Johana komentáře u knih

Knížka je na mne až moc zamotaná, pokud zde chybí literární kvalita Tolstého, Márqueze anebo třeba pana Pratchetta, tedy pokud nejdu číst zásadní autory, ale detektivku, tak bych si přála výrazně přehlednější vyprávění. (A Hermann Göring mne taky moc nerozveselil...)

19 26.10.2020

Pět hvězdiček za to, že mi kniha vehnala slzy do očí. Z knih, jejichž námětem jsou zřetelně, (mimo jiné), práva žen, je tato první, která mne opravdu dojala. Není hloupá, křečovitá ani přemoudřelá. A - není to knížka "pro ženy", nýbrž pro lidi. Jedná se o tři příběhy, jejichž hrdinky se nikdy nesetkají, aby se ale v těžké životní krizi všechny tři dotkly jednoho a téhož předmětu. Přečtěte si, vřele doporučuji.

31 24.10.2020

Pokud by šlo o generační výpověď, pak mi slza kane na zem pro tu generaci. Zaujal mne text:

věštění z pamětní desky u cesty

ANDREA K.
* 27. 3. 1993 † 11. 12. 2002
čas dal její dárky
jinejm dětem

13 24.10.2020

Kniha pojednává o životě jeptišky Hildegardy, kterou zazdili do klášterní cely v dětství, protože mívala vidění, aby z cely vyšla už jako žena ve středním věku, zůstala v církvi a aby se jako spisovatelka, hudební skladatelka a organizátorka malé komunity pokusila napravit nešvary církve své doby, ve 12.století. Kniha se mi četla moc dobře, čemuž jsem se nedivila - už "Dcery čarodějného vrchu" mne nadchly tím, jak jsou poutavě napsané, a kniha o Hildegardě nezůstává pozadu. Pokud jde o prožívání hlavní postavy - autorka myslím uchopila její pocity a prožitky poměrně povrchně a možná i poplatně dnešní době, takže za to knize musím ubrat hvězdičku. Jeptiška je podaná tak až příkladně emancipovaně, viz ukázka. A katolická církev až moc jednoznačně prohnile, zase viz ukázka:

- „Opravdu by sis přála očistit se od své pravé povahy?“ Soucit ve Volmarových očích byl hlubší než moře. „Pán Bůh tě učinil tím, kým jsi, záměrně. Bez své kuráže a síly vůle bys dodnes seděla v poustevně. Zazděná ve dvou celách.“

- Tihle biskupové a kněží měli zastávat duchovní úřad daný jim od Boha a být prostředníky mezi prostým lidem a Bohem. Jenže jak mohou lidé doufat, že dosáhnou spásy, když ti, kdož by jim měli k tomu pomáhat, se sami po uši máchají v neřesti? Obyčejní farníci začali opouštět církev po celých houfech a přidávat se ke katarům, kteří si říkají praví křesťané. A ti, kdo se měli snažit získat své ztracené ovečky zpátky, ti, kdo měli být jejich pastýři, je chudáky upalovali na hranicích jako kacíře. Zlo plodilo zlo.

Celkově knihu doporučuji, jelikož mne prostě bavila.
A upozorním tu ještě na jednu maličkost: že historická Hildegard zřejmě měla cit pro módu a chtěla, aby se ženy v klášterech neoblékaly do hábitů a nezakrývaly si hlavu plachetkou - to mne zaujalo! Ukázka:

- „Jste zasvěcené panny,“ řekla jsem a v tu chvíli bylo úplně jedno, že některé z nich, například Johanna, jsou vdovy. „A přísná pravidla manželské pokory pro panny neplatí, neboť ty žijí v neposkvrněném ráji a nestárnou, zůstávají plné života jako rašící ratolest. Panna si nemusí zakrývat vlasy plachetkou či šátkem.“

29 30.09.2020

Kniha mne zklamala, jedná se o směs statí o mnoha námětech, kde autor víceméně sebral nejrůznější poznatky - ale není moc jasné, jak jsou tyto poznatky opravdu podložené, či ne - a celkem vždy uzavírá kapitolu, že si o tom máme myslet, co chceme. Jelikož kniha má malinké písmo, takže se mi četla špatně - jedno se sešlo s druhým a odložila jsem ji nedočtenou.

