KadetJaina komentáře u knih
Chvilku mi trvalo začíst se do autorčina stylu a vcítit se do hlavní hrdinky (i když vím, že být mi ještě osmnáct, tak ji žeru), její přemýšlení mě někdy vytrhlo ze čtení. Nejvíc se mi líbily návraty do minulosti, taky grafické zpracování novinových článků.
Jde o pěknou jednohubku, přečtená je za pár hodin a je plná krve, duchů, čarodějnic, sexu a kafe. Fakt hodně kafe.
Milá jednohubka, na které je nejstrašidelnější obálka. Čistý béčkový slasher s nádechem tajemna. Místy mi nevyhovoval autorův styl (výplňová slova a slovní omáčky), občas mě vytrhl z děje. Ale jinak je kniha čtivá a bavila.
Ještě pořád dobrý, ještě pořád napínavý. Stále se stupňuje, bojím se, aby v dalších dílech napětí právě kvůli tomu neupadalo. Zatím ale stále jeden z lepších manga počinů, co u nás vycházejí.
Trochu mě místy mrzí kresba, chápu, že mangy se vydávají jak na běžícím páse a kreslí se rychlostí blesku, ale totálně rozhozené oči a obličeje občas zamrzí. Obzvlášť, když umí autoři tak dobře vyjadřovat vnitřní pohnutí a hororové chvilky.
Beznadějný případ mě vůbec nenadchnul. Přelouskala jsem ho za chvilku, četl se rychle a nebrzdil, ale nelíbil se mi autorův styl a hlavní postava detektiva. Nechuť ke stylu psaní se překlopila někdy v půlce (do té doby autor vždycky věci shrnul do dlouhého odstavce, místo aby nechal hovořit příběh), hlavní postava mě štvala až do konce (vzato kolem a kolem dávala smysl, namyšlený detektiv s dlouholetou praxí, ale jeho vnitřní pochody mi přišly při nejmenším otravné a při nejhorším urážlivé). Samotný případ měl zajímavou pointu a v průběhu příběhu autor několikrát narazil na společenské problémy, které trvají dodnes. Dám McBainovi ještě šanci, ale zatím nemám pocit, že bude můj šálek čaje.
Carl a Asad jsou odteď moje oblíbené duo a jen tak někdo je nepřekoná. Samotná kniha byla napínavá a postupné odhalování nedalo hádat, jestli konec bude dobrý nebo hořkosladký. Carl mě místy rozčiloval, hlavně co se ženských týče, ale jinak fajn.
Velmi dobře napsané a čtivé. Alternativní historie je tu funkční a zajímavá, zamyšlení nad historií na konci mě hodně potěšilo. Ale v zásadě je to jenom to - alternativní historie o českém odboji, válečná kniha. Postavy hrozně splývají do sebe, jsou to figurky na šachovnici, ale samotný příběh jim nedává prostor pro osobnost.
Typické shounen. Ten žánr mám ráda, ale v prvním dílu jsem si nenašla nic, co by mě chytlo. Archetypy, klišé, všechno na jedno brdo jako hromada jiných shounenů. To neznamená, že je špatný... jen už to člověk v žánru viděl stokrát a jsou tu mnohem lepší adepti, které zkusit.
Manga se mi do ruky dostala náhodou, nečetla jsem ani anotaci, ani jsem nehledala, o čem je. Premisa mi potom vyrazila dech. Rozhodně koupím další díly, v rámci vycházející mangy je jedna z lepších.
Detektivky moc často nečtu, takže když Vymazlené vraždy slibovaly perfektní zločiny, trochu jsem se bála, že to bude nad moje chápání. A hle! Milan Skála naskočil do novel rychlostí blesku, jsou čtivé, nechodí kolem horké kaše, všechno na rovinu. Za mě nejlepší první novela (ať už kvůli postavě detektiva, tak kvůli celkovému morálnímu kodexu, ale hlavně kvůli závěru). Zbylé dvě stále dobré čtení a u druhé hezká pointa (postava tchyně teď bude mezi mými top knížními postavami).
Rozjezd trochu pomalejší, když si člověk zvykl na způsob vyprávění vrány. Ke konci první třetiny mě kniha chytla, ale ne natolik, abych se u ní nějak výrazně bavila. Pak to začalo být zajímavější a příběh měl spád, místy byla i napínavá. Zombie žánr mám ráda, příběhy z pohledu zvířat jakbysmet, takže Království Dutců si mě získalo.
Za mě ušlo, i když jsem doufala v něco jiného než v zajeté klišé. V pohodě jsem tím zabila tři odpoledne, nikdy mě to nenudilo. Postavy byly poměrně sympatické a to i v tom špatném slovasmyslu. Všehovšude je to ale bezpečný horor - zajeté scénáře, zajeté stereotypy, zajetý konec.
