Kačta komentáře u knih
Autobiografie obvykle nečtu, k téhle jsem se dostala ve svých asi čtrnácti a zhltla jsem jí. Od té doby již několikrát. Je to tím, že Jack a Jackie jsou mí velcí oblíbenci a o atentátu na Kennedyho jsem toho taky přečetla kopec. Kniha je čtivě napsaná a odhaluje skrytá zákoutí "jednoho amerického manželství".
Jako já vím, že se mi knížka líbila. Ale je z té kategorie knih, u kterých si už po půl roce jen mlhavě pamatuji nějakou zápletku nebo zvrat a víc nic. Taková knížka, kterou přečtu za dva tři dny a už se k ní nevrátím. Bohužel.
Za mě dobrý. Nic moc jsem nečekala a knihu jsem si koupila jen proto, že je mi Marie sympatická, a tak jsem byla opravdu příjemně překvapená. Autorčin humor i styl psaní se mi líbí. Není to atomová věda, ale je to příjemně oddychové a vtipné.
Pro mě hrozně silná knížka, kterou jsem četla poprvé asi v patnácti. Anna se zabývá spíš než válkou svými city k Petrovi, který je s rodinou ve stejném úkrytu a také vztahy s rodiči a sestrou. Její nálady se mění jako na houpačce, někdy podle zápisků vypadá jen jako vzpurná puberťačka a někdy mě naopak její myšlenky o válce až překvapily svou hloubkou. Absolutně si nedokážu představit, jaké to muselo být takto se skrývat. Závěr knížky, tedy hlavně její doslov ve mně zanechal hluboký pocit hrůzy a bezmoci.
Mám ráda konspirace všeho druhu, a tahle mě baví hodně.
Nápad skvělý, podle mého vkusu ale špatně uchopený. Čekala jsem nějaké vysvětlení toho, co se vlastně stalo, vyšetřování, zjišťování atd., místo toho šlo o sledování osudů pozůstalých. To mě zklamalo.
Tohle se mi přesně trefilo do mého sci-fi vkusu. Napěrí a humor v jednom kompletním balíčku.
Moje největší srdcovka! Četla jsem jí už asi padesátkrát a minimálně padesátkrát ji číst ještě budu. Kniha na volné odpoledne, na pobyt do nemocnice, na dovolenou, na noční nespavost, prostě na všechno. Nejradši mám část Morová rána, kde je tak reálně a zároveň s nadhledem popsaný pobyt v sanatoriu, že si úplně připadám jako bych tam ležela taky. Třetí část - Dusím se ve vlastní šťávě - šlape Morové ráně na paty, a nejméně mě oslovila ta první - Kdokoli může dělat cokoli. Což ovšem neznamená, že by nebyla stejně tak dobrá :)
Když jsem narazila na původní blog, u jednotlivých článků jsem se řezala smíchy. Po vydání knihy mi už moderní fotr přišel dost profláklý, ale stejně jsem si ho přečetla znovu. Už to nebylo ono, a proto strhávám jednu hvězdu.
Sirotčinec jsem rozečetla, začátek se mi líbil, ale postupně mě kniha přestávala bavit. Řekla bych, že tak ve třetině jsem to vzdala. Nejsem moc fanda dočítání knih pokud mě nebaví, a tohle je přesně ten případ. Námět je zajímavý, ale jeho zpraconání mi nesedlo. Čekala jsem trochu něco jiného.
Bohužel, pro mě jako milovníka Harryho Pottera byla tahle kniha zklamáním. Zápletka mi přišla dost uměle vykonstruovaná. Asi to je ovlivněno i tím, že je kniha vlastně přepsaným scénářem, takže se mi čte hůř než běžná próza.
Knihu jsem četla v rámci výběru k maturitě, takže vlastně povinně, ale naštěstí pro mě byla čtivá. Nakonec mě opravdu zajímalo, jak mladí milenci dopadnou.
Film je moje srdcovka a ani knížka nezklamala. Místy až nechutné vyprávění.
Moje první kniha od Patrika Hartla. Není to náročná četba, spíše oddychová, ale příběh je zajímavě vyprávěný z pohledu dvou sourozenců. Sami si vyberete kterou verzí začnete a o to mi kniha připadá zajímavější.
Mráz jsem přečetla jedním dechem, ale do Kruhu se nemůžu začíst a knihu jsem odložila po 350(!!) stranách, což je opravdu můj rekord. Třeba se k ní někdy vrátím.
Krásná dětská knížka, kterou jsem několikrát četla jako malá, ale pak i v dospělosti. Z knížky mám téměř salát, ale nemůžu se dočkat, až jí budu číst i dceři. Paní Láryfáry léčí běžné i vzácnější dětské neduhy, jako je hádavka, žalobajda a další. Hezké příběhy i s ponaučením pro děti (někdy i pro dospělé :)).