KatarínaK. komentáře u knih

Má první kniha,kterou jsem od autora přečetla, a náramně jsem se bavila. Je to spíše taková sbírka povídek-historek,které Ladislav zažil při svých cestách Evropou. Jsou vtipné, jsou čtivé a svižné. A jeden v nich najde i mnoho zajímavostí o jednotlivých národech a krajinách Evropy. Jistě mě i motivovaly k mým budoucím cestovatelským plánům. Přesto,že jsem se při čtení bavila,často od srdce zasmála,po určitém počtu stran, jsem musela knihu na několik dní odložit. Proč? Najednou mi tento styl humoru přišel až nucený. Celkový dobrý dojem z knihy to ale nesnížilo. Jistě si zase někdy ráda něco od p.Zibury přečtu.

9 29.10.2022

Příběhem během smutných dějin 2.sv.války nás provází osudy nevidomé francouzské dívky Marie-Laury a německého chlapce Wernera. Jejich dospívání je poznačené tíhou válečné mašinérie, která je přesto nezlomí a zachovají si schopnost nevzdávat se nadějí, bojovat pro své sny,nepodlehnout a zachovat si zdravý charakter.
Velmi se mi líbily autorovi popisy. Toužím se podívat do krásného Saint-Malo.

Atmosféru míst, na kterých se příběh odehrává, se mu podařilo zachytit skvěle.

Propojení několika dějových linek bylo nenásilné.
Líbil se mi vývoj jednotlivých postav, jako prastrýčka Etienna a mladého Wernera. Postava madame Manecové byla obdivuhodná.
Styl psaní byl svižný a svěží.
Celkově nemám knize co vytknout, rozhodně patří mezi ty nadprůměrné. 4

" Koho by napadlo, že láska dokáže člověka zabít? "
" Náš život začíná jako mikroskopické elektrické hemžení. Plíce, mozek, srdce. Po čtyřiceti týdnech svěrák matčiných porodních cest rozdrtí šest bilionů buněk a my začneme řvát. Pak se na nás svět vrhne. "

18 24.10.2022

Přesto, že se řadím mezi fanoušky p.Mornštajnové, tento příběh rodiny Mánesů, mě nijak zvlášť neoslovil. Tentokrát jsem měla pocit, jakoby jsem vše sledovala jako z rychlíku. Příběh plyne velmi rychle, je čtivý, ale ... nijak nezasáhl. Jiné knihy od autorky jistě nabízejí více.

13 17.10.2022

Poetický příběh ze severoamerických Skalistých hor z dob, kdy do těchto míst lidská noha vkročila jen ojediněle. Nádherné popisy divoké, panenské přírody. Krásné líčení ze života medvědů. Dojemný příběh majestátního krále medvědů Thora, který pod svou ochranu přijme osiřelé mládě - statečného Muskwu. V přírodě jev to nevídaný. A také přerod jednoho člověka, lovce, který zjistí, že: "Největším potěšením není zabíjet,ale nechat žít ".
Jakmile jednou tuto útlou knihu přečtete, budete se k ní opakovaně vracet. Protože dnes,bohužel, není k dostání tolik čistých, duši hladících příběhů. Z každé stránky autora je znát jeho velký obdiv k přírodě.
Jednoduše, toto vyprávění je balzám v dnešní uspěchané době.

9 17.10.2022

Krásné povídání nejenom o říčce Klabavě (Padrťský potok), ale o i o přírodních krásách a místech v krajině, kterou protéká. Od srdce středních Brd až po její soutok s Berounkou. Kniha plná historie, i pověstí, s množstvím nádherných fotografií nejenom ze současnosti. Doporučuji všem milovníkům Brd a Podbrdska.

1 01.04.2022

Marnost nad marnost! O válce se nikdy nečte lehce,ale v dnešní hrozné době to bylo pro mě ještě tíživější čtení. Jsem rozcupovaná na kousky. Na hrudi mě to svírá. Opravdu se to děje zase?
Hluboce smekám před touto výpovědí pana Remarqua. Neskutečně realisticky vylíčené scény přímo z válečné linie, ale i citové rozpoložení a myšlení řadového vojáka. Jakoby jsem v té hrůze byla společně s Paulem, Katczou, Kroppem,Tjadenem,Mullerem a všemi ostatními. Obraz toho, co s člověkem udělá válka. Obraz pravého kamarádství. A toho jak je to všechno utrpení vlastně úplně zbytečné a nesmyslné...
Téměř na každé straně najdete v prosté větě silnou myšlenku a poselství.
Překlad paní Ivany Parkmanové je také skvělý.
Každý by povinně měl číst tuto knihu. Není snad možné, aby potom zatoužil po válce.

