KadetJaina komentáře u knih
Srdce u čtení plakalo a na konci doufalo, že happy end nedopadne hororově.
Výborný příběh plný bolesti, nejistoty a faktu, že útěk z pekla vše nespraví.
Takovýhle horor u nás není běžný. Jedná se o mikropříběhy, které mají vyvolat mrazení tím, jak obyčejné jsou a že pointa je mnohdy velmi realistická. S podobným hororem jsem se setkala už v manze Fuan No Tane a musím říct, že se pomalu stává mým oblíbeným žánrem.
Hvězdičku odebírám za jistou repetitivnost motivů.
Jsem ráda, že se k nám Kult dostal. Připomínal mi trochu Soví parlament a Soví tribunál v tom, že scénárista postupně Batmana psychicky rozkládá. Je skvělé vidět sílu osobností a jak někdo dokáže manipulovat davy. Myslím si, že to, jako téma nikdy nebude neaktuální.
Suzy mi nepadla do noty. Hodně se mi líbily části z minulosti, byly dobře napsané a emoční. O zbytku knihy se to ale říct nedá. Měla jsem pocit, že se vše až příliš snadno vyřešilo, a že způsob a zvolená slovní zásoba vyprávění nedávala prostor pro napětí. Takový naivní horor, nevím, jestli má být pro děti nebo dospělé. Uživatel StrYke knihu označil, že je nejblíž Stopám hrůzy. Maximálně tak tím, že se tam krom trochu krve vlastně nic nestalo.
Jo a v příběhu jsou dušičky, hřbitov je ale úúúplně prázdný (a hlavní postava si představuje děti v kostýmech. Ta data nejdou k sobě.)
Zábava od začátku do konce. Pořád jsem čekala, kdy se něco podělá, a autor nezklamal. Rocky je nejlepší postava, 10/10.
Temná romantika, kde ne znamená ano. A satanistická kabala amerických senátorů žere děti.
Dokud jsem četla části vyprávěné Adeline, dokázala jsem se s knihou smířit jako s typickou romantikou s drsnějšími scénami. Nevadí mi a baví mě.
Ale kdykoliv došlo na Stínové části... Přišel mi asi tak drsnej a zajímavej jako si 14letý emo chlapec myslí, že vypadá drsný sexy týpek.
Ne, díky.
Staré dobré Kladivo je zpátky. A je stejně trhlé a pitomé jako dřív. Super!
Pohádky s trochu drsnějšími konci, než jsme na to v českých luzích a hájích zvyklí. Německé pohádky si spojujeme nejčastěji s bratry Grimmovými, kteří taky pro usekané končetiny a mrtvé děti nešli daleko. Spoustu pohádek z téhle knihy známe i u nás, jen někdy dopadají úplně jinak.
Co mě na knize mrzí jsou obrázky vytvořené AI. Některé vypadají fajn, ale spousta z nich, když se na ně člověk podívá pořádně, tak je nefunkční a ošklivá.
V Rezavých pannách najdete přesně to, co sami chcete.
Já tam našla otázku svobody a proměny. Strach ze změn, konzervativní společnost a snahu pár mladých dívek být samy sebou.
Je to nádherná kniha.
Když čtu erotiku nebo porno, hodně rychle se mi stává, že mám pocit, že čtu každou kapitolu to samé. V Bezejmenné touze ale rozhodně ne. Kniha spojuje osudy pěti lidí, a příběh každého z nich je úplně jiný a útočí na úplně jiné sexuální pudy. A jak se kapitoly hezky střídají - od tvrdého BDSM po romantické chvilky s kytkama a čokoládou - tak kniha nikdy nenudí. Je fajn, je krásná, je sexy a ... v anotaci kecaj, v jednu chvíli je i trochu hororová ;).
To, co mi dala tohle kniha, jsem tak trochu čekala od Trolla (než mě vytrollil). Výborně vybudované, zábavné čtení, kdy se těšíte, jak to osud hlavní postavě všechno vrátí.
Ze začátku čtení jsem si myslela, jestli mi nehrabe nebo je moje paměť první knihy tak špatná.
Ale ne, to nejsem já. Je to jen Harrow.
Když už jsem byla nohama pevně na zemi, přišel konec a zase mi rozbil celé moje přemýšlení a očekávání.
