kamibe komentáře u knih

Mám tyhle knížky ráda, ale potýkám se s tím, jak se dětem předkládají věci jinak, než jsou ve skutečnosti. Později se musí seznámit s tím, že lední medvídek před mrožem v reálu uteče, aby si zachránil kožich. Nicméně etickému poselství knihy přiznávám jeho důležitost.

3 31.10.2014

Už dávno jsem nečetla žádnou knihu o válce. Chtěla jsem jít na film, ale nepovedlo se, a koukám, že podle řady komentářů to bylo jen dobře.
Já mám takováhle psychologicky i polopsychologicky zpracovávaná válečná i jiná témata moc ráda. Takže jsem i tuto knihu četla moc ráda. Líbí se mi nořit se do duší stísněných, něčím poznamenaných, při čtení se snažit jim pozumět a představovat si všechny ty vášnivé, napínavé a úděsné situace, a to všechno v tichu, klidu a bezpečí koutů, kde zrovna čtu...
Obzvlášť se mi líbilo tohle místo:
"Potom jsem pozoroval Hannino písmo a viděl, kolik síly a boje ji psaní stálo. Byl jsem na ni hrdý. Zároveň mi z ní bylo smutno, smutno z jejího zpožděného a pomýleného života, smutno ze zpoždění a pomýlení jako takových. Říkal jsem si, že když se propásne správný okamžik, když se někdo něčemu až příliš dlouho vzpírá, je na vše pozdě, i když to dohání vší silou a přijímá s radostí. Nebo snad neexistuje příliš pozdě, ale jen pozdě a to je vždycky lépe než nikdy? Nevím."

Když člověk vezme péči o své tělo do vlastních rukou a nenechá o sobě za svou hlavu uvažovat a za své srdce rozhodovat někoho jiného, bude spokojeně číst knihy a poslouchat přednášky pana Hnízdila. Poznala jsem ho jako v pořadí už třetího českého MUDr., který sešel z oficiální cesty. (Oceňuji, že je to v naší společnosti vůbec možné.) Je pro mne vskutku úžasné pozorovat takovéto vzdělance. Můžeme jedině gratulovat - nevím komu a čemu všemu, že doby likvidování podobných - pro někoho podivných, pro někoho osvícených - bytostí jsou již za námi a že se objevuje víc a víc lidí, kteří vidí pravdu jinde než v propagovaných reklamách. A nejen, že ji vidí, navíc si ji ověřují sami na sobě.
Jak VELMI potřebuje naše planeta takovéhle odvážlivce. Děkuji za ně.

3 01.02.2014

Moc pěkně napsaný příběh se spoustou paralel. Úžasná mozaika drobných, velmi dobře poskládaných akcí. Svěží přirovnání jinde neviděná, neslyšená, často velmi úsměvná. Také ilustrace jsou oživující a pěkně vtáhnou do děje.
Napadá mě, že to musel být fajnový kousek k překládání, a kdoví, zda není překlad o chlup lepší než originál podobně jako v případě historek ze Zvonokos.

3 09.11.2013

Naprostý souhlas s komentářem Petrvse.
Těšila jsem se s každým příběhem, berou za srdce, hladí duši a na mozek některé dobře buší.

3 13.10.2013

Myslela jsem, že už knihy s válečnou tematikou číst nebudu, zdálo se mi, že jsem jich přečetla dost a dost, ale přiznávám, že Zloděj kufrů mě dostal a právě tak je – zase jinak – krásná tato kniha.
Pomalounku, jako v dobré detektivce se z drobných střípků můžeš domýšlet, kdo je vlastně ten, kdo mezi jednotlivými kapitolami v krátkých vstupech píše v ich formě. Párkrát si tipneš, a nakonec jsi stejně překvapen!
Příběh nabízí úvahy na mnoha rovinách, jedna z nejpůsobivějších pro mne byla ta, jak se Marta vyrovnává s vinou.
A naprosto souhlasím s Newtem - Marta není zápornou postavou. To bychom museli být zápornými postavami opravdu snad všichni, co žijeme nebo jsme kdy žili.

