KadetJaina
komentáře u knih
Písně pouličního metaře
Dustin LaValley
Tohle byla jízda. Vůbec jsem si nebyla jistá, co čekat, obzvlášť po dočtení první novely, která ve mně moc důvěry nevyvolala, protože byla primárně strohá a syrová. Násilí i strohost si užívám, ale Spinner mi přišel jako epizoda z nějaké kriminálky bez jakékoliv hlubší myšlenky.
Jak vzít dítěti bonbon byla mnohem lepší práce, home-invasion horror, který pro vychytralé zloděje nedopadá dobře. S lehkým nádechem ironie, s dobrým budováním a odhalováním karet pomalu a postupně.
No a potom přišli O(d)zbrojení. Jedna obrovská metafora na angloamerickou kulturu ve stylu Battle Royale. Je to jedna z těch, u které stojí za to se zastavit, zamýšlet se nad každou přezdívkou, každou skupinou a každým jejich chováním, protože odráží dnešní situace a dělení společnosti na jedničku obalenou v krvi.
Taxidermistova milenka
Polly Hall
Tohle bylo hodně zajímavé čtení. Polly Hall píše velmi lyricky, vsází převážně na atmosféru a postupné odhalování příběhu. Příjemně mrazivý příběh, nezaměřuje se tak úplně na děj jako na pocity.
Hřbitov trpaslíků
Petr Boček
Jestli Petru Bočkovi něco jde, je to míchat humor a horror. Dokáže to takovým způsobem, že co má být vtipné, pobaví, a co má být horror, to vyděsí. Obá žánry do sebe zapadají a neruší se. Mrazení i smích, to vám dá Hřbitov trpaslíků.
Navíc je kniha samý zvrat, takže od začátku do konce člověk neví, co přijde. Paráda.
Píseň oceli
Michaela Merglová
Miluju knihy založené na dialogu a dynamice postav. Míše tohle jde skvěle. Slovní přestřelky obou hrdinů dokážou vyvolat úsměv na tváři a to i ve chvíli, kdy se oba babrají v nějaké příšerné (ehm, hrdinské) situaci.
Četlo se jedním dechem, meč a magie z toho jen kape, a děje a zápletky jsou docela známé, ale to už tak u legend bývá. Draci, sudby, druidi, skřítci... račte si vybrat.
Zombie, chiméry a rock'n'roll
Karel Doležal
Zábavná oddychovka plná zajímavých bytostí, Prahy jak ji neznáte, a hromady velikonočních vajíček. Autor svou prvotinou odstartoval dobře a nechal si otevřená dvířka i pro další díly, na které budu s nadšením čekat.
Agentura 2: Střepy minulosti
Martin Štefko
Střepy minulosti jsou o něco lepší než první díl. Dostanete tu akci, vtipy, hromadu mrtvol, všechno, co vám dal už První tým. Druhá kniha je trochu ucelenější a postrádá zdánlivě nahodilou změť témat z prvního dílu. Pořád vypráví jednotlivé příběhy, tentokrát o minulosti postav. Příběh Katharine je drsný, ale vtipný, jako je koneckonců ona sama. Dějová linka kněze Ivoryho zabíhá do citlivých témat a umí pořádně promluvit do duše. Hlavně a především je to ale pořád akční jízda.
Krev teče vždycky červená
Hanina Veselá
Za mě nejlepší příspěvek co se příběhů o Magnólii týče. Užívala jsem si různá prostředí, kterými autorka postavy protáhla. I všechny konflikty, diplomacie, domluvy, zrady - jak je známo, Hanina Veselá to dává postavám hodně sežrat, takže i slovní přestřelky dokážou čtenáře udržet v napětí, co bude dál.
U dřívějších knih jsem měla trochu problém s nedotaženou akcí, to jsem tady nenašla. Rvačky, kouzla, zranění, souboje, všechno to postavám věřím. Navíc je vše okořeněné černým humorem, a za ten já vždycky dávám plusové body, protože jsem mrcha a užívám si ho nejvíc.
Je to příběh s hromadou dějových linek a zápletek, a všechny se povedly vybudovat na jedničku a dotáhnout do zdárného konce. Snad až moc zdárného a klidného konce.
Byt ve městě Naga
Pancho Alvarez
Takovýhle horor u nás není běžný. Jedná se o mikropříběhy, které mají vyvolat mrazení tím, jak obyčejné jsou a že pointa je mnohdy velmi realistická. S podobným hororem jsem se setkala už v manze Fuan No Tane a musím říct, že se pomalu stává mým oblíbeným žánrem.
Hvězdičku odebírám za jistou repetitivnost motivů.
Spisovatel jako povolání
Haruki Murakami
Četla jsem jako spisovatelka zvědavá na to, jak to dělá někdo jiný. Pár zajímavých názorů a tipů tam zaznělo, ale jde spíš o memoáry a eseje.
Na druhou stranu se mi líbí, jak je Murakami prostě svůj a nebojí se si to přiznat.
Hnízdo
Gregory A. Douglas (p)
Old School horror o zmutovaných švábech přesně takový, jak si ho člověk představuje. Má hodně postav proto, aby jich mohl fakt hodně a brutálně zabít. Je dobře, že se k nám dostávají i tyhle klasiky.
