KatarínaK. komentáře u knih

Andy Weir a jeho Mark Watney jsou super třída. Toto vesmírné dobrodružství je napínavé, vtipné, poučné, dojemné. Nemá chybu. Příběh neustále graduje a ke konci čtení už jsem téměř nedýchala, jak jsem byla napnutá a bála se o Marka. I přes to, že film jsem shlédla ještě před čtením této eňo ňuňo knihy.

" Stojím před velmi reálnou možností, že dnes zemřu. Nemůžu říct, že by se mi to zamlouvalo." :-)

4,5* a to jen proto, že Spasitel mě vzal za srdce přeci jenom více.

10 11.02.2025

Krátký, romantický únik do Španělska a na Korsiku 19.století. Dvě novely, plné vášně, divokosti, touhy po svobodě, spravedlnosti. Dvě krásné, silné, odvážné, i kruté ženy. Carmencita a Colomba.
Ten poněkud strohý styl autora se mi vlastně líbí. Přes jeho odtažitost umí pěkným jazykem vyjádřit vše.

1 21.01.2025

Výborná kniha, která se čte jedním dechem. Krásný jazyk, skvěle vystavěný gradující příběh, barvitě vylíčené postavy.
Kniha, která ještě dlouho ve vás bude rezonovat...

13 14.01.2025

Mnohé národy i kmeny zacházely s ženami ohavně, a jen bůhví z jakých důvodů mrzačily jejich těla, tím nejkrutějším způsobem.
Kniha nás poměrně dopodrobna seznamuje s postavením žen a tradicemi v Číně 19.století. Vše bylo,a vlastně stále je, na tolik odlišné od naší západní kultury, že snad ani není možné ji kdy zcela pochopit. Hluboká poklona, kolik toho čínská žena byla schopna vydržet.
Historický román je můj oblíbený žánr.
Hlavní hrdinka,Lilie, nám retrospektivně vypráví svůj životní příběh a příběh její lao-tchung, spřízněné duše,Sněžného kvítku. Forma vyprávění s téměř úplnou absencí dialogů ovšem působí odosobněně. To celému příběhu za mě velmi ubralo. Občas tempo pokulhávalo. Každopádně se kniha četla lehce, líbily se mi verše psané do hedvabneho vějíře...
Ale pokud budu chtít příště číst román z tohoto prostředí, dám přednost asi jinému autorovi.

4 07.01.2025

"Nikdo neví, jak dlouho bude žít. Proto neexistuje nic jako moc brzy nebo moc pozdě."

Jednoduché, ale hodnotné dílo. Připomíná nám, na čem opravdu záleží, všichni to víme, jen na to v našich uspěchaných životech nějak téměř neustále zapomínáme.

"Ale v životě jako takovém přeci žádný smysl není, nemyslíte? Není spíš ten smysl v tom, jak jej žijeme?"

11 02.01.2025

Málokdy se mi stává,že se musím nutit, abych knihu dočetla. U této jsem se musela velice přemáhat, abych ji neodložila. Začátek i konec je dobrý. Ale vše mezitím je mnoho vzletných slov, kupící se jedna těžší myšlenka za druhou. Často se vůbec nejednalo ani o vypravování ani o dialog, ale pouze o filosofické úvahy. Chrlení silných slov bez ladu a skladu. Bylo toho příliš. E.M.Remarqua obdivuji, je to velký autor. Ale toto se opravdu nepovedlo.
Ani jedna z postav není sympatická. Přesto,že život mladé dívky se chýlí ke konci, neumím s ní soucítit. Zahodí možnost se léčit v luxusním sanatoriu, aby mohla žít svůj život naplno. Ale jak? Poflakováním, hýřením? Všechna ty silná slova,ale skutky....
Jak to vše dopadne je velice záhy jasné, závěr nebyl pro mě žádným překvapením, dá se vytušit.
Poselství knihy je silné, ale provedení se mi prostě nelíbilo.

6 27.12.2024

Asi nikdo nepochybuje o tom, že poválečná doba, kdy se v Československu dostali komunisté k moci,byla velice smutnou, tragickou kapitolou novodobých dějin naší vlasti a národa.Ostatně o tom jsme se všichni učili. Proto tedy nechápu, proč autor nenechal příběh vyprávět pouze skrze své postavy, ale neustále komentoval, jak těžká doba to byla. Asi možná proto, že dialogy i chování postav byly poněkud plytké.
Bohužel, se nevyhnul ani poměrně častému opakování skutečností, které byly už opravdu zřejmé. Příběh byl opět předvidatelný, za mě více než v prvním díle. Celé to na mě díky tomuto všemu, působilo velmi málo uvěřitelně. Co mě chytlo za srdce, byl tragický osud Jarmily a jejich sourozenců. Téma knihy bylo zajímavé, styl psaní čtivý, ale s lítostí konstatuji, že toto zpracování se moc nepovedlo.

