kamibe komentáře u knih

Krásná kniha s krásnými ilustracemi. Příběh tak zvláštní, neotřelý, hluboký. Užily jsme si to s kamarádkou, které jsem jednotlivé části postupně četla do telefonu. Budou mě určitě zajímat autorovy další knihy, neboť způsob jeho psaní je pro mne velmi podmanivý.

2 13.04.2020

Originální pojetí jak atlasu zvířat, tak i jejich obrázků i výběru zajímavých informací. Je to milé čtení a prohlížení před spaním. Nejvíce mě zaujalo, jak všestranná jsou chapadla chobotnic.

Eduard Tomáš sepsal povídky, v kterých nás vede pomocí záhadných, fantastických a podivuhodných příběhů do našeho vnitřního světa. Můžeme díky nim poznat sama sebe jako pozorovatele života, který tu žijeme v tomto současném těle. Pro ty, kteří věří, tuší či vědí, že tu nejspíš nejsme poprvé a možná ani ne naposledy, to může být čtení povzbudivé a ledacos vysvětlující. Pro ty, kteří na opakované převtělování nevěří to mohou být jen zajímavé a možná nepochopitelné příběhy.
V prvním příběhu Buvol z Kemandangi jsem našla moudrou větu, která nás upozorňuje na sílu myšlenek: Zlo člověk spatřuje jen tehdy, když je sám dělá nebo myslí.
Druhý příběh s názvem Zloděj snů upozorňuje na to, že je možné snášet daleko více bolesti, než bychom byli ochotni připustit, ale je k tomu potřeba naučit se určitou docela těžkou věc.
Třetí příběh Pán osudu je o tom, jak se člověk může spolehnout na své sny. Jen je třeba trpělivě počkat.
Skála sebevrahů je docela dojemný příběh o místu, kde sebevrahové, kteří se již rozloučili se svým životem, mohou poznat, jak se dá žít ve vnitřní blaženosti.
Pátý příběh Prstýnek s tyrkysem může vypadat jako příběh s nepochopitelným koncem, jenže on je v podstatě o našich všelijakých světských touhách, které nakonec nutně vždycky vyplynou v touhu duchovní.
Poslední příběh, podle kterého se jmenuje i celá knížka, je nejdelší ze všech, je to příběh téměř detektivní, ovšem opět s duchovní tématikou mimozemských světů a mimotělního putování. Kvůli tomuhle příběhu jsem si knihu vypůjčila z knihovny, ale pro mne byla působivější Skála sebevrahů a Prstýnek s tyrkysem.

2 20.03.2020

Jsem trochu zklamaná. Nikoli samotným příběhem, dokonce ani velmi hloubavým stylem promýšlení opravdu vážných témat kolem zločinů a trestů, pochopení, odsouzení a odpouštění, ba i ty dvě hrubé pravopisné chyby, kterých jsem si při čtení všimla, jsem přešla jen s malým povzdechem. Já si totiž knihu vybrala podle názvu do Čtenářské výzvy a chtěla jsem ji zařadit do tématu, kde hlavní hrdina má moje vysněné povolání. A já opravdu ráda předčítám přátelům a moc by se mi líbilo dělat to profesionálně. Jenže tady to k mé smůle není povolání. Musím se poohlédnout jinde. Nebo si zvolit něco jiného. Přesto jsem ráda, že jsem si ten příběh přečetla a tady se dozvěděla, že je podle něho natočen i film, který má být dokonce lepší než kniha. To láká.

2 04.03.2020

S kamarádkou jsme si řekly, že když je to taková klasika, měly bychom se s ní seznámit. V dětství nás obě tato kniha minula, tak že se na ni podíváme teď. Přečetly jsme první část a docela se místy i pobavily, ovšem po první kapitole druhé části jsme si řekly, že nám to stačilo. Takže to bude jedna z mých nedočtených knih.
I když kdo ví...
Osobně se domnívám, že klasiku jakéhokoli druhu bude vždy možno buď přijímat a nacházet v ní něco, co se dá obdivovat, anebo říci, že tohle pro mne není. A myslím, že podobně to budou mít dospělí i děti.
S úsměvem musím říci, že se mi daleko lépe čtou komentáře k této knize než kniha samotná. Netušila jsem například, že existuje animovaný film. Tak na ten se určitě podívám.
Ovšem ilustrace Markéty Prachatické se mi líbily.