3 02.01.2013

Podobně až naivně hravá knížka, kde namísto květinek o lásce sbírá Hektor tentokrát ponaučení o štěstí. Posbírá jich 23. Například:
Ponaučení č.1: Dobrý způsob, jak si pokazit štěstí, je porovnávat.
Ponaučení č.2: Štěstí jde často ruku v ruce s překvapením.
Ponaučení č.3: Hodně lidí vidí své štěstí jen v budoucnosti.
Ponaučení č.19: Slunce a moře je štěstí pro všechny lidi.
Ponaučení č.20: Štěstí je způsob, jak na věci nahlížíme.
Ponaučení č.21: Velký jed na štěstí je soupeření.

V knize mne upoutaly některé věty:
~ Je velký omyl myslet si, že štěstí je cíl.
~ Tohle potřebují vědět všechny děti, jež chtějí přežít: my dospělí jsme hodnější na dítě, které se usmívá.
~ Když na něco často myslíte, o to méně se toho bojíte.
~ Kdekdo se zajímá o znečištění ovzduší, ale vůbec ne o duševní znečištění dětí.
~ Existuje vazba mezi upřímností a intenzitou úsměvu ve 20 letech a štěstím ve 40 !

3 15.08.2012

Petra Braunová má široký záběr. Píše poutavě pro děti i pro dospělé. Tahle knížka je milá a velmi prospěšná, vím totiž, že děti baví.

3 15.08.2012

Pro desetileté děti je to poutavé čtení. Kdo ví, jak to vlastně s časem je!

3 15.08.2012

Znáte taky ten pocit, jak se vám nechce do něčeho nemilého, připadá vám to moc náročné a skoro nesplnitelné... No a potom máte o sobě ne zrovna moc valné mínění... A už jste někdy zkoušeli vzít vážně nějaké své předsevzetí? Třeba že budete denně cvičit? Nebo že přestanete s něčím pro vás nezdravým? A šli jste do toho odvážně, rovnýma nohama, hodili jste se do hluboké vody a vydrželi v tom plavat ... jak dlouho? Že ještě plavete? Že jste vydrželi? Tak potom tahle knížka pro vás není.
Tahle knížka je pro nás, co potřebujeme spět k svým cílům pomalu, rozvážně, s lehkostí a radostí. Přesně tomu učí metoda kaizen.
Nejtěžší na ní je vymyslet a určit ten nejmenší, skoro až směšně malý krůček, kterého se nelekneme, ale jehož plnění bude pro nás hračkou a potěšením.
Moc zajímavá je také japonská filozofie malých odměn. Velmi úzce souvisí s metodou malých kroků, které vedou k cíli spolehlivěji než radikální změny. Pořád se máme co učit.
A teď jdu udělat svůj malý krůček :-)

3 15.08.2012

Věděli jste, že pro to, abyste se stali v něčem opravdu, ale opravdu výborní, potřebuje tu věc cvičit deset tisíc hodin? Nebo proč má rýže tak výraznou vazbu na matematiku a proč asijské děti umějí počítat lépe než děti evropské?
Z knížky se dozvídám mnoho zajímavostí o známých osobnostech, o géniích posledních let bouřlivého vědeckého vývoje i překvapivé příběhy o tom, co může mít rozhodující vliv při leteckém neštěstí.

3 27.05.2012

Otec dvou postižených synů je nekompromisní – líčí svoje vnitřní hnutí bez skrupulí, tvrdě, nesmlouvavě, s humorem opravdu černým. Knížku, která činí dojem stejné křehkosti jako jeho synové, jsem přečetla místy se smutkem, místy s úsměvem, dokonce se smíchem. Doporučuji. Budete mít přečteno rychle. A budete MOC rádi, že "jste jako ostatní".
I když osobně si myslím, že stejně jsme každý nějak jiný, což je právě dobře.

