KadetJaina
komentáře u knih

Typické shounen. Ten žánr mám ráda, ale v prvním dílu jsem si nenašla nic, co by mě chytlo. Archetypy, klišé, všechno na jedno brdo jako hromada jiných shounenů. To neznamená, že je špatný... jen už to člověk v žánru viděl stokrát a jsou tu mnohem lepší adepti, které zkusit.


Manga se mi do ruky dostala náhodou, nečetla jsem ani anotaci, ani jsem nehledala, o čem je. Premisa mi potom vyrazila dech. Rozhodně koupím další díly, v rámci vycházející mangy je jedna z lepších.


Detektivky moc často nečtu, takže když Vymazlené vraždy slibovaly perfektní zločiny, trochu jsem se bála, že to bude nad moje chápání. A hle! Milan Skála naskočil do novel rychlostí blesku, jsou čtivé, nechodí kolem horké kaše, všechno na rovinu. Za mě nejlepší první novela (ať už kvůli postavě detektiva, tak kvůli celkovému morálnímu kodexu, ale hlavně kvůli závěru). Zbylé dvě stále dobré čtení a u druhé hezká pointa (postava tchyně teď bude mezi mými top knížními postavami).


Rozjezd trochu pomalejší, když si člověk zvykl na způsob vyprávění vrány. Ke konci první třetiny mě kniha chytla, ale ne natolik, abych se u ní nějak výrazně bavila. Pak to začalo být zajímavější a příběh měl spád, místy byla i napínavá. Zombie žánr mám ráda, příběhy z pohledu zvířat jakbysmet, takže Království Dutců si mě získalo.


Za mě ušlo, i když jsem doufala v něco jiného než v zajeté klišé. V pohodě jsem tím zabila tři odpoledne, nikdy mě to nenudilo. Postavy byly poměrně sympatické a to i v tom špatném slovasmyslu. Všehovšude je to ale bezpečný horor - zajeté scénáře, zajeté stereotypy, zajetý konec.


Knihu jsem plánovala číst čistě kvůli popisům viktoriánského Londýna. Když ke mně bichle doputovala, docela jsem se lekla a myslela si, že mě bude kniha k smrti nudit. A hele, ono vůbec. Popisy seděly, člověk si dokázal krásně představit společnost - ať už tu nižší, tak tu vyšší. Postavy jsou vykreslené skvěle, nikdo není ani dobrý, ani zlý, i když za jejich rozhodnutí jsem měla chuť je občas zaškrtit. Otevřený konec je trochu nešťastný, ale příběh prostě nekončí.


Musela jsem se překousat přes začátek (taky nápad "přečíst si něco jednoduchého" a sáhnotu po CHV.) ale pak už to byla jízda. Hodně krve, hodně násilí a překvapivě dost přemýšlení. Je proložená poetickou filozofií. Bavilo


Podravy záhrobí byly fajn. Místy mrazivé, místy thriller a místy detektivka. Benedikt je fajn hlavní hrdina, který začíná na tom, že je samotář, ale naštěstí oproti mnohým jiným podobným typům jím nezůstává. A to je dobře, protože má s ostatními postavami dobrou chemii a hezky se odráží jedna od druhé.
Pozdravy doporučuju. Prostě pěkná duchařina.


Původně jsem ke knize nechtěla komentář psát, protože ač mě strašně bavila, nejsem dost chytrá na to ji dobře popsat.
Čtyři dny po přečtení se mi zdálo, jak mě vyrazili z bytu a jsem bez peněz.
Takže čtivo asi fakt dobrý :D


U filmového hororu se směju. U knižního většinou čekám, co z něj vyleze. Občas jsem pobavená, občas znechucená, občas znuděná.
A pak přišli Cizinci. Poprvé po fakt dlouhé době jsem měla pocit, že čtu něco nepříjemného, v tom dobrém, hororovém slovasmyslu. Protože už od začátku je z příběhu cítit realita - přesně takhle se mezi námi ti psychopati schovávají.
Cizinci jsou plní vražd a krve, zdají se přímočaří, ale na pozadí se dějí věci, které v rozuzlení na konci překvapí (nebo vás donutí říct: Já to celou dobu vím, ale vůbec jsem to nečekala! - jako mě).
Jestli takhle vypadají ostatní hororové knihy od Morta Castla, pak se ptám - proč u nás ještě nevycházejí? Hororu od něj by to v češtině slušelo.


Knihu jsem přečetla za tři hodiny, protože jsem ji prostě nemohla odložit. Je to fajn duchařina, s otcem, který přišel o dceru a jak to tak bývá, snaží se ji dostat zpátky. Běžný příběh, který má oproti běžnému hororu ale příjemné postavy, nikdo není černobílý hajzl. Hvězdičku ubírám jen za to, že mi některé scény přišly zkratkovité a konec dost rychlý. Příběhu by neuškodilo trochu nafouknout.
Budu se těšit na další knihy autora.