Mně se to také líbilo, a to i přesto, že mi připadalo, že až od strany 155 to má pro mne nějakou cenu, abych to fakt dočetla. A to i přesto, že s některými vyjádřeními tak úplně nesouzním. Každý máme tu svou víru trochu jinak. Ovšem s tím, jak na s. 266 říká, že život se dá buď přežívat, užívat nebo prožívat, s tím, ale i s mnohými jinými jeho vyjádřeními naprosto souhlasím. Líbí se mi jeho otevřenost, s kterou mluví o vlastní osobě. Navíc je velmi vtipný i na místech, kde bych to ani nečekala, navíc i o sobě se vyjadřuje vtipně.
Také jsem oceňovala neotřelé autorčiny otázky, které šly mnohdy pěkně na tělo.
A jak do kostela chodit nemusím, tak v Lanškrouně bych si tedy v neděli jeho kázání poslechnout šla. A s chutí.
Takových duchovních by bylo ve světě potřeba daleko víc.

2 21.02.2020

Tuhle knížku jsem si vyžádala ze skladu naší knihovny kvůli jedinému jménu. Zajímalo mne, jakou hororovou povídku napsal Hugh Walpole. Nuže, nezklamal mne. Opět je to skvělá sonda do nitra lidí a do způsobů takových manipulací, které by mě ani nenapadly. Přečetla jsem pak ještě pár dalších povídek a soustředila jsem se na jména autorů, které znám: Wells, Bradbury, Dahl. Knihu jsem si zařadila do mých nedočtených, ale když tu čtu, co napsal Marián27, možná ji ještě nevrátím a příběhy, které zmiňuje, také přečtu. Celkově však mám dojem, že moje hororové období již minulo.
Přeci jen jsem dala na předchozí komentář a přečetla doporučené povídky. A musím říci, že Měděná mísa je fakt hrozná. Zajímalo by mě, zda takové mučení opravdu existovalo, anebo zda si ho autor vymyslel. O povídce Volanie o pomoc by se dalo dosti debatovat, nikoli o způsobu psaní, ale o způsobu, jakým se kdo z těch postav rozhodl jednat. V podstatě je to o tom, jak je dobré být otevřený a mluvit o věcech, nikoli je nevím v jakém zájmu zatajovat. Povídka Harry má možní i nějaké obdobné verze u jiných autorů. Ovšem Nezvyčajný hrob je opravdu tedy záležitost k představám! Čtenář může považovat vypravěče za samého pana Mortona, ale také to může být někdo, kdo ten příběh opět slyšel od někoho, kdo ho slyšel od jiného... možná by mě zajímalo, koho si pan Morton vybral jako prvního, komu to vypoví.
Přesto všechno si říkám, že už jsem prostě takovým příběhům odrostla, podobně jako už minulo mé období detektivek. To by musela být nějaká, která kromě hororu samotného nebo detektivní záplety obsahovala výrazně také humor. To se u některých detektivek daří, naposled jsem ráda přečetla Kassakovu Děkuji, už jsem vraždil.

Grafické zpracování může někoho oslnit, mně osobně to připomíná spíš panenky bárbí.
Gramatické chyby v knížkách pro děti vůbec nemám ráda a vadí mi, když čtu, že "luční zvonky hráli". Kdyby byla jediná, zavřu oko.
Přemýšlím, proč se na s. 17 píše "... na straně, kde se slunce střídá s měsícem", když vidím měsíc vycházet z téže strany jako slunce, takže vlastně není strana, kde se střídají, jdou prostě za sebou. Měla autorka na mysli východ? Tak souhlasím s komentářem Metly, že slohově to odpovídá základní škole.
Také mi vadí, když se obrázky neshodují s textem, jak je tomu na s. 29, kde se píše, že kamarádi odpočívají ve ztrouchnivělém březovém pařezu, ale pařez na obrázku je hnědý. Ale třeba břízy trouchnivěním hnědnou a nevšimla jsem si toho?
Podobně je to s borůvčím, pod kterým našli svůj seznam a na němž na obrázku borůvky zcela dozrály, třebaže je teprve jaro.
Samotné příběhy jsou opravdu spíš pro poučení než pro pobavení.
Můj závěr: Tahle knížka ode mne dostane hvězdu jen jednu, za snahu a že je to prvotina. Ale autorce dám ještě šanci a počkám si, až do naší knihovny vrátí čtenáři druhou její knížku - o Bordelíně To jméno mi totiž vybudilo úsměv na tváři.

