józi.odkudkam komentáře u knih

Barker napsal Imagiku jistou rukou; čistě a jasně. Za to velké plus. Já se ale prostě nějak nedokázal s hlavními hrdiny sžít, celkové pojetí jeho světa a domínií mě taky úplně nenadchlo (koncept magie dechu se mi nelíbil už vůbec) a těch několik jiskřivých, hezky podaných, nápadů zkrátka a dobře v mých očích nedokáže knihu katapultovat do výšin, jaké jsou jí zde nadšeně přisuzovány. Trochu zklamání, přesto ještě možná zkusím Hellrisera a až pak budu případně lámat hůl. Průměrné 4**** Druhý King ani náhodou!

4 20.02.2015

Kvalitativně hodně kolísavé. Sestávat se tahle sbírka jen z příjemně mrazivě rozuzleného Nočního vlaku a Města v horách, kterážto povídka zas nese moc pěkné ztvárnění společnosti, uvažuju i o slabších pěti hvězdách (jenomže to by zas asi bylo vážně dost málo textu). Takhle ani náhodou. Solidní 3*** Další knihy krve se už asi konat nebudou.

2 20.02.2015

Po Eonu, jsem byl doslova šokován, jak prostě je tahle kniha napsána. Slibně se rozjíždějící začátek a hrstka nápadů se velmi brzy rozpliznou do vcelku tuctového epidemio-thrilleru. Lepší 3***

2 20.02.2015

Propracovaný svět vnitřku asteroidu a hlavně „neexistujícího“ tubusu singularity, uvěřitelné a rozličné charaktery jsou jednoznačnými tahouny jinak dost obtížné knihy se kterou jsem se pěkně natrápil. Pokud ale vydržíte, dočkáte se překvapivě uspokojivých vysvětlení a asi nejoriginálnějšího pojetí cestování časoprostorem nejen „naší“ linií reality. Když si jen vzpomenu na jednotlivé úseky asteroidu a samotné cestující město, aachjo, Bear má zkrátka úžasnou fantazii a ještě to všechno navíc stíhá působit značně reálným, uskutečnitelným dojem. Hard sci fi v pravém smyslu slova, nesedne každému. Celou dobu jsem si říkal, že to budou spíš čtyři hvězdy, jenže konec (resp. už poslední čtvrtina) to suverénně poslaly na pět.

2 20.02.2015

Od doby, co jsem To četl už pár let uběhlo. Nicméně si vybavuji, že mě paradoxně nejvíc nebavila jeho hororová stránka, ale vyprávění o dětství jednotlivých hrdinů. Tyhle první, skoro dvě třetiny knihy, jsem přečetl doslova v tunelu, odstřižen od jakýchkoli vnějších podnětů. Závěrečná část, kdy se již jako dospělí sejdou k finální konfrontaci se zlem i se sebou samými je sice taky fajn, ale už mě tolik nebrala. Stejně, solidních 5***** To pro mě znamená příjemnou, minulostí provoněnou záležitost, které pod nohama číhá strach.

9 20.02.2015

Jednoho vlahého letního večera si Dan Simmons nad zdělanou lahví irské whiskey řekl: hmm, co kdybych napsal 650 stran o tom, jak dvě lodě lidí zamrzly v arktidě? Vážně nevím, jak to ten chlap dělá, ale já se bavil. A to tak, že moc. Snad jen nadpřirozené monstrum mi možná trochu vadilo..i když, samotná krajina a čaroděsivé polární noci by bez něj nejspíš atmosféru v takové hustotě sami po celou dobu udržovat nezvládaly. S jeho krvelačnou příměsí, to celé bylo ještě o něco temnější a naléhavější. Jen mi zkrátka přišlo lehce nezapadající, dodatečné. S koncem vůbec problém nemám. Naopak; příjemně překvapil, vysvětlil, rozloučil se a stopy po sebě úhledně zahladil. (Spoiler:Snad tam někde dneska loví tuleně malá Crozierátka.)
Kniha mě pohltila, na netu jsem si neustále doplňoval informace a jako záložku si vytiskl fotokoláž portrétů jednotlivých důstojníků. Jasných pět puklých zubů.
Sakra, netáhne odněkud?

