Kaja1 komentáře u knih
Tak to se nedalo odložit. Bylo zajímavé číst o práci v Baťově závodě, o tom, jak se lidé prali s nepříznivým osudem. Skvěle se zde propojila všechna významná data naší minulosti. Je štěstím, když člověk potká někoho s kým je radost prožít život, ať už vám osud přichystá cokoli. Vím konec skončil happy endem, ale snad si ho všichni aktéři, i my čtenáři, zasloužili.
Normálně sci-fi nečtu, v rámci výzvy jsem po knížce sáhla a byla to jízda. Obdivovala jsem Marka, za to jak zvládal stres, samotu a jak řešil problémy, které mu život na Marsu přinášel. Bylo úžasné jak se dokázali lidé spojit pro záchranu lidského života. Škoda, že v reálném životě to tak nefunguje a lidé místo, aby se zachraňovali, tak se ničí, vypustit je na Mars i s těmi jejich slepičími mozky a rozhodně se pro ně nevracet.
Člověka vždy překvapí, jaké hrůzy byly páchány na nevinných lidech, a přesto se lidstvo nepoučí. Pořád se na světě najdou lidé, kterým dělá dobře ubližovat a zabíjet nevinné. Na světě není národ, který by válka (jakákoliv) nepoznamenala a přesto, jakoby lidé zapomněli.
Ze začátku jsem chtěla knihu odložit, ne proto, že by byla špatná, ale proto, že byla tak děsivá, pravdivá. To, co se dělo za zdmi Pankrácké věznice je něco tak neskutečného, že rozum se tomu brání uvěřit. Jak mohli být lidé tak krutí. Čtete o hrůzách z války, ale toto se dělo v míru, a proto je to něco nepochopitelného. Při příští návštěvě Prahy Ďáblický hřbitov nevynechám.
Není mnoho lidí, kteří se z lásky k alkoholu dostanou sami bez léčby. Petrův život byl plný kotrmelců a bylo pro něho štěstí, že mu někdo věřil a potkal osudovou ženu. I když nevím, jestli se to ve skutečném životě někomu povedlo. Kniha se četla dobře a popis krásné přírody Krušných hor byl bonus.
Tak to bylo něco. Říkám si, už nikdy žádnou knihu o II. sv.válce a zase po nějaké sáhnu. Spisovatelku jsem objevila díky knize Mlčící fontány. Její knihy se opírají o skutečné historické události, a to člověka obohatí o další znalosti naší historie. Knihu doporučuji k přečtení, tragédie lodi Gustloff ve mně ještě dlouho zůstane. Úžasný je i doslov autorky, kde vysvětluje dějinné události a pátrání, které podnikla, aby kniha mohla vzniknout.
Tak to bylo čtení, příběh z vesnice 50. let je završením trilogie. Bylo mi líto malé Míny. Musela to být neskutečně těžká doba plná agitace, kdy o vás rozhodovali jiní, sousedi na sebe donášeli. A to rozuzlení, klobouk dolů před paní spisovatelkou. Už se těším na její další knihy.
Co k tomu dodat, je s podivem, jak dlouho se tento režim drží. Byl to zajímavé a poučné čtení.
Další z detektivek, která nešla odložit. Líbí se mi, že to není pouhé vraždění, ale myšlenkové pochody Poa a ve spojení s Tilly, to opravdu nemá chybu. Chtěla bych mít v životě takovou Tilly. A to jak kniha skončila, a odhalení vraha to stojí za zamyšlení.
Tolik radosti a nevinnosti v dětství, tolik očekávání a zrání v dospívání a tolik zmaru a beznaděje v dospělosti. Skvělá kniha, druhá od této autorky a věřím, že ne poslední.
Tak to opět nemělo chybu. Tentokrát mi bylo líto spíš vraha než jeho obětí, až na jednu. Dej díky krátkým kapitolám ubíhal rychle a najednou tu byl konec. Kolik těch detektivek už Bryndza napsal a přece je každá jiná.
Tak dotčeno, snažila jsem si stránky šetřit, ale nedalo se to. Celou knihu jsem měla slzy v očích , bylo to hodně emocionální čtení. Moc mě potěšil návrat jedné postavy, kterou jsem už nečekala. Musí to být nepředstavitelný smutek, když se vám město propadá někam do středu země a k dobré náladě nepřidá ani režim , v kterém se hlavní hrdinové rodí, žijí a umírají. Skláním se před prací paní Lednické, Karvinná a lidé, kteří v ní žili, si takovou trvalou vzpomínku zaslouží. Děkuji, dlouho jsem něco tak silného nečetla, jestli vůbec někdy.
Mám pro Klevisovou slabost, její knihy jsou čtivé. Příběh byl opět zasazen do naší krásné přírody. Vraha jsem neodhadla a to je dobře, protože mě to udrželo v napětí až do konce.
Drsný příběh zasazený do drsné Aljašky. O tom jak nás láska dokáže zaslepit, I přesto, že tím ubližujeme všem, které milujeme. Nakonec si nás ta pravá a nezištná láska najde. Na konci knihy jsem se neubránila slzám.
Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Děj vás udržoval v napětí do poslední stránky. De La Motte má zaděláno na skvělou sérii. Lea je sympatická a doufám, že se znovu setkáme i s Martinem. Děj odehrávající se v temných budovách na jihu Švédska, kdy každou chvíli podezíráte někoho jiného, vás nenechá vydechnout.
Není nad to mít v životě dobré kamarádky. Každá se se svým životem prala po svém. Chápala jsem strach Šárky o syna, ale ono je někdy těžké uvědomit si, že naše děti už nejsou malé, a to platí i u Heleny a Sofie. Nevím jestli by ve skutečném životě byl člověk tak tolerantní k Anežce. Knížku jsem si užila.
Super čtení, které vás po přečtení nenechá klidnými. Celou dobu si kladete spousty otázek, neustále se vám honi hlavou, jak to vlastně všechno bylo a je. Co mě udivovalo, jak mladí lidé v Americe (nevím, možná i u nás) přistupují k sexu. Jako by to byl chleba s máslem a ne, že by to měl být kaviár, že vám nic neuteče, že se vyplatí si počkat. Také otázka toho, že když máte peníze, můžete si všechno dovolit a dítě, které si vy, do této zlaté klece přivedete, se bude mít lépe, než u své chudé, byť biologické rodiny. Krev není voda. Je to rozhodně zajímavá kniha, která stojí za přečtení včetně doslovu.
Tak to se čte samo, i když se děj odehrává v nelehké době. Život se s rodinou Francových nemazlil, ale víra a láska jim pomáhala přežít. Jak je zvykem na konci se dovíme, jak se jejich osud vyvíjel o padesát let později. Nevím, kde se paní Chalupová pro mě ukrývala, jsem ráda, že jsem ji objevila. Myslím, že by si zasloužila, aby se o ní více vědělo.
Za mě teda super detektivka. Návrat Eriky potěšil, pachatele jsem tušila, po dočtení mi bylo líto, že to skončilo. Už teď se těším na další Bryndzovu knihu.
Bylo to deprimující čtení. Nic není černobílé, Gerta měla opravdu těžký život. Je mi smutno z toho jak se naši "osvoboditelé" chovali k ženám a nejen ti, i vlastní si přihřáli polívčičku. Překvapilo mě kolik Němců, žilo před válkou v Brně. Kniha stojí za přečtení, jenže ji určitě nepřečtou ti, co by měli.