katakomb
komentáře u knih

Na knihu jsem narazil jen díky mé oblíbené herečce a stejnojmennému filmu, kterému byla kniha předlohou. Neuvěřitelně mnohovrstevná práce, jejíž autorka má můj bezbřehý obdiv. Knihu bych si rozhodně chtěl přečíst více než jednou, ačkoliv sám už dopředu vím, že na to asi znovu už nebudu mít kuráž, byť by si to kniha víc než zasloužila. Zároveň zpětně přehodnocuji film a dodatečně musím uznat minimálně odvahu filmových tvůrců převést takovou literární práci na plátno.


Ano, prosím! A více takových knih! Je to nabité informacemi a hlavně v kontextu, že v každé kapitole jsem pociťoval zmiňovaný aha-efekt. Klobouk dolů před autorovou schopností převést myšlenku do souvislého textu - a navíc v tak srozumitelné a čtivé formě. Ke škodě mojí, ne knihy, jsem to přečetl (hladově zhltl) za večer, takže předpokládám, že se mi dost informací z hlavy rychle vypaří.


Autorka se rozhodně snažila o co nejkomplexnější a nejširší záběr. Detaily, jednotlivosti a konkrétní příklady střídají širší souvislosti a čtenáři je tak snaha podat, dle mého názoru, objektivní, nebo alespoň nezaujatý obraz postavení ženy ve společnosti (a to, jak je toto postavení vnímáno). Jistě, jak se tu opakuje mezi komentáři, jsou tam pasáže pro dnešní dobu již zastaralé a s překonanými názory nebo teoriemi, naopak některé otázky jsou i dnes stále velmi aktuální; v knize jsou pasáže čtivé i ty méně čtivé, složitější nebo více filozofické, některý obsah je nadčasový, jiný pozbyl platnost už v době vydání českého překladu.
Nicméně, pro mne jako pro čtenáře (prvního pohlaví) bylo přečtení knihy přínosné. Musím se sklonit před autorčinou snahou, pílí a tvrdou prací, která je vidět, že za dílem stojí.
Byť staršího vydání, tak myslím, že je to četba určitě užitečná: rozhodně jako základ pro rozvoj vědomostí o feminismu, postavení ženy a muže společnosti v průběhu historie či obecně o roli ženy ve společnosti. Je to kniha, která poskytne široký rozhled, na kterém se dá dobře stavět dál a rozvíjet tak dále své znalosti.


Celou dobu jsem si říkal, že v originále ta kniha musí být lepší (proto ty dvě hvězdy) a že to, že mě to ukrutně nebaví, je zaviněno špatným překladem - ten je objektivně vzato opravdu nepovedený a z knihy dělá ucouranou, těžkopádnou, nudnou a bachratou novelu o pár dějstvích, ve kterých se toho stane pramálo a stojí to hodně sil, aby se to někam pohnulo. Po naprostém nadšení z Mievilla byl tohle v sérii New Weird pro mě naprostý provar.


Než abych zformuloval všechny superlativy, co mi v souvislosti s přečteným Nádraží Perdido v mozku lítají a já je nejsem schopen pochytat, tak bych si dovolil jen jednu myšlenku: Každý začínající autor nebo kdokoliv, kdo se rozhodl napsat knihu (fikci), by si měl nejdříve přečíst Nádraží Perdido, aby pochopil, co to znamená skvěle vystavěný příběh a do posledního detailu promyšlený vývoj a osud postav.


Já jsem bohužel během čtení ani po přečtení neměl nijak nabitou hlavu inspirací a neměl jsem chuť se do Lisabonu rozjet. Samozřejmě chápu, že pokud člověk píše knihu o tom, jak byl 2 měsíce s rodinou v cizím městě, nemůže se vyhnout popisu chování syna a ženy a jejich konfrontaci s městem a vůbec novým prostředím. Měl jsem ale pocit, že čtu spíš příběhy o tom, jak je skvělé, že jsou v Lisabonu rampy a šikmé plochy, protože na nich může Filip skotačit, že vodní prvky mají za účel hlavně umývání autíček a že je důležité dbát na bezpečnostní prvky kvůli dětem. Samozřejmě, život ve městě znamená (zahrnuje) i život dětí. Ale na mě byl asi tenhle věčný Filip na každé druhé stránce příliš vysaturovaný prvek a dojem z knihy mi po počátečním entusiasmu spíše kazil a bylo to pro mě spíš únavné, číst pořád dokola o hrách s míčem, běhání do kopce a autíčkách ve fontáně. Od Gebriana jsem do té doby nic nečetl, ale pořady a videa s ním patřily vždy mezi mé oblíbené. Tahle kniha ale mezi oblíbence patřit nebude a ani ji nebudu zvlášť doporučovat. Pro mě zklamání a vlastně škoda z promarněného potenciálu (nebo nedostatečné revize textu).
(osobně si myslím, že je hrozně důležité se na svět občas dívat dětskýma očima, takže zprostředkovaná Filipova svědectví a dojmy jsou v knize hodnotným prvkem, jenom je s ním zacházeno podle mě s přemírou a tak se z užitečného nebo osvěžujícího nebo jinak zpestřujícího komentáře stávala v mých očích už rutinní poznámka, která vlastně pozbývala na efektu, totiž vžít se do dítěte a dívat se na město jako malý chlapec, který vnímá město jako velké hřiště)


