Kacatko86 komentáře u knih
CoHo mám ráda, 9. listopad je i moje datum a recenze od kamarádky, která slaďákům moc neholduje, ale zde probrečela téměř půl knihy, tak tu knihu jsem prostě musela mít a chystala si kapesníčky. V tomto případě jsem je ale nepotřebovala. Příběh byl pěkný, ale trochu překombinovaný, někdy málo uvěřitelný. Když nad určitými věcmi ale moc nepřemýšlíte, a jedete jen romantickou linku, tak je to celkem fajn. Konec typický happy end, ale Benovi a Fallon jsem to přála.
Období 40 let během dvou světových válek z pohledu dvou žen, které se nakonec setkaly. Román byl sepsán na základě skutečných osudů. Kniha mě nedokázala vtáhnout, rušivě na mě působilo přeskakování mezi postavami a nenavazování kapitol. Ale určitě oceňuji zase jiný pohled na období války a meziválečné období
Asi půjdu proti proudu, protože mě kniha nijak neuchvátila. Ano, přiznávám, že jsem se dozvěděla nové informace ohledně řeckých uprchlíků do Československa, ale zpracování samotného románu a jednotlivých postav se mi prostě nelíbilo. S knihou jsem se emočně nepropojila. Znám spoustu pěkný knih na základě historických událostí nasaných mnohem poutavěji, které mě vtáhly do děje. Dávám 2,5 hvězdičky.
Moc pěkný, emotivní příběh o lásce a utrpení, ztrátách, nových začátcích a neuvěřitelném shledání. Děj je zasazený do Prahy, Terezína a Ameriky. I když jsou hrůzy druhé světové války již mnohokrát popsány, tento příběh je převážně o vztahu dvou lidí, kteří se vzájemně ztratili. Líbilo se mi vyprávění ve dvou časových rovinách, kdy Josef popisuje svůj život po druhé světové válce, Lenka ho popisuje během války.
Pěkný příběh z neobvyklého prostředí hřbitova. Správkyně hřbitova Violette Dušičková pomalu odkrývá svůj příběh, který je mnohdy smutný, ale nechybí v něm ani naděje. Příběh hořkosladký jako život sám.
Líbili se mi i vedlejší postavy, úžasný byl Violettin předchůdce a její učitel i mentor. A třeba na Filipovi byla krásná ukázka, že vše není černobílé a hodně záleží na úhlu pohledu a na tom, kolik toho o člověku víte.
Jediné, co bych knize vytkla byla její délka, příběh Irène a Gabriela mi přišel ke konci už nadbytečný.
Inspektor Gamache a jeho pozvolné vyšetřování, pozorování a odhalení pachatele. Detektivka bez krve, příběh pomalu plyne a vše se začíná objasňovat
Miluji tyhle rodinné ságy, kde nechybí dobrodružství, romantika, láska, nenávist, rodinná tajemství.... a když je to ke všemu spjato s reáliemi, které vám rozšíří obzory,tak je to naprostá pecka. Krásně napsané, doporučuji
Oproti prvnímu dílu velký propad. Moc jsem se těšila, ale něco tomu chybělo, hlavní hrdinové se nějak míjeli, každý si řešil problémy sám, dětinské hádky a pak obavy, jestli to nepodělali... ale možná ta izolace a nesdílení problémů už je jeden z aspektů oněch témat, na které chce autorka poukázat - svět internetu, online komunikace, kyberšinaka... Každopádně tomu chyběl náboj. Emma mi byla nesympatická, její chování bylo tak na čtrnáct let, a ne na sedmnáct. Rev byl dobrý, tajemný, jeho dětství bylo drsné, jeho chování (I když někdy nelogické) by se dalo pochopit.
Pro začínající čtenáře super! A není to jen nějaký blábol, ale opravdu popis toho, jak jdou roční období po sobě a co se děje na zahradě, jaká práce je nutná vykonat.
Úžasná kniha, neměla jsem žádná očekávání a dostala takový krásný příběh, emocionální nálož, se kterou jsem se musela poprat. Prostě wau! Autorka píše tak, že vás vtáhne do děje a nepustí vás ani po přečtení posledního slova. Všechno, co prožívá hlavní hrdinka, to všechno jsem prožívala s ní - lásku, radost, smutek, strach, odloučení, samotu, ztrátu, naději,....
Název Velká samota neoznačuje jen odlehlé místo na Aljašce, ale také pocity, které prožívá Leni během svého vyprávění.
Kniha mě velmi zasáhla, líčení drsné přírody a náročného života v ještě náročnějších podmínkách, se kterým se Leni a její rodiče musí vyrovnat. Hlavním tématem je především rodinný život, křehká a přesto silná pouta, která k sobě lidi vážou, démoni, se kterými se mnozí musí vyrovnat a jejich dopady na nejbližší, přátelství, které přeroste v lásku, ztráty a bolesti, které v životě přijdou. Prostě příběh o životě...
