Juliette@
komentáře u knih
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Hned ze začátku mě velice zaujala ta hra se slovy a svižné inteligentní rozhovory postav, díky kterým utíkal děj neuvěřitelně rychle. Hned během prvních stránek jsem měla pocit, že hlavní hrdinku dokonale znám a nesmím opomenout ani Nořin suchý humor, který mě bavil od začátku až do konce knížky.
Kolem knížky byl od začátku neuvěřitelný hype a já se tak trochu obávala, že u mě kvůli velkým očekáváním knížka moc neobstojí. Ale jak jsem se spletla! Příběh hlavní hrdinky mě moc bavil a milovala jsem i vedlejší postavy (i všechny jejich paralelní verze). Líbilo se mi i, že knížka nezapomínala na logiku a celé téma půlnoční knihovny bylo vlastně chytře fyzikálně vyvedené. Celá knížka byla navíc propletená filozofickými citáty. Co víc si přát.
Celkovým dojmem na mě kniha působila jako balzám na duši a myslím, že nejen mně, ale i jiným čtenářům odhalila nový pohled, kterým se lze dívat na svět. Pohled, díky kterému si člověk uvědomí, jak moc záleží na maličkostech.
více na mém bookstagramu: https://www.instagram.com/recbook_cz/
Sofiin svět
Jostein Gaarder
Neuvěřitelné! Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla najít odpovědi na tu hromadu otázek, co se mi za celý život nakupily v hlavě. Knížka je určená hlavně pro přemýšlivé lidi a snílky, a ikdyž se skoro jedná až o učebnici filozofie, nenechte se zastrašit a jděte do toho! Knížka je totiž určena pro mládež, a ikdyž tam narazíte na složitější věci, můžete se ke knížce kdykoliv vrátit a třeba vám dané myšlenky budou dávat smysl až později, když na ně budete hledat odpověď. Příběh měl ale pro mě osobně i své mouchy (hlavně v první polovině). Přišlo mi, že Sofie v některých situacích jednala úplně jinak, než jak myslela, ale zhruba za půlkou přestanete řešit malé nedokonalosti (pokud teda mineme fakt, že Sofie nejspíš neviděla dokument V síti :D). Za tou osudnou půlkou vás děj dokonale vtáhne a začne vám nabízet myšlenky tak hluboké, že začnete pochybovat o vlastní existenci. Knížku si určitě budu muset přelouskat ještě jednou, a ikdyž zásadně nepíšu do knih, bude při příštím čtení nutné přistoupit na zvýrazňovače.
více na mém bookstagramu: https://www.instagram.com/recbook_cz/
iPohádka
Karel Kovy Kovář (p)
Cože? Že si nedokážeš představit pohádku, která balancuje mezi humorem, vážností, moderními prvky, zvraty, akcí a dojetím? Že si na nic takového nikdy nenarazil a pokud někdo ano, chtěl bys, aby ti to doporučil? Hmm, hold my beer.
Kovy dokázal na párů stránkách vytvořit tak kouzelné místo i postavy, že jsem měla pocit, že všechny hrdiny osobně znám. Děj se mi v hlavě vizualizoval jako animovaná pohádka a když se vám ještě k tomu chtě nechtě v hlavě ozývá Kovyho hlas, který máte naposlouchaný z parodií a představíte si k tomu všemu ještě hudební podres, divíte se, jaký vám to v hlavě vznikl blockbuster do kin.
Teď trošku vážně... Jak jsem na úvod řekla, iPohádka moc pěkně kombinuje vtipné momenty (u kterých jsem se ve vlaku křenila jak blbec) s vážnými tématy, které jsou dost aktuální. A proto považuji za občanskou povinnost, si tuhle knížku přečíst.
více na mém bookstagramu: https://www.instagram.com/recbook_cz/
Smrtka
Neal Shusterman
Síla. Hned od prvních stránek budete okamžitě zasvěceni do utopistického světa a jeho pravidel. Do dokonalého světa, o kterém později zjistíte, že možná až tak moc dokonalý není. Musím říct, že námět byl opravdu originální a moc mě překvapil. Budete hltat všechny nové informace a poznatky, až vám po pár stránkách bude připadat, že v tom "ideálním" světě sami žijete.
A přesto. Nějak jsem nedokázala k hlavním postavám přirůst a to, i když jím bylo dáno víc než dost prostoru. Ať už tam byla sebevíc prekérnější situace, přistihla jsem se, že mi na osudu postav nezáleží tak moc, jak by možná mělo.