31 19.02.2015

Že Harris zjevně pečlivě nastudoval vyšetřovací, profilovací, a bůh ví jaké ještě další, postupy je na knize znát. Právě díky množství realistických detailů působí značně věrohodně. Přičtěte si důkladnou a střízlivou sondu do myslí obou hlavních psychopatů, sympatickou vyšetřovatelku Claire i , světe div se, fajn šéfa Crawforda a dostanete čtivý psychologický thriller, kterému s klidem průměrných 5***** dám. Mnohem lepší, než film, u kterého dost dobře to haló nechápu. Směle do ní! Ehm

3 19.02.2015

Korinťan se nekochá, zrakem skutečnost trhá a v lebce ji, chuděru, przní, Zelený ráj žije ve skleněné kouli a když už hovoříme o Domečku pro panenky, vězte, že Ken a Barbie zde mají taky své snící cameo. Stojí za to...Gaiman se zas jednou vyřádil. Morfeovou postavou funkčně provázaný mix příběhů mě bavil a líbezné Rose jsem držel palce i na nohou.
Takže asi přeci jen 5*****

4 18.02.2015

Western vůbec nemusím, takže dost dobře nevím, proč jsem po Poledníku sáhl. Ještěže jsem tak udělal!
Předně se přiznávám, že jsem v tom žádné ukryté smysly nenašel. Což mi ale vůbec nevadí. Tenhle syrový, důsledně odromantizovaný Obraz divokého západu totiž dává dílu smysl sám o sobě. Skutečně se hluboce skláním před autorovým pojetím celé knihy a přísností, s jakou se jej za cenu neustálého utahování si opratí skálopevně držel. Takhle kompaktně působící celek se vidí opravdu málokdy.
Jasných 5 ran do klobouku!
PS: Na dokonale přízračnou scénu střetu s indiány už nezapomenu asi nikdy.

1 18.02.2015

Krásný, Cormacovsky stroze poetický příběh o uchování si plamene lidství, který, drsnosti navzdory, příjemně pohladí na duši. Čistých 5*****
PS: Trajdat se po lesích s nákupním vozíkem je sice správně somrácky stylové, leč značně nepraktické a upřímně řečeno si to utrpení nedovedu a ani nechci představovat. Vyměnit za tažný smyk, pronto!

13 18.02.2015

Je vidět, že autor psát umí, ne, že ne. Potíž je v tom, že jsem se absolutně nedokázal ztotožnit s hlavní postavou (což ale možná byl autorský záměr, neboť varianty 13 jsou geneticky upravení alfasamci, kteří v ostatní mužích takové pocity zkrátka vyvolávají - malé plus za obdobným způsobem rozdavačně upravené Bonobo ženy:) Zdaleka nejhorším problémem jsou však dialogy. Ještě snad nikdy se mi nestalo, že bych v takovém množství absolutně nestíhal, kam se rozhovor ubírá, nebo proč vůbec některá z postav řekla, co řekla. A to jsem se fakt snažil, vracel se zpátky a ne, prostě ne. Což bylo dost k vzteku a ani nevím kolikrát jsem měl chuť Variantu 13 zahodit do kouta.
Jinak celkové poselství knihy je asi v tom, že se lidé ve svém jednání nechávají přespříliš vést svými slabostmi a představami o dobru (i o tom, jak obtížné a nelibé je činit v rozporu s těmito představami správná rozhodnutí), což často ústí spíše ve zlo. Docela trefně, i když znovu nepopulárně, také poukazuje na možnost, že jsou společenská pravidla spiknutím slabších. S címž sice v zásadě souhlasím, leč jelikož alfa nejsem, přidávám spiknutí svůj hlas i já. Rozhodně námět k zamyšlení.
Tyto ústřední myšlenky pak nakonec z celku příběhu docela hezky vyplynuly, což je taky jediný důvod, proč ještě ty tři hvězdy dám. Slabé 3*** Víceméně nedoporučuji. Fakt utrpení.
Jinak jsem se nenechal odradit (ke své smůle jsem si variantu půjčil jen na základě hodnocení stránek městské knihovny) a od Morgana zkusím vychvalovanou Půjčovnu masa. Uvidíme.