8 02.11.2024

Sudetský dům, historický román zasazen do období konce války a problematiky odsunu Němců ze Sudet, mě nezklamal,ale ani nenadchl.
Kniha je čtivá, příběh svým tématem zaujme, postavy jsou dobře vykreslené, přesto mi zde něco chybí. Styl psaní je jednoduchý, místy trochu poetický,to je fajn. Příběh je poměrně lehce předvidatelný a trochu naivní. Ne vše je celkem uvěřitelné. Uvidíme jak se příběh rodiny Smolíků bude dál odvíjet.
* 4/6

11 29.10.2024

Wow! Tak já se tedy bála a napnutá jsem byla jako kšandy. :-) Tyto věci mezi nebem a zemí, které nejde nijak racionálně vysvětlit ani zcela vyvrátit mi nahánějí strach. A strach dokáže vaše uvažování, vnímání reality i psychické rozpoložení obrátit naruby tak,jak nic jiného. Kniha skvělá, nenechala mě přestat číst. Ale nebylo ode mě rozumné po ní sáhnout, když se za týden sama chystám na přechod hor. :-) Ne do Tribeče. Tam já nikdy nepůjdu.

20 21.04.2024

Neurotypičtí lidé ! Ano, je tak typické, že běžný člověk dává nálepky jiným, kteří se od většiny odlišují, protože když přišli na svět neměli tolik štěstí než ostatní? Anebo měli? Často mi přijde, že díky svému znevýhodnění jsou lepšími lidmi. Čestnějšími, upřímnějšími, nesoudícími, umějíci se radovat i z maličkostí. Přesto je "typická" společnost nikdy nepřijme, vždy na ně bude pohlížet z patra, podceňovat je a zároveň se jich obávat. Protože nemáme rádi a máme strach z toho, čemu nerozumíme.
Jodi Picoult na to v této knize bravurně poukázala. Její styl psaní je velice čtivý, vykreslení postav pěkně do hloubky. Rozsáhlost knihy mi nijak proto nevadila.
Přesto,že lze vytušit co se s Jess stalo, nevíme, zda Jacob bude na konec usvědčený a odsouzený. Závěr tedy zůstal ne zcela dokončený. To mě jediné na knize zamrzelo.
Nemám porovnání s dalšími díly autorky, ovšem je jasné, že se jedná o velice kvalitní spisovatelku, ke které se velice ráda vrátím.

5 19.04.2024

Se Žítkovskými bohyněmi jsem měla jediný, ovšem zásadní problém. A to, že chvíli jsem měla pocit,že čtu román, nutno říct zdařilý,ovšem potrhaný dokumentem. A dokument by asi fiktivní neměl být. Autorka to za mě neukočírovala. Škoda.
3,5*

14 31.03.2024

Téma, jako vždy od autorky, velmi zajímavé a nevšední. Vyprávění z pohledu čtyř osob by nevadilo, ale často tak docházelo i k opakování už známých událostí, bohužel ne vždy s odlišným prožitkem různých osob. Nejméně záživné pro mě byly kapitoly Alfreda. Autorka brzy jasně vylíčila,že se jedná o postavu prostou na duchu,pomýlenou, i tak trochu politování hodnou. A nějak mi kapitoly o něm přišly v tom množství trochu zbytečné.
K samotnému vyvrcholení knihy o tragédii, která se udála na Wilhelmovi Gustloffovi je poměrně dlouhá cesta, v porovnání s rychlým koncem. Podobně jako se stalo v Šedých tónech.
Celkově z knihy nesdílím nadšení většiny, ale času u ní strávené rozhodně nelituji. Opět mi rozšířila mé vědomosti z historie. 4/6

7 15.03.2024

(SPOILER) Krátká povídka, hodně vypovídající o smýšlení drsných Korsičanů, velice, převelice hrdých lidí. Co je více - rodová čest nebo rodina samotná? Samozřejmě, z mého pohledu je Mateo necitelná obluda. Ano, chamtivost je zlá, ovšem být zločincem je v pořádku? Vždyť Fortunato byl stále jenom dítě. Další otázkou tedy i je, jestli byl otec pro syna vždy dobrým příkladem. Tak utlounká knížečka a nastoluje tolik morálních dilemat. Jednoduchý, krásný jazyk. Skvělé.

1 12.02.2024

Velmi jsem se těšila na knihu o Kateřině, a ještě šťastnější jsem,že je její čtení konečně za mnou.
Miluji historické romány. Ale styl paní Weirové mi opravdu nesedl. Místy to vyznívalo jako červená knihovna. Bylo to k uzoufání utahané. Stokrát číst co dámy zrovna šily nebo vyšívaly, snad tisíckrát jak královna miluje a touží po Jindřichovi, strachuje se o svou dceru. Popsán každý jeden dopis papeži, císaři a pořád to samé. Každá jedna nemoc vylíčena,kolikrát se přitížilo a kolikrát se ulevilo.
Nevím, podle autorky Kateřina Aragonská, byla velice vzdělaná a moudrá žena, ale velmi mě o tom v knize nepřesvědčila.
V sérii už nebudu pokračovat, toto bylo jedno velké zklamání.
Tři hvězdy dávám pouze za to, že námět knihy je pro mě zajímavý.

