KatarínaK. komentáře u knih
"Ráno se chvělo srpnovým žárem a vlhký dech bažiny rozvěsil po dubech a borovicích mlžné závoje..."
Když se vnoříte do světa, kde zpívají raci, ocitnete se v úplně jiném časoprostoru, z kterého se vám nechce ani odejít. Pohltí vás. Úchvatný, tak jednoduchý a složitý zároveň, čistý, poetický.
Autorka píše překrásným jazykem. Dlouho se mi nestalo, že by mě příběh doslova vcucl. Byla jsem v té divočině spolu s Kyou, viděla jsem, slyšela jsem a cítila vše, co ona...
Kromě excelentního vylíčení místní přírody, autorka přinesla ve své knize i těžká témata. Odsuzující a lhostejná společnost plná předsudků, rasismus, domácí násilí.
Kde zpívají raci je v moři současné beletrie perlou.
(SPOILER) Kniha z nejostudnějšího, nejhanebnějšího období novodobých lidských dějin s téměř neuvěřitelným, leč pravdivým příběhem. Při jejím čtení mi běhal mráz po zádech, některé scény byly vylíčené bez jakýchkoliv skrupulí a musela jsem je dlouho rozdýchávat.
Styl psaní je blíže spíše žánru literatury faktu než románu. Což podle mého není vůbec knize na škodu. Naopak.
Postava Franze, jeho přerod z bohabojného chlapce na nelidské nacistické monstrum byla jistě nejzajímavější ze všech postav, s kterými jsem se zatím v knihách s tématem holocaustu setkala.
Sonda do jeho duše a svědomí-nesvědomí byla velice zajímavá a hlavně zdařilá.
Černá a purpurová je kniha, která mě přinutila velmi přemýšlet. Byl Franz ve skutečnosti také pouhá oběť té doby? Ne, já bych mu nemohla odpustit,tak jako rakouské soudy. Vše má své hranice. Vraždění a týrání nevinných,bezbranných lidí se nedá ničím omluvit. Ani ve válce.
Stephen King rozhodně ve své lepší formě. Přes pomalejší rozjezd, jsem se dostala do víru tohoto mysteriózního, tak trochu psychologického thrilleru. Jízda to byla napínavá. Máte strach o Danyho, Abru. Věříte v sílu jejich osvícení, ale přeci jen Klobouková Rose není žádná bábovka...
Přesto, po přečtení, když si vzpomenu na mého prvního Kinga a jeho Misery,cítím trochu nostalgie a trošku zklamání. Protože, přeci mistra hororu čtu,když chci, aby mi mráz běhal po zádech a do ložnice jsem se plížila se zády přimáčknutými k stěně. To Doktor Spánek nezpůsobil. Možná proto,že už mi je o nějaký pátek více? Nevím. Přesto, kniha je velmi dobrá a její čtení více než uspokojivé. Snad Abra zvládne svoji sílu ukočírovat a nepohltí ji ...
První setkání s touto dvojicí spisovatelů alias Larsem Keplerem... a opravdu nebylo vůbec špatné.
Tento detektivní thriller naplnil všechny moje očekávání od tohoto žánru. Dobře vymyšlenou zápletku, napětí, dostatečně vykreslené charaktery postav.
Pravda, knize se dá vytknout pár uměle napasovaných momentů,které postrádají logickou podstatu, ale naštěstí jich tolik nebylo. A tak celkově uspokojivý dojem z knihy mi zůstal od začátku až do konce.
Hypnotizér patři k nadprůměru mezi thrillery,v porovnání s jinými,které se mi za poslední období dostaly do rukou.
Ivan Ivakov už nechce žít, trpí těžkou nemocí plic, ale před smrtí,jak se říká, musí mít čistý stůl a tak se vyznává o svém životě ve své autobiografii. Ta se několik let po jeho smrti dostává záhadným způsobem do rukou jeho syna.
Malý Váňa vyrůstal v chudinském jaru Kyjeva v rodině citově ještě chudší. Za to,že jeho život nenabere, ten nejhorší směr vděčí svému učiteli. Ve vzpomínkách se Ivan vrací ke všem událostem a lidem,kteří měli pro jeho život, i když to na první pohled nevypadalo,zásadní význam.
Z doby,kdy jeho národním jazykem byla ukrajinština,se přes období 2.sv.války a okupovaného Kyjeva,přeneseme do doby kdy se mluvilo spíše rusky a tvrdé krutovlády bolševiků. Naverbován,pod tlakem, tajnou službou se dostane až k funkci kata nepřátel režimu a státu. Tu vykonává jen několik pár let,přesto ho
poznamená. Z jeho tíživého psychického rozpoložení se mu podaří uniknout,když začne psát. Je úspěšný a stane se uznávaným sovětským spisovatelem.
