józi.odkudkam
komentáře u knih

Karanténní systém podzemních laboratoří, zajímavě vymyšlený mikroorganismus, slušná porce napětí, fajn postavy a skvěle navozený pocit, že se jedná o rekonstrukci skutečné události, jsou jednoznačnými devizami Crichtonova zlomového díla, jež ho zaslouženě dostalo do povědomí širší čtenářské obce. Celkový dojem mi zkazil jen poněkud zbytečně akční konec. Slabších 5*****


Jestli chcete vědět, jak na svém výletě za Sadámem prďácký US marines zkickassujou arabáše až do Bagdádu, toto je publikace právě pro vás. Reportážním stylem a bez zbytečných servítek Generation kill nějaký ten vhled do vedení moderního vojenského konfliktu poskytuje. Jako, za mě v zásadě spokojenost. Akurátní 4****


Po dosažení východního pobřeží dnešního Mexika, aniž by věděl do čeho jde, nechal Cortés spálit své lodě a s nějakými šesti stovkami mužů, za pomoci hromových holí, obratného využití místních legend a vnitřních rozporů indiánských kmenů dobyl a rovrátil celou Aztéckou říši. Naprosto neskutečný příběh o nezlomné vůli a touze po bohatství za každou cenu. Syrových 5*****


S paní Klimtovou jsem kdesi četl nějaký rozhovor a ona asi fakt bude trochu na hlavu. To však nic nemění na faktu, že je Lexikon zcela vyjímečný, nádherně ilustrovaný a záslužný počin, jenž by v žádné dětské knihovničce rozhodně neměl chybět. 5***** Taky jsem kdysi za džbány hledal zášupšáka, v koši na prádlo zas hnusníka...Já vám je tak toužil chytit a přinést ukázat do třídy. To by všichni valili voči!


Už to je delší doba, co jsem Lesní zámek četl. A z nějakého důvodu mi v paměti nejvíc utkvělo, jak malému hitlerátku batolátku maminka pusinkovala poupátko. Zkrátka, tahle vyfabulovaná ujetina nakrmila mou lačnou duši přesně tím druhem informací, kterých se jí ve své pokřivenosti žádalo. Tedy 5*****


Tenhle prostý příběh kyborga ve výslužbě si mě svým sympatickým hlavním hrdinou, decentní propracovaností a vůbec, celkově přijemnou, pozitivní náladou, naprosto dokonale získal. Jedna z mých srdcovek. Solidních 5***** Ty čtyři, neřkuli tři hvězdy absolutně nechápu.


Atmosféra poslední obranné výspy takřka dobytého, zničeného Stalingradu je vážně skvělá, duel dvou elitních odstřelovačů jakbysmet. Situace je nahlížena očima obou válečných stran, život a techniky sniperů působí opravdově a jednotlivé školy Zajíců a Medvědů byly taky moc fajn. Romantická linka mi přišla nadbytečná a vše by se docela klidně obešlo i bez ní. Proto slabších 5*****
Kniha vychází ze skutečných událostí a pro lepší orintaci je doplněna mou vždy oblíbenou mapkou.


Dneska se hodně mluví o budhismech, alláhách, hinduismách a o Africe se vlastně ví prd. Tu nám své záchranné lano háže jezuita Eric de Rossny. Dílo, které na základě svých zkušeností ukuchtil je velmi poučné, čtivé a troufnu si říct, že i maximálně objektivní. Opravdu se neobávejte nějakého učení Dona Juana, nebo křesťanského moralizování (o moci víry se tu hovoří, ovšem víry jako takové obecně). Autor věci popisuje jak je vidí a slyší. Spolu s ním nahlédneme pod pokličku šamanství, rozličných rituálů s ním spojených i do smýšlení běžných lidí a jejich pohledu na celou záležitost. Co víc si přát?
Velmi příjemné překvapení. Závěrem bych si ještě jednou dovolil, krom informativnosti knihy, vyzdvihnout její čtivost. Nudit se nebudete. Vřele doporučuji. Čistých 5*****


Bílá veRLyba pro mě není o postavách ani o posedlosti, jako spíš o fascinujícím vhledu do života velrybářů v 19. století. Plavba, hledání, lov, zpracování. Celý proces. Ty lidi byli magoři na kvadrát. Fakt. Harpunujte z pramic takové obludy! Kniha se však místy opravdu vleče, takže nakonec průměrné 4****
Popisy bio, temperamentu a zvyklostí jednotlivých druhů velryb mi rušivé nepřišly, naopak.