Tedy to byla jízda! Do příběhu jsem vplula bez větších očekávání, jelikož se jednalo o mé první setkání s panem Barkerem. A ihned mě strhl proud. Skvělý příběh, popisy mistrné, postavy úžasné. Někomu rozsah knihy možná přišel moc velký, zejména kvůli popisům. Já, právě díky nim, jsem se ocitla ještě hlouběji v příběhu Jacka-Pipa, Stelly,Davida a ostatních. Jakoby jsem tam byla s nimi. Bylo to napínavé, občas jsem se i bála. Bála se o ně. David Pickford byl hrůzný, přesto mi ho bylo i velice líto...
Styl psaní a způsob,jakým byl příběh vystaven mi připomínal trochu Stevena Kinga, tedy jeho starší díla.
Tak, teď mi nezbývá už nic dalšího než se těšit na další setkání s mistrem Barkerem.

9 05.02.2024

Strašlivé to muselo být v šedých tónech...Až neuvěřitelné, že mohl někdo takové utrpení a úkoří, fyzické i psychické,přežít 10 a více let. Co mě udivilo,že se do takových míst dostaly i děti. Malé děti. Mohly být vůbec takovým pracovním nástrojem,aby měly pro Stalina hodnotu i toho kouku chleba?
Ruta Sepetys je nepochybně skvělá autorka. I pro mě mají její knihy největší přínos právě v tom,že píše o kapitolách lidské historie, o kterých se velmi nemluví. A to stylem jednoduchým, mnoha lidem blízkým.
V této její prvotině je, jak psali jiní, znát, že je to styl ještě ne celkem vytříbený. Příběh je velice silný, ovšem charaktery a myšlení postav nejsou dostatečně propracované.
Přesto, jsem velice ráda za tuto knihu. 4/6

9 02.02.2024

James Clavell je pro mě spisovatelem s velkým S. Jeho knihy patří k těm, které si ve své knihovně nejvíce považuji. Šógun je tou knihou, kterou za život nečtete pouze jedinkrát. Kdo miluje historické, dobrodružné romány prostě musí přečíst i příběh Blackthorna,Mariko a Toranagy, jinak je velice ochuzen o literární skvost tohoto žánru. Arigato, Clavell-sam.

10 30.01.2024

Tak jo,díky čtenářské výzvě jsem se konečně zase vrátila k detektivu Frostovi a miláčkovi Shackovi. A jsem moc ráda,že můžu konstatovat, že pan Freeman udržel skvěle nastavenou laťku na stejné úrovni jako v předchozích dílech. Možná ji i o fous posunul výše.
Styl jeho vyprávění je svižný, poutavý a nutí číst dál a dál. Čtenáři je dopřáno lépe poznat hlavní postavu, protože nás nechá dostatečně nahlédnout do jeho života.Frost je opravdový sympaťák. A díky jeho kocourovi Shackovi je nám o to bližší.Není to žádný supermozek, supernabiják, ale obyčejný člověk.A protože je tak sympatický, tak se.mi ani nechce uvěřit co na něj autor nachystal. Tak snad se tedy Frostův příběh dobere pokračování.

11 12.01.2024

Paní Mornštajnová psát prostě umí. Nikdy nezapomenu, jak mnou cloumaly emoce, když jsem četla její Hanu.
Téma sexuálního zneužívání dětí se v knihách často neotvírá. Je jedině dobře, že na něj autorka upozornila. Příběh vyprávěný mladou ženou, která si touto hrůzou prošla, byl čtivý, bylo cítit tíseň malého děvčátka. Ale... já nevím, když jde o tolik závažné téma, měla bych v knize všemu uvěřit. Nevěřila jsem, že nikdo neřešil, že dítě nechodilo vůbec do školky, tedy ten povinný, předškolní rok. Nevěřím, že odsoudí mladého kluka za zneužívání na základě svědectví-nesvědectví 9-ti leté holčičky, bez přímého důkazu. A nevěřím, že když už ten děs Cácorka přetrpěla a dokázala odejít a postavit se na vlastní nohy, by řešila situaci v závěru tak, jak ji řešila.
Nevím, myslím, že autorka příběh mohla podat více věrohodněji. 70%

14 08.01.2024

Obdivuhodné, mistrovské dílo, které jednomu vyrazí dech. I dnes, kdy jsem knihu dočetla, po druhé po 20 letech, žasnu a nemám slov. Bravurní sonda lidských charakterů. Pořád o tom přemýšlím a čím déle, tím více si uvědomuji, že nejen v tom malém světě zajateckého tábora Čangi, ale vůbec stále a všude se lidé chovají stejně. Přirovnání lidí a krys je drsné, leč velice pravdivé. I když s tím nemusíme souhlasit, nelíbí se nám to, ale je to tak.
Závěr knihy mě úplně dostal na kolena. A na Hawkinse a jeho psa nemůžu do teď zapomenout.

16 06.01.2024