Karolína18 komentáře u knih
Nádherná kniha. Po dlouhé době mě příběh Dohnal k slzám. Vyprávění malé Leni je opravdu dobře napsáno, chytne malého i velkého čtenáře, každý si v něm najde to svoje. Četlo se velmi rychle, nebyly zde žádné dlouhé pasáže. Jako materiál pro učení se o zvěrstvech, která se v historii odehrávala, poslouží kniha perfektně. Fascinovalo mě zvrácené uvažování Raula, matky, strýce Otty a dalších lidí, kteří se nechtěli smířit s porážkou a vinou, kterou německý národ nesl.
Budu se opakovat, ale líbí se mi, jak si autorka drží svůj standard. Je to jako trávit čas u seriálu. Příběh graduje, není to nuda a čtenář musí hlavním hrdinům neustále držet pěsti.
Skrze komiks vnímám příběh jako v rychlíku, neumím se do toho vžít, ale oceňuji úroveň a hlavně vím od dětí v pubertě, že je toto čtení opravdu baví. Příběh zaujme především holky. Líbí se mi i deníkové zápisy, každý čtenář se může z hlediska literární formy mnohé naučit.
Kniha je opravdu dobře propracovaná, navazuje tam, kde skončil první díl. Autorka si drží úroveň, přidává něco navíc, aby nalákala čtenáře. Z hlediska strategie i tématu je vše v pořádku, jenom si na tento typ knihy připadám stará. Ale u teenagerů bude bodovat. Velké plus je, že zpracovává otázky kolem sexuality které si dnes zřejmě dost mladých pokládá.
Ten konec je totálně brutální. Skoro jsem nedýchala, dočetla jsem právě teď. Nebudu si nalhávat, že se podobně věci nedějí, ale přála bych si, aby se jejich oběti dokázaly vzepřít svému strachu. Na světě asi není spravedlnost, ale stále věřím v právní systém. A taky věřím v rodičovskou lásku, která mohla tomuto všemu zabránit. Nejvíc ze všech mi ale stejně bylo líto Jakuba, chudák kluk, vůbec za nic nemohl. Ale ten konec! Neskutečný. Podle mě je kniha dobře napsána, jen ta metafora s lesem mi přišla popravdě trochu zvláštní, a kdybych omylem nenarazila na diskuzi týkající se této knihy, možná bych ji ani nikdy nepochopila.
(SPOILER) Nádherně napsáno. Nápad s vránami byl skvělý, úryvky oddělující kapitoly také. Vykreslení postav se zde opravdu povedlo, matka sobecká a krutá, otec nechutný prase a tyran (který měl stejně uvalit nejdřív manželce, nic jiného si nezasloužila), že sestry rostla stejná příšera, jako byla matka. Autorka skvěle popsala, jak funguje dětská psychika a dětské chápání, jak děti prostě někdy nevidí, že nedělají nic špatně, ale špatné je jen vše kolem jich. Výchovné poradkyni bych rovněž poradila, aby změnila povolání. Představuji si, že nejtěžší situaci by následně zažíval Frodo se svou maminkou, kolikrát by je asi napadlo, že měli udělat víc. I když alespoň zpříjemnili Barunce nelehký život, dokud ji to trápilo. Teď už ji snad netrápí nic. Nemůžu se přinutit si myslet, že je to nešťastný konec, minimálně otec nestihl dokončit, co se pokoušel s dospívající dcerou začít. Přibyly by jen další šrámy, z takto nefunkční rodiny byly nebylo možné vytvořit lepší lidi.
Dvořáková se mi čte opravdu dobře. Fascinovala mě povaha hlavního hrdiny, že nebyl jen dobrý nebo zlý, ale balancovat někde na pomezí, jak lidský tak po profesní stránce. Trochu mi jen vadil asi konec, že to skončilo tak nějak nijak.
Jak mně tahle kniha připomínala naší vesnici, to bylo až k neuvěření. Hlavně některé ty zapšklé staré báby, především ta v poslední kapitole, byla jak naše babička. Co si budeme ten jazyk jsem snášela docela těžko, sama nemluvím bez nářečí, ale tohle bylo poněkud silné kafe. Z některých zastaralých názorů mi vstávaly vlasy na hlavě, ale vím, že to tak přetrvává. Nakonec se jednalo o obraz takové klasické vesnice, kde se ještě udržuje hospodářství. Žárlivost, nevěra, závist, to je všude, akorát už možná ne kvůli půdě, ale jeden druhému vidí do talíře a myslí si, že má právo mít na cizí životy nějaký názor. Tematika peněz a hrabivosti mi byla také blízká, myslím, že málokdo to v rodině nezažil, někdo chce prostě vždycky víc. Kniha je skvělé napsána, opravdu byla čtivá a hrozně moc pravdivá. Poslechnuto později i jako audiokniha, která je taky moc povedená, bavila i přítele, který vůbec nečte.
Bomba! Opravdu perfektní provedení. Kniha se dá rychle přečíst, předat informace i méně zdatným čtenářům. Krásné ilustrace, krásné napsáno. Velmi oceňuji už jen záměr, toto téma zprostředkovat dětem.