Kniha nám předstírá ne jenom život Ivana, ale i poměry té nelehké doby.
Doby,kdy lidé žili v neustálém strachu,že jsou sledovaní nebo někdo je udá za prostistátní jednání. Kdy lidé ze dne na den zmizeli a více se neukázali. Doby,kdy jen ten,kdo držel pusu a krok měl šanci žít lépe než jiní. Kdy nebylo možné vyjadřovat se otevřeně a svobodně.
Kniha také ukazuje, jak se proplétají různé osudy lidí,kteří sami nemají o tom ani ponětí. Jeden jediný skutek jednoho může změnit životy jiných v několika dalších generacích.
Závěr je opředený rouškou tajemna a nadpřirozena, trochu mi zamotal hlavu ale po několika dnech mi to všechno dalo smysl.
Knihu této ukrajinské autorky jsem začala číst s mírnými obavami,ale velmi mile mě překvapila. Styl byl čtivý a prostý, a myšlenky v příběhu ukryté byly hluboké.
Romance zasazená do období 16.století s detektivními prvky. Proč ne?
Od autorky jsem četla skvělé Heřmánkové údolí a Hlas Kukačky. Přesto,že jsem knihu začala číst s vědomím, že tato bude jiná, očekávala jsem více než se mi dostalo.
Paní Körnerová píše opravdu čtivě. Přesto se jí nepodařilo mě na tolik vtáhnout do příběhu,aby mě pohltil. Bohužel, vše bylo až velmi předvídatelné. Často jsem měla pocit, že je mi opět třináct let a čtu z Večerů pod lampou.
Ten, kdo má rád tento typ příběhů bude spokojený.
Tak já jsem nadšená! Spasitel ne jenomže zapracoval na záchraně planety Země a Erid, ale také na mé čtenářské duši,která byla přesvědčená, že sci-fi žánr jí nemá co nabídnout. Jak velmi jsem se mýlila.
Jsem ráda, že jsem se díky čtenářské výzvě dostala k této skvělé knize.
Od začátku mě příběh chytl za pačesy a nepustil. Vesmírné drama a dobrodružství okořeněné vědeckými informacemi, vtipem a nádherným přátelstvím.
Ke konci čtení jsem už měla okousané nehty,kdy jsem s obavami čekala, jak to sakra dopadne.A dopadlo to... Nebudu nic prozrazovat. Čtěte ! Je to ÚŽAS, ÚŽAS, ÚŽAS !
A mě nezbývá nic jiného než běžet do knihovny pro Marťana.
Tento psyhologický thriller se opravdu povedl. Po delší době jsem našla skvěle vykreslené postavy, pěkně do hloubky. Přesto,že partička přátel ze školních let není nijak sympatická, je zajímavé jak postupně příběh odhaluje jejich osobní kostlivce.
Prostředí, v kterém je příběh zasazen je poutavé. Ach,ta skotská vysočina! Atmosféra, příjemně lehce mrazila. Víte, že není úniku a stále nemáte zdání, kdo je vlastně obětí. Jen tušíte. A nebude mrtvých nakonec více?
Kniha bavila a navnadila k přečtení dalšího počinu autorky.
Pod stromečkem jsem objevila Osudné svědectví, a tak jsem se pustila do prvního setkání s tvorbou pana Bryndzy. Těšila jsem se velmi, kvůli skvělým hodnocením jeho knih. Ale... zklamání. Detektivka Erika si vlastně najde případ sama sobě při cestě domů, její "intuitivní" vyšetřování skáče od jednoho podezřelého k druhému, jak postupně přicházejí na scénu. Hlavního svědka a klíč k celému případu nechá bez dozoru a tak ho vlastně nabídne vrahovi takřka na podnosu. Skutečného pachatele lze vytušit již v půli příběhu. Tempo je vlažné, napětí chybí. A závěr je takový nijaký. Bohužel. Od detektivky čekám opravdu promyšlený a propracovaný příběh. Tento jím nebyl. 2,5*
Jak já jsem knihy o Neználkovi milovala! Přečetla jsem je několikrát. Fantastický příběh, který rozjede dětskou představivost naplno. Alespoň tedy více než před 30 lety. Nádherné ilustrace jsem si dokázala prohlížet nekonečně dlouho. Pro mě byla návštěva Slunečního města nezapomenutelnou. I po tolika letech,kdy jsem se k ní v rámci výzvy vrátila, jsem si tolika scén uměla vybavit jako by jsem knihu četla teprve nedávno. Dnes se jen podivuji, kolik věcí,o kterých se mi jako dítěti jen snilo, sa za ta léta stala skutečností. Milý,krásný návrat!