(četl jsem knihu v originálu, proto mohu mít možná jiný dojem, než z překladu)
Po přečtení jsem si kladl otázku, co si z toho mám odnést. Moc mě toho nenapadlo, vlastně jsem nevěděl, co pochválit, a nemám ve zvyku jen kritizovat.
Pochválím tedy rozhodně čtivost, kniha se četla sama i v italštině, předpokládám, že v češtině by to bylo podobné. Co dál ale pochválit na knize, kde vlastně žádná z postav není tak trochu záporná? Byly spíš věci, co mě z každou přečtenou stránkou tak trochu víc a víc rozčilovaly: říkal jsem si, co dalšího se v té knize ještě přihodí? - vražda, smrt, láska, svatba, rozchod, přepadení, šikana, rodič alkoholik... hotová telenovela... chyběl snad jen porod ve vlaku anebo upíři; měl jsem z toho dojem, že než aby tyto (klišé) skutečnosti knihu obohacovaly, tak ji spíš zahlcovaly a myšlenku (myšlenku?) nebo spíš děj akorát zbytečně zatěžovaly a člověka po "cestě bludištěm" vedly do každé odbočky, i když už zdálky bylo jasné, že jde jen o slepou uličku.
Druhá věc (která by mě možná v českém překladu tolik nedráždila) byla neustálá přirovnání připodobňující někoho nebo něčí jednání ke zpěvákům či hercům, odkazování na známé i méně známé scény ze známých či méně známých filmů.. je pravda, že Italové v běžné komunikaci toto dělají často a člověk si na to nějak zvykne, ale zkrátka něco takového bych čekal u stand-up výstupů nebo kdekoliv na internetu, ne ale v knize, která se tváří jako seriózní beletrie. Copak neexistuje jiný způsob, jak popsat skutečnost?
Celkově vzato mě kniha nijak zvlášť neohromila, pár zajímavých obrazů tam rozhodně bylo, nad kterými jsem se na chvíli zamyslel a zkusil je převést/přeaplikovat třeba na svůj reálný život. Nic z toho ve mně ale nezanechalo hlubší dojem. A že je život takový , jaký si ho člověk sám udělá (nebo vlastně není?), na toto téma bylo za mě napsáno mnohem více lepších knih, než tato. Zkrátka neurazí-nenadchne..


Velice oceňuji autorovu snahu o srozumitelnost a nestrannost. Jako úvod do problematiky určitě vhodná kniha - není plná jen encyklopedických faktů, nikde zbytečně neodbíhá od tématu nebo rozvláčně nezabředává, přitom neztrácí na čtivosti aniž by se odkláněla od populárně-naučné literatury k “blogu”.


Musím hlavně vyzdvihnout a ocenit všudypřítomnou autorovu snahu o faktografickou správnost a ověřování veškerých informací z vícero zdrojů. Výborně napsané, čtivé a přitom plné informací nejen o životě a psychologii, ale člověk se dozví i leccos z lékařského prostředí.
K pochopení tématu intersexuality nebo jiných forem sexuality je to určitě skvělá kniha.


Na knihu jsem se těšil, ale už po prvních stránkách jsem zjistil, že to není nic pro mě. Takže proto dávám neutrální hodnocení (to, že se mi kniha netrefí do vkusu neznamená, že je špatná). Mně nejspíš překážela jakási snaha vsunout humornou větu/pointu za každou cenu do každého odstavce. Chápu, že jde o humoristickou četbu, ale mně se to přejedlo hned na začátku. Knihu jsem dočetl, ale po kouskách a z donucení.
Poznámka pod čarou: osoby citlivější na gender/feminist/emancipaci by si knihu neměli brát tolik osobně. Upřímně si myslím, že autor, byť si z manželky dělá legraci (ale má zároveň schopnost udělat si legraci i ze sebe samého), nepsal knihu za účelem udělat z ní "genderově podřízenou" ženu-hlupačku. A to ani přímo, do slova, ani nepřímo, mezi řádky či přeneseně. Nemyslím si, že by knihu psal jakousi tajnou šifrou, kterou rozklíčuje jen machistický patriarchální alfasamec. A to navíc kniha vznikla v době, kdy byla již emancipace dávno živým tématem. Jsem přesvědčen, že toto není případ sociálního ponižování a zesměšňování, ale jen a jen humoristická satira. A vlastně za to jsou ty tři hvězdičky - protože v rámci žánru jde o zdařilý kousek, který si určitě najde široký okruh čtenářů.


