KatChiss komentáře u knih
Na Kosti v srdci jsem četla samé nadšené recenze a ve spoustě z nich se objevovalo, že je to ta stará dobrá Colleen. Já jsem se k této autorce dostala poměrně nedávno, takže nedokážu posoudit, kterou Colleen mám radši. Nicméně mé top 3 její knihy jsou Ugly Love; Pravda, nebo lež a To nejlepší v nás. Ještě mě dost bavily It Ends With Us a Without Merit. Další knihy, které jsem přečetla, jsem hodnotila průměrně. Ale nemůžu říct, že bych některou z jejích knih nesnášela nebo bych při čtení/poslechu trpěla.
.
Kost v srdci jsem zařadila k průměrným knihám. Četly se strašně dobře a rychle, ale postavy ani příběh mě nijak zvlášť nezaujaly. Beyah měla příšerné dětství, asi jako každé dítě, které vychovává feťačka. Měla jsem pocit, že mi autorka říká: “Lituj ji.”, ale mně to nějak nešlo. Možná mi to přišlo až moc na sílu nebo co. Například si Beyah stěžovala, že o ni otec nejeví zájem, ale ona dělala úplně to samé. Ignorovala ho. Nesnažila se s ním mluvit, sblížit se. Jak tomu v takových knihách bývá, zamilovala se do prvního kluka, který o ni projevil zájem. O kluka, který byl stejně “poznamenaný” jako ona. A díky němu se z ní stal lepší člověk. On se stal lepším člověkem díky ní.
.
V knize bylo spoustu krásných citátů a hezkých myšlenek. Tohle Colleen opravdu umí.
Hra o dědictví mě bavila, proto jsem se nemohla dočkat, až si přečtu pokračování. A ta obálka? Stejně jako to, co se skrývá pod ní, je lepší než první díl. Odkaz Hawthornů obsahuje více hádanek a intrik, které na sebe navazují a rozplétají záhadu této početné rodiny. Sice je podle mě čtenář nemá šanic vyřešit, což by vadilo například Marky (zdravím), ale já jsem s tím úplně v pohodě. Moje mozkové závity na hádanky a různé hlavolamy stejně nikdy nebyly, takže je směle přenechám Avery a bratrům Hawthornovým.
.
Krátké kapitoly, velmi jednoduchý styl psaní a akce střídající akci vám nedovolí knihu odložit. Budete hltat každé slovo a těšit se na velké odhalení, ve které doufáte. Objektivně musím říct, že tohle není žádný velkolepý příběh se sáhodlouhými a složitými popisy prostředí, postav, postupů a emocí, ale subjektivně jsem si tuhle i předchozí knihu děsně užila a nemůžu se dočkat, až si přečtu poslední díl. Po něm se určitě pustím do autorčiných dalších knih. Na Goodreads jsem objevila sérii The Naturals, která zní fakt zajímavě.
Už je to pár let, co jsem četla knihu Muffin a čaj a chtěla se pustit do pokračování. Rozhodla jsem si příběh zopakovat prostřednictvím audioknihy, abych mohla hned navázat pokračováním. Jiří Suchý z Tábora a Jiří Köhler vdechli Danielovi a Kitovi život. Jedná se o příběh dvou chlapců, kteří se stále hledají, vypořádávají se se životem. Jeden pochází z vlivné rodiny, kde se od něj očekávají velké věci, ale vlídného slova se mu nedostává. Ten druhý sice vyrůstá jen s matkou a finančně na tom nejsou úplně nejlépe, zato k sobě mají blízko a jejich vřelý vztah mě hřál u srdce. Přes všechny rozdílnosti se tito dva sblíží a jeden od druhého se hodně naučí.
.
V obou dílech sledujeme vývoj jejich vztahu i jich samotných. Jsme svědky krásných chvil, které tráví v objetí, ruku v ruce a se smíchem na tváři. Ale také momentů, na které by oba nejraději zapomněli. Na hádky, nevyřčená slova nebo špatná rozhodnutí. Ale i to do reálného světa patří. Stejně jako závažná témata, kterými se obě knihy zabývají. Ať už je to homosexualita, šikana nebo domácí násilí. Kit a Daniel jsou takoví naši čeští Srdcerváči.