Téma terorismu a problém uprchlíků v Evropě je zajímavé.Hlavní postavy vyšetřovatelů Signe a Junckra jsou sympatické. Ale... Příběh je místy velmi rozvláčný,některé pasáže jsou tolik utahané. Pokud by kniha měla alespoň o 100 stran méně, jistě by to tempu příběhu prospělo. A poté by tento thriller byl snad i napínavější. Škoda, potenciál tady jistě byl. 3,5*
Marcus Attilius, vodař císařského aqauductu Augusta, nás provází strhujícím příběhem,který začíná dva dny před apokalyptickou zkázou,kterou způsobila erupce Vesuvu v r.79 n.l.
Všichni víme,jaké hrůzné následky tato přírodní katastrofa přinesla. O to více se vám při čtení knihy běhá mráz po zádech.Protože víte,...
Pan Harris je výborný vypravěč, všechny jeho postavy mají sílu,ať už v dobrém nebo špatném smyslu slova. A tak se ocitnete přímo ve víru událostí s nimi. Cítíte,jak se Vám chvěje zem pod nohama a vzduch je tak horký,že bolí každý nádech.
I z historického hlediska je kniha přínosem.
Fakta,která vám přiblíží stavitelské umění římských aquaductů a jejich spravování, osoba admirála Gaia Plinia. A vůbec, co všechno byli lidé schopni vybudovat před 2000 lety, samozřejmě na úkor ubohých lidských bytostí - otroků.
Román doporučuji k přečtení všem co mají v oblibě tento žánr.
Je čtivý,poučný,napínavý s povedeným zakončením.
Toto,dnes již klasické dílo, zaujme jak mladého čtenáře, tak i toho ve zralém věku. Mohu takto soudit ze své zkušenosti.
I po letech, kdy jsem se ke knize vrátila, mě osudy rodiny Clearyových pohltily.
Autorčiny popisy novozélandské a australské přírody jsou skvostné. Rázem se ocitnete v Novém Jižním Walesu a horko,prach,šum trávy droghedských pastvin, vůni růží cítíte přímo fyzicky.
Milostný, nešťastný příběh Meggie a Ralpha je jedním z nejkrásnějších i nejsmutnějších vůbec.
Není to ale příběh jen o osudové lásce muže a ženy, ale i o lásce jako takové. O lásce mezi sourozenci,o lásce matky k svému dítěti, o lásce dětí k rodičům, o lásce k domovu a k přírodě, k Bohu.
Otázka víry, a na kolik osud svazuje naše životy a na kolik si o nich sami rozhodujeme, nás provází celou knihou.
Charaktery jednotlivých postav jsou úžasně vykreslené.
Části věnované hlavně příběhům Dana a Justíny jsou méně poutavé než jiné, přesto Ptáci v trní patří k těm knihám, kterých příběh vám utkví v paměti i po dlouhých letech.
4,5*
Mnoho postav, mnoho různých dějových linek,mnoho nelogičností. První kapitola pěkně zaháčkovala,mnoho dalších nudilo. Až téměř v polovině knihy přijde to správné napětí a chuť číst dál. Ovšem zrovna, pro mě zajímavé, linky skončí slepě nebo useknuté a v závěru se z vraha stane úplný blázen,kterého oklame i malá holčička. Nechce se věřit, že by taková osoba byla schopná cokoliv léta pečlivě plánovat. Kniha je plná takových nesmyslů. Autor by se možná měl příště řídit pravidlem,že méně je někdy více. 2,5*
Má první kniha,kterou jsem od autora přečetla, a náramně jsem se bavila. Je to spíše taková sbírka povídek-historek,které Ladislav zažil při svých cestách Evropou. Jsou vtipné, jsou čtivé a svižné. A jeden v nich najde i mnoho zajímavostí o jednotlivých národech a krajinách Evropy. Jistě mě i motivovaly k mým budoucím cestovatelským plánům. Přesto,že jsem se při čtení bavila,často od srdce zasmála,po určitém počtu stran, jsem musela knihu na několik dní odložit. Proč? Najednou mi tento styl humoru přišel až nucený. Celkový dobrý dojem z knihy to ale nesnížilo. Jistě si zase někdy ráda něco od p.Zibury přečtu.
