Kara28 komentáře u knih
Příběh Ammy a Noaha, kteří se potkají ve vlaku a pak už se to takzvaně veze. Nechyběla překvapení, milá a čtivá kniha s krátkými kapitolami, kde se střídali pohledy obou aktérů. Konec byl pro mě trochu zklamáním, pár dalších stran by neuškodilo, ale za mě fajn počtení.
Poslední díl série za mě asi nejslabší, ale i tak si zaslouží 5 hvězdiček. První polovina se mi nečetla nejlépe, ale druhou jsem přelouskala během cesty tramvají. Moc se mi líbily pohledy vedlejších postav, klidně bych je zvládla i delší. Tenhle díl leccos odhalil a vysvětlil, ale hlavně, alespoň mně, otevřel oči a ukázal život trochu jinak.
Jakmile Martin Moravec vydá svůj další knižní rozhovor, je jasné, co se bude číst a že to bude stát za to. Ani jeho poslední rozhovor nezklamal. Čtení odsýpalo, nahlédla jsem do povolání, které jsem popravdě ani netušila, že existuje, a tolikrát mě mrazilo, že jsem měla strach jako bych sama byla v místě dění. Martin Moravec prostě ví, koho do rozhovorů vybrat a já už se nemůžu dočkat dalšího!
Musím říct, že prvních 300 stránek se strašně táhlo, konec jsem hltala slovo za slovem a děsně moc jsem v takovej konec doufala. Za mě skvělá série, postupně oba dozrávají a jejich rozhodnutí jsou dospělejší.
Těšila jsem se na to, ale ve výsledku to bylo docela o ničem. Fajn nahlédnutí do života vysokoškoláka, ale to je tak všeho. Musím ale uznat, že se to četlo hezky a občas jsem se i zasmála.
Třetí díl Afteru a emocionální Směsice. Nemůžu se od téhle série odtrhnout. Ačkoli má Tajemství přes 700 stran, přečetla jsem to skoro jedním dechem a mám pocit, že je v knize mnohem více než ve filmu. Častokrát jsem nedokázala posoudit, koho je mi líto víc nebo kdo dělá správněji. Ano, vlastně se to opakuje pořád dokolečka, ale já to asi nezvládnu odložit. Nic, jdu na poslední dva díly.
Páni! Po recenzích jsem moc nečekala, ale byla jsem více než mile překvapena. Originální nápad a zpracování, kolikrát jsem měla slzy na krajíčku a jak do sebe věci postupně zapadaly, neuvěřitelně čtivý. Konec mě potěšil a i to, že abychom šťastní a spokojený, musíme začít u sebe a někdy může stačit jen málo. Jenom mě tedy mrzí, že vůbec nevím, jak to dopadlo s Brooke. Fajn oddechovka, hltala jsem každé slovo, protože už jsem chtěla vědět, jak to teda nakonec dopadne.
Fajn knížka, kde se v určitých odstavcích najdete. Sedí to i na osobní život, ale co mi teda extrémně vadilo - opakování informací dokola. Takže v podstatě by knížka měla o sto stránek méně, kdyby vše zmínili jen jednou, maximálně na něco odkázali. Sice to trvalo, ale počtení fajn. Znova už bych do ní nešla, možná do pár odstavců.
Druhý díl Afteru mě ohromil. Vzal mi dech i slova, připomněl občas mou vlastní realitu a ukázal, jak moc důležitý je v životě odpouštět. Oba hrdinové se snažili odpoutat se od druhého, ale přitažlivost a touha je táhne k sobě, i přes všechny ty chyby a nedorozumění, což se mi nečekaně líbilo. Co mi ale vadí, je Hardinovo majetnické chování a že Tessu nenechá rozhodovat o svém životě.
Dost mě mrzelo, že jsem jako první viděla film a nepřečetla si knihu. I tak se mi četla fakt dobře a nelituji. Kniha mě úplně pohltila, do Tessy i Hardina jsem se hned zamilovala, i když bych se občas rozhodla jinak. Oddychové čtení, které vám ukáže, jak se lidé (ne)mohou měnit.
Knihu jsem poprvé přečetla na základce. V té době jsem ji moc nechápala, taková pohádka. Teď jsem se k ní po 10 letech vrátila a dostala úplně jiný rozměr a význam. Vykresluje lidské charaktery v postavách v příběhu. Zasáhla mě u srdce a takových krásných, hlubokých a pravdivých myšlenek, páni.
