josefina_silena komentáře u knih

Autorka píše sice velmi čtivě, ale bohužel nemá co říct. Vyprávění o životě bohaté dámy v letech na knihu prostě nestačí.

Nechápu srovnání s Betty MacDonaldovou a Peterem Maylem. Rok v Provanci se alespoň opravdu věnuje životě cizince ve Francii ve své době, tedy na přelomu 80. a 90. let, mezitím co paní Davouze sice má dům v Bretani, ale polovinu knihy cestuje po světě, je věčně s něčím nespokojená a obdivuje jedině sama sebe a svého manžela. Martě Davouze též chybí vtip a nadhled , který lze najít u Betty MacDonaldové. Je velmi náročné se s jejím vyprávěním zžít a najít něm nějakou přidanou hodnotu.

2 13.03.2023

Kniha bez přesahu, použitý jazyk je velmi jednoduchý, až hloupý. Typická šablona typu "vyberte libovolnou historickou událost, vložte do ní naprosto běžné rodinné drama a hlavní hrdinku nechejte zestárnout, aby pak na to všechno mohla vzpomínat."

2 01.08.2022

Graficky je kniha opět skvěle zpracovaná, pan Horáček je prostě mistr svého řemesla. Příběh je pro opravdu malé děti, ale dokud neumějí číst, člověk může k ilustracím vymýšlet nové a nové příběhy dle vlastní fantazie.

2 25.11.2021

Útlá knížka, která prostřednictvím krátkých zápisků popisuje aktuální situaci v Kobaní. Asi jsem čekala více nezávislosti a méně emocí (např. poznámka "Co by na to říkaly české matky odmítající očkování?"), ale i přes to se jednalo o zajímavé čtení. Ráda si přečtu i další knihy od autorek. Pokud, podobně jako já, o tématu moc nevíte, doporučuji přečíst si nejdříve doslov pro lepší porozumění kontextu a některých zkratek.

2 27.03.2021

Paní Mládková je vskutku inspirativní žena. V knize jsou rozhovory s paní Medou, výňatky z jejích deníků, dopisy, fotografie a autorovi poznámky, které vysvětlují celkový kontext. O paní Medě jsem četla i dříve a před dvěma lety jsem viděla divadelní představení Meda, i tak mi ale kniha vyplnila některá bílá místa a dozvěděla jsem se uceleně víc informací o jejím životě. Doporučuji přečíst a pokud bude ještě šance, tak určitě vyrazit i na divadelní představení nebo alespoň do Sovových mlýnů.

2 19.01.2021

Kniha byla sice v roce 2017 v užším výběru na Manbookerovu cenu, ale rozhodně nesplňovala kvality, na které jsem v této kategorii zvyklá.

Podle anotace jsem očekávala knihu ve stylu coming-of-age YA, která se odehrává v zapadlé vesnici uprostřed Minnesoty, což není na škodu, protože já mám tento typ YA literatury docela ráda.

Nejsem si vůbec jistá, komu bych knihu doporučila, protože i přes to, že se kniha tváří jako YA, nevím, jestli by pro náctileté čtenářky byla zajímavá. Jako dospělému čtenáři mi zase přišla kniha nedotažená. Ačkoliv kniha upozorňuje na mnoho různých společenských problémů, každého se dotkne vlastně jen okrajově a nejde nijak do hloubky, což myslím knize velmi uškodilo.

Skoky v čase postrádaly veškerou logiku a někdy se mi zdály úplně zbytečné. Hlavní linka příběhu je vyprávěna z pohledu 14leté Lindy, ale půlce kapitol nás autorka často zavede do minulosti i budoucnosti. V těchto časových odbočkách nás seznamuje s dalšími a dalšími postavami, které ale jsou ale často pro další vývoje událostí úplně irelevantní a nebylo jimi potřeba čtenáři plést hlavu.

Dále mě při čtení frustrovalo neustálé zmiňování obchodních značek, kterých bylo v knize zmíněno alespoň 15 a několik z nich opakovaně. Nevím, zda to byl umělecký záměr nebo product placement, ale mě osobně to při čtení velmi rušilo.

Za nešťastný považuji také český překlad. Několik frází mi znělo česky velmi uměle a poznámky překladatele vloženy přímo do textu mi také přišly nadbytečné a rušivé. Vzhledem k tomu, že bylo dílo nominované na Manbooker prize, lze očekávat, že čtenářské publikum bude dostatečně inteligentní na to, aby si poradilo s výrazem jako Still Lake, jehož překlad nebyl pro vývoj příběhu vůbec nutný. Takových poznámek překladatelem bylo v textu více, a za mě opět velmi rušivé.

