Karolína18
komentáře u knih
Náboženství pro ateisty
Alain De Botton
(SPOILER) Jednoznačně se nejedná o příručku, která by si kladla ambice kohokoli k víře přivést, ale spíše usouvztažňuje věci, které k náboženství patří, ale vstupují i do každodennosti ateistů. Tím pádem se autor dá se říci snaží ukázat, že trochu náboženství máme v životech všichni, ať chceme nebo ne. :)
Dávám čtyři hvězdy za to, že je to místy tak složitě napsané, a s tolika odkazy na jinou literaturu či umění, že by to méně odhodlaného čtenáře mohlo ochudit o myšlenky, které kniha obsahuje.
Božský bastard
Christina Lauren
I když je tu pohromadě hodně odsuzující chce a negativních komentářů, já si stále stojím za tím, že je kniha skvělá. Vracím se k ní už deset let a pořád mě baví. Postavy jsem si oblíbila a co je pro mě nejdůležitější, tu chemii jsem jim věřila. Ocenila jsem, že šly autorky hned na věc, že se nezabývaly těmi nudný mi prvními zhruba 30—100 stranami, než se něco konečně stane. Erotické scény nebyly oplzlé, takže mi jejich četnost nijak nevadila. Byla to tenkrát moje první lechtivá kniha hned po Padesáti odstínech a líbila se mi daleko víc. Ano, knih s tímto námětem je spoustu, ale za mě je tato opravdu nejzdařilejší.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Historické fikce mám moc ráda a líbí se mi, když jsou tam popsány zase jiné historické události než ty nejznámější. O tomto regionu jsem věděla pramálo, a to začínalo až po první světové válce. Autorka píše opravdu poutavě, i když jsem si knihu musela dávkovat. To už mi ale napovídala i moje předešlá zkušenost se Životicemi. I zde mě osudy všech protagonistů zasáhly a budu nad nimi ještě delší dobu přemýšlet. Do druhého dílu se plánuji pustit po přestávce. Chce to teď něco odlehčenějšího.
Tvoje vina
Mercedes Ron
Některé pasáže mi přišly hodně kýčovité, neustále opakující se fráze a nepřirozené rozhovory. Každopádně to mohl způsobit i překlad. Kniha je napsána dobře, čte se rychle a hlavně mě nenechala být, musela jsem ji celou zhltnout. Myslím, že ji ale znovu číst nebudu, na film se však dost těším. Nejsem si úplně jistá, že se pustil do třetího dílu, protože mi hlavní hrdinka přestala být sympatická. To jak převrácená každé Nickovo slovo, i když jí chtěl pomoct, mi fakt vadilo. Taky to její neustálé litování se kvůli tomu, že ji měl rád, ano, trochu nezdravě, ale takové bouřlivé city jí musím, jakožto obyčejná holka, co je zblázněná do těchto knižních badboyů, prostě závidět.
Opozdilec
Dimitri Verhulst
Kniha mi hodně připomínala český film Teorie tygra, přesto byla kniha taková hořlosladká. Námět rozhodně zajímavý, četlo se to samo, hodně mě to nutilo přemýšlet o životě a o manželství. Zde to byl zřejmě jediný krok, který hlavní hrdina podnikl proti své ženě, ale nerada bych, aby třeba můj vztah přešel do toho, že ode mě bude druhý potřebovat takto utéct.
Anna ze Zeleného domu
Lucy Maud Montgomery
Jako malá jsem milovala seriál a knižní podoba má také své kouzlo, nevím, kolik může nabídnout dnešním dětem, ale mně se líbila moc.
3 muži ve člunu (o psu nemluvě)
Jerome Klapka Jerome
Touto knihou jsem se bohužel netrefila do vkusu. Spíš mi bylo neustále trapně za hlavní postavy, byly mi protivné a dočíst knihu mě stálo značné úsilí.
Gottwaldovy oprátky - Poslední adresa Cejl
Luděk Navara
My z dnešní perspektivy si můžeme říkat, že popraveni nebyli dostatečně obezřetní, možná brali své odbojové činnosti na lehkou váhu, ale kdo mohl čekat tak urputný postup příznivců minulého režimu. Pronásledování a odpor vůči jakémukoli jinému názoru, než byl ten povoleny bych asi i pochopila, i oni jednali ve jménu svého přesvědčení, ale všechny ty nástrahy, intriky a lži pochopit nedokážu. Přála bych si v podobné situaci jako popisování hrdinové bojovat a nevzdat se, možná ani neuvědomovali, co vše se jim může stát. Kniha byla poutavá, a i když se příběhy v mnohem podobaly, každý měl své odlišnosti, každý z popravených byl něčím výrazný. Pamatujme si takové příběhy a nikdy nezapomínejme.
Moje vina
Mercedes Ron
Pro mě je toto ideální letní čtení. Knihu jsem přečetla až po shlédnutí filmu, ale jsem za to ráda. Film na mě přinesl tu správnou španělskou atmosféru. Už teď vím, že se pustil do pokračování. Líbilo se mi, ze mi byli hned od začátku sympatičtí hlavní hrdinové, u když v jejich myšlenkách bylo místy až moc patosu, kniha mě vtáhla, užila jsem si ji a nemohla přestat číst, a to je přesně to, co u knih hledám. Možná nejsem úplně cílová skupina, ale všechna ta pohnutý minulost, závodění, adrenalin a vzájemná přitažlivost protagonistů byly uvěřitelné a smíchali opravdu dobrý koktejl četby k bazénu.
