KadetJaina komentáře u knih
Chvilku mi trvalo se do tohohle dílu začíst, ale pak se děj a postavy zase rozjeli a je to super. Carla by měl někdo přerazit, ale dynamika celého týmu je báječná.
Velmi čtivý příběh o pomstě doslova biblických rozměrů. Pozorujeme příběh Kenzie, která žije s matkou feťačkou a její život stojí za hovno. Ještě se to zhorší, když si ji pro účel apokalypsy vybere Lilith jako svou čtvrtou děvku.
EV Knight píše čtivě, ukazuje nám všechny možné stránky lidí, ale většinou ty hnusné a negativní. Horor v téhle knize je hlavně v podřízení žen, jejich snaze po pomstě, v krvavých a nechutných rituálech a v sexu.
Konec mi dal trochu zabrat a nejsem si jistá, jestli si ho interpretuji tak, jak autorka zamýšlela. Mám z něj hořký pocit.
Výborné postavy, které mě hrozně bavily, a zároveň příběh plný zajímavých detailů a informací o monstrech a mytologii. Příjemně se četl a potřebuju na scéně víc Gabriela.
Na druhou stranu některé scény působily dost zkratkovitě a téměř filmové střihy mi místy byly proti srsti. Zábavnost postav a jejich vnitřní život ale všechny drobné nedostatky nahradily.
Inspirováno skutečnými událostmi, které jsou hnusné, odporné a nechutné. Madla Pospíšilová je popsala drsně, ale nutí vás litovat situace, ne se znechuceně odvracet. Nejde o násilí kvůli násilí, jako třeba Zrnko Billy Silver. Je to naturalistický popis toho, co se skutečně dělo a čeho jsou lidé schopní.
Jsem ráda za ty jiskřičky naděje, které se v textu objevily.
Psycho-Pass miluju, příběh je dobrý, detektivka ze zajímavého světa (i když bez původní mangy/anime se člověk může trochu ztratit).
Mizerně hodnotím práci nakladatele, spoustu bublin i textu je ustřižených. Je to první manga od Gate (pod hlavičkou Dobrovský), kterou jsem četla, ale z víc směrů jsem slyšela, že problémy jsou i u ostatních. Je smutné, že tohle vypustí ven.
Jednohubka s rychlým spádem. Rozhodně po ní nebudete mít chuť na kyselé bonbony a budete se držet dál od vřískajících dětí. Raději. Kdyby náhodou.
Tuhle knihu jsem četla hned po Světové válce Z, takže způsob vyprávění rozdělený na několik postav mi přišel jako návrat domů. Oproti SVZ je ale příběh ucelenější a máme tu méně postav, sledujeme jejich příběhy od začátku do konce a máme víc prostoru si na ně udělat názor. Ale stejně, jako u SVZ, i tady mi pak konec přišel víc utahaný.
Možná je to tím, že první třetina knihy je emoční náser, pak se věci vyklidní a pak už jen sledujeme pomalý dojezd. Potom kniha začne působit nudně, i když by za jiných okolností nebyla.
Kdybyste těch pandemií neměli za posledních pár let plné zuby, tak doporučuju k přečtení.
Ludmila Svozilová píše skvěle, dokázala to už v Achernaru a Zemři, Kaine není výjimka. Rozbaluje nám tu příběh plný lží a tajností, které hlavní postava postupně rozkrývá. Nelze věřit nikomu. Mystika z knihy dýchá a nutí čtenáře hltat slovo za slovem a skládat si dílky k sobě ve snaze pochopit vnitřní machinace tajné organizace a mýtů, které ji obestírají.
Jo, a taky má nejlepší obálku, kterou Golden Dog zatím vydal.
No já nevím. Anotace tvrdí: "...není výkladem nejdůležitějších pojmů ze světa BDSM pro neznalé jako v učebnici, ani bezduchá erotika, naopak odkrývá velmi zajímavý život lidí s vášní pro hry...". Výklad to není, to je pravda, i když některé popisy a opisy se opakují pořád dokola. Bezduchá erotika... no, spíš bezduché péčko, u kterého si člověk není jistý, kdy je to ještě BDSM a kdy už je to znásilnění. Zajímavý život lidí je vždycky skoro až poznámka pod čarou - "tak tahle slečna dělá BSDM, protože (doplň dvouslovný důvod), a teď jdeme zase sexovat!"
Vlastně ani nevím, jestli kniha plní i funkci péčka, protože vše vidíme z pohledu Vlka, a ačkoliv scénáře jsou jako vystřižené z porna (ne úplně atraktivní muž ve středních letech potkává sexy dvacítky, které po něm jedou a taky mají pokaždé někde schovaná pouta) tak fakt nejsou všechny rajcovní. Vlk v rolu subíka totiž mnohdy ve svých myšlenkách opakuje mantru "tohle se mi nelíbí" "tohle nechci", a jediné, co nám jako čtenáři má dokázat, že to tak není, že všechny ty věci hraničící se sexuálním napadením (jako zdrogování) se mu líbí a dělá je dobrovolně, je fakt, že mu stojí.