18.02.2015

Ohánět se, jak jsem se dočetl u nějakého zdejšího hodnocení, tím, že asfalt má konzistentnější logiku, než Kulhánkovi příběhy bych raději nedělal (Co pašované věci, jak fungují? jsou to duše věcí? Co nezničitelnost duší versus dvoudenní lhůta, proč? etc.) Ono je to ale úplně jedno, soudržnost, nesoudržnost, chtěl jsem brutální řež a té se mi vrchovatě dostalo (aspoň třikrát jsem si doopravdy řekl, ty vole, to už je fakt moc...a četl dál). A dostalo se mi i něčeho navíc - dokonale suchočerného humoru (v čele s polní lopatkou medika družsta Holofausta, sadisticky uhlazenými monology démona Chorozona, nebo Kuffenbachovým mnohomluvným "Hmm") a hlavně smrště nápadů (namátkou všichni vyšší démoni, slinatající andělé s.., chrám Kladiva, kapesní černé díry v zorničkách patnáctileté šlapky Alice, den jako korálek, Holofaust a pokémoni, máte už představu.). Vážně nechápu tu kadenci, s jakou na mě každá, nebo aspoň každá druhá stránka vychrlila něco neotřelého a originálního..
Kopřiva s obdivuhodnou disciplínou celý příběh naprosto neoblomě (jednou už už sice málem došlo na sentimentální výlev, ten byl však spolehlivě utnut blazeovaným drž hubu...dík) podrobil stanoveným principům drsnosti a estetiky hnusu a já smekám. Navíc mám tušáka, že mi životní přístup hlavních hrdinů ještě v mnohých situacích dobře poslouží jako vítaná vzpruha.
Místy možná příběh lehce kolísá, je samozřejmě těžce infantilní atakdále, nicméně nedat tady pět je asi na předvedení ke zdi. Takže, s drobnými výhradami průměrných 5*****
PS: Považte jak vlastně bylo, vzhledem k majestátním rozměrům zde přítomné mouchy, či červa, celé to peklíčko a lidské dušičky v něm miniaturní. ;)

10 17.02.2015

Hrál jsem hru, viděl film a knížka mě svého času poslala slušně do kolen. Stalkerovský folklór mi zkrátka učaroval. Později jsem si knihu i zakoupil, přečetl znovu a....já nevím, jaksi už to nebylo ono.
To ovšem nic nemění na tom, že jde stále o velmi sympatické a originální pojetí střetu s "mimozemskem" s lehkým políčkem lidské pýše navrch. Přesto "jen" solidní 4****

7 16.02.2015

Ale joo, celkem zdařilý pokus o klon, haha, jurského parku. Tentokráte už sice odbytějším stylem a bez nějaké nosnější myšlenky, přesto stále platí, že postavy (hlavně Sarah, Thorne a samosebou Ian), akce, napětí a vykreslení dinosaurů jsou na slušné úrovni. Scéna z rexama a trailerem nezapomenutelná. Průměrné 4****

1 16.02.2015

Nečekejte metání blesků, fireballů, nebo nějakou ultra akci. Tohle je totiž Příběh, možná jednoduše napsaný, zato s velkým srdcem. Hluboce archetypální báje o podstatě, pravdě i o stínu, který lze překročit. Ještě dnes rád vzpomínám na Krahujce, Hracha, Imanentní háj, všechny učitele, Pendorského draka, nebo třeba na loďku s namalovanýma očima. Další díly jsem ani nečetl. Nějak nebylo potřeba..setrvalých 5*****