Velmi prostý příběh, rafinovaně vyprávěný z pohledu všech hlavních postav, z různých úhlů pohledu, od postav s různými životními příběhy a zkušenostmi. Přesto jako by je něco spojovalo, jakási marnost, neúspěch či zklamání...? Kniha, která předkládá (a čtenáři přináší) velmi konkrétní pocity, pro které ale jako by chyběla konkrétní pojmenování. Skutečnost, surrealita, sny a vidiny se mísí a vytváří naprosto uvěřitelný obraz, který je živý, ale přesto velmi pomíjivý.


Kniha není pro úplné neznalce, ač se snaží neopomenout a vysvětlit žádný podstatný pojem, objev nebo přístup. Nicméně pro mě jako pro laika to bylo 283 stran koncentrované evoluční biologie a musím se přiznat, že již během čtení jsem polovinu z předešlých stran zapomněl - to ale určitě není chyba autorů. Kniha nepředkládá žádnou ucelenou evoluční teorii, ale přesně to, co je napsáno v titulu: jak se dělá evoluce. Jde o přehled biologických základů (řekněme matérie) a evolučních mechanismů (pohyb) a o jejich zevrubný popis a zkoumání, jde o teoretické i praktické ověřování jednotlivých směrů, které v historii evoluční biologie udávaly směr, ale autoři se nijak výrazně nesnaží prosazovat vlastní hypotézy, naopak se snaží být co nejméně zaujatí a nestranní. Je to vynikající kniha, kterou určitě ocení lidé z oboru. Ač populárně naučná, je ta kniha přeci jen napsána tak dobře dopodrobna, že nakonec naučná stránka převládá nad tou populární a knihu to řadí dle mého názoru spíše do kategorie vědecké a naučné. Ač laik, tak knihu musím ohodnotit nejvyšším stupněm, protože je z každého odstavce patrná snaha autorů předat čtenáři co nejvíce a co nejsrozumitelněji (žádný vědecký nesrozumitelný jazyk, ale bohatá čeština) - a to jsem oceňoval nejvíce.


Od autora jsem nic jiného nečetl, tak nemůžu srovnávat. Nicméně Himmlerova kuchařka ve mně po přečtení nezanechala žádnou výraznou stopu, takže ty tři hvězdičky dávám za čtivost a přiložené recepty, příběh je dost překombinovaný a ke konci ztrácí na uvěřitelnosti i v rámci beletrie.


Až neuvěřitelně nestranně napsaná publikace, která srozumitelně, přehledně a hlavně nezaujatě popisuje okolnosti vzniku a trvání izraelsko-palestinského konfliktu, v posledním vydání aktualizace k roku 2015. Před autorem smekám za jeho um a každému, kdo v této tématice tápe (stejně jako já před přečtením), mohu knihu stoprocentně a s čistým svědomím doporučit!


Souhlasím s komentářem od Jezinkabezinka - jelikož jednotlivé kapitoly mají různé autory, je to jednak patrné na způsobu psaní a celkovém zpracování (některé kapitoly jsou úžasně čtivé, jiné méně), ale chybí tomu trochu společný jazyk, který dělá mírný chaos hlavně v terminologii. Nicméně kniha je obsáhlá, velmi dobře ozdrojovaná a rozhodně vědecky velice hodnotná a svého druhu ojedinělá publikace na českém trhu. Pro laika bude určitě na překážku množství informací, já se místy trochu ztrácel a jednotlivé církve se mi nakonec pletly - to ale určitě není chyba knihy! Velmi jsem ocenil historický a sociálně-kulturní kontext, který narovnává často velmi pokřivenou optiku vzdáleného a neznalého českého čtenáře/pozorovatele. Pro ujasnění si pojmů určitě doporučuji - člověku pak záhy dojde, že házet všechny do jednoho pytle, jak to často mají tendenci dělat media, je holý nesmysl - a myslím si, že pokud se nad tímhle po přečtení čtenář zamyslí, tak autoři si můžou pogratulovat k úspěchu.


