Johana komentáře u knih

Pěkné vypravování, dost vtipné, o běžných i zvláštních kočkách. Nejvíc mne bavil příběh kocoura, pověstného chozením na schůze.
Ačkoli pan Herriot není můj oblíbený autor, tady s chutí dávám pět hvězdiček, za mne, možná i kvůli mé lásce ke kočkám, je to nejlepší kniha tohoto autora.

35 26.12.2020

Taková solidní, pomalejší historická detektivka, podle mne vhodná na večery na chatě, potažmo k jídlu. Okořeněno čarodějnictvím.

25 23.12.2020

V předminulého století napsaná tragikomická povídka s nadpřirozenými prvky. Ono mi to připadalo jako takový vesele vyprávěný horor, který se na závěr překlopí do vyššího levlu hororu - s lehkostí, radostí a nejspíš s pocity úlevy pro čtenáře, který by byl býval předtím hluboce soucítil s hlavním hrdinou.
Moderní text to ovšem není a je třeba, myslím si, mít zrovna náladu na ruské klasiky, pokud vás má četba Gogolova Pláště bavit - jinak se lze hned na začátku leknout autorova trochu zákeřného humoru, ale hlavně obšírných popisů. Je to paráda, nicméně jak říkám, nutno se na to naladit...

22 22.12.2020

Povídku Berenice znám už dávno, ale Pád domu Usherů mi dosud unikal, tak jsem ráda, že jsem si to doplnila. Pan Poe má jako vždy košatý, mnohomluvný styl a děsivou fantazii:

- Na srdce mi dolehl mrazivý chlad, skleslost, ošklivost – myšlenky prostoupila neskonalá pustota a ničím na světě nedokázal jsem vykřesat z fantazie špetku vznešenosti. Co to jen je, uvažoval jsem, co mne tak podlomilo při pohledu na dům Usherů?

- Podléhal jistým nadsmyslným představám o domě, který obýval a z kterého se už dlouhá léta na krok nevzdálil – představám o působení sil, jejichž mystickou moc líčil příliš mlhavě, abych se zde o ní rozepisoval –představám o tom, jak prý si jisté vlastnosti již samé hmoty a tvaru rodinného sídla, jimž byl tak dlouho vystaven, podmanily jeho duši, jak nakonec hmotná podstata šedých zdí a věží i kalného močálu, v němž se zrcadlily, ovládly duchovní podstatu jeho bytosti.

25 21.12.2020

Bijte mne, mlaťte mne, ale tohle je brak hrubého zrna a úchylným navrch. Zkusila jsem audioknihu, je načtená pěkně, nicméně po scénce zarážení hřebíků jsem odpadla, na Cartera je můj život krátký.

23 20.12.2020

Jsou lidé, kteří čtou Chrise Cartera, protože je to kruté. Těmto doporučuji Solženicina. Protože to je poctivě a nehorázně kruté.
To je tak - po těch nějakých "Selekcích", co jsem se jimi prokousala v poslední době, si povídám, měla bych si jít přečíst nějakého zase ruského pana spisovatele, abych si připadala intelektuálně. A, tumáš! Připadám si Solženicinem celkem rozervána...
Neférově ubírám jednu hvězdičku za syrovost, že to na mne bylo už moc.

48 15.12.2020

Přeskákala jsem, abych zjistila, jak příběh dopadne. (Po poslechu prvního dílu, Selekce, kterému se jsem jako audioknize dala 3 hvězdičky.)
Tak, a teď už to vím a neřeknu, neřeknu.
Ne ale vážně, je to hrozné.
Ani pro dospívající slečny snad toto není zdravé?
Jednu hvězdičku dávám za obálku a za úmrtí,
spoiler,
tchýně. Protože to už přestává všechno. :D

22 08.12.2020

Knížka určená dospívajícím dívkám, aby je pořádně zmátla a přivedla k lichým snům a planým nadějím... Kteréžto sny a naděje jsou, jak se domnívám chápat, neustále zbožím, které jde na odbyt perfektně. Čili za mne ne, ne, ne!
Proč tedy ty 3 hvězdy dávám? Protože jsem poslouchala pěkně načtenou audioknihu po malých kouscích na dobrou noc - a příjemně se mi u toho usínalo. :D ! A byla bych si byla přála, aby tu bylo o hodně víc pohádkové logiky... Aby se u toho usínalo ještě lépe.

