KadetJaina
komentáře u knih
Rosie
Jan Hlubek
(SPOILER) Líbil se mi nápad a rozuzlení, že jde o horror pro děti, kde jsou sice duchové, ale nejde o typické klišé.
Ale jinak mám k Rosie hodně výtek. Klárka je napsaná stylem, jak si dospělí myslí, že děti přemýšlí a mluví. Takže to k ní vůbec nesedělo. Navíc má noční můry, které její matka řeší tím, že jí vezme k psychiatrovi a lupnou jí prášek. Bez vysvětlení vlastní ouji board, který navíc ví, jak použít.
Příběh je strašně zkratkovitý, skáče od jednoho k druhému, hodně se opakuje. Děti to asi bavit bude, bude je to i strašit, takže účel to splní. Ale i dětská literatura může být napsána s bez děr v ději.
Zaslíbená Země Nezemě 5
Kaiu Širai
S tímhle dílem mám jeden jediný problém - kam sakra ty děti přivázaly ta lana na zdi?
Zaslíbená Země Nezemě 7
Kaiu Širai
Pročetla jsem se 5-7 dílem hned po sobě, takže to, že sedmička je trochu klidnější mi vyhovovalo. Dítka se dostala z bodu A do bodu B a teď se snaží najít další možnost útěku. Potkávají dalšího člověka, který se jich snaží zbavit. Série mě stále baví, těším se na další díly
Popravčí
Chris Carter
Baví mě způsob, jakým autor píše. Baví mě i brutality a případy. Ale používá až moc berliček pro odhalování případů. V tomhle případě dívku, která má vidiny vražd. Čekala jsem trochu víc reálného. Jinak případ skvělý. Trochu mě na knize unavují krátké kapitoly, které musí nutně "lákat" na další čtení, ale brzy se to ohraje.
Dvojitý kříž
Chris Carter
Až na "vyřešení vraha" mě knížka opravdu bavila. Odsýpala, líbilo se mi, jak nás táhne na jinou kolej. Nebyl tam dostatek postav, aby člověk mohl zvažovat víc podezřelých, ale ve finále to nevadilo, já mám radost, když vraha uhádnu.
Rytíř
Miroslav Pech
Vynikající práce, skvěle napsané postavy, spousta autorů má problém s psaním dětí, tady jsem si věčně musela připomínat, jak musí Jirka působit na lidi, protože dítě byl skvělé, ale v příběhu je to dospělý chlap. Vlastně jde o epickou/temnou fantasy v moderní době. Rytíři a zachraňování princezen v dnešním hávu.
Muzeum snů
Glen R. Krisch
Muzeum snů je něco, co si člověk představí pod pojmem horror. Hromada příšer je najednou vypuštěna do světa a s tím přichází všechno, co si člověk představí. Do toho je tady několik postav, kterým opravdu fandíte a nechcete o ně přijít a skřípete zuby v hrůze, že na další stránce umřou.
Líbila se mi vyváženost knihy, i když je v ní dost násilí, nikdy nesklouzne k úplným zvrácenostem. Hledí na několik životních osudů a nutí vás s postavami soucítit nebo je nesnášet přesně tak, jak autor zamýšlel.
Vyhrála si mě vcelku pozitivním koncem. To se u horrorů málokdy stává!
Zaslíbená Země Nezemě 4
Kaiu Širai
Příběh se stále stupňuje a nikdo není v bezpečí. Líbí se mi, že se napětí drží.
Případ mrtvého redaktora
Josh Lanyon
Knihu jsem si užila, jsem ráda, že se conQueer snaží dostat mezi české čtenáře i queer příběhy pro dospělé (těch young adult máme dost). Užívala jsem si jak detektivu tak vztah mezi protagonistou a jeho milencem, na druhou stranu jsem si někdy nebyla jistá, jestli čtu teda spíš vztahovku nebo spíš detektivku, ale vzhledem k tomu, co mělo v příběhu větší váhu, šla do popředí spíš ta vztahovka.
Co mě zklamalo byla místy ujetá sazba textu, všimla jsem si jí několikrát.
Ta, co jde první
Livia Llewellyn
Rovnou se přiznám, že atmosférické věci kolem mě většinou proletí. Jsem ten typ čtenáře, který potřebuje většinu věcí vyslepičit, protože jsem nepozorná. Takže co se vlastně na konci téhle knihy stalo? Divnosti! Ale protože jde o kosmický horor, o věci, co mají dávat smysl v tom, že nedávají smysl, tak mi to ani nevadí. Užívala jsem si podivný svět, zvláštní hlavní postavu, kterou jsem si i přes její povahu velmi oblíbila, a kdyby se někomu chtěl udělat atlas tohohle místa, hned bych ho s chutí otevřela. Většina kosmických horrorů, které jsem četla, se zakládá na postavě, kterou svět podivna semele v našich reáliích. Ale tady není nic jiného, než podivno. Rybí lidi, vlhkost, podivné entity žijící ve vašem domě? Jen obyčejný den. A to mě baví.
Zápisky mladého lékaře
Michail Bulgakov
Ještě před čtením jsem viděla seriál na motivy této knihy s Danielem Redcliffem v hlavní roli, takže jsem si ho představovala celou dobu (i když seriál spojuje osoby obou doktorů z tého knihy v jednu). Samotná kniha mě bavila svým naturalismem, historkami z lékařského prostředí a někdy černým humorem. Zoufalství, které prožívá mladý, začínající lékař, kterého hodí do vody se slovy "plav" je téměř hmatatelné.
Četla jsem slovenský překlad.