Další kniha od autorky Brigid Kemmerer. Její fantasy Temné a osamělé prokletí mě příliš nenadchlo, zato contemporary příběhy mě nadchly! Její styl psaní je chytlavý (nenapadá mě lepší slovo) a pohlcující. Umí skvěle vykreslit charaktery postav a nebojí se zajít do hloubky. Její příběhy skrývají spoustu závažných otázek, které si pokládáme i my. Například: “Můžou dobré úmysly omluvit špatný čin?” To je otázka, která provádí celý příběh knihy Říkej tomu, jak chceš.
.
Rob býval populárním hráčem lakrosu a velmi oblíbeným klukem na škole. Jenže pak jeho otce chytili při zpronevěře a každý si myslí, že v tom měl prsty i on. Vždyť u otce dělal stáž, měl na starosti papíry. Musel si něčeho všimnout.
.
Maegan je velice chytrá holka. Spolužáci by ji možná označili za šprtku. I přesto ale podváděla u závěrečných zkoušek. A byla chycena. Všichni přítomní studenti museli zkoušku opakovat spolu s ní. Takže je z ní stejný vyvrhel jako z Roba.
.
Pro nás ostatní je velice snadné odsoudit tyhle dva. Vytvoříme si na ně názor, naškatulkujeme si je do určité složky v hlavě. Děláme to, aniž bychom se pořádně zamysleli. Známe všechny podrobnosti? Víme, jak a co se přesně stalo? Zeptali jsme se dotyčných na jejich verzi? S takovými situacemi se běžně setkáváme v reálném životě. Pojďme zkusit druhé nesoudit, ale vyslechnout si je a snažit se pochopit jejich jednání. Anebo se o druhé vůbec nestarat, protože to není naše věc a oni si se svým životem mohou nakládat dle libosti.
Sci-fi příběhy nečtu, ale u Aurory jsem udělala výjimku. Když vyšel první díl - Aurora povstává - měla jsem přečtenou Nikdynoc od Jaye Kristoffa, a tak jsem si řekla, že to zkusím. Navíc mě hodně zaujala obálka a vlastně i anotace - jednotka odpadlíků a problémových typů? To zní jako Šest vran.
.
“an'la téli saii. I shall see you in the stars”
.
Pamatuju si, že mě kniha po dějové lince zase tak neohromila, dala jsem jí 3 hvězdičky. Nicméně si mě získaly postavy a z celé knihy jsem měla Guardians of the Galaxy / Strážci galaxie vibe, což je jeden z mých oblíbených Marvelovek. Druhý díl - Aurora plane - jsem hodnotila 4 hvězdičkami. A tenhle závěrečný? Uvažovala jsem nad 5, ale nakonec jsem ubrala půl hvězdy.
.
“This is what family is, I realize. To never be alone.”
.
Znáte ten pocit, kdy do ruky berete knihu, začítáte se do ní a připadá vám, že se vracíte domů? Ke své rodině, ke svým přátelům? I když bych se sakra nerada objevila ve světě Aurory, takový pocit jsem měla. Naprosto jsem si zamilovala všechny hlavní postavy a prožívala s nimi každou prekérní situaci. A že jich bylo. A děj? Ten mě neskutečně překvapil, autoři měli vše promyšlené a propracované do nejmenších detailů a všechno se najednou propojilo a začalo dávat mnohem větší smysl.
.
“To die in the fire of war is easy. To live in the light of peace, much harder.”
.
Aurora se tímto řadí mezi mé oblíbené série vůbec a věřím, že to není naposledy, co jsem ji četla. Vůbec bych se nezlobila, kdyby vyšla v audioknižní podobě.
“Pravdu, až doteď pohřbenou a právě vykopanou, už nelze skrýt…”
V šestém případu se Kim Stoneová musí vypořádat s nelehkou situací - musí spolupracovat s bývalým parťákem, se kterým se nerozešla úplně v dobrém. Navíc bez svého týmu. Vyšetřují případ starých kosterních ostatků nalezených v hrobě. Po podrobném průzkumu odhalí, že oběti nezemřely přirozenou smrtí.
.
V tomto díle jsou vedena vyšetřování hned dvě, což není typické a vyžaduje více soustředění. Byla jsem ráda, že Stacey dostala více prostoru, protože se stala mou oblíbenou postavou. Dozvěděli jsme se více o její minulosti. Oceňuji, že se dílo zabývalo rasistickou tematikou a poukázalo na všemožné předsudky.