16 27.09.2020

Starší sci-fi román od autora, kterého miluji za některá díla (zejména "Dveře do léta") a jiné jeho knihy naprosto nemusím ("Friday"). Tohle mi připadá jako něco mezi, dalo se to číst, ale nadšení se u mne nedostavilo. Hlavním motorem díla je asi myšlenka, že okolní vesmír je hustě osídlen různou nepřátelskou havětí, se kterou budeme na Zemi muset svádět kruté boje. Podle autora je máme bojovat s nadšením, takový budovatelský duch z toho na mne vykoukl, viz ukázky, no a to nijak moc nemusím.

"Cenou za svobodu je ochota svést zničehonic bitvu kdekoli, kdykoli a naprosto bezohledně. Jestli jsme se tohle od měkkýšů nedokázali naučit, pak – dinosauři, ujměte se opět vlády, jsme připraveni k vyhynutí!"

"Jestliže se člověk bude chtít stát trpěným příslušníkem vesmírné smečky, nebo dokonce respektovaným sousedem, bude si to muset vybojovat. Překovejte pluhy zase v meče; opačný proces je dnem fantazie staropanenských tet a bláznivých snílků."

21 21.09.2020

Hororová pohádka o holčičce Koralíně a o její Druhé matce s knoflíky místo očí. Krásně napsané. Ukázka:

- Koralina odporem a hrůzou vykřikla a ta postava se začala zvedat, jako by se probouzela. Koralina zděšením úplně ztuhla. Ta věc pomalu otáčela hlavu, až se černé knoflíky upřely přímo na ni. V bezústém obličeji se protrhla ústa se zbytky té bledé hmoty přilepenými ke rtům a hlas, který už ani vzdáleně nepřipomínal tátův hlas, zašeptal: "Koralino."
"No," řekla té věci, která kdysi bývala její druhý otec. "Ještě že jsi na mě rovnou neskočil." Stvoření zvedlo hůlkovité ruce k obličeji a přesunovalo bledou hmotu sem a tam, až si vymodelovalo něco jako nos. Mlčelo. "Hledám své rodiče," vysvětlila mu Koralina. "Nebo duše ukradené těm ostatním dětem. Jsou tady dole?" "Není tu nic," řekla ta bledá věc nezřetelně. "Jen prach a plíseň a zapomnění."

Pro ty, kteří viděli výborný film Koralina a svět za tajemnými dveřmi, upozorňuji: kniha má trochu jiný děj, film byl spíš o lásce ale originální příběh je víc o statečnosti.

29 20.09.2020

Milostný trojúhelník tak trochu jinak a lehce fantasmagoricky, knížka se mi četla dobře, prostřední část je sice trochu rozvleklá, ale stojí za to počkat si na závěr. (A k anotaci bych připsala, že jde o čtení pro ženy.)

20 18.09.2020

Děsivá kniha! Myslela jsem, že se kvůli stylu vypravování nezačtu - ale pak to už svištělo, nemohla jsem se odtrhnout. Příběh má otřesného protagonistu a je to těžké čtení, nicméně jde o podle mne opravdu vydařený horor o zhroucení člověka - a to uprostřed hroutící se evropské civilizace. Psychopatický profesor na závěr doufá, že díky islámu se stane schopným lásky? "Podvolení" vřele doporučuji tomu, kdo je ochoten k náročnějším textům a zajímá se o filosofii a náboženství, respektive o politiku, aniž je alergický na vize alternativních historií.

