Karolína18 komentáře u knih
Mně se to líbilo moc a dozvěděla jsem se dokonce nové informace. Pro puberťáky je to super forma, jak se podívat na etiketu jiným pohledem na jako na prudu. Určitě bych to doporučila.
Tohle byla snad ta nejkrásnější kniha, kterou jsem za poslední dobu přečetla a ano, je pro děti a ano, těch slov tam zase tolik není, ale přesto má mnoho co nabídnout. Ilustrace jsou skvělé, hraje všemi barvami a velmi vhodně jimi upírá pozornost na pocity lidí/mamutice při prožívání osamění, deprese. Matylda na to kápla a dostala se z toho, ne sama, za pomoci přátel. Mnoho lidí by si z ní mohlo vzít příklad. Však ona z toho pro každého vede cesta... Nebude tak rychlá, ale bude.
Suprová cesta, jak dostat do podvědomí žáků a mladších lidí tuto knihu. Nejen že zase tolik neodbočuje v dějinách, ale ještě je sem dodán humor. Opravdu jsem se při čtení bavila.
Podle je tato kniha opravdu vhodná pro první stupeň. Moc se mi líbilo grafické zpracování. Trochu bojují s množství informací, u kterých bych si nebyla jistá, i s ohledem na jejich náročnost, pro jak staré děti by byly vhodné. Každopádně kniha může být přínosná i pro dospělého čtenáře, vzhledem k obsáhlým textům.
U podobných příběhů se mi chce vždycky brečet nad tím, jak se děti stávají oběťmi světa dospělých a jejich jednání na ně doléhá tak, jak by nikdy nemělo. Pokud se děti adaptují na novou situaci, dospělí se rozhodnou, že ji zase změní a posunou tím negativním směrem. Přínosné bylo zapojení autisty Románka, paní učitelka s ním uměla moc dobře pracoval, ale TETA a její přístup ke komukoli? Absolutně nezdravý a nežádoucí, od první stránky jsem si přála, aby se taková osoba pedagogickému prostředí raději vyhnula.
Skvělý zdroj pro žáky, jak se dozvědět více o historii. Své hodnocení odvíjím o toho, že jsem se do příběhu nemohla začít, spoustu věcí mi tam přišlo spíše nevhodné pro děti, než nutné pro dokreslení atmosféry a dobových reálií.
Tato kniha je velký čtenářský zážitek. Přečetla jsem toho už opravdu hodně, a proto velmi uvítám, když mě kniha umí něčím překvapit a to Sibiřské haiku opravdu umí. Formálně je kniha pecka, určitě bude žáky bavit. A tematicky? Docela smršť. Nenudíte se ani na jedné straně, autorka/ky přichází neustále s novými náměty. Řeší se nové podněty, co by asi mohla zažívat parta dětí ve vyhnanství na Sibiři. Ke konci to začíná, pokud to vůbec jde takto říct, nabírat tragičtější a tragičtější notu. Celá ta linka s haiku dodává knize cizokrajný ráz a tajemno. Rozhodně budu knihu doporučovat.
No, bavila mě asi jedna desetina, zbytek docela trapnohumor. Neříkám, že mě nebaví, ale asi ne v této formě.
Na své stáří je drama až nezvykle aktuální. Až mě překvapilo, jak moc úchylné a chlapácké to místy bylo. Samozřejmě to neukazuje manželství v úplně dobrém světle, ale humoru je zde dostatek. Každopádně by bylo nejlepší hru vidět, ale i čtení představuje obrovský zážitek.
Vůůůůbec mě to nebavilo. Bylo to vše hodně jednoduché, až přeslazené. Nejsem cílová skupina, ale to ani u Lanczovek a přesto si je dokážu užít, toto bylo utrpení.
Příběh sám o sobě se mi líbil moc, knižní pozadí už o něco méně. Já to vlastně celé vůbec nepochopila. Kdybych si tu nečetla komentáře, abych přišla na to, co že to pořád nosí za korzety, tak bych ani netušila, v jaké době Mikyho rodina žije. Proto pro mě neustálé zmínky o hrách byly trochu nepodstatné a domnívala jsem se, že jen patří k myšlenkám desetiletého kluka. Miky byl v některých ohledech docela sobecká zrůda, co vše byl schopen udělat pro svou pravdu, jak lhal, ubližoval, vše sváděl na někoho jiného, jak uměl lidi manipulovat. Hlavně tedy s tím posledním plánem.
Ale bylo mi ho i líto, jak moc pro něj byl rozchod rodičů bolavý. Trochu se domnívám, že by se choval dost podobně, i kdyby se rodiče nerozešli, ale jeho pocity s ohledem na otcovu zradu a nechuť přijmout macechu jsem plně chápala. Konec bere dech a žádá pokračování ještě alespoň o pár stránek, ale tak to prostě mělo skončit, aby si čtenář mohl klást ony vyvstávající otázky.
Opět povedená publikace, čtenáře nezahltí, ale poučí. Moc se mi líbil výběr, asi nejsem takový znalec, abych jej kritizovala. Ale opět není to četba jen na jedno přečtení, ale spíš do rodinného knihovny.
Tato kniha mě z celé série bavila nejvíc, především díky historickým tématům. Grafika se mi moc líbí, krátké kapitoly též. Trochu jsem uspokojila i svoji ješitnost, protože jsem se tu i více chytala.
Kniha je skvělá, akorát mě prostě zaráží jedna věc. Informací je v ní obsaženo tolik, že to dítě nemůže najednou vše vstřebat, ale přesto je kniha primárně určena dětem. Klidně by mohla sloužit u jako příručka pro dospělé, protože já ani zdaleka vše nevím. Mám velké mezery. Grafika je opravdu povedená, velmi oceňuji nedlouhé kapitoly.
Velmi příhodná cesta, jak mladší děti obeznámit s tak těžkým a složitým tématem jako je holocaust. Někdy mi trochu vadilo prolínání přímé řeči a vyprávění. Pletlo se mi to dohromady, zvlášť když se obojí soustředilo na jinou věc.
Hodně silný příběh, nenechal mě chladnou. Přála bych si, aby se takové věci vůbec nestávaly, a když už ano, aby měly všechny děti tolik síly jako Nikola.
S knihou se dobře pracuje na základní škole. Nikola působí velmi vyspěle, což je taky jeden z možných aspektů, které lze rozebírat. Nikola je sympatická hlavní hrdinka, které musíte držet pěsti a chápat její pohnutky a chování.
Brutální kniha, musela jsem si ji rozložit do víc dnů, protože najednou prostě přečíst nešla. Osudy žen a dětí z Pankrácké věznice rozhodně nesmí být zapomenuty a i s mírou fikce, která je v knize obsažena, se jedná o kvalitní historický zdroj. Rozhodně budu knihu doporučovat, kde to jen půjde.
Občas si ráda nějakou starší hru přečtu a baví mě to, Moliere prostě neomrzí. Mnoho žáků čte Lakomce, a to jen proto, že je to k maturitě. Ale Škola pro ženy mě moc bavila. Docela mě fascinovalo, že byly některé repliky i pro dnešního člověka poměrně vtipné, i když překlad také nebude nejmladší.
Potřebovala jsem se odreagovat, a proto jsem sáhla po své oblíbené dětské četbě. Díl mě bavil a odpočinula jsem si.
Ještě nikdy jsem u knihy nebrečela tolik jako teď. Děj se mi líbil a hrozně jsem si přála, aby vše dobře dopadlo. Postavy byly sympatické, nenucené, nekýčovité a přesně to se mi líbí i na příbězích autorky, že se nejedná o tisíckrát omílaná témata.