Hiró Onoda odmítá skočit na špek propagandě o konci druhé světové války a tak se spolu s dvěma (nebo třemi? už nevím) dalšími exoty rozhodne heroicky vzdorovat až do trpkého konce. Po ostrově zahrabává pečlivě zakonzervované náboje, tu a tam okrade vesničany o trochu rýže, nechá si od nich zastřelit jednoho ze svých spolubojovníků, načež ho ten/ti zbývající dobrovolně opustí sám/i s tím, že co tu vyvádějí, jsou kraviny. Hiró se ale tak lehce nevzdává a „bojuje“ dál sám. To celé trvá třicet let, závěrem dostane od samotného císaře vyznamenání za věrnost, dva lístky na Ramba III a pohádky je konec. Dlouho jsem se tak nepobavil. Hurónské 4****


Žánr autobiografií je mi cizí. Ježto už ale snooker nějaký ten pátek sleduji, rozhodl jsem se o legendě tohto sportu, a vůbec i o zákulisí, dozvětet něco víc. Knížka je napsaná stručně, jasně a překvapivě otevřeně. Ronnieho život postihuje od jeho dětství až do nedávné minulosti. Za mě spokojenost. Solidní 4****


Nahý oběd jsem bral spíš jako báseň a jako taková mě dokázala svou atmosférou a bořením ustálených popisných schémat, potažmo ustálených představ, zaujmout. Vůůůhůůů, jeté 4****


Tenhle nesourodý slepenec sovího vývržku držela po hromadě jen zábavná postava hlavního antihrdiny a jeho okřídlené milé. Ale že jde o Sterlingovu prvotinu, přimhouřím obě oči a slabé 4**** vypotím. Doporučuji spíš jako zajímavost pro fanoušky autora.


Postava Lokiho a styl obálky slibují zábavnou oddechovku. Klamou. Slabé 3*** Další díly ne e.


Co se s člověkem stane po smrti? Bezesporu zajímavé a obtížné téma. Myslím, že se jej Werber zhostil důstojně. Na začátku se seznámíme s hlavními hrdiny a jejich motivy, dostaneme nalito něco posmrtné latiny, abychom pak prostřednictvím regulované smrti mohli začít se samotnými výlety. Vcelku i chápu místní rozčarování. Na druhou stranu si položte otázku, co jste vlastně chtěli? Aby se splnilo očekávané? Nebo naopak něco zcela odlišného? Já ke knize přistupoval s lehkým despektem a musím říct, že příjemně překvapila. Oceňuji, že autor jen nevyužil zajímavé tématické nálepky a poctivě stvořil vlastní vizi (i když samozřejmě taky z něčeho vycházet musel) světa zádušních kontinentů i techniku jejich průzkumu. Tanatonautiku pak ještě zasazuje do širšího rámce a zajímavě rozvíjí důsledky jejího dopadu na společnost. Postavy mi přišly uvěřitelné a jejich vztahy, názory a postoje celou myšlenku posouvaly dál. Jediné, co mi poměrně dost vadilo, bylo paralelní, trochu násilné provázání posmrtné krajiny s fyzicky přítomným vesmírem a černými dírami. I tak, solidní 4**** Multikulturní pohledy na smrt před jednotlivými kapitolami mě vyloženě bavily a vždy už jsem se těšil na další.


Pěstitel nejsem, ale knížkou si čas od času kvůli fotkám nádherných stromečků zalistuji. Co se praktických rad nevím (i když působí vcelku schopně), za vizuál ovšem plných 5*****


Ježíškunakřížku, přečíst si od Kulhoně jako první tohle, asi se mu vyhnu obloukem. Naprosto nepochopitelně nezábavné a já měl v pravdě co dělat, abych vůbec dočetl. Jen z úcty k autorově osobě slabé 3***


Jj, tohle, Honzíkova cesta, Lovci Mamutů a vybíjená na tělocviku. To byly časy.

Šokantně chladná, odtažitá, leč střízlivá sonda do počátků, kdy herácké smažky ještě nosili klobouky. Dozvíme se něco o vznikající protidrogové legislativě, vycestujeme do Mexika, kde železnou rukou vládne Lupita se svým monopolním „kdo mi nabonzuje nového překupníka, má u mě dávku zdarma“, a budeme zasvěceni do denního cyklu feťáka (dávka, receptíky, zašívačky, zlodějiny, dávka). Jako bonus nám autor předkládá své dosti originální pojetí drogy coby nositele mutagenní informace a abstinenčních příznaků, jako alergickou reakci na vysazení a zároveň prostředku buněčné, omlazující výměny celého těla. Knížka bez balastu a citového břemena sděluje podstatné a mě bavila. 5***** Než začnete fetovat, připravte se na existence tohoto ražení: „Na takovýho hajzla musíš mazaně, vem flašku vo pult a narvi mu jí do ksichtu.“


Novodobý městský mýtus, jemuž ta přímočarost vyloženě sluší. Jasně, existuje spousta lépe nakreslených komiksů s propracovanějším příběhem, jenomže Vrána mě vždycky (přečteno 3x) dostane tím svým obnaženým, živočišným hněvem, co překřičel i vlastní smrt..a prostě nemůžu jinak. 5***** Různé citace jsou vypíchnuty vhodně a Všední nokturno Arthura Rimbauda mě snad poprvé v životě navnadilo otevřít...eh..sbírku básní. Zatím jsem tak přesto neučinil. Jeden si musí stanovit určité hranice. No ne?