Příběh poválečného Německa z pohledu německých obyvatel. Pěkný příběh, těším se na pokračování.
První setkání s autorkou a musím říct, že knížka se mi líbila. Styl psaní úplně jiný než na který jsem zvyklá, ale nemůžu mu nic vytknout. Pro mě byla kniha zvláštní tím, že zde chyběla téměř přímá řeč a ani děj nebyl nijak dramatický. O to zásadnější byly pocity a myšlenky hlavních i vedlejších postav, na kterých byl celý příběh vystavěný, byla víc o tom, co se neřeklo, než o tom, co se řeklo. Takže za mě super a určitě nebyla tato kniha poslední.
Z počátku se mi příběh líbil (dokud Dawn žila se svoji chudou rodinou) a těšila jsem se i na další díly. Postupně se ale děj stal překombinovaný, těžko uvěřitelný. Tolik zvratů a náhod... Na další díly už se nechystám.
Čtení s dcerou, oceňuji krátké texty, na kterých se dá trénovat čtení.
Jako první jsem četla Vesnici, protože jsem nevěděla, že se jedná o sérii. Vesnice byla o fous lepší, ale Stvůra byla také čtivá. Bohužel, co ubralo knize na napínavosti je to, že čtenář dokáže odhalit vraha a důvod zohavení těla dřív než detektivové.
Colleen mám fakt ráda, její knihy se čtou jedna báseň. Být mi -náct, tak jako hlavní hrdince, určitě bych dala plný počet hvězdiček, teď dávám tak 3,5.
Jí je osmnáct, jemu 21 jedna, láska na první pohled. Rádi by byli spolu, ale zjistí, že nemůžou...
Kniha kromě romantické linky zpracovává vážnější téma, a to smrt blízkého člověka a vyrovnání se s jeho odchodem.
Super jsou sourozenci hlavních hrdinů, kteří do knihy vnáší lehkost, líbila se mi i vedlejší postava Eddie, playlist ke knize a klubové večery s poezií.
Mnohovrstvý román, rozplétání minulosti, prolínání tří generací, rozpětí téměř 100 let. Eliza, Nell, Cassandra, ale také Rose, Georgiana, Mary. Nebudu lhát, musela jsem si udělat seznam postav, takový malý rodokmen a k němu časovou osu, protože zpočátku pro mě bylo náročné přebíhání mezi osobami a dobou. Ale postupem času, jak se se všemi seznámíte, už to není tak složité. Román byl krásný a postupně odkrýval rodinnou historii i tajemství, často temné, osudy postav a jejich pohnutky. Krásný citlivý román, řadím ho mezi nejlepší, které se mi letos dostali do ruky a určitě ještě někdy přečtu.
Drama jedné rozpadlé rodiny, jejíž středobodem je Luke, muž, který má (měl) svou rodinu, manželku a dvě děti, ale dává přednost životu mezi vlky. Po šesti letech od rozpadu rodiny se Lukovi stane autonehoda, kvůli které se dostane do kómatu. Sourozenci stojí před rozhodnutím, zda otce odpojit od přístrojů nebo ho ponechat na živu, ale s minimální šancí na uzdravení. Každý má jiný názor, a tak se celá věc dostane před soud. Pěkně propracovaný psychologický román, postupně odkrývané drama a pohnutky všech členů. Určitě nutí k zamyšlení, jak bych se k celé věci postavila sama, jak se k ní staví jednotlivé postavy a také jak to chodí v samotné přírodě.
Zkouším různé detektivky, nic moc mě zatím neoslovilo, ale v této sérii budu nejspíš pokračovat. Vyhledávám sice jiné žánry, ale odskočit si ke krimi je někdy fajn.
Jakože vážně hodnocení 90%? Čekala jsem teda od knihy nějaké wau a ono se prostě nedostavilo. S hlavními hrdiny jsem se nepropojila, emoce ke mě nedosáhly. A pozor, to jsem čtenář, který se u knih směje, pláče a vše prožívá. Kniha má určitě potenciál (téma týrání, autismus, smysl tetování, nové začátky...), ale zpracování se mi zdá dost povrchní a prvoplánové. Ani jedno téma nebylo rozvedené do hloubky. Kvalita odpovídá délce psaní knihy (autorka přiznává, že knihu napsala za tři týdny).
Několik let týraná hlavní hrdinka během měsíce naváže nový vztah? Ze zaměstnavatele se během pár chvilek povídání stane kamarádka? Občas se hlavní hrdinka chovala na patnáct, občas na čtyřicet.
Za mě teda slabší průměr. Oceňuji nápad s tetováním, líbí se mi obálka a také téma je fajn, ale bohužel zpracování všechno sráží.