Kdyby anotace přiznala: Tahle kniha je prostě péčko! tak to beru a u knihy se víc bavím. Ale anotace se tváří, že nám dá víc. A pak nedá. Škoda.
Ke konci už trochu utahané. Jinak mě jednotlivé příběhy bavily a mnohým by člověk i uvěřil, že jsou historickou zprávou.
Doteď mi na knihách v sérii Roberta Huntera vždycky něco vadilo. Tentokrát se Carter dokázal zbavit všech předchozích problémů. Akce bavila, odhalování příběhu taky. Mám jen pocit, že by si ten konec zasloužil ještě něco, ideálně nějaké ukončení FBI linky, protože se většinu knihy tvářila jako důležitá, ale nakonec vlastně nic moc nepřinesla a vyšuměla.
Tahle kniha je tu od toho, aby vás znechutila, nic víc, nic míň. Děj v ní téměř neexistuje, pokud nepočítáte linku: Billy je debil, Billy dělá hnusný věci, Billy stupňuje dělání hnusných věcí protože magické tetování. Je to splatter, je tu od toho, aby vám bylo zle a říkali jste si, co za nechutňárnu autor ještě napíše. Takže žánrově splňuje požadavky, příběh taky frčí a nemá hluchá místa, ale klenot to není.
Mě málokdy něco rozhodí, místy jsem se ušklíbala, ale na odložení knihy to nebylo. Slabší povahy ať jdou radši o knihu dál, hnus, sperma a výkaly jsou tady na každostránkovém pořádku.
Bavila mě víc než Utrpení těla.
Čtěte jen, jestli jste připraveni na depku následovanou depkou. Protože Líp už bylo.
Mám strašně ráda VanderMeerův styl. Půlku času nemám páru, o čem mluví, druhou půlku času si užívám podivné prostředí, jeho nápady, a emoce, které textu propůjčuje. Houby už nikdy nebudou jako dřív.
Moc krásný příběh z (trochu magického) života, s hromadou naděje na jeho konci.
Tohle byla jízda. Vůbec jsem si nebyla jistá, co čekat, obzvlášť po dočtení první novely, která ve mně moc důvěry nevyvolala, protože byla primárně strohá a syrová. Násilí i strohost si užívám, ale Spinner mi přišel jako epizoda z nějaké kriminálky bez jakékoliv hlubší myšlenky.
Jak vzít dítěti bonbon byla mnohem lepší práce, home-invasion horror, který pro vychytralé zloděje nedopadá dobře. S lehkým nádechem ironie, s dobrým budováním a odhalováním karet pomalu a postupně.
No a potom přišli O(d)zbrojení. Jedna obrovská metafora na angloamerickou kulturu ve stylu Battle Royale. Je to jedna z těch, u které stojí za to se zastavit, zamýšlet se nad každou přezdívkou, každou skupinou a každým jejich chováním, protože odráží dnešní situace a dělení společnosti na jedničku obalenou v krvi.
Tenhle díl se mi zatím líbil ze série asi nejvíc. Převážně kvůli tomu, že se autor trochu srovnal a postavy už nejsou všichni úplně mimo a nečekají, co jim Robert řekne. Už konečně přemýšlí sami za sebe. Krom teda kapitánky, ta mě rozčiluje s každým dílem víc.
Jediný problém tohoto dílu je ztracen v překladu. Naneštěstí s tím se v české verzi nedá moc dělat, pokud nezměníme text. V angličtině prostě zaměstnání nemají gender jako u nás.
Martin Štefko opět nezklamal. Jedná se o detektivní thriller, který vás vtáhne a šokuje už od první stránky. Oproti Mrtvým ženám je trochu zmírnění násilí (ale jen špetička). Uzavírají se některé linky otevřené v první knize a otvírají se další záhady. Hank jako postava mě baví čím dál víc, už víc tuším, co od něj čekat, ale stále umí překvapit. Cynické konverzace s Mariem pobavili až k hlasitému smíchu a doufám, že tenhle vedlejší úchylák bude mít víc prostoru někdy v budoucnosti.
Kniha: "Tahle postava je strašně ošklivá."
Tvůrci obálky: "Takže je moooc krásná :)."
Z těch různých úrovní manipulací a našeptávání mi občas bylo těžko. Kniha vtáhla a splnila, co slíbila. Pomatenost a blázny.
Lepší, než druhý díl. Autor už se neopakuje s různými scénami (jako je zachraňování Garcii), nikdo ale není v bezpečí. Vrah je dobrý pomatenec. Ale pořád mě na knihách otravuje fakt, že se mnoha postavám (třeba kapitánce) musí všechno polopatě vysvětlovat.