kaja77
komentáře u knih

libilo se mi to moc. zvlášt první dvě povídky o bajnyšovi a ta o mikvi. to byl koncert. úplně jsem si to představovala. poslední povídka byla pro mně nejméně poetická, ale byla zajímavá co do faktů.


synovi - 8,5roku se kniha moc líbí. chvílemi až řehtá smíchy. já na to koukám okem dospěláka a tak mi to přijde takové přitažené za vlasy - hlavně tedy postava ředitelky Kruťákové :) pro děti je ale kniha bezva


Knihy I.B.Singera mám moc ráda. Tentokrát jsem na rozpacích. Schází mi tam to, co mě na jeho knihách tak baví a to je ten svět Židů v košer podobě.. takový ten pohled trochu muzeální.....tohle americké dobrodružství jsem měla místy trochu problém číst a musela jsem se nutit... ale abych nebyla tak zlá, něco do sebe to mělo.


Asi jsem jinde díky věku nebo nevím čím to je, ale nějak jsem se totálně minula s Marianne a taky s Connellem. Oba divní, jejich vztah divný, způsob jak si věci neříkali byl divný.... hmmmm. Prostě nejsem cílovka tak to asi nevnímám tak, jak bych měla/mohla.


Bylo to hodně dlouhé čtení. Z počátku jsem se jaksi nemohla začíst a měla jsem to, na mé poměry, dlouho rozečtené. Nakonec jsem ale byla velmi spokojená a tu celkem podrobnou sondu do života běžného občana za socialismu jsem ocenila. Evě jsem fandila a zároveň ji nechápala :) každopádně uměla životem skvěle proplouvat, ať se tomu říká gen mutant nebo nátura ( teď myslím její schopnost brát věci jak jsou, být nad věcí ale zároveň i zabojovat a snažit se u "něco víc")


Kniha se mi líbila, má moc pěknou obálku, příběh je zajímavý, člověk je zvědavý jak dopadne rozuzlení. Spisovatelka měla místy bohužel silné tendence sklouzávat do červené knihovny. Věřím, že mnohá dáma může toto vyhledávat, ale celkový dojem mi dost kazily věty typu "jeho hebký hlas ji hladil jako samet... nebo Lída se v pronikavé modří jeho pohledu cítila jako hypnotizovaná"


Knihy I.B.Singera jsou moje srdcová záležitost. V této sbírce povídek jsem zažila mimo jiné skvělou expedici do zapadlé vesnice Kreševo u řeky San, a kniha mi dala přesně to, co mám tak ráda popis všedního života, zvyků a vztahů mezi lidmi v židovské osadě, ve světě, který už dnes neexistuje, o kterém už se můžeme jen dočíst a to především u Singera :)


Vzhledem k tomu, že jsem první díl knihy četla před rokem a půl, tak jsem si z počátku horko těžko vzpomínala na postavy. Nakonec jsem to přečetla, ale cosi tomu chybělo a mnohé tomu nadbývalo :) Přišlo mi škoda, že autorka víc nerozvinula onu Světlaninu linku a její návrat ze Smolenska apod. Ale jo, celkově je to příjemné relaxační čtení


V letošním roce moje třetí kniha o dětství, které je formováno alkoholem... Shuggie Bain, Andělin popel a teď Klub lhářů. Mě to čtení skoro až bolelo. V tomto případě byl rozdíl v tom, že rodiče dětem projevovali city a rodina nestrádala nedostatkem financí....ale ty matčiny stavy to prostě bylo silné kafe. Mě ty vyděšené holčičky, které byly dány na milost či nemilost matince, úplně rvaly srdce.


Toto je kniha podle mého gusta. Mě ta jinakost, ta dobrovolná " odloučenost" ortodoxního židovstva nepřestává fascinovat. Dnes už se tento svět dá najít leda v ultraortodoxní komunitě Židů v New Yorku či v Izraeli , ale i tam už pronikl moderní svět. Moc se mi povídky líbily... takové Povídky malostranské po židovsku.