Začnu tím, že knihu jsem si koupila někde ve výprodeji a už delší dobu jsem si nějakou knihu od této autorky chtěla přečíst. A páni, vzala mi dech a rozbrečela mě. To spojení lásky a smrti, volnosti a zodpovědnosti nebo až skoro nemyslitelné vztahy mezi sourozenci, matkou a dcerou. Musím říct, že jsem si během čtení toho dost uvědomila. Kniha krásně plynula, vážně byla napsána velmi čtivě a velmi kladně hodnotím zpracování tématu (jistě, šlo by to vždy lépe...). Ale za mě rozhodně skvělá kniha, i přes chyby a občasnou nenávist hlavních hrdinů.
Jako milovnice Ledového ostří jsem se o Na ledě nemohla ochudit. Ačkoli mi už na začátku bylo jasné, jak to skončí, i tak mě kniha překvapila a vtahovala víc a víc. Přečetla jsem ji skoro na jeden zátah. Do Nate jsem se zamilovala už na začátku, k Stassie jsem si chvíli cestu hledala. Byla to moje první "spicy" knížka, která teda chvílemi neměla k pornu daleko a já se během čtení červenala jako blázen. Párkrát mi i slza ukápla v pozitivním slova smyslu nad chováním Nate. Není to sice žádná vysoká literatura, ale jako oddychovka skvělá. Takže já určitě těch 450 stránek nelituju, knížka měla všechno a pokud bude pokračování, těším se.
Jako, knížka fajn, připomněla jsem si toto šílené období, ale pochybuju, že si na ni a její obsah za týden vzpomenu. Původní myšlenka je určitě zajímavá, hlavně pro uchování myšlenek a událostí běžného dne v karanténě pro budoucí generace, ale podle mě to trochu ztroskotalo na tom, že nebyl žádný časový odstup a malá pestrost příběhů. Neurazí, ale ani nenadchne.
Příběh vykreslený hlavně mužským uvažováním v prostředí nemocnice. Zpočátku jsem Hynka vůbec nechápala, Markétu bych asi zabila, ale jak jsem četla dál a dál, docela jsem je oba začala chápat. Líbil se mi realisticky ukázaný život, který sejmulo pár špatných rozhodnutí a chyb. Ukazuje, že život není jen o tom, že se daří a že hlavní hrdinové mají jenom pozitivní vlastnosti.
Lehce, pochopitelně a navíc s krásnými ilustracemi připraví staršího sourozence na příchod toho mladšího. Moc pěkně zpracovaná kniha.
Přesně knížka do pražské MHD. Pobavíte se a můžete ji zaklapnout kdekoli. Neurazí, ani nenadchne. Místy jsem se našla a od srdce zasmála.
Moje druhá kniha od Markéty Lukáškové a tahle mi vyrazila dech. Nadšená jsem byla zejména z propojení příběhů a dvou možností reality. Chvílemi mi to přišlo jako napínavá detektivka a nemohla jsem se odtrhnout. Kniha příjemně překvapila, do poslední chvíle jsem netušila konec, ale během čtení ve mně vzešlo mnoho otázek, na které autorka neodpověděla. Za mě zatím top kniha letošního roku!
Knihu jsem četla třikrát. Když mi bylo 12 let, 16 let a teď po maturitě ve 20. V každém tom období jsem v knize našla něco jiného. Určitě je pravdou, že některé části nebyly ok, Tereza a Nik trochu přeháněli, ale pořád si myslím, že více přináší. Ne jen to hezké, ale i to ošklivé a všechna ta ponaučení, co dospívání přináší. Nemá to být knížka u které se máte hluboce zamyslet a hlavně je to kniha pro dospívající se základy etikety. Takže ano, když už jste za tímto obdobím, kniha vám může přijít jako odpad, trapná, ale já si pamatuji, že když jsem ji četla poprvé v těch 12, byla tou nejoblíbenější a snadno pochopitelnou.
Nenáročná kniha přečtena jedním dechem během jednoho odpoledne. Příjemně pobavila a bude mít čestné místo v knihovničce, abych se k ní mohla před vlastní svatbou vrátit. Je ovšem pravdou, že posledních pár kapitol bylo pravděpodobně napsáno horkou jehlou.