Pankrác Budecius, kantor
Antonín Sova
Myslím si, že kdyby bylo dílo delší, mělo by větší potenciál, je tam spoustu nedořečeno, nerozvinuto. Ale četlo se to skoro samo. Mám ráda starší díla, jsou laděná úplně jinak než současná literatura a baví mě jejich slovník. Konec nebyl podle mého gusta, ale tak nějak k dílu patřil. Trochu mi tam neseděli sexuální narážky, ale dají se odpustit.
Smrt na Nilu
Agatha Christie
Mně to moc neohromilo, taková oddechová kniha, ale nic, co by mi utkvělo v paměti.
Den opričníka
Vladimir Georgijevič Sorokin
Souhlasím s předchozími komentáři, že jazyk je hrozný. Neumím si představit, že bych knihu opravdu četla, i audio poslech byl náročný. Ale když jsem si na to zvykla, fascinoval mě ten fanatický zápal. Za chvíli jsem se v dystopické společnosti vyznala. I na ten inverzní slovosled se dalo zvyknout. Co se mi opravdu příčilo bylo násilí, a to jak zjevně si jej protagonista užíval. To potěšení a až gurmánství pokud šlo o znásilňováni mi přišlo fakt odporné. Popis jeho přirození zrovna tak. Ve spojení s vírou a modlením je to pak tak absurdní...
Nevím, jestli je směšné nebo smutné, že si někdy někdo přestavoval budoucnost v Rusku zrovna takto. Kyje, kynžály a archaické větné členění... Právě tyto prvky měli zdůraznit opoždněnost nejen praktik opričniků, ale i zaostalost vůči jiným pokrokovějším, demokratickým zemím. Žhářství je neprominutelný čin, ale znásilňování je ve jménu Velkého Ruska, takže vlastně pohoda.
Začátek gradoval více, jinak se kniha táhla jen v duchu popisu. Po nějaké době mi začala vadit ta jejich neustálá provolávání, divné slogany a rituály. Už si to asi nikdy nepřečtu.
Oskar a růžová paní
Éric-Emmanuel Schmitt
Kniha je úžasná, a to nejen pro věřícího člověka. Chvíli jsem opravdu viděla svět dětskýma očima. Příběh je opravdu dojemný a donutí čtenáře, ať chce, nebo ne, aby jej prožíval stránku za stránkou. Babi Růženka byla pro Oskara přesně to, co potřeboval: rozptýlení, radost, naděje... Příměr s věkem byl velmi zajímavý a dotvářel jednak ony dopisy pro Boha, ale rovněž zhoršující se Oskarův stav, snad jej díky tomu hlavní hrdina i lépe snášel.
Vlastní jména osobní v češtině
Jana Pleskalová
Skripta se opravdu dobře čtou a jsou přehledně zpracována.
Komplexní jazykové rozbory
Marie Čechová
Vhodné jako průvodce pro práci s komplexní analýzou textu.
Křídový panáček 1/7
Vojtěch Matocha
Přidám jeden komentář za všechny díly. Pokračování se mi moc líbilo. Vše bylo nápadité. Komiksy dokázaly navázat na atmosféru samotných knih, veškeré tajemno a napětí jsem zřetelně cítila i tady. Textu bylo opravdu málo, po grafické stránce se mi komiks moc líbil.
Drahý Aarone
Mariana Zapata
No, dočetla jsem to a většinou takovým knihám dám alespoň tři hvězdy, ale toto bylo opravdu chabé. Totálně nesympatická hlavní hrdinka, neuvěřitelné ohrané dialogy a hlášky, samá klišé, vše předvídatelné. První polovina mě málem unudila k smrti, opravdu mě šíleně nebavilo to číst, ale říkala jsem si, že až se změní forma vyprávění, tak se to snad zlepší. Tak se opravdu stalo, ale už to nemohlo zvrátit moje mínění o celé knize. Ani nápad nebyl originální. Kniha končí v momentě, kdy to mohlo začít být zajímavé. Hrdinové mi bohužel nebyli sympatičtí, ale Aarona jsem si oblíbila o poznání víc, než Ruby. To, jak se pasovala do role utlačované chudinky, mi prostě vadilo.
Meteorit z Mušlovky
Veronika Valentová
No, k Prašině bych to tedy nepřirovnávala. Tento příběh nebyl vůbec tak dotažený, ani napínavý, ani promyšlený a propracovaný jako Prašina. Nebyl zde žádný aha moment, žádné překvapení. Na druhou stranu pro šestý ročník celkem pohodová nenáročná četba, v níž lze vše pochopit, aniž by žáci museli složitě přemýšlet, co tím chtěla autorka vlastně říct, či hledat skrytou hlavní myšlenku. Zároveň sledujeme poměrně rozdílné charaktery, v nichž se může nejeden čtenář najít. Moc se mi líbily ilustrace. Ten konec je docela zklamání, ale zároveň velmi racionální a elegantní zakončení, které nepředpokládá pokračování příběhu.
Ztracený v povětří
Stanislav Beran
To bylo tak strašně pěkné. Moc se mi líbil příběh i vybrané historické události. Trochu mě zklamalo, že necestovali více. Kniha je určitě super záležitost, hlavně pro zvědavé kluky.
Písničky bez muziky
Emanuel Frynta
Toto čtení musí bavit snad všechny generace. Frynta ukazuje, jak je čeština pestrá a nádherná, jak zajímavé hříčky může tvořit a přitom vypadat přirozeně. Básně jsou úsměvné, nenucené a přitom velmi pestré.