Karolína18
komentáře u knih
Kulti
Mariana Zapata
Ze začátku mi docela dlouho trvalo, než jsem se za četla, ale pak stránky ubíhaly ani nevím jak. Hlavní hrdiny jsem si oblíbila, jako ostatně vždy, i když u Kultiho mi to trvalo dýl. Kniha měla spád, zajímavý námět, ale chyběl mi nějaký šílený neočekávaný zvrat a roztržka mezi hlavními hrdiny. Tři hvězdy dávám proto, že si knihu už zřejmě nikdy znovu nepřečtu a zůstane mi z ní v hlavě jen mdlý dojem.
To kvůli mně ... se máma zlobí
Martina Drijverová
U této knihy jsem si slušně zabrečela. Jako učitelka se snažím si podobných věcí všímat, ale vždycky není jednoduché prohlédnout něčí chování. Trápí mně, že jsou na světě lidé schopní dělat takové věci dětem a že ani jiné děti nevidí, že některé věci, co se ve třídě dějí, nejsou v pořádku. Přála bych si, aby zase děti měly důvěru v dospělé, kteří jim neubližují a vše zachrání a vyřeší.
Co by se stalo, kdyby...
Daisy Mrázková
Baví mě, že kniha nutí j dospělé přemýšlet na svými různými vlastními "kdyby". Hodně ve mně probouzí fantazii a představivost. Člověk často přemýšlí nad tím, co by, kdyby... Jedna tak ale spíše v negativním smyslu, tato kniha je hravá, veselá a nevzbouzí ponurost, naopak mě přiměla k úsměvu.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Soukupové styl mám moc ráda a ani tato kniha nebyla výjimkou. Každopádně se stránky četly skoro samy, příběh mě od první stránky chytil. Líbila se mi kombinace různých pohledu postav. Neustále jsem čekala, kdy teda přijde nějaký velký zlom, ten nepřišel, ale stejně se mi kniha opravdu líbila. Zdálo se mi, že bych ji mohla číst klidně donekonečna, nebo tedy do té doby, než by skončil Alicin a Richardův příběh. Na obou hlavních hrdinech jsem viděla spoustu chyb, spoustu míst, kde by se mohli zlepšit, aby jim vzájemně bylo líp. Alici jsem ale měla o něco radši, trochu víc jsem ji chápala. Závěr mi přijde hodně otevřený, chybí mi spoustu odpovědí, aspoň si je ale můžu zčásti doplnit sama.
Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
Dávám 3 hvězdy za to, jak bleskově jsem knihu přečetla. Moc se mi líbilo, že kniha zaplňuje některé mezery, které mi v příběhu vytvořil film. Na druhou stranu tam stále nějaké vidím. Vadily mi poměrně časté zkratkovité popisy dlouhodobějších událostí. Nebylo pro mě pochopitelné chování hlavní hrdinky poté, co se dostala že své závislosti. Manžel ztratil mé sympatie svými podrazy a slovními útoky. Kniha se mi líbí, protože může sloužit jako odstrašující případ pro možné závislosti, ale i jako pomoc potřebným.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Nejdřív jsem měla docela nepříjemný pocit, zvláště z pragmatického přístupu pana Dvořáka, ale to se rozplynulo a postupně jsem mu začala víc rozumět. Lékaři se nemohou zhroutit z každého vážnějšího případu a pan Dvořák dělá svou práci zřejmě opravdu dobře a srdcem. Kniha se čte velmi dobře a stránky rychle ubývají.
Jak psát, příběhy, básně, dopisy, projekty, reportáže, e-maily a další
Anne Faundez
Podle grafického zpracování bych řekla, že bude kniha více laická a její čtení nebude tak vyčerpávající. Ve své podstatě se mi moc líbila a určitě jsem na ní nenahlížela naposledy, je v ní spoustu zajímavých nápadů, jak psát a své psaní zlepšovat.
Hotýlek na Islandu
Julie Caplin
Taková klasická oddechovka, neurazí, nenadchne, ale i to je někdy potřeba. Člověk u podobných knih prostě vypne a na nic nemyslí. Ideální pro zimní dny, kdy ležíte pod peřinou a necháte se unášet atmosférou chladného Islandu.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Domnívala jsem se, že po všech těch přečtených knihách o komunismu mě nemůže žádné utlačování již zaskočit, ale stalo se. Je neskutečné, že se takové věci dějí v 21. století. Můžeme být vděční, že se vůbec najde někdo, kdo je schopný o tom vyprávět. Líbil se mi faktický popis, který nebeletrizoval ony příběhy, ale jen je vyprávěl, bez soudů, beze studu. Tato kniha jistě nebyla to poslední, co si od Špitálníkové hodlám přečíst.