3 24.05.2012

Na zadní obálce prvního vydání píše Vladimír Škutina:
„Byli čtyři: hrbatý soudce, který uměl předvídat budoucnost, kejklíř – virtuózní žonglér, hvězdopravec a lilipután. Ty čtyři si vybral velitel koncentračního tábora za své ‚dvorní šašky‘. Jako jedni z mála přežili. Viktor Fischl ústy soudce, který už nikdy nemůže soudit, vypráví příběh těch čtyř za války a pak sleduje jejich další osudy po válce, dokud se tři z nich nesetkají v předvečer šestidenní války v roce 1967 v Jeruzalémě.“

Psáno krásným slohem, mnohdy však až příliš dlouhými větami, u jejichž čtení jsem musela být velmi pozorná. Tak vytříbený sloh s působivými obrazy ocení jedině vyložený čtenářský fajnšmekr
Pro mne to bylo napínavé do posledního okamžiku a úlevné na samém konci.
Jsem moc ráda, že jsem ve svém životě nebyla vystavena takovým těžkým situacím.

3 19.05.2012

Dosud jsem měla v rukou knížky tohoto typu pouze od zahraničních autorů. Tahle byla pro mne zajímavější o to víc, že autorka i ilustrátor jsou Češi. Už těsně po začátku knihy v duchu konstatuji, že je to vtipné, místy ještě vtipnější než některé jiné knížky z tohoto ranku. Četla jsem ji s opravdovým potěšením, i když věci v ní zapsané nejsou mnohdy nikterak ku čtení příjemné!
Paní kolegyně a pánové kolegové, začátek je slibný, ale brzy nato vás autorka překvapí takovými informacemi, že vám z toho spadne čelist a možná se budete za svůj učitelský stav ještě dodatečně docela stydět, i když podle vašeho nejlepšího svědomí s těmihle jevy přeci nemáte vůbec nic společného! No, asi máme!

Mezi názvy kapitol se vyskytují i tyto vtipné veršovánky: Ke vzteku a zlosti školní povinnosti! a Baroko – vzdělání jen na oko. Nebo taky Vzdělání pro holky dělány okolky.

Na s. 66-77 je docela dobrý, velmi lapidární popis života J.A.K.

Několik citací:
s. 6
Ať už si o vysedávání v lavicích až do úplného ochrnutí, o biflování do naprostého zblbnutí a o učitelích protivných tak, že i rodiče jsou proti nim neodolatelnými sympaťáky, myslíte cokoliv, máme pro vás naprosto neuvěřitelnou informaci:
Škola, kterou navštěvujete, je bezkonkurenčně tou nejlepší v celých lidských dějinách!!!
Nevěříte
No, chtěli vás snad učitelé ukřižovat? Zbičovali vás? Zmlátili holí? Svlékli donaha? Nebo aspoň zrušili prázdniny? Nutili vás schovávat se v lese? Případně někoho zabít? Máte ve škole vězení? Musí kvůli tomu, abyste mohli napsat testík, zemřít telátko? Chtěl po vás školník, abyste ve třídě topili, a ještě k tomu… ehm… trusem?
A tohle všechno se ve školách v minulosti dělo…

s. 7
Kdo vynalezl školu, nevíme. Nenechal si svůj „vynález“ patentovat. (Že by se za něj styděl?)

s. 23
Ví váš učitel, že slovo škola je odvozeno z řeckého výrazu pro odpočinek? Připomeňte mu to!
…do školy chodili kluci i holky od 7 do 12 let.

Celou knihu doprovází školní perličky. Např.:
Učitel je člověk, který mluví, zatímco ostatní spí.
Na jednu osobu toužící vyučovat připadá třicet, které si nepřejí být vyučovány.
Co neumíš, to učitel zjistí během pár vteřin. Co umíš, to ho nezajímá.
Na učitele se dívám upřeně, protože neštěstí máme hledět zpříma do očí.
Až vyjdu školu, mám namířeno někam pryč.

Drago Jančar rozhodně není autor, kterého by si člověk vybal pro pohodové čtení. Přiměje čtenáře k promýšlení vlastních pohledů na jevy, o kterých může být jen rád, že je nemusel zažívat. Tohle čtení pro mne bylo neradostné, přesto jsem velmi ráda, že jsem tohoto autora mohla díky čtenářské výzvě poznat.