26 08.12.2020

Mnohým se to může líbit... Já, nalákána na Romana Bureše jeho knihou Inferium, odkládám Propast času téhož autora ve chvíli, kdy jsem pochopila, v čem je a jak funguje ten vtip - který není marný. Odkládám asi proto, že mi na rozdíl od Inferia připadá Propast času určená dospívající mládeži, což já nejsem - a určitě kvůli scéně znásilnění dívky ve spánku, jako by se nechumelilo. Tohle nemůžu.

18 07.12.2020

Dobrá detektivka, pěkně, svižně napsaná, se sympatickou hlavní hrdinkou, vdovou Erikou Fosterovou. Líbil se mi bouřlivý temperament Eriky - přišla mi skutečná, což u hlavních hrdinů detektivek není bohužel pravidlem... Rozuzlení případu sériového vraha mne ale úplně nenadchlo, zdálo se mi totiž, jako kdyby autor rovnou vymýšlel pro budoucí scénář filmového zpracování, dojde-li k němu. Tři a půl.

28 07.12.2020

Ne, neopakuje se mé nadšení z prvního dílu. Autor sice pořád ví, jak se krásně píše, ale, želbohu, nechal si do toho mluvit. A to, zřejmě, poloblbým redaktorem od brakového polského nakladatele literatury pro školní mládež. Asi tak. Čili:

1. Hlavní hrdina se křižuje! (A říká: želbohu. A potvrzuje existenci onoho světa...)
2. Oba hlavní hrdinové se romanticky a zcela nesmyslně smyslně zaobírají iritujícími slečnami!
3. Do třetího dílu se nám chystá vlezlá ozbrojená ženská - kladná hrdinka... ( Nejen to - možná i další ženská hrdinka, týraná sirota s nadpřirozenými schopnostmi, no hrůza.)

Nejhorší na tom je, že autor sám proti tomu nejenže něco má, ale dokonce nám poctivě a chytře vysvětlí, co. Ale když musí, tak musí...

Kromě toho je kniha méně promyšlená nežli byl první díl, a sice obsahuje spoustu pěkných bojových scén - ale tam, kdy náš ústřední mimozemšťan má dát ději hlubší obsah svou osobností - tak to neudělá, protože je sám o sobě prázdný. No a jeho komiksovitost, v prvním díle perfektně vysvětlená Čítačem, tak ta, v druhém díle - jo vlastně spoiler. Tak nic, přečtěte si to sami. Za mne zklamání za 4 hvězdy - protože zatím doufám, že se to v dalších dílech může zlepšit.

20 06.12.2020

Nebavilo mne to. První Kingova kniha, kde jsem se nutila do dalšího čtení. Ovšem, je to v podstatě napsané moc pěkně, a Kingovka s dětskými hrdiny snad ani nemůže být tak úplně špatná - ale rozvleklý styl vypravování a dokonce (!) sem tam logická chybka mne přivádějí na myšlenku, že s tím snad starému pánovi někdo pomáhal... Někdo trochu nešikovný.

25 02.12.2020

Nadšení. Zejména z toho, jak krásně je kniha napsaná - autor je prostě Pan básník - a také Robertem Pilchem dobře přeložená. Moc doporučuji milovníkům fantasy, zejména té, která se netočí kolem ženských sukní, abych tak řekla, ale spíš kolem pravidel fungování světa - toho našeho, samo sebou. Ovšem pomocí světa smyšleného a jeho hned dvou synů, které spojuje jen jediná věc - výcvik. Prováděný na dvou různých místech ve vesmíru. Ale kvalitní. Ukázky:

- Říkalo se, že vystoupil přímo z vln Severního moře a že jej zplodila jeho ledová, zuřivá nezměrnost a povila mořem oplodněná utonulá žena.
Říkalo se, že přišel z Pustiny strachu, kde se zjevil jako plod něčích nečistých myšlenek, jiný než ostatní Stíny. Jiný, neboť byl ve všem podoben člověku.
Říkalo se, že byl synem Hinda, boha válek, zplozeným se smrtelnou ženou během jedné z bohových procházek po světě v podobě tuláka.
Říkalo se, že jej zrodila bouře, která zabila na převisu stojící Sikranu Slaný vítr, dceru velkého mořeplavce Stiginga Řvoucí sekery. Stála osamoceně během bouře na útesu, vyhlížejíc na horizontu plachty lodě svého milovaného. Mrtvá, zplodila plameny a válečníka. Říkalo se, že se zjevil přímo z noci, že přijel na koni velkém jako drak, s jestřábem sedícím na rameni a vlkem, běžícím vedle něj. Říkaly se různé nesmysly.
Bylo to úplně jinak.
Pravda je taková, že ho vyvrhly hvězdy.