Troll
Matthew A. Clarke
Z anotace jsem očekávala internetový horror, nějaký skoro až detektivní lov na internetového trolla.
A pak nám autor odhalil svět. A místo detektivky jsem dostala bizarní horskou dráhu. Wheeeeeeee!!!!!
Otisky Chribdy
Kristina Waagnerová
Přišlo vám v minulých dílech týrání postav málo? Tak si ještě potýráme. Na těle i na duši.
Třetí díl je rychlá akce, člověk je schopný ho přečíst za den. Politické smyčky se utahují, válka je na spadnutí a hlavní postavy... trpí.
Prostě bomba jako vždycky.
Jeden den Ivana Děnisoviče
Alexandr Isajevič Solženicyn
Konečně jsem dohnala jednu z klasik, ale nejsem z ní nijak nadšená. Velmi suché, velmi k věci, člověk si nějakou představu o životě v táboře udělá. Nečetla jsem to vyloženě na sílu, ale ani mě to moc nebavilo.
(Ne)spoutaný Vlk
Lobo Selvaggio
No já nevím. Anotace tvrdí: "...není výkladem nejdůležitějších pojmů ze světa BDSM pro neznalé jako v učebnici, ani bezduchá erotika, naopak odkrývá velmi zajímavý život lidí s vášní pro hry...". Výklad to není, to je pravda, i když některé popisy a opisy se opakují pořád dokola. Bezduchá erotika... no, spíš bezduché péčko, u kterého si člověk není jistý, kdy je to ještě BDSM a kdy už je to znásilnění. Zajímavý život lidí je vždycky skoro až poznámka pod čarou - "tak tahle slečna dělá BSDM, protože (doplň dvouslovný důvod), a teď jdeme zase sexovat!"
Vlastně ani nevím, jestli kniha plní i funkci péčka, protože vše vidíme z pohledu Vlka, a ačkoliv scénáře jsou jako vystřižené z porna (ne úplně atraktivní muž ve středních letech potkává sexy dvacítky, které po něm jedou a taky mají pokaždé někde schovaná pouta) tak fakt nejsou všechny rajcovní. Vlk v rolu subíka totiž mnohdy ve svých myšlenkách opakuje mantru "tohle se mi nelíbí" "tohle nechci", a jediné, co nám jako čtenáři má dokázat, že to tak není, že všechny ty věci hraničící se sexuálním napadením (jako zdrogování) se mu líbí a dělá je dobrovolně, je fakt, že mu stojí.
Kdyby anotace přiznala: Tahle kniha je prostě péčko! tak to beru a u knihy se víc bavím. Ale anotace se tváří, že nám dá víc. A pak nedá. Škoda.
Světová válka Z
Max Brooks
Ke konci už trochu utahané. Jinak mě jednotlivé příběhy bavily a mnohým by člověk i uvěřil, že jsou historickou zprávou.
Finch
Jeff VanderMeer
Mám strašně ráda VanderMeerův styl. Půlku času nemám páru, o čem mluví, druhou půlku času si užívám podivné prostředí, jeho nápady, a emoce, které textu propůjčuje. Houby už nikdy nebudou jako dřív.
Rosie
Jan Hlubek
(SPOILER) Líbil se mi nápad a rozuzlení, že jde o horror pro děti, kde jsou sice duchové, ale nejde o typické klišé.
Ale jinak mám k Rosie hodně výtek. Klárka je napsaná stylem, jak si dospělí myslí, že děti přemýšlí a mluví. Takže to k ní vůbec nesedělo. Navíc má noční můry, které její matka řeší tím, že jí vezme k psychiatrovi a lupnou jí prášek. Bez vysvětlení vlastní ouji board, který navíc ví, jak použít.
Příběh je strašně zkratkovitý, skáče od jednoho k druhému, hodně se opakuje. Děti to asi bavit bude, bude je to i strašit, takže účel to splní. Ale i dětská literatura může být napsána s bez děr v ději.
Zaslíbená Země Nezemě 5
Kaiu Širai
S tímhle dílem mám jeden jediný problém - kam sakra ty děti přivázaly ta lana na zdi?
Muzeum snů
Glen R. Krisch
Muzeum snů je něco, co si člověk představí pod pojmem horror. Hromada příšer je najednou vypuštěna do světa a s tím přichází všechno, co si člověk představí. Do toho je tady několik postav, kterým opravdu fandíte a nechcete o ně přijít a skřípete zuby v hrůze, že na další stránce umřou.
Líbila se mi vyváženost knihy, i když je v ní dost násilí, nikdy nesklouzne k úplným zvrácenostem. Hledí na několik životních osudů a nutí vás s postavami soucítit nebo je nesnášet přesně tak, jak autor zamýšlel.
Vyhrála si mě vcelku pozitivním koncem. To se u horrorů málokdy stává!
Zápisky mladého lékaře
Michail Bulgakov
Ještě před čtením jsem viděla seriál na motivy této knihy s Danielem Redcliffem v hlavní roli, takže jsem si ho představovala celou dobu (i když seriál spojuje osoby obou doktorů z tého knihy v jednu). Samotná kniha mě bavila svým naturalismem, historkami z lékařského prostředí a někdy černým humorem. Zoufalství, které prožívá mladý, začínající lékař, kterého hodí do vody se slovy "plav" je téměř hmatatelné.
Četla jsem slovenský překlad.