KadetJaina komentáře u knih

Přišlo vám v minulých dílech týrání postav málo? Tak si ještě potýráme. Na těle i na duši.
Třetí díl je rychlá akce, člověk je schopný ho přečíst za den. Politické smyčky se utahují, válka je na spadnutí a hlavní postavy... trpí.
Prostě bomba jako vždycky.

2 24.09.2023

Pěkná jednohubka, jak má v sobě něco ze slovanské mytologie, má to u mě automaticky bodík navíc. Horory s podobnými náměty mám ráda a jsem spokojená, že zlo je potrestáno.

5 12.09.2023

S druhým dílem čtenář už vklouzne do vybudovaného světa, takže problémy jedničky se vytrácí. Zůstává jen politikaření, osnování, dvorské intriky, souboje a tvrdé tréninky. Zároveň nás Kristina Waagnerová vede do světa, kde nikdo není v bezpečí. Skvělá epická sága pro fanoušky složitějších zápletek a s hrozně sympatickými postavami. A to i těmi, co sympatické nejsou :)

1 11.09.2023

Na knihu jsem se hrozně těšila a většinu první části mě neuvěřitelně bavila. Zažrala jsem se do popisu carského Ruska a Sibiře, umírajících lidí a atmosféry. Když došlo na humor, byl taky dobrý a typický pro tohle období.
A pak přišel šok a odhalení konce první části a začátku druhé části... a příběh mě ztratil. Byl dobře napsaný, vystavěný, funkční na všech úrovních. Nebyla to špatná kniha! Jenže moje očekávání bylo zbouráno a narušeno a místo, aby moje reakce byla: "Hustý zvrat, to se málo vidí." byla moje reakce: "Co? Neeeee!" Asi jsem chtěla víc biopunku a míň scifi :).
Nadšenci do scifi hororu si knihu ale rozhodně užijou.
Co mi ale drhlo bylo označení slova "sajrajt" v pohledech všech postav a to i těch, které by o něm věděli trochu víc.

6 04.09.2023

Chris Carter se zlepšuje s každým dílem. Sice mě pořád ještě rozčiluje tím, že věci, které by mohly být v jedné kapitole, rozsekává do pěti, aby vytvářel falešné napětí, ale postavy už aspoň nejsou úplně mimo a Hunter není jediný, kdo má mozek v hlavě. Zloba je navíc největší thriller a Hunter čelí své minulosti. Je to drsný, je to čtivý a moc baví.

12 06.08.2023

Dvě slunce mě hrozně bavily číst, užívala jsem si autorčin styl popisů i dialogů, postavy mě bavily, když jsem si zvykla na velmi dramatický styl psaní (něco se uděje, postavy reagují s velkým dramatem, věc se uklidní, něco dalšího se uděje...) tak i styl, kterým autorka psala.
Bohužel musím sundat hvězdičky za strašné množství trojteček v textu. Dialogy vypadaly, jako by měly všechny postavy problém s mluvením a neustále se odmlčovaly. Časem se to dalo ignorovat, ale v dramatickým momentech ty pauzy vždycky vylezly na povrch a já jejich proslovy četla jako by se zadrhávaly za každým slovem. Zároveň jsem měla pocit, že některá dramata byla v příběhu opravdu jen kvůli tomu, aby vzniklo nějaké drama a postavy se tak nechovaly úplně logicky, nebo nezapadalo do příběhu.
Všehovšudy jsou ale Dvě slunce strašně fajn příběh a i přes ty chybky mě bavilo je číst. Atmosféra mě vtáhla a opravdu jsem měla pocit, že na tom divokém západě mezi kovboji jsem.

02.08.2023

Tohle je furt moje oblíbená Kingovka. Sledování osudu holčičky je prostě drsný.

5 27.07.2023

Suprové popisy prostředí, jako bych tam byla. Spolu s vnitřními pochody hrdinky, která každým dnem ztrácí něco ze své lidskosti.

6 20.07.2023

Paráda! Skvělé postavy a velmi dobře vykreslené. Politické vztahy v Praze budoucnosti, kde korporáty ovládají vše a okrajové části se zmítají zločinem dobře propracované. Detektivní zápletka funkční a napínavá a kyberpunk jak se sluší a patří.