29 15.09.2020

Najevo vyšlo, že Noru Roberts nemůžu. (Zvlášť mne na knize zaujal název: "Osudy". Jedná se snad o sudičky, ne-li?)

11 14.09.2020

Pro mne tohle není. Jak už svět, pěkně vymyšlený, znám z prvního dílu, tak mi příběh sám připadá dětinský a nezajímá mne.

13 05.09.2020

Knížka je výborně napsaná, plyne svižně a hladce, čte se sama. Dokonce taková já, která nerada "ich" formu, jsem se tu s ní plně smířila a četla jsem příběh s radostí z každé stránky.

Tedy pozor - Shakespeare to zase není, je to odpočinková četba pro ženy, že ano. I když - jeden klasikův moment, který mi od četby Othella zůstal pod kůží, se v této knize o pravdě či lži nalézá také, citát:

"Kdybys mi dal pět vteřin. Jen pět vteřin, abych ti to mohla vysvětlit. Ty by nás zachránily. Snažila jsem se vykřiknout, že ti to vysvětlím, ale nemohla jsem dýchat. Nevím přesně, co se stalo potom. Ztratila jsem vědomí."

Co mi na knize vadilo: jen dvě věci, nepravděpodobně mluvící pětileté dítě a zlehka useknutý závěr. Proto odebírám jednu hvězdičku, jakkoli knihu doporučuji a tleskám.

Co mi na knize nevadilo: milostné scény. Milostné scény nemám v knihách nijak ráda a už jsem ta puritánka, že je nejen přeskakuji, ale nezřídka kvůli nim knihu odložím a dál jí nečtu, s naštvaným pocitem, že mi zas někdo nabízí porno v pseudoromantickém hávu, potažmo navíc směšné. Tady mi ale sexuální scény připadaly přirozené, dobře napsané a dokonce podstatně posouvající děj.
(Toto píšu v reakci na některá odsouzení otevřenosti nebo četnosti scén v reakcích na knihu, divím se tomu a nechápu... Ve srovnání s kdejakou Harequinkou je autorka až cudná!)

32 19.08.2020

Vůbec mne kniha nebavila, hrdinka Cecilia mi dokonce přišla jako sociopatka - ačkoli byla jistě míněna jako ta ubohá správná holka a oběť neovlivnitelných okolností... Přeskákáno.

23 14.08.2020

Knížka mne napřed nadchla: autor má chytrý humor, svůj styl a sympatické poetické vidění! Pak se mi ale přestalo líbit, jak moc se blíží i vzdaluje J.Thurberovi (Pohádka o bílé lani, Třináctery hodiny...). A že jsou mi hrdinové, ze zvířátek stvoření, úplně lhostejní a právě tak želbohu i padouši. Ono napsat do srdce zalézající pohádkové tvorečky prostě není jen tak a sebebrilantnější chytrost k tomu sama nestačí.

Jsem ale ráda za setkání s tímto autorem a se zájmem se poohlédnu po jeho dalších knihách, v jiných žánrech.

16 02.08.2020

Co nám zde vlastně autor chce vyprávět, možná neví ani on sám - ale vypráví fascinujícím způsobem! A ovšem, je tady pistolník, zkuste ho nemilovat...

„O čem to mluvíš?“
„O všem, co je,“ řekl pistolník klidně. „Vydáme se na cestu,
Eddie. Budeme bojovat. Utrpíme rány. A do konce budeme stát
zpříma.“
Teď neříkal nic Eddie. Nemohl na nic kloudného přijít.
Roland jemně sevřel Eddieho paži. „Dokonce i proklatci milují,“
pravil.

26 31.07.2020

Takové drobné, milé, lahůdkové počteníčko. Povídka pro mne nějak rezonovala s Nezbytnými věcmi, což je má asi nejoblíbenější Kingovka. No a spoiler (drobný): autoři možná vyhráli sázku o to, zda jde napsat úspěšnou povídku na námět, "jak zhubnout pravidelným pojídáním čokolády"!