- Dokud máme loď, plout a myslet jen na vodu, řeku, kormidlo a veslo. Až budeme mít hlad, přemýšlet, jak sehnat jídlo. Nikdy nemyslet na to, co bude dál. Nikdy na to, co bylo. Nic takového neexistuje - je jen to, co je teď. Nejsem císař, vládce světa, sirotek ani uprchlík, hledaný hordami zešílivších vojáků. Jsem ten, kdo pluje po řece. A pak možná ten, kdo kráčí lesem. Nic víc...

- “Mýlíš se,” konstatoval Drakkainen, připnul si karabinu k pasu a ujistil se, že se nůž nezachytává o lano. “Je to jen otázka rizika. Válečník běží a křičí, mává sekerou a pak ho někdo třikrát střelí do zadku a jeho hrdinskou hlavu nabodne na kůl. Já zaútočím pod ochranou tmy. Tiše je zabiju. Budu vědět, kam jít a co hledat. Nepřišli jsme sem uspořádat Hadům bitvu. Přišli jsme si pro vaše děti. Možná že se nám to nepodaří a zabijí nás. Ale nepočítej s tím, že se pak dostaneš do písní, ledaže by tvůj kůň uměl zpívat. Protože z lidí nepřežije nikdo.”

32 30.11.2020

Chytře napsaná, temná detektivka, která mne bavila. Jen bych se obešla bez sexuálních problémů detektiva a psycholožky - a bez toho, kterak drsný policista pořád pobrekává, že mrtvoly jsou ošklivé.

30 27.11.2020

Čteno v rámci tělesné choroby. Přeskákáno. Je tam celá fůra "...plutí na vlnách spalující touhy", to se musí nechat. Celkově píííítomost na entou, nicméně při tělesné chorobě to nebylo úplně nejhorší, co mne ještě mohlo potkat.

15 25.11.2020

Výborně jsem se bavila a doporučuji! A to i těm, kteří fantasy nečtou - tohle je totiž extra případ. Kniha reálně má filozofický rozměr, který mne nenechal v klidu! Přitom je to "oddechové" s démony, draky a s bitvami, se zamilovanými, s "hledáním grálu" a chvílemi sranda jak mraky...
Roman Bureš se rázem stává mým oblíbeným autorem. Ale pozor, není to dokonalé dílo, sem tam bych lehounce proškrtala (hlavně v první třetině), aby děj hladčeji plynul - a epilog se mi zdál až přepálený, takže odebírám 2 hvězdičky z původních sedmi :) .

35 22.11.2020

Na Netflixu jsem sledovala seriál "K jezeru", který se mi líbil - tak jsem si našla knižní předlohu. Za mne - seriál byl lepší, má i trochu jiné postavy a přišel mi pravděpodobnější, ale původní příběh paní Vagnerové také není špatný. Trochu mu chybí konec - vypadá to na úmysl napsat i druhý díl, rozehrané drama by tu bylo: pokud ale vím, druhý díl napsán nebyl a nebude.

20 08.11.2020

Spolehlivý autor, tenhle Dick Francis. Detektivka lehce ovoněná červenou knihovnou nás zavede do dostihových stájí, kde se krásný australský mladík snaží vyšetřit případ dopování koní adrenalinem. Ale, jakkoli čtení dobré, musím varovat - pro milovníka koní a zvířat vůbec je tu několik scén, ze kterých mi bylo vysloveně nevolno.

23 01.11.2020

Romaneto je napsané krásnou, jakkoli archaickou češtinou, a místy je strašidelné. Nemohu si ale pomoci, připadá mi především naprosto pitomé. Autor myslím si od začátku nevěděl, jaký příběh chce vyprávět - dokonce ani v hlavních postavách neměl jasno. A při pečlivém čtení můžeme pozorovat, jak vždycky kousek napsal, pak text odložil, pak se nakonec rozhodnul to přeci jenom nezahodit a zase kousek připsal... Toto několikrát dokola. Výsledek divný, pointa prázdná, no ano je to klasik - ale lituji srdečně každého studenta, co se tím v podstatě škvárem kdy zkoušel prokousat v rámci předmaturitních povinností.

16 28.10.2020

Krásná, mrazivá i dojemná povídka o vánoční noci a pilotech. Pilot Johnny asi fakt musel být skvělý chlap, ukázka:
“Ano, pane, skvělý chlap, ten pan Johnny. Pamatuju si ho jako dnes, když stál právě tam co teď vy, před krbem, a povídal mi: Joe, kdykoliv je někdo z nich za takovéhle noci venku a snaží se najít cestu domů, vzlétnu a navedu ho nazpátek.”

29 27.10.2020