"Je ostatné komické,že příčinou neštěstí ve světě bývají často drobní lidé;jsou mnohem energičtější a nesnášenlivější než ti urostlí. Vždycky jsem si dával dobrý pozor, abych se nedostal k rotě,které velí skrček.Tihle malí Napoleonové jsou většinou pěkní rasi."

"Dnes ty,zítra já.Ale jestli z toho vyváznu,budu bojovat proti tomu,co zničilo nás oba: co tobě vzalo život-a mně život zničilo. Slibuji ti to,kamaráde. Už se to nikdy nesmí stát."

26 27.03.2022

Kolik emocí,kolik pravdy a poznání o světě, lidské duši se dá vložit na 110 stran příběhu? Paní Legátová dokázala, že opravdu mnoho. Tato útlá kniha pohladí, zabolí. Ano, často to tak je, že člověk najde to nejlepší u někoho a někde, kde by to vůbec nečekal. Elišce,Hanuli, se to také stalo. A přitom našla samu sebe a stala se lepším člověkem. Často to prosté je opravdovější, čistější. Nádherný příběh, nádherný jazyk. 4,5*

9 27.02.2022

(SPOILER) Jazyk a sloh této autorky obdivuji. Její vyprávění je poutavé, hluboké. Tiché roky mě ale zasáhly méně než výjimečná Hana nebo Slepá mapa. Možná to bylo tím, že téměř u každé postavy mi přišlo, v jistý moment, jejich jednání neuvěřitelné. Jako když Svatopluk, tak zásadový, pomůže Blance emigrovat a uniknout zaslouženému trestu. Nebo že Bohdana od dětství nepromluví, i když má milující Bělu, skvělou kamarádku,manžela a dítě. A toto bylo pro mě velmi překvapivé zjištění, téměř již na konci knihy. Celou dobu jsem si myslela, že nemluvila jenom jako malé dítě. Možná jsem jen četla málo pozorně. Nevím. Kniha jako celek se mi ale líbila.

18 31.01.2022

A mně se to líbilo. :-) Ano, nenáročné, ano, vysloveně oddechové a ano, až příliš předvídatelné čtení. Ale tentokrát jsem dostala chuť na opravdovou "slaďárnu" a tu jsem dostala, i s čokoládou jako bonus. Navíc je mi teď jasné, že do Švýcarska se musím jistě někdy vypravit. Pravda, ten konec byl tedy odfláknutý. Když už sladce, tak ta pomyslná třešnička na dortu mi chyběla. 70%

8 13.01.2022

(SPOILER) Magický realismus a mé první setkání s ním. To magické pojetí mi v této knize moc nesedělo. Ne,že by jsem měla problém se světem duchů, spritualismem,telekinézou. Naopak, já patřím k těm,kteří sami věří v posmrtný život a šestý smysl některých lidí vnímat to neviditelné kolem nás. Ale v knize si tímto autorka zadělala na mnoho nelogičností, aspoň pro mě. Např. Clara za celou dobu netuší, že Blanca miluje Pedra a čeká s ním dítě? Občas to bylo zakomponované příliš násilně. ("Pokoušela se najít systém přímého spojení s Blancou,aby se vyhnula zpoždění zaviněného poštou, ale telepatie vždycky nefungovala....S těžkým srdcem musela Clara používat běžných způsobů komunikace.") . Po první kapitole jsem si říkala, no, jejda, to bude sentimentální melodrama. Poté se začala rozjíždět rodinná sága rodiny Estebana Trueby. Ze všech postav mě nejvíce bavilo číst právě o Estebanovi, i když jeho postava je nesympatická až odporná, přesto pro mě nejzajímavější.Společně s postavou Alby, která byla téměř opakem svého dědečka.Postava Clary mi byla také nesympatická. Jasnozřivá, ale roztržitá, nepraktická, spíše povrchní. Tak na mě působila.
Chyběli mi aspoň přibližné časové údaje, ale i místopisné. Pokud bych si nepřečetla jako první anotaci knihy, vůbec bych netušila, kdeže se tento příběh odehrává. Až vojenský puč napoví.
Občas jsem narazila na podivnou větnou skladbu, takže jsem některé věty musela číst opakovaně, aby jsem pochopila význam. Možná to je jen překladem, nevím.
Samotnému vyprávění občas chybí spád, některé věci mě iritovaly tolik, že jsem si myslela, že knihu ani nedočtu ( např. zrzavý blondýn, vzhled nastrojené myši, slepý a hluchý stařec podle zvuků vnímá, co se děje kolem něj, atd.)
Na konec jsem ale ráda, jsem četla dál. Protože poslední 1/3 knihy,jak mávnutím proutku, začala nabírat úplně jiný styl psaní a mě se moc líbil. Také myšlenky v samotném závěru.
Kniha ve mně probudila zájem zjistit si něco o dějinách Chile více do hloubky. Tedy i mně něco dala, ale asi jistě nepatřím mezi obdivovatele tohoto díla. 65%

