám pět hvězdiček, za mne, možná i kvůli mé lásce ke kočkám, je to nejlepší kniha tohoto autora.


Čtení mne bavilo.
Popravdě, mnoho o psech nevím, teprve si chci vzít štěně - a vzdělávám se teď dopředu. Nemohu tudíž s panem Desenským nikterak polemizovat o jeho metodách nebo o celkovém přístupu ke psům.
Ale o přístupu ke čtenářům mohu dumat a na rozdíl od různých příruček o psech, kterými jsem v posledním čase listovala, se právě pan Desenský staví k lidem nearogantně. Knížku doporučuji.


Takhle: příběh v poslední třetině sklouzne do červené knihovny, začíná však jako společenský román, kde se dvě ženské hrdinky marně zmítají v hrůzách domácí tyranie sedláka - zlého opilce. Spisovatelka přitom očividně kormidluje své vyprávění úmyslně jak ke společenské kritice, nejprve, tak následně i k levnému dobrému konci, jakož i k závěrečným moralizujícím větám.
Čtyři hvězdičky.
Na bouřlivou a krutou rodinu Jandovu nejspíš jen tak nezapomenu.


Knížka, kterou jsem před mnoha lety nedočetla, abych ji vzala do ruky dnes a opět odložila nedočtenou. Věc je napsána jakoby dokumentárně, což mi nevadí - ovšem s jistou žoviálností, přes kteroužto se nemohu prokousat k lákavé záhadě, co nám pan Souček nabízí k prozkoumání. Nikdy nezjistím, proč a kam cesta slepých ptáků vede...

Odpočinkové čtení pro ženy, prvotřídní.
Kniha se čte sama, je vážně bezvadně napsaná a chválím i překlad. Co se týče děje: máme tu napínavé příběhy několika žen - různých povah - které se mají důmyslně protnout v tklivém závěru, když je vyřešen případ ztracené holčičky. Bude vás to bavit!


Starobyle - anebo starosvětsky vyprávěný krátký příběh o táboření dvou mužů v přírodě, a jak se tam v noci báli. Za mne opravdu špatná strašidelná povídka, ovšem krásným jazykem napsaná. Škoda, že autora nenapadlo, jak příběh vlastně přivést do zdárného konce. Kdyby nešlo o klasiku, pak bychom si mohli v klidu přiznat, že jde o pěknou pitomost. Pardon.


Detektivka to nebyla špatná, ačkoli hlavní hrdina mi nesedl, protože si velmi často naříkal. A jeden ze zvratů, který bych, ať se vyhnu spoileru, mohla nazvat třeba "slečinka kontra ručníček" (kdo četl, snad pochopí), mi přišel nejen zhola neuvěřitelný, ale přímo urážlivý vůči čtenářově inteligenci. Takže tři hvězdičky.
Audiokniha, kterou moc pěkně načetl Gustav Hašek.


Chválený psychothriller, s hlavním hrdinou psychoterapeutem. Kniha mne zklamala, příběh se mi zdá vymyšlený "na efekt" a napsaný dost nezkušeně (prvotina autora).
Nemohu říci, že by Mlčící pacientka byla nudná, ale celkově nedoporučuji. Možná jsem moc zhýčkaná, když jde na rozbory citlivých duševních stavů v literatuře... Ale, četli jste třeba Netrpělivost srdce?


Výborné, celá trilogie První zákon mne nadchla!
A ke všem třem svazkům bych chtěla poznamenat, že, ačkoli jsem v jednu chvíli váhala (hlavně koncem druhého dílu) - příběh rozhodně má hlavu a patu, smysl a důkladnou logiku.
Trochu stranou a zvlášť musím zdůraznit, jak mne bavilo, že trilogie obsahuje pěkně popsané romantické a milostné scény, řečeno totiž s Devítiprsťákem: "Člověk musí být realistický!"
Co mne mrzí: v následujících třech knihách ze světa Prvního zákona už se vyskytují jiné hlavní postavy. Po Gloktovi budu hodně truchlit...


Linda Castillo už pro mne dávno není sázka jistotu, ale tato kniha je myslím zase jedna z těch lepších. Ani mi nevadilo, že se vlastně neřeší amišská problematika - krom toho, ze systém volby církevních představitelů není ideální. Co mi vadilo: Milostné scény paní autorkou sepsané mi drásají srdce a vkus. Zde jich je dost, aááách jo. Na oddech tedy dobré, ale nic nutného.


Nedočteno. Kniha na mne mne zapůsobila trochu absurdně. V souladu se svým názvem. Milí přátelé, pokud nad knihou usnete víc jak desetkrát, potom je název Spáčův hrad až kouzelně vhodný...
Zkusila jsem knihu i audioknihu, nic proti tomu nemám ale netuším, o co má v ději jít , upadám u toho do spánku, ne-li do mdlob, a vzdávám se.

Ne a zase ne. Poněkud hloupé, poněkud bezradné, nudné. Nejhorší mi přijde nedostatek vcítění autorky do jejích postav - ať tet, nebo vězeňkyň. Ke konci jsem nebyla ani schopná knihu číst, tolik mne otrávila, a různě jsem přeskakovala. Nějaké hvězdy dávám za závěrečnou část, kde se dostáváme na přednášku o Gileádu jako o době dávno minulé - to, koneckonců, nebylo špatné. Celkem vzato ale za mne bída. Určitě nedoporučuji těm, kteří fandí seriálu Příběh služebnice.
Poznámka k audioknize: Tetu Lydii čte Taťána Medvecká a činí tak přenádherně.


Z knihy sice nejsem zvlášť nadšená, ale musím uznat, že obsahuje řadu zajímavých citací v celkem smysluplném kontextu. Zejména jsem byla ráda, co tu bylo od manželů Grofových - aniž tím chci tvrdit, že věřím na minulé životy a na vzpomínky na tyto.
Doporučuji jen lidem, kteří si o psychologii už dříve početli.


Knížku jsem nedočetla, proto se trochu stydím přidat hodnocení - ale nešť, po zhruba čtvrtině toho předlouhého textu už o něm mám představu.
Takže. Báječný, zábavný nápad!
Ale napsané je to podle mne dost divně. Už jen všudypřítomný přítomný - tedy to, že je text psaný v přítomném čase! Proč? Nechápu, unavuje mne to a autorku muselo také...
No a prožívání hrdinky, za mne darmo mluvit. Ačkoli se toho dočítáme spoustu o jejích emocích, nezažila jsem s ní žádné - jako kdyby nebylo možné, aby na mé osobě zůstala nějaká stopa. :) Nebo co.
Vážně, lituji toho nápadu, jak tu přišel vniveč ve prospěch rozvleklé červené knihovny, či čeho. Po asi čtvrtině knihy už nemůžu dál a jdu dělat domácí práce, abych na svém světě zanechala nějakou stopu.
A pozor: Pokud máte rádi klasického Fausta, tomuto dílku, varuji, se vyhněte obloukem!