Jak uvádí anotace, jedná se o nástin - kniha je tedy podle toho úměrně napsaná, nejedná se o žádnou encyklopedii, spíše o monologickou polemiku a diskuzi na téma "žen v křesťanství". Z textu je patrné, že autor myslí pokrokově a není určitě nijak přísně konzervativní ani z teologického ani z jiného kulturního anebo sociálního úhlu pohledu, což činí knihu velice (a široce) čtenářsky přístupnou. Neobsahuje nic, co je možné vypustit a tak se v relativně útlé publikaci dobírá vcelku rychlých závěrů, díky nepřítomnosti nepotřebných (vzhledem k povaze knihy) detailů se člověk dozví o důležitých historických milnících a pochopí různé historické stupně v sociokulturních souvislostech. Přehledná, naprosto pochopitelná kniha, která by v rámci tématu určitě neměla zapadnout.


Je patrné, že pro autorku byla práce jejím životem - kniha o její práci je zároveň kniha o její životní cestě. Nicméně kombinace light-vědecké literatury a vlastně beletrie v sobě ukrývá docela dobře čtivou kombinaci - bez jakéhokoliv dysfemismu je poznat, že knihu psala žena :)
Měl jsem obavy ze sklouzávání k pseudovědám, ale autorka si udržela vždy více méně vědecký (ke konci knihy mírně paravědecký) základ k prezentaci svých výsledků a formulaci myšlenek. Kromě otázek z biochemie a imunologie (ve skutečnosti se v knize prolíná daleko více oborů), řeší i otázky osobního rozvoje, sexismu a rovných podmínek ve vědě. Jelikož se český překlad dočkal vydání až skoro po dvaceti letech, aktuálnost jak vědeckých faktů, tak společenských fenoménů je místy as potřeba přehodnotit.
PS: Souhlasím s předchozími komentáři - český překlad nic moc, vypadá to, že některé kapitoly nebyly asi ani zrevidovány.


Rozhodně velmi dobře popisuje společenské poměry tehdejší doby - bez karikatur, bez podlézání nebo stranění, jako odraz doby perfektní kniha. Dramaticky taky dost zajímavá, ale hlavně čtivá a určitě stojí za to přečíst. Nakonec doslov a rozbor díla (který až na pár výjimek není socialisticky tendenční! - vydání z roku 1955) určitě poslouží jako dobrá rekapitulace. Doporučuji!


Ačkoliv jsem ji měli v knihovně už jako malý, tak jsem ji četl až v dospělosti. Pokud neznáte příběhy Shakespearových klasik, tak tahle knížka je přesně to, co vám pomůže si o nich doplnit vlastně vše potřebné.


Kniha nabízí užitečný vhled do východních filozofií - buddhismu, taoismu, hinduismu a konečně hlavně jógy a véd - ve srovnání se západními filozofickými principy a systémy zejména Kierkegaarda a Heideggera a dále s křesťanstvím, případně "Kristusiánstvím". Je to sice útlá kniha, ale užitečná pro to, aby si člověk prohloubil znalosti o "životních energiích"/"silách" (jin a jang, kundaliní, atp.). Autor dobře srovnává a popisuje, v čem se principielně potkávají východní a západní směry v rozvoji osobnosti a duševní hygieně. V knize je velmi dobře popsána závislost psychické vyrovnanosti na fyzickém zdraví (zejména během pravidelného a správného praktikování jógy - obnovení proudění energie, čakry atd.). Kniha je nabitá různými srovnáními, hindskými, védskými, latinskými a řeckými názvy různých fenoménů, principů a filozofických pojmů - předpokládá se minimální znalost přehledu obecné filozofie.
Mohu doporučit pro všechny, kdo si chtějí udělat jasno ve zmíněných filozofických směrech a nečíst kvůli tomu celou knihovnu. Knihu ocení i lidé, kteří se rozhodují pro životní změnu a třeba chtějí začít s meditacemi nebo s cvičením jógy nejen kvůli protažení svalů. Kniha je takovou pomocnou berličkou, která pomůže a podpoří člověka v tom, aby si uvědomil, že má-li chuť a vůli (z)měnit svou osobnost takovým směrem, aby byl se sebou sám spokojený a navíc ostatním přinášel radost, tak že je to cesta správným směrem.
Kniha nedává konkrétní návod, jak změnit svůj život, není to literatura o osobním rozvoji ani nepředkládá techniky východních nebo západních meditačních či tělesných cvičení.
Autor se jistě v problematice dobře orientuje, přišlo mi, že důležité myšlenky po čase zopakuje a zformuluje jiným způsobem, aby byly pochopitelné. Knihu jsem nečetl souvisle. Není členěná do kapitol, ale odstavci je dle obsahu rozdělená a přehledná. Bez urážky je to skvělá záchodová literatura (jste-li někdo příznivcem takového druhu literatury).