5 18.07.2023

Junji Ito je moje srdcovka, jeho horory miluju, jsou děsivé, jsou odporné a zarývají se pod kůži. Tomie je super, ale v jednu chvíli má člověk pocit, že už se hodně opakuje, což je škoda. Každá kapitola má sice něco nového, ale princip je pořád stejný. Až poslední tři kapitoly vypadají, že přijde nějaký zvrat a ty mě s tou úplně první bavily nejvíc.

1 01.07.2023

Konečně jsem dohnala jednu z klasik, ale nejsem z ní nijak nadšená. Velmi suché, velmi k věci, člověk si nějakou představu o životě v táboře udělá. Nečetla jsem to vyloženě na sílu, ale ani mě to moc nebavilo.

2 01.07.2023

Stejně jako předchozí kniha autora Zůstanou jen skvrny, i Připoutaní je ze života, jen tentokrát není tak drsná, ale není o nic míň srdceryvná. Příběh o otci, který nechce dělat chyby svého otce, tak dělá úplně jiné chyby. O generačním traumatu, které se přenáší a jakou práci dá ho zlomit. Ale hlavně příběh ze života, který vám ukáže, že v problémech nejste sami.

6 26.06.2023

Celý příběh sledujeme, jak se ze zoufalého Formánka stává ještě zoufalejší Formánek. A i když to místy nedává moc smysl, tak je to sranda čtení, pokud vás Rosanin styl chytne.

3 25.06.2023

Líbí se mi práce s časem v první povídce, říkáte si, že Sally Ann se teď ztratila v jeskyni a najednou je tam rok, osm let, dvacet... To mě bavilo. Ve druhé povídce jsem zase soucítila s Marthou, její charakter byl popsaný moc krásně a fandila jsem jí.
Obě povídky jsou moc fajn. A tím to asi hasne. Knihu jsem si moc užila, ale neobjevilo se v ní nic, na co bych časem vzpomínala.

1 25.06.2023

Bedny jsem si hrozně užila, všechny ty děsné a zvrácené věci. Postavy, které si jdou brutálně po krku, ale postupně o nich odhalujete protichůdné informace a zavrtávají se vám do srdce jako červi. To všechno v bizarním světě, který jsem si velmi oblíbila.
Ale nemůžu dát plnou pálku, protože kniha je místy zmatečná. Množství postav mi dokonale rozhodilo čtení a některé scény nejsou úplně dotáhlé do konce. Sazba mi místy taky vadila. A některé komiksy jsou v knize ještě před scénou, takže působí jako spoilery.

23.06.2023

Četla jsem v angličtině. Je to feel-good kniha skrz naskrz. Nalezená rodina, žádný obrovský konflikt ohrožující postavy, prostě jen oddechové čtení pro radost. Ale moc hezké.

4 18.06.2023

Nejlepší horor je ten, který odráží realitu. X je jedním z nich. Bere si reálné problémy LGBTQ+ komunity, které je historicky provází, a zapojují do nich nadpřirozený prvek. Ze situací mrazí hlavně proto, že lidi v nich můžete velmi snadno znát.

5 17.06.2023

Moje první setkání s Lucy Taylor a hned jsem si ji oblíbila. Zrnko se četlo samo a zkrátilo dlouhou chvíli. Překvapilo mě kolik diverzity byla autorka schopná vložit do roku 1873. A cestování přes prérie je pro mě originální téma, se kterým jsem ještě neměla tu čest. Ze Zrnek je asi spíš průměrná a nevím, jestli mi uvízne v paměti, ale rozhodně mě nalákala si konečně přečíst Vztek.

4 19.05.2023

VanderMeera miluju, ale Veniss už na mě bylo moc divné. Je vidět, že je to starší práce, protože práce s jazykem tu není tak lehká. Přesto mě fascinuje, jak jen pár slovy a pohledy dokáže navodit atmosféru a předat pocity postav.

1 17.05.2023

Lepší než první díl, s postavami je člověk už seznámen (i když román má být schopný stát sám o sobě, pak nevím, jak by se mi s postavami sžívalo, když bych ho četla bez prvního dílu) a teď jen pozoruje, kam dál se dostávají. Čepel Azylu je napsaná podobně jako první díl - je to vlastně taková malá encyklopedie mýtů a duchů zaobalená ve vyšetřování. Těším se, až se s hrdiny potkám v další knize.

1 06.04.2023