Jak už jsem řekla, samotný rozjezd a úvod do nového světa byl skvělý, prostředkem jsem se ale musela už trošku prokousávat. To byla ale přijatelná daň za ten konec knihy se zvraty, které možná budete a možná taky nebudete čekat. Každopádně díky tomu osudovému konci se rozhodně těším na pokračování a už se nemůžu dočkat, až si pořídím další díly.
více na mém bookstagramu: https://www.instagram.com/recbook_cz/
Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
Tak tady dostane fráze "sejde z očí, sejde z mysli" úplně nový rozměr. Čekali byste, že příběh člověka, který žije třista let, bude popsán buď nudně a zdlouhavě nebo krátce a nedostatečně. Ani jedno se tady ale nestalo. Kapitoly jsou krátké a svižné a naservírují vám přesně tolik podrobností, kolik potřebujete. Pravidla kletby jsou skvěle vysvětlena a vy dostanete během čtení tolik informací, že máte pocit, jako by se ta kletba stala vám. Jednoduše řečeno všichni na vás zapomenou, jakmile opustíte místnost a nemůžete po sobě zanechat žádnou stopu (potom nechápu, jak to, že hlavní hrdinka je schopná hrát na klavír, ale počítač na ni nereaguje, ale to bych byla příliš velký šťoura). Málokdy dokážu k hlavní hrdince tak přirůst. Sedla mi ve všech ohledech a knížka vám dává pocit, jako byste ten dlouhý neviditelný život strávili společně s ní. Henryho linka mě zase tak nenadchla, jeho postava mi přišla oproti Addie trošku nezajímavá, což je vlastně celkem jasné, když Addie je 300 let a Hanrymu necelých 30. Autorka knihy se tu v jednu chvíli zabývá i tématem LGBT, proti čemuž nemám žádný problém, ale na můj vkus mi to přišlo v některých částech až moc na sílu (mě vážně nezajímá sexuální orientace prodavače v kavárně). Tím se ale nenechte nijak odradit, je to jen můj pohled. Kolem a kolem je to taková ta knížka, která vás poznamená a nebudu nijak přehánět, když řeknu, že se stala mou oblíbenou. Ještě dlouho budete nad její hloubkou přemýšlet a určitě vás během toho přemýšlení napadne, že byste se možná měli na svět dívat tak trochu víc očima Addie LaRue.
více na mém bookstagramu: https://www.instagram.com/recbook_cz/
Dopisy ztraceným
Brigid Kemmerer
Celá knížka by se možná dala popsat slovy "nechápavá Juliet a nepochopený Declan". Knížka vypráví těžký, ale za to vzletně a originálně pojatý příběh o smrti, zasazený do né tak originálního prostředí. Příběh se totiž odehrává v typické americké střední škole, takže se setkáváme s jevy jako srážky na chodbě, fópa ve školní jídelně a učitelé, kteří odhalí žákův potenciál z jednoslovné odpovědi. Teď mě prosím neberte jako úplného odpůrce takového prostředí, spíše si dělám legraci. Příběh se mi samozřejmě líbil a tradičně takovou literaturu schválně vyhledávám, protože mě baví (Dýchání, Všechny malé zázraky, Moře klidu, ...). V knížce jsem si oblíbila hned dvě postavy (Reva a melouňáka), jen nevím, jestli není vlastně problém, že ani jedna z nich není ta hlavní. To je však i známkou toho, že v příběhu jsou skvěle vykreslené i vedlejší postavy. Celý příběh postav (hlavně z minulosti) se dovídáme postupně a skvěle to do sebe ke konci zapadá. Objevují se tu i méně logické věci jako policie se špatně zabezpečenou kriminální databází nebo pomoc od random postavy, co se tam objeví, když je třeba (ale to tak vlastně bývá i v životě). V knížce se charakterům někdy výrazně měnily povahy a já nevím, jestli to bylo z důvodu, že se přirozeně vyvíjely, nebo to tak příběh prostě vyžadoval. I přesto všechno se mi knížka moc líbila, hlavně pro její silný příběh, hluboké myšlenky, ke kterým se budu v knížce vracet a pro její poukázání na důležitost přátelství .
PS: mám nutkání pořídit si foťák
více na mém bookstagramu: https://www.instagram.com/recbook_cz/
Krvavé ostří
Sarah J. Maas
Knihu jsem dočetla dnes a pořád nedokážu myslet na nic jineho. Líbilo se mi jak bylo v knize vysvětleno dost věci a často jsem patrala v ostatnich dílech abych si všechno spojila. Upřímně člověka až boli u srdce, když z ostatních dílů ví, jak to se Samem dopadne a vy mezitím musíte jen přihlížet. Konec pro mě byl opravdu silně dojemný a obdivuju Saru J.Maas že mě dokaze pokaždé ohromint. Jen doporučuji :)
Dědička ohně
Sarah J. Maas
Není nic co by se mi na celé sérii Skleněný trůn nelíbilo. Zajímalo by mě čim autorka ještě překvapí. Moc se mi líbí jak má autorka parádně propracovaný děj a taky to, jak dokázala vymyslet takový svět.