4 16.02.2015

Pro mě, a nejen oproti "Ať vejde ten pravý", velké zklamání. Vážně nevím, co to mělo být..Vůbec jsem se nedokázal ztotožnit s chováním hlavního hrdiny. Sakra, kdyby mi u dveří zazvonila tátova zahnívající mrtvola (nechť je mu zem lehká), tak ho vemu lopatou po hlavě. O tom žádná. A ne, že si ho nakvartýruju do obýváku na gauč...jedině snad kdyby měl nějaký výraz v očích. Odnáším si celkový dojem násilně tlačeného poselství, nejasného čichového vjemu a lehkého znechucení. A to zombie tématiku sakra můžu! Slabé 3*** jen za autorův styl.

15.02.2015

Citlivý příběh sídlištní, upírské, skoroiromance. Chvilku trvalo, než mi došel význam posledních vět a vězte, že byť jsem duše okoralá, málem jsem smrkal. Zároveň to ale umí být taky pěkně drsné a syrové; na scénu v bazénu asi hned tak nezapomenu. Pro mě vůbec jedno z největších literárních překvapení. Krásně, čistě, napsáno. O to víc zklamalo autorovo "jak zacházet s mrtvými", kterému jsem vytlačil slabé tři. Do tohohle nicméně směle jděte. Nemůžete být zklamáni (snad jen čtenáři twajlajtu). Silných 5*****

6 15.02.2015

Skromná kniha, jejíž cílení je však jasné a trefné. A to sice svoboda (na) internetu. Jistě, příběh není bůhví co, ale myšlenka přizpůsobit většího brášku mladší generaci a vlastně i dnešnímu informačnímu věku je podle mě velice chválihodná. Taky trošku burcuje lidi, aby se nedali a dává docela přesné tipy. Kniha je na konci doplněna i seznamem příslušných webových odkazů co a jak...Za mě fajn počin. Slabší 4****

1 15.02.2015

Velice milá knížečka plná nápadů a v zásadě laskavého, ovšem rozhodně ne Zdeňko-Svěrákovského, humoru. Celkově z ní máte fajn pocit. Bill je svalnatý a hloupý syn farmáře. Z nudy se nechá se naverbovat, dostane se do války a úplně nechtěně zachraní beznadějnou situaci. Tak se stane se hrdinou, aby se zas stal psancem a vůbec zažije spousty rozličných dobrodružtví. Za všechno, co mi utkvělo v paměti, bych jmenoval postavu instruktora Smrtvola a hlavní město rozrostlé přes celou planetu..Knihu mohu jen vřele doporučit. solidních, v průběhu děje nekolísajích 5*****
PS: bonus za supr obálku

15.02.2015

Jediným účelem rodiny je plození, pudy jsou ventilovány agresí vůči Nepříteli. Jazyk je za účelem zúžení myšlení na jeho nutné minimum systematicky oklešťován. Data jsou neustále přepisována. Všemu vévodí Útlak. Centrem tohoto lidmi poháněného mlýnu je Betonový monument, který jakýkoli odpor srpem nemilosrdně rozpáře, vyvrhne z něj duši, kladivem ji roztluče a pak vrátí zpátky. Nejmocnějším sledovacím prvkem nejsou kamery, ale soustavně posilovaná paranoia a všichni lidé kolem vás. Hlavně se ale musíte sledovat vy sám, dbát o neustálé, důsledné udržování správného myšlení (doublethinku) a trénovat se tak ve vidění skutečnosti. Neboť skutečností nejsou ty halucinace, které se za pravdu jen vydávají, nýbrž absolutní autorita vůle Strany. Teprve když pochopíte toto, můžete přestat být otrokem těch vnucujích se šalebných mámení.
A že jsem v tom strojově chrleném výpisu úplně zapomněl na člověka? Promiňte.
Naprosto šílená, nechutně promyšlená, depresivní, před Grebeníčkem varující jízda. Za mě čistých 5*****

18 14.02.2015