2 10.01.2022

Od prvních řádků tohoto heřmánkového příběhu jsem se nemohla od knihy odtrhnout. V dnešní době,v naší společnosti, si asi nikdo neumí představit,že by lidská bytost mohla takový životní úděl zvládnout a na konec být i šťastná. Je to dobou, v které si pohodlně žijeme a nadbytek všeho nám vlastně škodí. Našemu charakteru i vnitřní síle. Asi jen ten, kdo opravdu zažil opravdovou nepřízeň osudu, hrůzy války a nedostatek s ním spojený, může zvládnout to, co si my vůbec neumíme představit. Není to o vzdělání, není to o penězích, aby člověk mohl být šťastný. Někdy je opravdu méně více. Autorčin příběh bych v ničem nespochybnila. Moje babička si také prošla podobně neskutečně těžkým životem, přesto na ni vzpomínám jenom jako na milou usměvavou ženu. Vše to zvládla. Paní Körnerová má skvělý vypravěčský talent. Děkuji za tento příběh.

24 07.01.2022

Trochu mám problém, že se mi za poslední rok dostalo do rukou hned několik opravdu skvělých knih a teď mám problém s hodnocením jiných. Proto nemůžu Sochaři smrti dát více než 3,5*. Ale aby jsem byla férová v rámci žánrů detektivní thriller a "odpočinková"
kniha, to bylo dobré. Rozhodně čtivé, napínavé. Občas ráda sáhnu i po takové knize a k Robertovi Hunterovi se po nějaké době jistě vrátím.

4 05.01.2022

Čtu řádek po řádku této knihy a najednou jsem dojatá, rozněžněná, směju se, pak pláču, jsem zděšená, chvěji se. Tolik emocí ve mně vyvolala. Dala mi zase mnoho nového vědění. Tato kniha si zaslouží oběť každého jednoho stromu, aby mohla přijít na světlo světa. Víc k ní neřeknu, je tady už mnoho skvělých komentářů, které ji hezky vystihují. Ale i já musím ještě jednou vyzvednout skvělý překlad pana Janiše a neuvěřitelný vypravěčský talent Louise de Berniéres a jeho ohromující znalosti historie. Více takových knih!

11 03.01.2022

Klasický román se všemi prvky romantismu. V té době jistě odvážné a možná i trochu hororové dílo, o to více zajímavé, že bylo napsané mladou ženou. Pro dnešního čtenáře to není úplně lehce čtivý styl psaní - vznešená, kudrnatá a sladká slova ( opravdu takhle lidé mezi sebou mluvili? ), důraz na citové rozpoložení postavy, často podané na několika stranách. Přesto myšlenky,které autorka do příběhu vložila jsou velmi silné, hluboké a jistě nadčasové. Kromě roviny, co se stane z tvora ( nejen uměle vytvořeného) pokud se mu nedostane lásky,pochopení , se zde nabízí i myšlenka, kdy příliš mnoho vědění a ctižádosti může přinést lidstvu spíše zlo, ne jenom užitek. Lidé by měli být zodpovědní za své činy a čelit následkům svých špatných rozhodnutí statečně, ne od nich utíkat. Zejména lidé, kteří měli to štěstí a dostalo se jim vzdělání, by měli být velice zodpovědní ve svém jednání. Pro začátek 19.st. muselo být jistě odvážné přijít s myšlenkou, že ne Bůh, ale i člověk-vědec může stvořit život. Za co já ubírám počet hvězdiček je skutečnost, že mnohé pasáže byly jako přes kopírovací papír a nebyl objasněn důvod, proč Viktor ihned zavrhnul stvoření, které oživil po dlouhé a vyčerpávající práci. To mi přišlo velmi nelogické. Snad Frankenstein viděl, že jeho výtvor vypadá fyzicky nelidsky a hrůzně. Syn v 8.tř. ZŠ má tuto knihu v povinné četbě.No, myslím, že můj puberťák se tímto vzletným stylem psaní asi neprokouše. Možná tak za 5 let.