Pro mě zatím nejlepší z dílů a už se moc těším na další :D
Stačilo by jedno slovo pro knihu Dědička ohně: bomba
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
Dávám si rereading série a musím říct, že jsem se toho trošku bála. Přece jenom jsem sérii poprvé začala číst tak před pěti lety, když jsem byla ještě "náctileta" takže jsem byla zvědavá, jak sérii příjmu jako "cetka". Všechny obavy ale byly zbytečné a několikrát jsem se dokonce přistihla, jak se při čtení culím, jak blbeček. Je to pro mě zkrátka srdcovka a už se moc těším, až se vrhnu na další díly! Miluju vyobrazení všech postav a interakce mezi nimi (#teamchaol XD). Líbí se mi ten svět, do kterého vás autorka vtáhne tak rychle a dobře, že zapomenete na ten vlastní.
více na mém bookstagramu: https://www.instagram.com/recbook_cz/
Věž úsvitu
Sarah J. Maas
Spolu s Krvavým ostřím beru Věž úsvitu jako plnohodnotný díl celé série. Člověk si rád načas odpočine od vílích válečníků, širokých ramen a tetování. Prostě se v klidu můžete začíst do knížky o tom chlápkovi z prvního dílu, který možná byl a možná taky nebyl váš crush a možná jste s ním část dospívání v myšlenkách střídavě chodili a možná taky ne.
V krásném ale i komorním příběhu se dočtete o osudu a myšlenkách muže, který si prošel ne příliš pěknými věcmi a dle mého je úžasné sledovat, jak se s něčím takovým postava pomalu ale jistě vyrovnává. A platí tu, že pokud chce uzdravit tělo, budete muset nejdřív zaměřit i na duši.
Linka s Nesryn mě bavila, ale v porovnání s Chaolem zase ne tolik. I když byl i její příběh pro celý děj dost důležitý, několikrát jsem se přistihla, jak listuju dopředu a hledám, kdy zase budou kapitoly z pohledu Chaola.
Ke konci knihy se to zase trochu zvrtne (v dobrém) a vy zase jenom přihlížíte té akci, kterou S. J. Maas umí tak dobře servírovat. Na můj vkus tam v celém příběhu hrála až moc velkou roli náhoda, ale tak to bývá i v reálném životě, tak proč ne.
více na mém bookstagramu: https://www.instagram.com/recbook_cz/
Říše bouří
Sarah J. Maas
Všeobecně se mi na sérii Skleněný trůn líbí to, jak nám Sarah J. Maas dalším a dalším dílem odkrývá nová monstra a stvoření. Každým dílem si říkám, že už snad nemůže přijít něco více nechutného a děsivého a ono hele, v dalším díle to je ještě horší. Stejně tak to je i s akcí, se kterou si Maas umí skvěle vyhrát.
Konkrétně v Říši bouří se mi líbí interakce a chemie mezi postavami po střetnutí dějových linek. Ale úplně nejzábavnější momentem stejně byla chvíle, kdy na sebe Aelin zase vzala kůži Celaeny Sardothien a setkala se se starým známým.
Kdybych měla říct nějaká negativa, tak Říše bouří byla dílem snad s největším počtem chyb v překladu ale to není chyba autora.
PS: Kdyby se měl člověk napít pokaždé, když narazí na větu „Z jeho očí se nedalo nic vyčíst... ", stala by se z toho skvělá picí hra.
PPS: Ale asi byste si toho z děje potom moc nepamatovali.
PPPS: Taky vám připadá, že se postavy zkroušené válkou a plující od jednoho válečného konfliktu k druhému, chovají jako na výletní lodi?
více na mém bookstagramu: https://www.instagram.com/recbook_cz/
Půlnoční koruna
Sarah J. Maas
Za mě byl druhý díl o něco lepší než ten předešlý. V první polovině knížky ještě jedete na výparech Skleněného trůnu, jako byste ani nezavřeli a neotevřeli jinou knížku. Jen si tak užíváte prostředí hradu a chillujete s postavami a pak se to stane. Spolu s Celaenou skáčete z jedné akce do druhé a vy jen přemýšlíte, jestli s vámi něco není špatně, když se vám ty morbidní scény líbí.
více na mém bookstagramu: https://www.instagram.com/recbook_cz/
Dědička ohně
Sarah J. Maas
Autorka ve vás během čtení několikrát vyvolá husí kůži a mráz po zádech a vy si jen budete lámat hlavu nad tím, jak to, že ještě nevznikl hraný seriál (pravděpodobně s ratingem R). Do Celaeny se dokážete perfektně vcítit a prožijete s ní zkrátka to dobré i to zlé (možná i slza ukápne). Když je smutná, jste smutní taky, když veselá, jste veselí taky, když má chuť někoho zabít, ...
PS: Začínám být alergická na slovní spojení: mocné svaly na zádech
více na mém bookstagramu: https://www.instagram.com/recbook_cz/