Příběhem během smutných dějin 2.sv.války nás provází osudy nevidomé francouzské dívky Marie-Laury a německého chlapce Wernera. Jejich dospívání je poznačené tíhou válečné mašinérie, která je přesto nezlomí a zachovají si schopnost nevzdávat se nadějí, bojovat pro své sny,nepodlehnout a zachovat si zdravý charakter.
Velmi se mi líbily autorovi popisy. Toužím se podívat do krásného Saint-Malo.
Atmosféru míst, na kterých se příběh odehrává, se mu podařilo zachytit skvěle.
Propojení několika dějových linek bylo nenásilné.
Líbil se mi vývoj jednotlivých postav, jako prastrýčka Etienna a mladého Wernera. Postava madame Manecové byla obdivuhodná.
Styl psaní byl svižný a svěží.
Celkově nemám knize co vytknout, rozhodně patří mezi ty nadprůměrné. 4
" Koho by napadlo, že láska dokáže člověka zabít? "
" Náš život začíná jako mikroskopické elektrické hemžení. Plíce, mozek, srdce. Po čtyřiceti týdnech svěrák matčiných porodních cest rozdrtí šest bilionů buněk a my začneme řvát. Pak se na nás svět vrhne. "
Přesto, že se řadím mezi fanoušky p.Mornštajnové, tento příběh rodiny Mánesů, mě nijak zvlášť neoslovil. Tentokrát jsem měla pocit, jakoby jsem vše sledovala jako z rychlíku. Příběh plyne velmi rychle, je čtivý, ale ... nijak nezasáhl. Jiné knihy od autorky jistě nabízejí více.
Poetický příběh ze severoamerických Skalistých hor z dob, kdy do těchto míst lidská noha vkročila jen ojediněle. Nádherné popisy divoké, panenské přírody. Krásné líčení ze života medvědů. Dojemný příběh majestátního krále medvědů Thora, který pod svou ochranu přijme osiřelé mládě - statečného Muskwu. V přírodě jev to nevídaný. A také přerod jednoho člověka, lovce, který zjistí, že: "Největším potěšením není zabíjet,ale nechat žít ".
Jakmile jednou tuto útlou knihu přečtete, budete se k ní opakovaně vracet. Protože dnes,bohužel, není k dostání tolik čistých, duši hladících příběhů. Z každé stránky autora je znát jeho velký obdiv k přírodě.
Jednoduše, toto vyprávění je balzám v dnešní uspěchané době.
Krásné povídání nejenom o říčce Klabavě (Padrťský potok), ale o i o přírodních krásách a místech v krajině, kterou protéká. Od srdce středních Brd až po její soutok s Berounkou. Kniha plná historie, i pověstí, s množstvím nádherných fotografií nejenom ze současnosti. Doporučuji všem milovníkům Brd a Podbrdska.
Marnost nad marnost! O válce se nikdy nečte lehce,ale v dnešní hrozné době to bylo pro mě ještě tíživější čtení. Jsem rozcupovaná na kousky. Na hrudi mě to svírá. Opravdu se to děje zase?
Hluboce smekám před touto výpovědí pana Remarqua. Neskutečně realisticky vylíčené scény přímo z válečné linie, ale i citové rozpoložení a myšlení řadového vojáka. Jakoby jsem v té hrůze byla společně s Paulem, Katczou, Kroppem,Tjadenem,Mullerem a všemi ostatními. Obraz toho, co s člověkem udělá válka. Obraz pravého kamarádství. A toho jak je to všechno utrpení vlastně úplně zbytečné a nesmyslné...
Téměř na každé straně najdete v prosté větě silnou myšlenku a poselství.
Překlad paní Ivany Parkmanové je také skvělý.
Každý by povinně měl číst tuto knihu. Není snad možné, aby potom zatoužil po válce.
"Je ostatné komické,že příčinou neštěstí ve světě bývají často drobní lidé;jsou mnohem energičtější a nesnášenlivější než ti urostlí. Vždycky jsem si dával dobrý pozor, abych se nedostal k rotě,které velí skrček.Tihle malí Napoleonové jsou většinou pěkní rasi."
"Dnes ty,zítra já.Ale jestli z toho vyváznu,budu bojovat proti tomu,co zničilo nás oba: co tobě vzalo život-a mně život zničilo. Slibuji ti to,kamaráde. Už se to nikdy nesmí stát."