Knihu jsem plánovala číst čistě kvůli popisům viktoriánského Londýna. Když ke mně bichle doputovala, docela jsem se lekla a myslela si, že mě bude kniha k smrti nudit. A hele, ono vůbec. Popisy seděly, člověk si dokázal krásně představit společnost - ať už tu nižší, tak tu vyšší. Postavy jsou vykreslené skvěle, nikdo není ani dobrý, ani zlý, i když za jejich rozhodnutí jsem měla chuť je občas zaškrtit. Otevřený konec je trochu nešťastný, ale příběh prostě nekončí.
Musela jsem se překousat přes začátek (taky nápad "přečíst si něco jednoduchého" a sáhnotu po CHV.) ale pak už to byla jízda. Hodně krve, hodně násilí a překvapivě dost přemýšlení. Je proložená poetickou filozofií. Bavilo
Podravy záhrobí byly fajn. Místy mrazivé, místy thriller a místy detektivka. Benedikt je fajn hlavní hrdina, který začíná na tom, že je samotář, ale naštěstí oproti mnohým jiným podobným typům jím nezůstává. A to je dobře, protože má s ostatními postavami dobrou chemii a hezky se odráží jedna od druhé.
Pozdravy doporučuju. Prostě pěkná duchařina.
Původně jsem ke knize nechtěla komentář psát, protože ač mě strašně bavila, nejsem dost chytrá na to ji dobře popsat.
Čtyři dny po přečtení se mi zdálo, jak mě vyrazili z bytu a jsem bez peněz.
Takže čtivo asi fakt dobrý :D
U filmového hororu se směju. U knižního většinou čekám, co z něj vyleze. Občas jsem pobavená, občas znechucená, občas znuděná.
A pak přišli Cizinci. Poprvé po fakt dlouhé době jsem měla pocit, že čtu něco nepříjemného, v tom dobrém, hororovém slovasmyslu. Protože už od začátku je z příběhu cítit realita - přesně takhle se mezi námi ti psychopati schovávají.
Cizinci jsou plní vražd a krve, zdají se přímočaří, ale na pozadí se dějí věci, které v rozuzlení na konci překvapí (nebo vás donutí říct: Já to celou dobu vím, ale vůbec jsem to nečekala! - jako mě).
Jestli takhle vypadají ostatní hororové knihy od Morta Castla, pak se ptám - proč u nás ještě nevycházejí? Hororu od něj by to v češtině slušelo.
Knihu jsem přečetla za tři hodiny, protože jsem ji prostě nemohla odložit. Je to fajn duchařina, s otcem, který přišel o dceru a jak to tak bývá, snaží se ji dostat zpátky. Běžný příběh, který má oproti běžnému hororu ale příjemné postavy, nikdo není černobílý hajzl. Hvězdičku ubírám jen za to, že mi některé scény přišly zkratkovité a konec dost rychlý. Příběhu by neuškodilo trochu nafouknout.
Budu se těšit na další knihy autora.
Miluju knihy založené na dialogu a dynamice postav. Míše tohle jde skvěle. Slovní přestřelky obou hrdinů dokážou vyvolat úsměv na tváři a to i ve chvíli, kdy se oba babrají v nějaké příšerné (ehm, hrdinské) situaci.
Četlo se jedním dechem, meč a magie z toho jen kape, a děje a zápletky jsou docela známé, ale to už tak u legend bývá. Draci, sudby, druidi, skřítci... račte si vybrat.
Dítě tmy mě bavilo, četlo se rychle, děj ubíhá svižně a není to na škodu. Horor je krvavý, ale nikdy ne tak, aby úplně znechutil. Naopak umí tnout do živého u situací, se kterými se můžeme setkat i v reálném životě.
Dětští hrdinové jsou skvěle napsaní, devadesátkové prostředí mi přineslo hodně nostalgie. Jen bylo na škodu, že si ani po dočtení nebyla jistá, jakým rozsahem moci vlastně disponuje vrahoun.
Nemůžu hodnotit autorova jiná díla, protože jsem je nečetla. Porovnám knihu tedy se zbytkem Golden Dog hororových knih - Děti tmy jsou určitě nejčtivější, ale je to také tím, že víc klouzají po povrchu, mají více postav než třeba Kazatel nebo Mízožravci, takže se do nich neponoří úplně. Rozhodně ale mají nejlepší obálku - ilustrace přímo ke knize si fakt stojí lépe, než stock image.
Zábavná oddychovka plná zajímavých bytostí, Prahy jak ji neznáte, a hromady velikonočních vajíček. Autor svou prvotinou odstartoval dobře a nechal si otevřená dvířka i pro další díly, na které budu s nadšením čekat.