Miluju knihy založené na dialogu a dynamice postav. Míše tohle jde skvěle. Slovní přestřelky obou hrdinů dokážou vyvolat úsměv na tváři a to i ve chvíli, kdy se oba babrají v nějaké příšerné (ehm, hrdinské) situaci.
Četlo se jedním dechem, meč a magie z toho jen kape, a děje a zápletky jsou docela známé, ale to už tak u legend bývá. Draci, sudby, druidi, skřítci... račte si vybrat.


Dítě tmy mě bavilo, četlo se rychle, děj ubíhá svižně a není to na škodu. Horor je krvavý, ale nikdy ne tak, aby úplně znechutil. Naopak umí tnout do živého u situací, se kterými se můžeme setkat i v reálném životě.
Dětští hrdinové jsou skvěle napsaní, devadesátkové prostředí mi přineslo hodně nostalgie. Jen bylo na škodu, že si ani po dočtení nebyla jistá, jakým rozsahem moci vlastně disponuje vrahoun.
Nemůžu hodnotit autorova jiná díla, protože jsem je nečetla. Porovnám knihu tedy se zbytkem Golden Dog hororových knih - Děti tmy jsou určitě nejčtivější, ale je to také tím, že víc klouzají po povrchu, mají více postav než třeba Kazatel nebo Mízožravci, takže se do nich neponoří úplně. Rozhodně ale mají nejlepší obálku - ilustrace přímo ke knize si fakt stojí lépe, než stock image.


Zábavná oddychovka plná zajímavých bytostí, Prahy jak ji neznáte, a hromady velikonočních vajíček. Autor svou prvotinou odstartoval dobře a nechal si otevřená dvířka i pro další díly, na které budu s nadšením čekat.


Kniha se četla rychle a svižně. Přepínání časových linek je občas překvapivé, ale hezky doplňuje děj a pomalu odhaluje vše, co o Háji potřebujeme vědět. Autor umí hezky naznačovat, ale i přesto je odhalení na konci příběhu osvěžující. Nejde o žádný drsný horor, zaměřuje se spíš na tajemno a charaktery lidí. Za mě moc povedené.


Střepy minulosti jsou o něco lepší než první díl. Dostanete tu akci, vtipy, hromadu mrtvol, všechno, co vám dal už První tým. Druhá kniha je trochu ucelenější a postrádá zdánlivě nahodilou změť témat z prvního dílu. Pořád vypráví jednotlivé příběhy, tentokrát o minulosti postav. Příběh Katharine je drsný, ale vtipný, jako je koneckonců ona sama. Dějová linka kněze Ivoryho zabíhá do citlivých témat a umí pořádně promluvit do duše. Hlavně a především je to ale pořád akční jízda.


Za mě nejlepší příspěvek co se příběhů o Magnólii týče. Užívala jsem si různá prostředí, kterými autorka postavy protáhla. I všechny konflikty, diplomacie, domluvy, zrady - jak je známo, Hanina Veselá to dává postavám hodně sežrat, takže i slovní přestřelky dokážou čtenáře udržet v napětí, co bude dál.
U dřívějších knih jsem měla trochu problém s nedotaženou akcí, to jsem tady nenašla. Rvačky, kouzla, zranění, souboje, všechno to postavám věřím. Navíc je vše okořeněné černým humorem, a za ten já vždycky dávám plusové body, protože jsem mrcha a užívám si ho nejvíc.
Je to příběh s hromadou dějových linek a zápletek, a všechny se povedly vybudovat na jedničku a dotáhnout do zdárného konce. Snad až moc zdárného a klidného konce.


Velmi čtivá knížka, která se dá přečíst za jedno volné odpoledne a potěší na duši, protože je pozitivně laděná. Prostředí i postavy jsou vykreslené dobře, jejich pohnutky chápete, a když se všechno zamotá, budete chtít knihu dočíst co nejrychleji, abyste neseděli v napětí, jak to kruci dopadne.
Na pět hvězdiček to ale není, hlavně kvůli zvláštním rozhodnutím autora (česká kotlina, ale vlastně to vypadá jako někde na západě v UK/USA; skrz naskrz černobílý svět puberťáků apod.)
Taky mě zarazila mluva a komunikace obou hlavních hrdinů, ale rozhodla jsem se, že je výborná. Stěží budeme v reálu hledat dva lidi (a ještě dospívající), kteří takhle mluví a přemýšlí, ale budu ráda za každého dospívajícího, co si knihu přečtě a zjistí, že komunikace je klíč pro nejen spokojené vztahy, ale i život. Young Adult knih (a potažmo i románů pro dospělé) založených na konfliktech v komunikaci je hromada, takže budu ráda za každou, která ukazuje a učí i jinou cestu.
