Karolina90 komentáře u knih
Přečteno jedním dechem. Originální, nadčasové. Do poslední chvíle nevíte, kdo to mohl být, protože postupně podezříváte všechny. Kdo ještě nečetl, tak do toho:)
Pohodová humorná kniha, která se čte sama. Kdo ale chce, najde v ní i spoustu "pouček" do života a je jedno, kolik vám je a jestli čtete Saturnina v minulém nebo tomto století:)
Tento román jsem dlouho odkládala, protože jsem se obávala, že bude na můj vkus moc zdlouhavý. Ale i přes dlouhé monology a detailní vyprávění jsem byla překvapená, jak dobře se mi kniha četla. Při psaní komentáře mě stále dokola napadá slovo melodramatický... všechny emoce, které vás napadnou, v knize najdete, a to pořádně vyhrocené! Jeden charakter byl horší než druhý, ale přesto jsem měla potřebu knihu dočíst a ani nepřeskakovat. Atmosféra skvělá a už chápu, proč byl a je kolem knihy takový poprask. A teď se jdu podívat na film(y).
Moc jsem se na tuhle knížku těšila. Námět byl slibný a začátek taky, ale potom se to začalo táhnout a dost opakovat. Konec to trochu spravil a shrnutí myšlenky celé knihy na jedné stránce mi potvrdilo, že jsem poselství knihy pochopila správně. Ale bohužel se žádné wow nekonalo.
Autor udělal z Bena úplného superhrdinu, všechno věděl, všechno zvládl… vzhledem k tématu se dalo čekat, že tam bude hodně popisů přírody apod., ale vadilo mi, že se tam někdy opakovaly skoro stejné věty. Také tam na mě bylo až moc romantických klišé, ale stejně jsem to dočetla. Bylo to čtivé.
Musím si dávat pozor na to, která vydání si kupuji/půjčuji. Nový překlad z r.2008 prostě není to ono. Chybí mi archaismy a krásná stará čeština. Děj je sice stále stejný, v novém překladu není rozdíl ve významu, ale v té době by zkrátka nikdo neříkal výrazy jako "fakt" apod.
(SPOILER) Paní Mornštajnová prostě umí krásně psát. Všechny její knihy mají takovou typickou melancholickou atmosféru. Nic nepřikrášluje a popisuje věci tak, jak se děly. Slepá mapa je další knihou o životě, který by mohl být kohokoliv z nás, a se kterým se každý z nás musí poprat. O hvězdu méně dávám kvůli druhé části knihy, která bylo trochu zdlouhavá. Možná to bylo tím, že byla hlavně o Anežce, která mi nebyla moc sympatická.
Opět budu jedna z mála, kdo nechápe, jak může mít kniha tak dobré hodnocení. Spousta věcí nedávala smysl a postavy byly málo propracované (hlavně Madison byla každou chvíli, jako někdo jiný, navíc na detektivku, která si navíc zažila vězení, byla chvílemi dost naivní). Přišlo mi to, jakoby si autor vymyslel šokující zápletku plnou kliše, a pak na to nabalil omáčku okolo a vyplnil zbytečnými konverzacemi.
Poslední dobou nemám šťastnou ruku při výběru knih, takže opravdu doufám, že tohle bylo na dlouho poslední zklamání. A budu ještě hodná, dám 3 hvězdy.
Jonasson patří mezi mé oblíbence, opět přečtené jedním dechem. Za mě sice Sladká pomsta není až tak dobrá jako Stařík nebo Analfabetka, ale bavila jsem se a nebyla jsem zklamaná. Jednotlivé postavy a jejich mix je prostě bomba, jako vždy:)
Většinou se nenechávám strhnout dobrým PR a chvilkovou mánií, kterou vyvolává. Takže jsem se k Nesbovi dostala za docela dlouhou dobu a na něčí doporučení jsem nejdřív četla Sněhuláka. Nebavil mě. Ani film mě nebavil. Teď jsem si po několika letech řekla, že to zkusím tak, jak bych měla - od začátku.
Netopýr mě nejdříve zaujal, potom jsem si chvíli myslela, že čtu spíš australský cestopis říznutý australskými bájemi a pověstmi a nakonec příběh alkoholika. Ty části, které mě v detektivce baví a zajímají (např. samotné vyšetřování, stopy apod.) byly na můj vkus odbyté a naopak některé pasáže (opilý Harry) až moc zdlouhavé. A Harry podle mě nemá zajímavý nebo originální charakter.
Moc nechápu povyk kolem této série. Možná by to přišlo s dalšími díly, ale nejsem si jistá, jestli jim dám šanci...
Mám z téhle knihy rozporuplné pocity. Backman je jeden z mých oblíbených spisovatelů. Miluju jeho styl, všechny knížky jsou radost číst. Nasměju se, pobrečím si, jsou tam ponaučení nebo pohledy na svět k zamyšlení. Prostě tam máte všechno.
Medvědín jsem měla ráda, i když se tahle série od jeho ostatních knih liší. Těšila jsem se na poslední knihu v sérii, jak na Vánoce, ale taky jsem jí skoro od Vánoc četla... Bylo to opravdu pomalé čtení, měla jsem to spíš jako seriál, protože najednou bych tolik stran zkrátka nedala. Neustálé opakování a napovídání toho, co se stane mi už v druhé polovině začalo lézt slušně na nervy, stejně tak neustále se opakující melodramatické popisy.
Kdyby byla kniha o polovinu kratší, dám 5 hvězd. Takhle asi jen 3 a je mi to líto.
A ještě doplňuji, že jsem se na to tak těšila, až jsem jí začala číst v angličtině. Nakonec jsem jí ale četla tak dlouho, že jí mezitím vydali i v ČJ.
Vůbec nechápu, jak je možné, že má kniha tak vysoká hodnocení. Je to jako scénář pro další seriál od Netflixu o ničem, hlavně, aby to bylo politicky korektní. Všichni jsou tak uvědomělí a našlapují kolem sebe po špičkách, až nuceně perfektní dialogy - to je na tom to největší fantasy. Přitom to vypadalo docela nadějně, ale vlastně to nemá žádný pořádný děj a od poloviny jsem se začala opravdu nudit a neustále obracela oči vsloup.
Tahle série by byla skvělá, kdyby tam nebyly ty nadbytečné popisné odstavce. Neustále řeší to samé dokolad - vztah Robin X Corm, Corm X Charlotte... a skoro žádný posun. Ale i tak nemůžu přestat číst:)
Některé části možná trochu více rozvleklé, ale i tak se kniha, stejně jako první díl, nedala odložit. Čtenáře příběh i styl psaní nutí číst bez přestávky.
Kniha je sice čtivá a začala slibně, ale zbytek knihy se autor neustále opakoval a vlastně mi neřekl nic nového.
Nerada hodnotím knihy od Darcy, protože jsou tak specifické svým žánrem. Já mám duchařiny ráda a tyto knihy beru jako oddechové čtení, když potřebuji změnu. Kdo nemá rád nadpřirozeno, kdo se nerad bojí, a kdo řeší každý detail, který nemusí dávat smysl, tak ať Darcy nečte. Nikdo jí ale nemůže upřít, že všechny její knihy jsou čtivé a poutavě psané. Folcrofty jsem začala dnes dopoledne a i s přestávkami jsem je už odpoledne měla dočtené.
(SPOILER) Četlo se to dobře, ale bohužel mi to nepřišlo nijak originální. Mix Mlčení jehňátek, Sedm... místy dost přehnané a samé klišé. Ale ta spermabanka mě dostala:)