Jolina komentáře u knih
Malinka mě dostala víc, to je pravda, ale i zde se děj vyvíjel tak, jak bych nečekala. Drogové závislosti propadne jedna ze sester...ale překvapivě ne ta, o které bych si to myslela. Zakomponovaná Malinka v příběhu je třešničkou, na kterou čtenář čeká trochu déle, o které celou knihu přemýšlí, protože ví, že ji má hledat...
Kniha mě zaujala - v podstatě v ní Grace jako reálná osoba skoro nefiguruje - spíše žije v myšlenkách hlavního hrdiny. Kniha je plná přírody, posunutého vnímání člověka, je hutná, naplněná pocity. Jaké to je, když člověk v noci spatří zlé věci, které se mohou v jeho životě odehrát, a je nucen opustit vše, co nejvíce miluje? Má na to právo? A má právo se po mnoho letech opět vrátit? V knize je spousta otázek, nad kterými čtenář přemýšlí... a do toho ty tvary sněhových vloček, krystaly, pozorování hmyzu a svět, který my pro naše subjektivní pojetí života nevnímáme...poutavá kniha...
Na první pohled jednoduchý román o lásce, dospívání. Na ten druhý pohled - pokud vezmeme v potaz, že je to vlastně sci-fi společenského charakteru, vyvstává mnoho otázek o tom, co klidně může jednou přijít a co se může stát skutečností. Klonování? Vztahy? Emoce klonovaných? Možnost nebo nemožnost výběru a rozhodování o svém životě? A hned nastává propojování s přítomností - do jaké míry rozhodujeme my sami o našem životě? Retrospektivní pohled mi vyhovoval, vzpomínání hlavní hrdinky bylo živé. Líbilo se mi také autorovo vykreslení pocitů, prostředí...
Autor rozhovorů nezůstával na povrchu, ale šel velmi hluboko, tak hluboku, že jednotliví účastníci rozhovorů svěřili čtenářům ty nejniternější pohnutky. Jejich osudy - kromě jedné dámy, která si žije v podstatě svěůj vysněný život na samotě - jsou velmi dramatické, s přesahem do veřejného života, především do politiky v minulosti. Na první pohled romatické samoty jsou draze zaplaceny tvrdou dřinou, kterou však často přehlušují smutky z některých životních setkání, osudů, cest. Ráda bych pokračování...
Některé pasáže se mi četly lépe, jiné hůře, celkově se mi však vhled do života spisovatele líbil. Líbily se mi praktické příklady ze života, kdy autor popisoval, jak kniha vzniká, líbilo se mi, že není jeden jediný recept na to, jak psát - ani ten svůj Murakami nevnucoval.
Ze všeho nejvíc mě zaujal především název - čekala jsem potom něco hlubšího, avšak ne tak prvoplánového. Přesto několik dobrých okamžiků, zamyšlení...
Nic zvláštního. Zdálo se mi vše takové zbytečně komplikované, odhalování občas takové nedořešené, zajímavá postava hlavního hrdiny, to ano, stále jsem myslela, že vrahem bude někdo jiný...:-D Četlo se dobře, ale mezi nejlepší detektivky tuto knihu neřadím.
Tato autorka i knihy mi přijdou hodně přeceňované. Na této mi vadilo střídání jednotlivých postav, kdy k tomu ještě kusy byly psané v ich-formě a jiné v er-formě. Ne, ač detektivky ráda, toto nebylo právě příliš vydařené...
Půjčeno díky čtenářské výzvě...moc se mi líbilo téma - ale čekala jsem, že z toho autorka vytěží víc. Hledání obětí mi potom přišlo zdlouhavé, stále stejné... čekala jsem nějaké překvapení, závěr rychlý. Kažopádně ještě po nějaké knize této autorky někdy sáhnu...
Skvělé počtení, nečekaný útočník, zajímavé zápletky osudů jednotlivých hrdinů...čtenář si domýšlí, pátrá, odhaduje - ale tentokrát mě tato zápletka vůbec nenapadla, jen jsem ve skrytu duše fandila "kuchařovi" a doufala, že on nebude ten "Černý Petr". Atmosféra ponurá, tajemná, přečteno jedním dechem...
Jedinečné, ale ne zrovna přímo čtivé...zajímavé obrazy, pomalé rozjezdy, těžká ruka při psaní, těžké čtení čtenářovo. Kunderovština, to je jasné, ale asi ne zrovna jeden z mých nejoblíbenějších románů tohoto skvělého spisovatele.
Přes ukřivděnost, která v autorce stále hluboko dřímá a se kterou se nemůže vyrovnat (otázkou zůstává, zda je to vůbec možné) se dostaneme do průřezu jednoho roku v jejím rodinném životě, který se však úzce prolíná s reálnými událostmi kolem. Autorka čtivě popisuje, nepřikrašluje, trpí a s ní její osud prožívají čtenáři. Pokud jste ve fázi, kdy spíš potřebujete postavit na nohy, máte dvě možnosti - knížku si přečíst a zhodnotit, že všude je něco (pro optimisty), přípdaně knížku po přečtení odložit s tím, že život je opravdu v některých svých podobách hodně syrový.... (ta pesimističtější verze)... A pokud jste v období, kdy je vše OK, zarazí vás, že to tak opravdu být nemusí...stačí lusknout prstem a vše je jinak...
Nádherný zásah do historických událostí, které jsou zmapovány ve více literárních dílech. Tento vhled je však originální tím, že je v něm promítnuta problematika žen, ženství a mateřství. Právě proto možná dílo tak působí...
Netušila jsem, jak to všechno bude, tipovala jsem jiného plánovače vražd. Fandila jsem Pamele až do poslední stránky. Detektivka zdařila, Joona tradičně sympaťák :-D
Kniha s velmi silným příběhem z pohraničí. Kde končí lidská tvář a začíná sobeckost? Lidé zastírali své pravé tváře, jen možná dítě je dokázalo odhalit. A jedna událost a vše je jinak, život, který si člověk vysnil, končí...velmi dobré, doporučuji!
Dobrá detektivka, napínavá, hlavní hrdinové mění své tváře a odhalují svou minulost.
Velmi dobrá kniha. Poutavý příběh, i když velmi děsivý. Představa, že ve válce člověk neměl vůbec v rukou svůj osud, je velmi drastická a dramatická. Hlavní hrdina s manželkou však hlavy nesklopili. Ale šťastný konec se nekoná.
Autobiografický příběh, poutavý, v podstatě uklidňující. Na druhou stranu se mi příliš nelíbila kompozice a také závěr, který byl už příliš "sebeprosazující", taková reklama na další počínání autorky.
Kniha se mi líbila, protože mám ráda české autory, kteří píší o osudech jednoho člověka, takový vhled. Dědina mi sedla více - byly tam niternější vhledy do osudů lidí. Ale toto bylo čtivé, poutavé, lékařské prostředí až děsivě opravdové...ráda bych viděla, jak to vlastně bude dál?
Nedala jsem to, odložila po 50 stránkách.