(SPOILER) Možná jsem si podobně laděné knihy odvykla číst, ale četba mi trvala hrozně dlouho. Tento fakt mi ale neubíral na zážitku z příběhu. Nejvíce bych na knize ocenila, že vše říkala na rovinu, nic si čtenář nemusel domýšlet, ani hledat ve složitých metaforách. Osud Homera Wellse a vlastně všech protagonistů se vás prostě musí nějak dotknout, nikdo z nich to neměl v životě jednoduché a za těch více než 600 stran vám přirostou k srdci. Zajímavé je, že když jsem si hledala, jak Irving vypadá, tak jsem si hned říkala, že přesně tak si představuji doktora Larche.
Homer byla zvláštní postavička, ani Melony nebyla prototypem sympatické hlavní hrdinky, ale přece jen se oba trefili do mojí představy, jak by se asi mohli chovat lidé, odchovaní v sirotčinci. A asi nejen moji představy. Zkrátka nejvíce oceňuji, že příběh nebyl jen vyfabulovaná optimistická pohádka, jak si sirotci šťastné žijí poté, co se jim třeba podaří opustit brány sirotčince.
Candy mi byla protivná, s tím neustálým čekáním, stejně tak si myslím, že neměli hrát žádnou habaďůru, ale oni byli prostě fakt příjemní hlavní hrdinové. Candy si mě získala, když se zastala Rose. Z některých skutečností, právě třeba dění kolem pana Rose, je mi nevolno, tohle prostě neumím pochopit a hrozně mu přeju jeho konec.
Způsob, jakým je popsáno vše kolem potratů, i různé pohledy, jak o tom lze přemýšlet, postihuje snad vše, co se o této problematice dá namítat. Je to všechno prostě Boží dílo.
Knihu jen tak z hlavy nedostanu a myslím, že se právem může řadit k oceňované klasice.
Příběh je podaný dříve a zaujme určitě i méně zdatné čtenáře. Téma otevírá mnohá tabu, ale zároveň nezachází do přílišných detailů.nozstvi vulgarismů bych zredukovala, ale nejedná se o nic, co by dnešní děti už stejně neznaly. Docela bych si přečetla i další díl.
V některých částech bylo dle mého moc textu, který může nepříliš zdatně čtenáře odradit. Každopádně se jedná o další super příručku do hodin dějepisu mladších žáků.
Vyprávění se poměrně rychle dostává tam, kde nás chce autor mít. Volba knižních průvodců, je dle mého soudu zdařilá a může přitahovat dětskou pozornost, takže se čtenáři nenásilně učí a přitom baví. Velmi oceňuji úkoly, mám podobný typ knih ráda. Grafické zpracování se povedlo.
Tato kniha se mi moc líbila, doprovodné příběhy, které doprovázely výklady o řemeslech, zde byly na správném místě. Nejednalo se o rádoby moderní a vtipné propojení, ale vše bylo představeno čtivou formou i pro opravdu malé čtenáře.
Většinou si říkám, ze bych separovala důležité věci a vymazala současné prostředí. Nápad s cestování časem je fajn, ale působí to na mě, nevím proč, otravně. Doplňkové úkoly jsou super a komiksy také. Tento díl má hodně co do sebe díky vysvětlení různých historických pojmů a předmětů.
Komiksové zpracování se mi líbilo a zahrát si takovou únikovku by mohlo být super, ale mně osobně se pasáže o Filipě moc nelíbily. Spíš mě rozptylovaly a nudily.
Líbilo se mi, že i když šlo o pokračování, nebyla to jen nějaká pozměněna kopie. Grafika byla jiná, příběhy taktéž, nic se neopakovalo, ale komu se líbil první díl, mohl pokračovat ve čtení dál. Musím říct, že druhý díl mě bavil ještě více než první.
Já chápu, co na tom děti baví, mně to taky bavilo. Nejdřív jsem teda to grafické peklo málem nedala, ale i v tom je systém a koneckonců se to dá i ignorovat. Kapitoly se daly velmi rychle přečíst, mělo to nějaké ponaučení, člověk nad tím nemusí moc přemýšlet a u dětí má kniha velký potenciál. Rozhodně velmi cením kvalitu překladu.
Hlavní hrdinka mi nebyla úplně sympatická, zvláště proto, že se někdy chovala fakt jako magor, především v souvislosti s Čarodějem. Blízká mi byla rozprávění o knihách, která mi připomínaly mnou milované rozbory knih, ale ne podle formy, ale dle individuálních postřehů, která jsme absolvovali na vysoké škole. Najednou jsem si zase vzpomněla, proč jsem šla studovat literaturu. Co více říct? V každém systému jsou hyeny, které jsou hanlivé na to, když někdo chce měnit jejich zajeté pořádky. Ve školství je častý přístup učitelů takový, že popírají nutnost celoživotního vzdělávání a posouvání se kupředu. Je přece jednodušší 40 let učit stejně, než se přizpůsobovat.
V určitém momentu mám u autorek pocit, že když přečtu jednu knihu, jako bych přečetla všechny. Je to hodně vděčné téma, na nějž u nás není tolik možnost, kam sáhnout (i když vesměs si myslím, že je to chyba hlavně nízké překladovosti). Kniha se ke mně nijak blíž nedostala.