Kara28 komentáře u knih
Knihu jsem četla třikrát. Když mi bylo 12 let, 16 let a teď po maturitě ve 20. V každém tom období jsem v knize našla něco jiného. Určitě je pravdou, že některé části nebyly ok, Tereza a Nik trochu přeháněli, ale pořád si myslím, že více přináší. Ne jen to hezké, ale i to ošklivé a všechna ta ponaučení, co dospívání přináší. Nemá to být knížka u které se máte hluboce zamyslet a hlavně je to kniha pro dospívající se základy etikety. Takže ano, když už jste za tímto obdobím, kniha vám může přijít jako odpad, trapná, ale já si pamatuji, že když jsem ji četla poprvé v těch 12, byla tou nejoblíbenější a snadno pochopitelnou.
Nenáročná kniha přečtena jedním dechem během jednoho odpoledne. Příjemně pobavila a bude mít čestné místo v knihovničce, abych se k ní mohla před vlastní svatbou vrátit. Je ovšem pravdou, že posledních pár kapitol bylo pravděpodobně napsáno horkou jehlou.
Četla se poměrně těžce, neubíhala a několikrát jsem ji odložila, což se ale vzhledem k tématu a odborným výrazům dalo čekat. Z Moravcovým knih mě tato nadchla nejméně. Pravděpodobně tím, že k neurochirurgii nemám vztah. Ale jinak za mě pěkný počin, jako celek se mi kniha líbila.
K maturitě jsem si vybrala dvě Hrabalova díla a zpětně to byla docela chyba. Ostře sledované vlaky se ještě daly, ale Postřižiny jsem myslela, že ani nedočtu. Hlavně dlouhé věty, kdy jsem na konci nevěděla, co bylo na začátku. Buď jsem mu ještě nepřišla na chuť nebo jeho styl psaní nezvládám.
U Havrana v maturitní četbě jsem já osobně asi šlápla vedle. Moc jsem se v tom nevyznala a to tajemno mě zužovalo. Ale na druhou stranu se mi moc líbila ta symbolika.
(SPOILER) Pěkně a smutně zpracovaný příběh zamilovaných lidí v době atentátu na říšského protektora. Ona Židovka, která měla nastoupit do transportu, on se s ní setká v parku a následně se o ni stará. Celou dobu nad nimi pluje nejistota, stísnění, strach a obavy. Čekala jsem tedy lepší konec, věřila jsem v něj, ale bohužel takhle spousta lidských životů skončila. První část se mi četla poněkud hůře, ale od druhé části jsem se nemohla odtrhnout.
Povinná četba k maturitě. Přišlo mi to rychlé a nestíhala jsem celý děj vnímat, ale zároveň měl rychlý spád. Znova bych do ní nešla, ale myšlenky a postoje autora k životu a válce mi přišly zajímavé.
Vybráno do povinné četby a nevím nevím. Poprvé jsem ji otevřela a na straně 5 netušila, co se dělo na straně 1. Vrátila jsem se k ní až po divadelním představení, které mě lehce nalákalo. Jako pěkný příběh, snad jen jednou mnou příběh zásadněji rezonoval, ve výsledku i styl psaní mi nakonec přišel fajn, ale znova už bych do ní nešla.
Uff... vybrala jsem si ji jako četbu k maturitě a myslím, že jednou stačilo. Jazyk a celková atmosféra mě udivila, ale to bylo z mého pohledu tak vše. Možná, hodně možná se k ni za pár let vrátím, ale teď bylo čtením utrpením.
Moje první Cimrmanovská hra, kterou jsem si vybrala i do maturitní četby. A rozhodně nebyla poslední! Ten inteligentní humor a pozadí historických osobností a událostí se mi fakt líbí!
Asi nejlepší drama, co jsem zatím přečetla. Vybrala jsem si ji díky vyprávění češtinářky a tím, že ji mám v maturitní četbě a nezklamala. Srozumitelná, děj plyne, zbytečně se nenatahuje a končí, alespoň pro mě, překvapivě.
Knihu jsem si vybrala v rámci maturitní četby a nezklamala. Ačkoli jsem se v ní místy ztrácela, bavila mě celou dobu. Laura sice byla občas na přes držku, ale to už tam v životě bývá. Ale znova už bych si ji nepřečetla.
Nejdříve jsem sice viděla film, ale knihu jsem četla s dostatečným odstupem, Původně jsem si ji chtěla přečíst jen tak někdy, ale když už ji mám v seznamu na maturitní četbu, sfoukla jsem to najednou. Celou dobu mě kniha bavila, i díky propojení dvou linií to neztrácelo dech, smála jsem se některým pasážím, ovšem tak v půlce už jsem se začala v událostech ztrácet. I přes to se mi moc, na rozdíl od některých čtenářů, líbilo propojení staříka s událostmi. Protože si myslím, že by v každé knize měl být alespoň kus pravdy.
Od pana Moravce mám přečtené všechny knihy. A ani ta poslední nezklamala. Teď vnímám to zdravotnictví trochu jinak. Správně položené otázky, kdy se toho dozvíte mnoho.
Moje první kniha od Shakespeara. Obsah zná každý, ale já k ní po přečtení mám ještě silnější a kladnější vztah. Naivita lásky, nepřátelství rodů a pochopení až když je pozdě. Velmi nadčasové dílo, i když místy těžké k porozumění (kde mi tedy dopomohl film). Určitě to patří k základu literatury celosvětově a každý by si to za život měl aspoň jednou přečíst.
Nechtěla jsem se do čtení moc pustit, protože po Romeovi a Julii jsem byla docela otrávená z pro mě těžkého jazyka. Ale Hamlet mě vážně překvapil a nadchnul. Rozuměla jsem tomu a dokonce jsem si to i užila. Takže jedna z top knížek k maturitě!
Po každém přečtení to ve mně vyvolá jiný pocit. Tím, že jsem viděla i film, kniha ve mě dlouho zůstane a za pár let si ji znova přečtu. Sice to každý znám, ale málokdo to opravdu pochopí. Mácha dokáže vtáhnout do děje charakteristikami krajiny, osob, atmosféry a především hrou s jazykem.
Kniha, kde se prolíná smutek a obrovská odvaha. Borovského styl psaní mě zaujal.
Točení se v kruhu, opakování chyb, snažení se o to být nejlepší. Vyzvdvihla bych popis událostí očima několika postav,realistické situace a propojené vztahy. Kniha dotažená do konce, který alespoň pro mě byl nepředvídatelný.
Příběh, který krom informací okolo samotného útěku reflektuje i všeobecné dění a poválečný osud hrdiny. Je to kniha silných emocí spojených se smrtí a bolestí bohužel typickou pro toto místo a období.