Tráva
Anya Martin
Vůbec jsem netušila, do čeho jdu, a pak jsem si knihu hrozně užila. Odsýpá rychle, prorůstá rostlinami skrz naskrz. Autorka vykresluje přemýšlení oběti domácího násilí perfektně. Nalezení spojení s podivným tvorem je pak už jen třešnička na dortu. Mírně horrorové, nijak složité vyprávění dodávalo čtivosti, ale člověk neměl potřebu zabřednout myšlenkově moc hluboko. Prostě si jen užít knihu a jít dál.
Zůstanou jen skvrny
Ross Jeffery
Zůstanou jen skvrny popisují domácí násilí a jeho oběť, která hledá pomstu. Je skvělá v tom, že ač je explicitní a krutá, s tématem týraných dětí zachází citlivě. Z pomsty čtenář ani její vykonavatel nemají radost, ale ví, že se udělat prostě musí. Protagonistovi můžeme jen fandit, aby mu bylo lépe.
Vzácný druh
Erik Hofstatter
Přečteno za hodinu, tenhle malý formát si užívám, protože se hodí přesně pro sezení v čekárnách nebo jízdu autobusem v době dopravní špičky.
Je to jednohubka. Na krátkém prostoru nemůže jít do hloubky, takže klouže po povrchu a stupňuje se zbytečně rychle. Postavy místy jednají dost zkratkovitě. Místy prosákne atmosféra nižší třídy, smrti a hlíny. Fajn oddechové horrorové čtení.
Architekt temna
Marko Hautala
Horrory si užívám všeobecně, ale v knize potřebuju jednu ze dvou věcí. Buď zajímavé postavy a jejich nekonečné utrpení, nebo dechberoucí atmosféru. Architekt temna má to druhé. Paneláky ve mně vždycky vzbuzovaly stísněné pocity a tahle kniha je přivolala zpátky i na zahradě rodinného domku. Každý detail, každé smítko prachu a zlý pohled souseda se vám vetře pod kůži. V tom domě něco není v pořádku.
I když na konci je to typický horror jako každý jiný, celou dobu čtení jsem si užívala a vracela se do šerých sklepů, kde v každé kóji čekáte mrtvolu. Anebo něco horšího. Temnějšího.
Zjevy kosmické, řevy pozemské
Karel Doležal
Číst Karla Doležala je jako čokoládová bonboniéra. Nikdy nevíte, jaký easter egg na vás vypadne a jestli ho pochopíte. A to můžu říct, že autora znám osobně a spoustu z jeho vtipů a historek znám! A stejně se místy ztrácím.
Ale musím říct, že se mi pořád líbí svět, který je tak divný, že mimozemská invaze je něco, co hrdinové označují jako “už zase.” Baví mě různorodost postav, baví mě, jak se všechny na konci sejdou a zachrání svět. Kniha nemá žádného protagonistu, jen spoustu bytostí, jejihž příběhy sledujeme.
Je to fajn čtení. První díl se mi líbil o chloupek víc, možná i kvůli tomu, že to tehdy bylo něco nového. Věřím, že někteří čtenáři se můžou ztratit ve změti odkazů, referencí a postav.
Taxidermistova milenka
Polly Hall
Tohle bylo hodně zajímavé čtení. Polly Hall píše velmi lyricky, vsází převážně na atmosféru a postupné odhalování příběhu. Příjemně mrazivý příběh, nezaměřuje se tak úplně na děj jako na pocity.
Hřbitov trpaslíků
Petr Boček
Jestli Petru Bočkovi něco jde, je to míchat humor a horror. Dokáže to takovým způsobem, že co má být vtipné, pobaví, a co má být horror, to vyděsí. Obá žánry do sebe zapadají a neruší se. Mrazení i smích, to vám dá Hřbitov trpaslíků.
Navíc je kniha samý zvrat, takže od začátku do konce člověk neví, co přijde. Paráda.
Běsnění Kojota
Owl Goingback
Český trh potřebuje víc knih, které čerpají z folklóru a mýtů jiných, než těch Evropských. Běsnění kojota je postavené na mýtech původních obyvatel Ameriky a je to osvěžující Jiný pohled na dlaky, jiné nestvůry číhající ve stínech, jiná pravidla.
Kniha, ač horror, který se nebojí párat těla a sekat hlavy, je spíš taková bajka. To se mi na ní moc líbilo. Řešení problémů mají často právě takový ten bajkový nádech - místo úprku nebo boje prostě někoho přechytračíme, mnohdy i úsměvně. A proč ne?
Hvězdu dolů dávám za ten konec. Doteď nevím, jestli to byl cíl cesty a zbytek je teda pro příběh zbytečné, nebo se rozhodl, že si to má čtenář vymyslet sám. Jestli jsem přehlédla nějakou hlubší myšlenku... No prostě zrada a utnuté. Jako by se autor řídil heslem, že tím nejlepším se má přestat.
Do smrti daleko
Michal Březina
Dalo mi práci se Do smrti daleko prokousat a to i přesto, že je to útlá knížečka a děj vlastně ubíhá jako nic. Autorův styl mi vůbec nesedl. Nešlo ani tak o humor, který byl padni kam padni (občas vyvolal úsměv na tváři, ale většinou jen ušklíbnutí), jako spíš chování postav. Jsou to všechno uplný blbečci. Sice záměrně, ale satira to na mě byla až moc povrchní.
Ale abych jen nespílala. Kapitola Zavařenina mě pobavila svým koncem, tam se humor trefil. A Zabitá neděle byla velmi dobře napsaná, ale nakonec jsem uznala, že je to proto, že autor zvládl dobře akční scénu a ti blbečci postavy se tam neměli prostor moc projevit. I tady byl konec dobrý.
Taky se mi líbil nápad restrospektivního vyprávění.
Myslím si, že pokud si čtenář sedne s autorovým humorem, kniha ho fakt bude bavit. Já bohužel nebyla cílovka.