Předčítač
Bernhard Schlink
Nejprve jsem viděla film a poté jsem se rozhodla přečíst i knihu. Přišlo mi, jako by spolu tato dvě zpracování nesouvisela, ale ne obsahem – spíše rétorikou. Kniha se četla téměř sama, asi i díky surovosti popisů a naturalistickým výjevům. Styl psaní mě vtáhl a oceňuji krátké kapitoly. Patnáctiletý hrdina mě udivil, domnívala jsem se, že byl starší.
Udivoval mě popis té nevyzpytatelnost lidské přitažlivosti, která způsobila, že hrdina nemohl na prožité události a okamžiky zapomenout ani tváří v tvář osudovému odhalení. A to mladické poznávání vlastní touhy a těla, první erotické zkušenosti, které nelze ještě tak úplně ovládat, mi nepřišly popsány nijak hrubá, jak jsem se s tím již setkala, ale docela uvěřitelně a pochopitelně.
V knize bylo znatelné, jaká byla Hanna zdatná manipulátorka, jak umně postrkovala Michaela tam, kam chtěla. Na několika málo stránkách byl obsažen celý vývoj jejich vztahu, od zbožňování, přes odhalování chyb a nepěkných vlastností až po rozchod, který ale nebyl ani zdaleka koncem.
Ta kniha mě prostě fascinovala, spojení oněch velmi různorodých témat a jejich zpracování. Jak se hrdina snažil (ne)odsoudit ženu, kterou miloval, jak různorodě na soud pohlížel a přitom vše popisoval prostě tak, jak to bylo.
Naše vina
Mercedes Ron
Tento díl byl rozhodně lepší než ten druhý. Bavily mě první dvě části, to jak si hlavní hrdinové neustále ubližovaly a zraňovaly se svými slovy a činy bylo něco pro mě masochistické já. Třetí čas byla přeslazená, kýčovitá a dočetla jsem ji jen proto, abych přečetla knihu kompletně. No, sympatie zůstávají víc na straně Nicka, Noah mě pěkně deptala, přišlo mi, že ve třetí části se plně projevilo uvažování nevyzrálé devatenáctileté dívky, což jsem nevnímala po celou dobu a najednou mi ta změna vadila. Dříve mi přišla vyspělejší. Jsem ráda že trilogie už skončila, mám ji komplet přečtenou a nemusím se k tomu vracet. Každopádně se hodně těším na filmové zpracování druhého dílu. Když jsem nad tím přemýšlela, myslím si, že u prvního dílu se jedná o jeden z mála filmů, které se mi líbily vlastně víc než kniha.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
(SPOILER) Vyhnání Gerty Schnirch byla moje první kniha od autorky a již ta mě přesvědčila, že se Tučková nesmazatelně zapíše do mého seznamu oblíbených spisovatelů. Ano, byla pro mě šokující. I historie se na školách mnohdy vyučuje černobíle, ale zde bylo krásně ukázáno, že to tak není, že za chyby vládnoucích papalášů nelze vinit každého obyčejného člověka, který chtěl třeba jen prostě žít. Nesouhlasím s tím, že se měla Gerta nějak vymezit, bojovat proti nacismu. Byla mladá, prožívala nejdůležitější roky svého života a nelze ji vinit z toho, že se nezajímala o politiku. Její původ jí zapříčinil tolik zla, kolik jen bylo možné. Že si za války žila vcelku klidně? A co všechny ty ztráty, které se jí dotkly, co to latentní zneužívání otce, jenž jsem se snažila ze čtení vytěsnit? Kniha je napsána dějově zapeklitě, ale zdatný čtenář si s tím poradí, příběh byl opravdu hodně vydařený. Spoustu knih nám nechává některé věci nedopovězené, zde mi to nevadilo, naopak. Kniha ve mně zanechala velmi silný dojem a doporučila bych ji všem, kteří se zajímají o historická témata v beletrizované podobě.