2 14.12.2024

Autorka, jak je jejím zvykem, napsala další báječný příběh pro děti, v kterém čtenáře provází nejen napínavými okamžiky, ale upozorňuje i na něco nemilého. Tady se to týká koktání a přemíry závislostí na čemkoli a také vztahů, a to jednak mezi blízkými lidmi a jednak mezi lidmi a Zemí.
Knížka má krásné ilustrace a je vlastně skvělým propojením dětské touhy po setkání s nadpřirozenými bytostmi s neméně silnou touhou po příjemném a spokojeném životě na naší zázračné planetě.
Vřele doporučuji především v rodinách, kde děti začínají být příliš závislé na mobilu a pod.

2 05.09.2024

Vybrala jsem si ji do ČV a netušila, jakou radost udělám, když příběhy budu číst kamarádce, která má dvě kočky. Myslím, že tuhle knížku ocení právě majitelé koček. S dětmi, především pokud mají s kočkami aspoň nějakou zkušenost, bych ji četla také, jen bychom se častěji zastavovali a o přečteném debatovali. Ledacos se z příběhů dá vzít nejen jako nová znalost o chování koček, ale i jako porovnání, jestli to i my lidé nemáme nějak podobně, případně jak se to u nás konkrétně odlišuje. Četlo se mi dobře, autorčin styl je poměrně vytříbený, jen mi některé věty připadaly slohově až příliš vykonstruované; tak by je možná sestavily kočky, které prošly několika dílnami psaní zkušených lektorek KM.

2 05.08.2024

To bylo hodně dobré čtení. Četly jsme to s kamarádkou a moc dobře si to užily. Mnohokrát jsme se zastavovaly a byly vděčné za to, že jsme se narodily tady v Čechách. Hodně jsme uvažovaly samy o sobě a naší vlastní osobní cestě. Zajímala nás jeho cesta - jak se vlastně přihodilo, že se stal mnichem, i když on sám po tom nijak netoužil, zpočátku spíš naopak. Nakonec musím dát za pravdu Oshovi, který připomíná, že každý svatý býval hříšníkem. A tady se to vlastně taky říká na s.267, kde se uvádějí citace z dopisů Nelsona Mandely z vězení své ženě: Nikdy nezapomínej, že svatý je hříšník, který se nikdy nepřestane snažit.

2 22.06.2024

Tahle kniha je opravdu zvláštní. Je zároveň podivná, praštěná i moudrá. Přečetla jsem ji před rokem a velmi ráda jsem se s ní seznámila.
Hlavní hrdina se jmenuje Pavel Plyšatý. Má za sebou velmi zvláštní dětství, rozhodně není hloupý, přesto dostane nálepku debila (a nechá si vytisknout velmi případné vizitky). Všude má nějaké přátele, dostane se do míst, která bychom nečekali, dokáže zachovávat klidnou mysl i ve vyhrocených situacích, ale umí také pěkně rázně jednat, když to podle něj situace vyžaduje. Skoro by člověk řekl, že má něco z Ježíše. Na konci knihy jsou jeho výroky a řadu z nich jsem si vypsala. Nejvíc mě asi oslovovaly citace na začátku knihy, z nich pro mne nejpůsobivější byla ta Oshova: Osamělost dětí se ve tmě ještě zhoršuje. Medvídek je skvělá ochrana, je s nimi alespoň někdo. Váš bůh není nic jiného než plyšák pro dospělé.

Vypsala jsem si z ní mnohé moudrosti

2 08.11.2023

Přečteno. Uznávám, že styl je přesně takový, aby vtáhnul čtenáře do děje. Líbí se mi, že se vyskytnou okamžiky a věty, u kterých je možno hluboce přemýšlet i o vlastní osobě. Pustím se ještě do druhého dílu, abych měla návaznost k tomu třetímu, který jsem přečetla jako první seznámení s Chainanim, neznalá nijakých nových termínů se školou dobra a zla spjatých. Celkově vzato je toto hodně dobrá obdoba Harryho Pottera a možná tu nacházím něco víc: námět, který cloumá celým světem bez rozdílu čehokoli, v čem se lidé mohou lišit.

2 04.09.2023