Jonny komentáře u knih
Milé čtení o postapokalyptickém světě. Za mě trochu naivní, ale stále milé.
Pro mě to bylo těžké čtení. A zároveň dobře vystihující (třeba ten popis práce v kravíně). Tvrdohlavost a marnost hlavních postav mě deprimovala... Bylo těžké sledovat takový zbytečný boj se větrnými mlýny a nemoct nijak zasáhnout.
Nevím zda to byl autorův záměr, avšak, s touhle knihou jsem prožíval hlavně rozpolcenost.
Na jednu stranu byl hlavní hrdina sympaťák s morálkou, zároveň jsem z něj cítil obrovskou beznaděj, neschopnost.
K téhle knize a jejím myšlenkám se budu ve vzpomínkách určitě vracet.
Čtivost má stoupající tendenci. Ze začátku to byla dost nuda, ani jsem nechtěl věřit, že je to pokračování Havraních kruhů, a když byl děj strhující, tak byl najednou konec.
Přišlo mi, že kniha je určena spíš pro rodiče starších dětí, kolem puberty (to mě překvapilo).
Myšlenka knihy je vlastně prostá, shrnul bych ji jako: věř svým dětem, neboj se jim předat zodpovědnost, možnost o sobě rozhodovat. (Nebo ještě stručněji: Nebuď dement.)
Takže vlastně nic objevného.
Myslím, že dobrý.
Zajímavý vhled do japonské kultury. Místy mi to přišlo dost natahované - ale většinu času měl děj spád.
Zajímavé střety postav.
Autorovy se povedlo vyvolat ve mně pocit, že Klára je sympaťačka - i přesto, že se oddávala nikotinu a měla poměrně volné mravy.
Až jsem se zalykal všudypřítomným cigaretovým kouřem... V tomhle směru autor věrně vystihl dobu.
Je to taková oddechovka, jednohubka - překvapilo mě, jak rychle skončila.
(SPOILER) Tři kroky vpřed, dva kroky vzad. A takhle už je to několikátý díl po sobě.
Škoda, kniha má přitom napínavé pasáže, svět je promyšlený. Ale ten balast... Vždyť ani ta Pinkertýna nestihla za poslední tři díly knihy donosit a porodit dítě.
Pro mě až skoro terapeutická publikace. Dříve jsem nad poškozenými stromy smutnil... Zjištění že jsou tak prospěšné pro mnohé ohrožené organismy je milá kompenzace.
Takových 40 % knihy jsem zažíval kvalitní čtenářský zážitek. Oproti předchozímu dílu cítím zlepšení, ale i tak mi to přišlo zbytečně roztáhnuté. Kdyby se celá serie vešla do 3, 4 dílů, tak by to byla jinačí jízda.
Těší mě, že existují lidé, kteří se ke štěstí staví vědecky - a dokonce o tom píšou. Inspirativní. Avšak, většina návodů na spokojenější život mi přijde nerealistická - přijdu si neschopný vytvářet komunity a zvát lidi ke sdílení. (Nicméně, když už někdo s podobnou iniciativou přijde, tak se ji odteď snažím vědomě podporovat.)
K hodně postavám se budu v myšlenkách vracet. Nejvíc asi k Emilovi.
Čtivé. Místy napínavé. Místy mi tuhla krev v žilách (nejvíc mě zasáhlo nemluvně utopené aby neprozradilo partyzány).
Slabší, ale stále dostatečně zábavné na to, abych knížku dočetl.
(SPOILER) Dobrá výplňovka času.
Čtivé, vtipné, zábavné.
A drtivou většinu času předvídatelné.
Fakt mě nakrklo, že vstal z mrtvých... Celkově mi jeho "nesmrtelnost" vadí. Když se dostane do svízelné situace, tak se o něj ani nebojím. Je totiž dost jasné, že se ze všeho vyškrábe.
Koukatelný průměr.
Příjemné osvěžení, že se autor nemusel tolik vázat na zákonitosti a vazby ze světa Londýnských řek (no... aspoň do určité míry).
Ta knížka je vyloženě krátká.
Tahle knížka je vyloženě motivační. Snaží inspirovat, "nakopávat".
Dobré postřehy ale nejsem si jistý, zda bylo nutné je rozvádět v rozsahu knihy...
+ skvělý popis prostředí a společnosti (Jako bych se ocitl v seriálu Downton Abbey)
+ posledních 80 stran bylo napínavých
- Příběh skličující. Čím sympatičtější postava, tím smutnější osud.
- Kdyby to bylo o polovinu kratší, tak je to stále dlouhé.
Hezké.
Místy mě vytáčela nesmrtelnost některých trpaslíků a opěvování alkoholu.
Celkově jsem nadšený.
Příběh jak z tuctového románu. Těžko se věří, že to není fikce.
Čtivě napsané - s ohledem na to, že je to vlastně jen "suchý životopis". Ze samotného Rodina mi bylo smutno, nejdřív z jeho osudu a pak z osudů, které vytvářel svému okolí.