Náboženství pro ateisty
Alain De Botton
(SPOILER) Jednoznačně se nejedná o příručku, která by si kladla ambice kohokoli k víře přivést, ale spíše usouvztažňuje věci, které k náboženství patří, ale vstupují i do každodennosti ateistů. Tím pádem se autor dá se říci snaží ukázat, že trochu náboženství máme v životech všichni, ať chceme nebo ne. :)
Dávám čtyři hvězdy za to, že je to místy tak složitě napsané, a s tolika odkazy na jinou literaturu či umění, že by to méně odhodlaného čtenáře mohlo ochudit o myšlenky, které kniha obsahuje.
Božský bastard
Christina Lauren
I když je tu pohromadě hodně odsuzující chce a negativních komentářů, já si stále stojím za tím, že je kniha skvělá. Vracím se k ní už deset let a pořád mě baví. Postavy jsem si oblíbila a co je pro mě nejdůležitější, tu chemii jsem jim věřila. Ocenila jsem, že šly autorky hned na věc, že se nezabývaly těmi nudný mi prvními zhruba 30—100 stranami, než se něco konečně stane. Erotické scény nebyly oplzlé, takže mi jejich četnost nijak nevadila. Byla to tenkrát moje první lechtivá kniha hned po Padesáti odstínech a líbila se mi daleko víc. Ano, knih s tímto námětem je spoustu, ale za mě je tato opravdu nejzdařilejší.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Historické fikce mám moc ráda a líbí se mi, když jsou tam popsány zase jiné historické události než ty nejznámější. O tomto regionu jsem věděla pramálo, a to začínalo až po první světové válce. Autorka píše opravdu poutavě, i když jsem si knihu musela dávkovat. To už mi ale napovídala i moje předešlá zkušenost se Životicemi. I zde mě osudy všech protagonistů zasáhly a budu nad nimi ještě delší dobu přemýšlet. Do druhého dílu se plánuji pustit po přestávce. Chce to teď něco odlehčenějšího.
Tvoje vina
Mercedes Ron
Některé pasáže mi přišly hodně kýčovité, neustále opakující se fráze a nepřirozené rozhovory. Každopádně to mohl způsobit i překlad. Kniha je napsána dobře, čte se rychle a hlavně mě nenechala být, musela jsem ji celou zhltnout. Myslím, že ji ale znovu číst nebudu, na film se však dost těším. Nejsem si úplně jistá, že se pustil do třetího dílu, protože mi hlavní hrdinka přestala být sympatická. To jak převrácená každé Nickovo slovo, i když jí chtěl pomoct, mi fakt vadilo. Taky to její neustálé litování se kvůli tomu, že ji měl rád, ano, trochu nezdravě, ale takové bouřlivé city jí musím, jakožto obyčejná holka, co je zblázněná do těchto knižních badboyů, prostě závidět.
Opozdilec
Dimitri Verhulst
Kniha mi hodně připomínala český film Teorie tygra, přesto byla kniha taková hořlosladká. Námět rozhodně zajímavý, četlo se to samo, hodně mě to nutilo přemýšlet o životě a o manželství. Zde to byl zřejmě jediný krok, který hlavní hrdina podnikl proti své ženě, ale nerada bych, aby třeba můj vztah přešel do toho, že ode mě bude druhý potřebovat takto utéct.
Anna ze Zeleného domu
Lucy Maud Montgomery
Jako malá jsem milovala seriál a knižní podoba má také své kouzlo, nevím, kolik může nabídnout dnešním dětem, ale mně se líbila moc.
3 muži ve člunu (o psu nemluvě)
Jerome Klapka Jerome
Touto knihou jsem se bohužel netrefila do vkusu. Spíš mi bylo neustále trapně za hlavní postavy, byly mi protivné a dočíst knihu mě stálo značné úsilí.
Gottwaldovy oprátky - Poslední adresa Cejl
Luděk Navara
My z dnešní perspektivy si můžeme říkat, že popraveni nebyli dostatečně obezřetní, možná brali své odbojové činnosti na lehkou váhu, ale kdo mohl čekat tak urputný postup příznivců minulého režimu. Pronásledování a odpor vůči jakémukoli jinému názoru, než byl ten povoleny bych asi i pochopila, i oni jednali ve jménu svého přesvědčení, ale všechny ty nástrahy, intriky a lži pochopit nedokážu. Přála bych si v podobné situaci jako popisování hrdinové bojovat a nevzdat se, možná ani neuvědomovali, co vše se jim může stát. Kniha byla poutavá, a i když se příběhy v mnohem podobaly, každý měl své odlišnosti, každý z popravených byl něčím výrazný. Pamatujme si takové příběhy a nikdy nezapomínejme.