2 05.02.2020

Neodolala jsem a po jedničce, která mi připadala skvělá, sáhla u přátel rovnou po pětce. Nemám tedy návaznost, nicméně je mi při čtení stejně dobře, hezky a příjemně usměvavě. Pro někoho to může být o tom, jak je důležité poslechnout, když vás někdo před něčím varuje. Pro jiného to může být o tom, že zlo má být po zásluze potrestáno. Pro mnohé to může být výzva najít a přečíst si i to, co ještě nezná, a to i přesto, že některé úryvky jsou možná až příliš dlouhé. Každopádně se mi líbila skautská zmínka o krabičce poslední záchrany, protože to může být pro někoho výzva, aby si tu svoji zaplnil opravdu potřebnými věcmi, i když té úrovně, jakou má Rychlá Veverka, se dosáhnout nedá ani náhodou.
Je to zkrátka další krásný příběh v milém komiksovém provedení.
Jak já se těším, až konečně seženu tu dvojku!

2 28.01.2020

Přečetla jsem ji už před časem a pamatuji si, jak velmi se mi líbila. Mám ráda knížky o dětech, které jsou nějakým způsobem zvláštní. Tady navíc jsou výroky, u kterých se ten, kdo někdy byl učitelem ve škole, může dosti zamyslet.

2 04.12.2019

Když jsem kdysi po roce 1990 na tuto knížku narazila a jedním dechem přečetla, měla jsem v duši veliký smutek, že nejsem učitelkou v takové škole, kde by toto vše bylo samozřejmé. Ten smutek mě dodnes neopustil.

Ke knížkám Pavla Čecha se dostanu vždycky někde u přátel, kteří nakupují knížky pro svoje děti nebo pro žáky ve škole. Tohle je moje první setkání s Rychlou Veverkou (nebo vlastně spíš s Rychlým Veverkou) a mohu říci, že jsem okouzlena. Velmi se mi líbí prolínání příběhu, který se děje, a příběhu, který je vyprávěn. Vzbuzuje ve mně otázky (kde je maminka? proč kluk zapomíná? jaké byla předchozí Veverkova dobrodružství?), proto se musím poohlédnout po dílech č. 1 až 3.

2 31.10.2019

Velmi ráda jsem poznala Simmela i jako autora povídek. Je to pěkná sbírka napříč třiceti lety a povídky jsou často velmi dojemné, někdy dokonce smutné a u některých jsem se hodně zamýšlela. Nakolik se naše uvažování od té doby proměnilo? Jak moc jsem se proměnila já sama? Když se stalo, že mě některá nezaujala hned zpočátku, neboť se v ní psalo o jevech, které neznám (slavnosti někde v Maďarsku), a skoro, skoro jsem ji už chtěla přeskočit, ale nakonec se ukázalo, že mě zavedla k poslechu Mozartova Ave verum, což bylo příjemné. Vlastně ji pořád ještě čtu, prokládám ji čtením jiných knih a zase se k ní vracím a těším se na další příjemný zážitek, jako je třeba ten s Pohřešovanou babičkou nebo ten s novodobým Romeem a Julií. Jinak bych se o této zajímavé události nikdy nedozvěděla, což by nejspíš můj život nijak neovlivnilo, přesto říkám, že to bylo pro mne dobré, nejmíň proto, že jsem se ještě dobu po dočtení usmívala. Už teď, i když i dokonce zbývá ještě pár desítek stran (a jsem tomu ráda, neboť se mám na co těšit), přiděluji knize celých pět hvězd.

2 06.09.2019

Rozhodně mi nepřipadá, že je to kniha pro děti. Skoro nechápu, proč je takto zařazena. Podle mého ji mohou ocenit středoškolští učitelé, češtináři vůbec a vzdělaní rodiče, kteří jsou ochotni takovou knihu číst spolu s dětmi, odpovídat na jejich dotazy a doplňovat samozřejmé nedostatky v jejich vědění. Podle mého může v rukou kreativního dospělého udělat výbornou službu jak básnivosti samotné tak i všem uvedeným vynálezům a vynálezcům. Nevím, co tu mělo mít přednost, zda málo známé a naprosto neznámé básnické formy anebo vynálezy. A je mi to vlastně jedno. Já jsem s knihou strávila několik příjemných chvil, bavilo mě dohledávat na internetu něco, co jsem nevěděla, usmívala jsem se u nápaditých a mnohdy vtipných ilustrací a celá kniha mi připadala hodně inspirativní. Odhaduji, že i někteří češtináři neznají všech deset zde popsaných básnických forem. A napadá mě, že by dobrý učitel starších dětí dokázal připravit lekci, v níž by i žáci poznali, že jsou podobného básnění také schopni.