Inu, chce to třetí díl.
Začnu pozitivy. Autorka je skvělá vypravěčka, při čtení jsem měla pocit, že se po Viktoriánské Anglii a na jejích nejhorších místech procházím spolu s lidmi z knihy. Dokázala vykreslit bídu a špínu a pocity, které život chudých v 19. století musel vyvolávat. Kdyby byla kniha jen příběh, zasloužila by si pochvalu.
Jenže kniha se tváří jako historický text. A to je průšvih. O životě obětí se neví mnoho z toho důvodu, že je o nich málo záznamů. Proto si autorka musela mnohokrát pomoct hádáním a "jak to mohlo být". Předává nám své představy, u kterých si ale nikdy nebudeme vědět, jestli vůbec mohou být pravda. Přičemž ve čtenáři, který není v historii tak zběhlý, můžou zůstat jako fakta.
Nejhorší prohřešek je ale autorčina práce s prameny. Aby si potvrdila svou domněnku o tom, že oběti nebyly prostitutky, ignoruje zdroje a upravuje si ty, které se jí nehodí. Její závěry jsou pak nedůvěryhodné ať už si dala práci jakoukoliv.
Nedoporučuji jako literaturu faktu.
U první povídky jsem si nebyla jistá, jestli budu pokračovat ve čtení, ale dala jsem sbírce ještě šanci. A pak už jsem se do autorova stylu začetla a jsem ráda, že jsem ji neodložila.
Příjemné duchařiny, prokletí a pekelné vesnice. Jako by člověk četl hororové balady ze začátku minulého století. Pro milovníky duchařin a věcí okultních je tenhle sborník nutnost.
Ilustrace hnusné, vzdělávací to není (ani co se LGBT týče), abecední princezny jsou A za ní D... Prostě špatný.
Četla jsem jako spisovatelka zvědavá na to, jak to dělá někdo jiný. Pár zajímavých názorů a tipů tam zaznělo, ale jde spíš o memoáry a eseje.
Na druhou stranu se mi líbí, jak je Murakami prostě svůj a nebojí se si to přiznat.
Old School horror o zmutovaných švábech přesně takový, jak si ho člověk představuje. Má hodně postav proto, aby jich mohl fakt hodně a brutálně zabít. Je dobře, že se k nám dostávají i tyhle klasiky.
Já mám prostě ráda příběhy, které jsou o Batmanových záporácích (a nejsou Joker).
Příběh Penguina je typický mafiánský příběh o tom, jak se dostává ze škváry zpátky k moci.
A příběh od Riddlerovi je zase o tom, že bychom neměli podceňovat směšného génia, protože je to stále koneckonců génius. Autoři z něj udělali opravdu děsivého protivníka.
Z anotace jsem očekávala internetový horror, nějaký skoro až detektivní lov na internetového trolla.
A pak nám autor odhalil svět. A místo detektivky jsem dostala bizarní horskou dráhu. Wheeeeeeee!!!!!
Edici Zrnka temnoty od nakladatelství Golden Dog lidé často přirovnávají ke Stopám hrůzy. Může za to jejich formát - krátké jednohubky, které si s sebou vezmete do vlaku nebo do čekárny a máte je za chvilku přelouskané. Svým obsahem ale od Stop hrůz nemůžou být vzdálenější. Knihy od Golden Dog jsou dospělé, drsné, brutální, zatímco Stopy hrůzy byly určené dospívajícím a tím pádem musely s děsem trochu brzdit.
Proč to všechno říkám? Protože Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech od Karin Novotné mi Stopy hrůzy připomněly ze všech nejvíc. Vidíme mladou dívku Rebeku, teprve třináctiletou, a jak se svět kolem ní stává děsivější a nebezpečnější a ona se s tím musí poprat. Monstra číhají v temných mracích, a my víme, že jestli někdy přijdou, nezůstane kámen na kameni.
Ne, rozhodně to není pro děti. Ale pokud jste opravdu byli milovníky Stop hrůz, tak tohle je to Zrnko, které byste si měli přečíst. Protože tohle je Stopa hrůzy pro dospělé.
Karin píše neskutečně čtivě. Rebece budete držet pěsti a na můry už se nikdy nebudete dívat jako dřív.