Kačislava komentáře u knih
Tuto knihu jsem našla v sekci: humor. Asi to není humor pro mě, abych pravdu řekla, ani jsem ho tu nenašla. Jako kritika společnosti a na zamyšlení dobré, ale humor ne.
Perfektní oddechovka, přečteno za dva dny. Je zde vše, co jsem očekávala: střet moderní a tradiční kultury, rádoby moudří mravokárci i problém nalézt sebe samu. A samozřejmě happyend.
Zajímavé, ale asi to není můj šálek čaje. Popisy přírody a duchovna byly zdlouhavé a mírně řečeno nezáživné.
Autor brilantně upozorňuje na nedostatky v charakteru radikálů, svou nezodpovědnost, mravní uvolněnost, sobeckost a touhu ovládat druhé i za cenu zničení života vysvětlují mnoha moudře znějícími slovy atd. Ale to se dalo vysvětlit v jedné kapitole, takto kniha nemá spád.
Dala jsem tomu 15 kapitol, víc opravdu nešlo. Je to povrchní, plytké, celkově o ničem. Nějak jsem nepostřehla děj, jen povrchní popis činností, věcí atd., ale nikdy nic hlubšího.
Co se obsahu týče, nejsem odborník- nehodnotím. Ale těch chyb! Korektura zde naprosto selhala. Slovo “vynechat” uprostřed věty, opakovaně. Věty, které nedávají smysl, chybějící sloveso atd.
Perfektní příběh. Nebožtík, který téměř nikomu nechybí až na malou skupinku zdraví chtivých ovcí, které potřebují vůdce.
Dívka ve vlaku je alkoholička v letech. Asi je to dobou, dělat z neschopného člověka pozitivního hrdinu, neustále omlouvat jeho selhání a dávat další a další šance. Ani rozuzlení příběhu mě nezaujalo, ale to bude asi tím, že nejsem čtenářkou detektivek.
Zajímavé. Nemusím dodávat, že když byl pan komunista mučen ve vězení, lítost jsem necítila.
Za mě velké zklamání, nemyslím si, že by šlo o kvalitu zpracování, nejsem si jistá autentičností. Děj se odehrává na pomezí středověku, hlavní "hrdina" Jan Drgáň je nevděčný, vychytralý, vypočítavý záškodník. V půlce knihy jsem to nevydržela a podívala se na konec, zda-li tento skončí zaslouženě v rukách kata. Neskončil, koná se pseudohappyend, "dobro" zvítězilo. Možná to cosi vypovídá o době, kdy byla kniha napsána (ovlivnění komunistickým režimem), protože hrabě docela často pořádá hostiny pro prostý lid, platí jim jídlo a pití (ačkoli nemusí), oni přijdou, z jeho se najedí a opijí a pak toto považují za ponižující? Nevděčníci!
Od doby, kdy jsem jako dívka četla Schody do nebe od Lenky Lanczové, jsem nezažila ten pocit, zadostiučinění, kdy se autorka nebojí vylíčit běžné chyby a po zásluze potrestat lidi, bez ohledu na jejich statut (Lanczová v onom románu potrestala matku hlavní hrdinky), taktéž jsem po dlouhé době zažila onu úlevu a radost z dobrého konce. Oceňuji také, že autorka odmítla přehlížet, nebo dokonce omlouvat lenost a tzv. potřebnost, je to první kniha, ve které je použito slovo „parazit“, slovo, které já používám již delší dobu pro tuto sortu lidí, ale dosud jsem se nesetkala ani s náznakem porozumění.
Při čtení této knihy jsem zažila smutek i vztek, vztek z hlouposti lidí o kterých je v této knize řeč, lidí jejichž argumentem bylo: znám mocného člověka, proto se nemohu mýlit. Vše o čem se zde píše autor dokládá odkazy na konkrétní dokumenty z té doby, což vyvrací veškeré spekulace. Výborná ukázka totalitního nemyšlení.
Nechce se mi věřit, že toto napsal autor Saturnina. Hodnotím to jako komunistický žvást, ale beru v úvahu dobu, kdy to vycházelo...
Jde o velmi pěknou knížku, ale stránky: 529,532,533,536,537540,541 a 544 nejsou natištěny, což se mi moc nelíbí...