2 24.08.2019

Dvojjazyčná kniha (v češtině a francouzštině) nezvyklého téměř čtvercového formátu s příjemnými ilustracemi a ve velmi dobrém překladu. Autor Malého prince je pro mne zajímavý, a proto jsem ráda přečetla také tuto knihu. Je to dávnou pamětí možná trochu pozměněná skutečnost, nicméně bylo pro mne velmi příjemné číst o přátelství, které mohlo vzniknout mezi bojovník opačných stran. Krom toho jsou tu zajímavě protkány citace z Malého prince s některými fakty ze života Sain-Exupéryho. Našla jsem dávné zápisky z četby této knihy a s překvapením jsem zjistila, že tu není uvedena, Tak jsem se ji pokusila přidat. Četlo se mi to hezky a ráda jsem ji vzala do ruky opakovaně.

2 12.08.2019

Mám ráda tyhle dvouknihy - kvůli výrazným obrázkům. Erik byl zábavný a ráda jsem se znovu setkala s Mrakoplašem. Pohyblivé obrázky považuji z těch dosud přečtených knih za nejsilnější. Obdivuji autora za tu spoustu znalostí, které zde opět prokazuje, obdivuji ho za dobře mířené vtipnosti na cokoli, co tak dobře známe z našeho světa, a nejvíce ho obdivuji za to, jak toto vše dokáže ještě obohatit o širší dimenzi něčeho, co nás všechny přesahuje a čemu mnohdy odmítáme věřit.

Opravdu skoro neuvěřitelné! Jak šťastná mohu být, že jsem zdravá! Děkuji za to.
Styl psaní nehodlám hodnotit, považuji celou knihu za jedno vyprávění, kterým se autorka mohla také nějak vysvobodit z psychické újmy.
A je to tak, jak na konci cituje francouzského herce Sachu Guitrho:
Jsou lékaři, kteří pečují o srdce, lékaři, kteří pečují o zuby, lékaři, kteří pečují o játra... Ale kdo pečuje o nemocného?

2 23.07.2019

Hned na začátku mi byla sympatická Kamila se svým orientačním nesmyslem a smyslem pro krásu jazyka. Knížku jsem si vybrala do Čtenářské výzvy a hezky mi připomněla moje dávná putování horami. Ovšem i když mi Island byl vždycky velmi sympatický, po přečtení této knihy bych se tam nevydala. Jako školní slohovka na mě nepůsobila kniha samotná, ale pouze ony vymyšlené povídky, z nichž ta o Marii Terezii se mi opravdu líbila. A také se mi líbilo, jak si svými nápady dokázali obohatit dny, kdy pro ně cestování bylo spíše utrpením. Soutěž o Dementa dne nechtěl nikdo vyhrát, protože výhra byla skoro krutá. Vidím v tom stálou a nezdolnou schopnost nás Čechů udělat až sžíravě vtipnou záležitost z každé pro jiné nepříjemné situace a nakonec si ještě uvnitř lebedit, když v tom nejsem namočený zrovna já. Četla jsem připomínku v komentáři k první knížce, která se zmiňuje o nepřesně použitých přechodnících. Zajímalo mě to a chtěla jsem si ji přečíst, ale v knihovně byla volná jen tato druhá. Tak jsem to tu sledovala a všimla jsem si jen jednoho, který byl užit správně.

2 21.06.2019

Myslela jsem, že sahám po nějaké naučné knížečce, ale shledávám, že když si tuhle knížku má někdo opravdu vychutnat, musí tu historii už znát. Jinak se moc nezasměje. Autorovi muselo dát dost práce, než tu naši pěknou češtinu takhle přejinačil.

2 18.06.2019

Zajímavě pojatá naučná knížka pro děti, v níž se však i dospělí mohou dočíst ledasčeho nového. Pracovali jsme s jedním článkem v lekci s dospělými a vzniklo mnoho zajímavých otázek.
Oceňuji uspořádání jednotlivých hesel - vždy nalevo je článek a napravo doprovodný obrázek. Navíc autor úspěšně zveršoval každé z uvedených hesel, což je obdivuhodné u mnoha pojmů, ale asi nejvíce u pojmu desková tektonika. Někdy text doprovází otázka, která čtenáře vybudí k dalšímu pátrání. Považuji ji za skvělou knihu do výuky ve školách. Pro mne bylo obohacením slovo čeřiny, o němž jsem doposud neměla ponětí.

2 12.05.2019