25 28.07.2020

Tak. Tuhle knihu nemohu číst, protože její překlad do češtiny mi doslova trhá uši. Pokud v každém druhém odstavci v duchu překládám nějakou větu či frázi do "normální češtiny", tak se mi zde děje příkoří namísto toho, abych byla s vtažena do děje... Fuj. A anglicky pořádně neumím, abych si přečetla originál. Dost rozmrzele jdu najít jiný kousek od této autorky - přeložený někým jiným, samosebou.

Obstojná detektivka. Trochu zapeklitě psaná v poslední třetině, ale budiž, líbil se mi nápad - pachatelův hlavní důvod. Samosebou tu nemůže napsat, co tím myslím.

20 26.07.2020

Mám dojem, že si zde pan Urban kompletně dělá legraci. V průběhu knihy, která není detektivka (!), jsem občas měla dojem, že čtu Viewegha, Párala a nebo, dokonce, nějakou Harlequinku - ovšem tu, když tak, postavenou důkladně na hlavu. Následuje spoiler.




Hlavní hrdina, který ob tu chvíli a aby se nezapomnělo poukazuje na své češství, ačkoli ono zdánlivě pro příběh nemá valný význam - se na závěr zachová jako všehoschopná kurva, jen aby se stal někým jiným - tedy Angličanem. Tím okouzlujícím, co ho známe z filmů - bohatým Angličanem z nejlepších kruhů, který sídlí s krásnou ženou ve starobylém domě. Konec spoileru.

Napsané je to ovšem krásně, Páral, Viewegh a tak podobně by to nedokázali, ale co naplat - čekala jsem detektivku, dostala jsem lehkým perem nahozený výsměšný, absurdní příběh, který číst byla tak trochu ztráta času. Tři hvězdy za náramný jazyk a vůbec spisovatelskou zručnost prvotřídní kvality.

Edit: Vzhledem k tomu, že mi kniha ne a nejde z hlavy, musím opravit. Ztráta času to pro mne nebyla, naopak jsem zde získala mnohou novou látku k přemýšlení!

23 24.07.2020

Namlsána povídkou Transit, kterou jsem si přečetla ve výboru finských povídek "Lesní lišky", jsem sáhla po distopii Johanny Sinisalo "Jádro slunce", abych se zklamala a knihu odložila nedočtenou. Proč? Autorka, madam básnířka první ligy, zdá se mi - chce myslím upoutat pozornost za každou cenu, a tam, kde se na první pohled vyrovnává se zásadními filozofickými tématy: tam ve skutečnosti kupí laciné provokace a poměrně dětinská moudra, či dokonce klišé. Do toho navíc, měla jsem ten dojem, kupí také počet napsaných stran... Ano, kniha mi přišla hluboce prázdná. Což by se asi nestalo, kdybych neměla tak vysoké očekávání? Anebo by se to stalo stejně. Ale abych byla spravedlivá, znovu podtrhuji - autorka určitě je básnířkou a už pro styl, jakým je kniha napsaná, poctivě musím doporučit: vezměte ji alespoň do ruky, je to zvláštní případ!

("Já jsem brnkala na hřeben jako na hudební nástroj, Ty sis jím vyzývavě zajela do vlasů. Já malovala červenými vodovkami západ slunce, Ty sis vtírala rumělku do rtů. Já jsem si nasadila dětský kyblík na hlavu jako helmu, Tys mi jej vzala, potřebovala jsi ho jako misku na salát z trávy. Pro mě bylo pero taktovkou dirigenta, Tys jím jako rákoskou nařezala neposlušné panence, abys jí vzápětí bolístku pofoukala. Ty moje něžná a bláhová sestřičko! Srdce jsi měla z čokolády, ruce plné útěchy, mozek jako růžovou pěnu.")

16 24.07.2020