Na druhou stranu se autorce podařilo v textu hezky vykreslit minnesotskou přírodu a že mi čtení docela ubíhalo. Jen to asi prostě nebyl můj šálek kávy. Celkově hodnotím 30 %.

Ještě na konec jeden spoiler: Rozhodně není vhodné pro dospívající milovnice vlků, protože v tomhle příběhu vlci vystupují jen jako metafora.

2 13.10.2020

Velmi náročná kniha svým tématem i zpracováním. Rozhodně to není četba pro každého a člověk musí být velmi vyspělým čtenářem, aby si četbu užil. Na čtení si je potřeba vyhradit čas a opravdu přemýšlet o každém zmíněném detailu. Při nepozorném čtení by vám mohlo ujít spoustu symboliky obsažené v knize, což by byla škoda. Neuvěřitelně silné dílo, které by nemělo být zapomenuto.

2 28.09.2020

Úžasné povídání dvou velmi inteligentních dam o životě v minulém režimu, o vzestupech a pádech, o práci, rodině a přátelství. Původně jsem si řekla, že si budu jednotlivé rozhovory, kterých je v knize 14, dávkovat postupně, ale nakonec mě životní příběh paní Moučkové tak chytil, že jsem celou knihu přečetla téměř jedním dechem. Vzhledem k tomu, že jsem dítě narozené ve svobodě a události srpna 68 jsou pro mě vzdálenou historií, tak mi povídání paní Moučkové pomohlo opět o něco lépe porozumět tomu, co se tu vlastně odehrálo a jaké to mělo důsledky. Opravdu moc povedená kniha a ačkoliv se některé věci opakují (takže raději doporučuji, číst rozhovory posupně), byla velmi čtivá a mnohé jsem si z ní odnesla. Obě autorky jsem navíc měla tu čest potkat a nechat si od nich výtisk podepsat, takže takhle kniha mou knihovnu jen tak neopustí. Věřím, že ji jednou za čas otevřu a nějakou její část si s radostí opět přečtu.

2 12.04.2020

Bylo poměrně osvěžující narazit na dílo dánského autora, které není detektivkou nebo manuálem na to, jak žít hygge. Stejně mi ale kniha úplně nesedla. Asi spíš svým tématem a prostředím, ve kterém se děj odehrává, než podáním. Pokud se dostanu k další autorově knize, ráda si ji přečtu, ale tohle nebyl můj šálek kávy.

2 27.02.2020

Začátek knihy byl trochu náročný. Ztrácela jsem se v tom, kdo je kdo, kdo s kým chodí a kdo se komu líbí. Na druhou stranu, stejně se cítím i když někde zaslechnu povídat si dvě puberťačky, takže se vlastně možná jednalo o velmi autentický popis života několika dospívajích děvčat. Zlepšilo se to asi v druhé polovině první části. I přes tento nezdařilý začátek musím ale knihu hodnotit velmi kladně. Autorce se podařilo popsat tento nešťastný příběh Emmy velmi bravurně. Během čtení se mi vybavovaly vzpomínky na mé vlastní dospívání a okamžiky, kdy jsem mohla dopadnout velmi podobně jako hlavní hrdinka. Velmi obdivuji, že se autorka pustila do takového silného a bolestivého tématu, o to víc, vezmu-li v potaz, že pochází z Irska, kde je podle mě toto téma ještě větší tabu než u nás. Doufám, kniha všem svým čtenářům otevře oči a že nikoho z nich něco takového v životě nepotká. Doporučuji přečíst všem dospívajícím dívkám (které si myslí, že se jim to přece nemůže stát), všem rodičům (a to i těm, kteří mají jen kluky a myslí si, že jejich syn by nikdy nic takového neprovedl) a vlastně i všem ostatním (především těm, kteří si myslí, že znásilnění je, když ženu přepadne někdo cizí v noci po cestě z baru).

2 23.06.2019

Pro mě to bylo velmi náročné čtení jak obsahově, tak stylisticky. Zároveň to ovšem bylo i zajímavé seznámení s čínskou literaturou a jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco o životě na čínském venkově. Myslím, že 6 povídek v knize je akorát, protože víc bych asi ani nezvládla číst. Jde opravdu o drsné a depresivní čtení.