Moc zajímavé sledovat, jak se v oblasti rodiny, postavení žen ve vztahu, péči o domácnost a děti vyvíjely názory lidí i odborníků. Docela jsem se bavila u těch slovenských úryvků že soudních rozhodnutí :) lahlomyslný prístup odporkyně ku manželstvu


Příběh praděda autora a jeho rodiny byl téměř neskutečný. Nemohu posoudit, zda se vše opravdu stalo, zda není část příběhu uměleckou tvorbou (třeba ti vlci a medvěd).... ale stejně, když si člověk představí, co ti lidé museli zažít a navíc už dnes víme, jaký hladomor a kolik mrtvých to rozkulačování přineslo... opravdu čirá hrůza. po této stránce je kniha velmi zajímavá a poučná. takže za příběh bych dala cca 4hvězdičky. S čím jsem měla problém, byly hrubky. Nevím jak moc byla překladatelka přítomná v hodinách českého jazyka, když se brala shoda podmětu s přísudkem a podobné věci... ale rozlišování "i a y " by při práci překladatele mělo být jaksi samozřejmé. Tyto chyby byly ostuda do očí bijící. Jinak knihu si zařazuji do čtenářské výzvy 2023 - kniha ukrajinského autora


Nakonec jsem dobojovala a knihu dočetla. Každopádně na mé poměry jsem četla extrémně dlouho a občas jsem se musela do čtení nutit. Místy to bylo velmi zajímavé, místy mi myšlenky lítaly a nedokázala jsem se na čtení naladit. Nakonec to nebylo vůbec špatné čtení, to magično tam určitě mělo své místo. Knihu jsem si vybrala k Vánocům, těšila jsem se na ni, moc se mi totiž líbila autorčina první knížka Bezcitnost. Moje volba do čtenářské výzvy 2023 - kniha, jejíž autor nosí brýle.


mega vtipné čtení, čteno večer před spaním čerstvému prvňákovi a chechtali jsme se při tom oba :D v podstatě jde o takové překlopení moderního slovníku dětí, jejich zvyklostí a uvažování do světa vodnictva. Velmi doporučujeme :D :D


děj byl zkrátka takový americký :) film jsem neviděla, ale má obrazotvornost jela na plné pecky a úplně jsem viděla tu krajinu, kterou s vozem a koníkama projížděli, ta města a jejich obyvatele... v podstatě to bylo milé a příjemné až bych řekla idylické i když dost předvídatelné


Kniha mě moc nebavila. Děj se odehrával v zajímavých kulisách, téma bylo také velmi nadějné (motivy čínských dívek v nevěstinci mi připomenuty knihu i.allende), ale autorka vše nadějné pohřbila, výsledek byl plochý, nudný, táhlý, řekla bych že nedotažený. Škoda.


tak docela jsem sáhla vedle, čekala jsem že se dozvím trochu více o Švédsku... ale natrefila jsem na klasický román pro romantické ženy. Totálně mě rozsekalo oznámení matce ženicha o nastávající svatbě...Víš přece, že jsme tenkrát s Agnetou zůstali nějaký čas o samotě, když nás přijely s matkou navštívit, začal a na tváři měl rozpačitý výraz.
Ano? Jeho matka se tvářila vyplašeně.
No tedy, tenkrát nás přemohla vášeň a my jsme No a teď za mnou Agneta přijela, aby mi sdělila, že čeká dítě" cha cha cha. No každopádně autor obálky by se alespoň mohl kouknout, jak vypadala móda v letech 1913-1915, kdy se odehrává kniha, protože dáma v šatech na přebalu knihy zabloudila v čase...a to dost


Právě jsem dočetla a říkám "ACH". Tvorbu Elizabeth Strout mám moc ráda. Četla jsem obě knihy o Olive, četla jsem i " Jmenuji se Lucy Bartonová", na kterou tato kniha velmi volně navazuje a často se o ní zmiňuje. Paní spisovatelka zůstává věrná svému povídkovému stylu, který jí dává skvělé možnosti. Mám ráda tu "roztříštěnost" informací, kdy si čtenář sám musí poskládat puzzle, kde dílek najde tu a další o povídku dál. Jako, není to úplně snadné čtení, je náročné na soustředění ( množství jmen a rodinných vazeb, ke kterým se postupně vrací apod) vůbec to nedoporučuji do čekárny, do autobusu nebo metra.... je třeba mít na čtení klid, ale pro mě to byl zážitek, lahůdka, paráda...těším se na další kousek od PANÍ spisovatelky


Kniha mě bavila asi do její poloviny.pak už to pro mě začalo být příliš ... každopádně jedná se o dámský románek, ozvláštněný květomluvou...ale té květomluvy už pak bylo na můj vkus až příliš. Chápala jsem touhu milovat a být milována, kterou hlavní hrdinka pociťovala... ale co je moc to je moc


Drsný život, jiný svět.. ovšem Olbracht to podává tak, že to vyznívá skoro poeticky. Obávám se, že se dnes tamní končiny zas tak moc nezměnily