7 28.12.2021

Příběh Charlieho Gordona, velkého dítěte, musí chytnout za srdce. Jednomu je tak smutno, když si opět připomene, jak lidská společnost umí být krutá. Hlavně nevybočovat z řady. Nikdo nesnese, aby někdo vynikal více než on sám. Příliš chytrý - špatně, příliš jednoduchý - špatně. Jak by to bylo hezké, kdyby lidé uměli brát druhé prostě takové jací jsou a nesoudili. To je ovšem čistá utopie. To dokážou jenom malé děti. Ano, vrána k vráně sedá a lidé si budou hledat sobě rovné. Tak to bude vždy. Jen ta "lidskost" lidem stále chybí.
Pan Keyes nám podal zajímavou sondu do lidské společnosti a lidské duše a přiměl nás zamyslet se nad mnohými věcmi, i nad naším svědomím.

14 26.12.2021

Agáta! Královna! Její detektivky nelze hodnotit jinak než superlativy. Bravurně geniální !

21 23.11.2021

Ráda si přečtu romantický příběh, ale tento se mé duše romantika příliš nedotkl. Jsem málo sentimentální? Davey a Sue prožívají své přátelství, které přeroste v lásku v jednom z nejtěžších období lidských dějin, 1.sv.války. Jaksi jsem nemohla uvěřit, že tomu opravdu tak bylo. S doručováním pošty asi nebyl problém. I dnes,když pošlu pohled z dovolené,přijde na doručovací adresu nejdříve za 2 týdny. Pro Daveyho je válka jen dobrodružstvím, možnost si něco dokázat? Vůbec nebylo z knihy znát, jak opravdu těžká doba to byla. Milostná linka byla tolik předvídatelná a konec přesladký. Opravdu i po více jak 20 letech stále čekám na jedinou opravdovou lásku a nic pro to neudělám? Tedy ano, až po těch 20 letech. Mnoho věcí jsem prostě v tomto příběhu nevěřila. Za námět a první 1/3 knihy, která nebyla špatná, dávám 3 hvězdy.

3 21.11.2021

Co mám v paměti od té doby, kdy jsem knihu četla poprvé na střední škole, je nádherný citát na začátku, který vystihuje poselství tohoto příběhu. Téma španělské občanské války, boje proti fašismu a partyzánského hnutí je velmi zajímavé a o těchto věcech je třeba mluvit. Přesto mně styl psaní pana Hemingwaye přijde v první půli knihy utahaný až k zoufání. Naštěstí se v druhé části hodné polepší a čtení je konečně potěšením. Knihy, které byly napsány téměř před 100 lety vždy dají trochu zabrat. Sloh a styl byl přeci jiný a o závažných věcech psát poutavě je jistě těžké. Jméno Hemingway je pojem, ale tato kniha jako celek pro mně za 3,5*.

7 26.09.2021

Příběh zasazený do zajímavého prostředí Faerských ostrovů se ze začátku pěkně rozjíždí. Zaujme a navnadí. Bohužel, jeho potenciál se v druhé polovině knihy postupně vytrácí. Jan Reyna se snaží zjistit co se kdysi odehrálo mezi jeho otcem a matkou,ale poté vše přebije jeho účast ve vyšetřování vraždy. Fajn, ale toto vyšetřování je časem utahanější a utahanější. No a závěr? Ten celkový dojem ještě více pošramotí. Vlastně nic se nedotáhne do konce. Škoda, protože první polovina knihy se mi opravdu líbila. 3,5*

5 26.09.2021

Něžný a zároveň surový poetický příběh. Přenesla jsem se jako mávnutím kouzelného proutku do krásné, drsné beskydské krajiny. Zase se někdy vrátím! Sloh paní Legátové je čistý, malebný, prostý, ale tak výstižný. Někdy je méně opravdu více. Není třeba mnoha slov, ale stačí několik těch správných, které se dotknou vaší duše. 4,5*

13 16.04.2021