2 05.05.2019

Čtení třetího dílu Aristokratky jsem si užila a odpočinula jsem si při něm, ale musím uznat, že tento díl byl o hodně slabší než dva předchozí. V celé knize se mi nejvíc líbily dopisy Maxovi a pasáž se zmateným netopýrem, ve které autor úžasně vystihl českou potřebu vše okomentovat.

2 27.04.2019

Určitě si dovedu představit číst tuhle knížku dětem. Ilustrace jsou velmi hezké, příběh je docela zajímavý a když čtení člověk správně pojme, bude to děti určitě bavit. Asi bude stačit půjčit si ji v knihovně, přečíst a pak zase vrátit. Není to dětská kniha, kterou by bylo potřeba mít doma v poličce.

2 24.04.2019

Ačkoliv se jedná o krátkou knížku, má rozhodně velký přesah. Oslovila mě nejen obálkou, ale i popisem a byla jsem z ní naprosto nadšená. Myslím, že co vystihlo celý obsah knihy i dnešní společnost byl odstavec na konci strany 91. Nechci to tu vypisovat, abych někoho nepřipravila o čtenářský zážitek. Vřele doporučuji ke čtení, sama bych si přečetla s radostí ještě jednou.

2 18.04.2019

Už dlouho pro mě nebylo tak bolestivé přečíst nějakých 350 stran jako právě u Nesmrtelnosti. První část byla ještě snesitelná, ale od druhé části jsem se ke čtení musela nutit a za normálních okolností bych knihu odložila nedočtenou. V tomto případě jsem se ovšem přemohla. Autorovi se skutečně podařilo napsat román, který nelze převyprávět, nedokážu ho nijak uchopit a nevím ani jak hodnotit. Odpad si to sice nezaslouží, ale jedna hvězda je zase z mého pohledu příliš. Byla to moje první kniha od Kundery a na dlouho dobu i poslední. Kdo ví, třeba mi čas ukáže, že jsem se v hodnocení mýlila.

2 10.04.2019

Oproti prvotině Mléko a med mi to přišlo trochu slabší. Mléko a med mě možná víc zaujalo, protože to byla první sbírka podobného typu, kterou jsem četla. Vážím si toho, že autorka otevírá témata jako znásilnění, strasti emigrace, ideál ženské krásy, sebeláska, feminismus aj. Myslím, že každý si najde něco, co ho v této knize zaujme, ačkoliv cílovou skupinou jsou asi spíše čtenáři generace Y a Z.
Čteno v angličtině, hodnotím 3,5.

2 07.04.2019

Asi jsem čekala něco jiného. Ačkoliv hned první kapitola byla neuvěřitelně silná a hodně mi přiblížila myšlenkové pochody člověka s ACH, děj se v průběhu vyvíjel spíš romantickým směrem. Vzhledem k častému střídání vypravěčů a retrospektivnímu popisu vzpomínek mi vadilo, že dvě hlavní postavy mají podobná jména (Claire a Caitlin). Občas jsem se musela zastavit a zamyslet, kdo je kdo. Některé pasáže byly trochu moc kýčovité. Celkově je kniha napsaná velmi jednoduše a čtivě, byla jsem schopná přečíst třeba i 120 stran za den, což je u mě vzácnost. Pokud hledáte nenáročnou oddychovku s trochu netradičním tématem, je to určitě dobrá volba.

2 07.03.2019

Chystám se přečíst všechny Murakamiho krátké povídky a následně se pustit do nějaké delší knihy a vše to porovnat. Zatím moc nevím, co si o těchto krátkých povídkách myslet, ale Útok na pekárnu mi přišel o něco lepší než Podivná knihovna, ze které jsem byla dost zmatená. Snad tomu jednou přijdu na kloub.

2 05.01.2019

Prvotina mladého autora. Je vidět velký rozdíl a vývoj stylu mezi první a druhou částí díla. Kniha je jednoduchá, ale čtivá. Autor má jistě potenciál. Není to žádný A. Doerr, ale na druhou stranu oceňuji autorovu odvahu splnit si sen a vydat svůj vlastní příběh.

2 01.01.2019

Kdyby se nejednalo o knihu do výzvy a já neměla na její splnění tak málo času, musela bych knihu odložit. Ne proto, že by byla špatná, ale asi se momentálně nenacházím v tom správném časoprostoru, abych si ji náležitě užila. Mám Adamse ráda, jeho myšlenkové pochody nepobírám, ale neuvěřitelně mě fascinují. Ke knize se budu muset ještě někdy v budoucnu vrátit.

2 30.12.2018