.
Příběh byl tentokrát temnější a mnohem reálnější. Audioknihu namluvila Jitka Ježková, což je moje nejoblíbenější narátorka. Ano, budu to stále opakovat.
Každý rok si chci o Vánocích přečíst nějaký vánoční příběh, ale ještě jsem nenarazila na žádný, který by mi vyloženě sedl. Většinou se totiž jedná o romantický příběh, o který já ale nemám zájem. Letos jsem se konečně rozhodla sáhnout po klasice - Vánoční koledě. Přesvědčilo mě krásné ilustrované vydání.
.
Přiznám se, že jsem tenhle příběh moc neznala. Knihu jsem nečetla a z filmu jsem znala jen útržky, takže jsem vlastně nevěděla, o co přesně půjde. Moc se mi líbí myšlenka celého díla - nesejde na penězích a majetku, když okolo sebe nemáte lidi, kteří jsou vám blízcí. O Vánocích to platí dvojnásob. Já sama poslední roky tyto svátky úplně neprožívám, protože mě mrzí, že se z nich stal hon za tím, kdo bude mít nejvíc dárků (zdravím Dudley) nebo nejkrásnější stromeček, ale zapomnělo se na to, že to mají být svátky klidu a míru strávené v okruhu těch nejbližších lidí.
.
Proto přicházím jako duch budoucích Vánoc a přeju si, abyste si o Vánocích hodně odpočinuli a strávili je s milovanými osobami v poklidu.
Na Železnou vdovu jsem viděla spoustu nadšených ohlasů u zahraničních bookstagramerů. Těšila jsem se, až konečně vyjde i u nás. Chvilku mi trvalo, než jsem se zorientovala ve světě a jeho fungování, ale když se tak stalo, naprosto jsem se do příběhu ponořila a nedokázala přestat číst. Otáčela jsem jednu stránku za druhou a hltala každé slovo.
.
“Když si někoho vážíš proto, jak je skvělý, nevyrveš ho přece z kořenů, jen aby ses díval, jak ti uvadá v rukách. Pomůžeš mu rozkvést, aby byl právě tak úžasný, jak mu bylo souzeno.”
.
Již zmíněný svět mi přišel originální. Alespoň jsem o ničem takovém ještě nečetla. Líbilo se mi zahrnutí síly jing a jang, která je pro děj důležitá. Velmi jsem ocenila rovnoprávnost, která byla pro hlavní hrdinku velmi důležitá. Už na začátku příběhu je cítit, že bude Ce-tchien jiná. Sálá z ní vzdor, smysl pro spravedlnost a rovnoprávnost a nevyčerpatelná energie. Je velice bystrá a tvrdohlavá. Nechce přijmout fakt, že by měla sloužit mužům a to se mi na ní tak líbilo.
.
“Hanba a ponížení jsou pocity, které vycházejí z nás samotných, a já jsem se právě teď rozhodla, že už nic takového cítit nebudu.”
.
Myslela jsem si, že jsem odhadla romantickou linku už na začátku, že je naprosto předvídatelná. Ale spletla jsem se. Konečně jsem objevila milostný trojúhelník, který mi nelezl na nervy. Nechci nic spoilerovat, ale jestli jste viděli nějaké fan-arty, tak vám to jistě došlo.
“Můj vzhled je iluze, která upoutá jejich pozornost. Moje zpustlost je vějička, která rozdmýchá jejich rozhorlení. Moje dokonalé partnerství je lež, která bude živit jejich posedlost.”
Historky ze tmy nemohly vyjít v lepší dobu. Kdy jindy číst strašidelné příběhy než na Halloween? Bohužel mi to nějak časově nevyšlo a četla jsem je až v prosinci, ale to nevadí. Upřímně jsem čekala mnohem děsivější příběhy.
.
“Pravda je někdy tak malá jako prasklina maskovaná temnotou. Vždycky někde je. Jen ji možná hned nevidíme. Jakmile na ni ale posvítí světlo, ukáže se před zraky všech a my si říkáme, jak dlouho se asi před námi skrývala.” - Kateřina Šardická (povídka Prasklina).
.
První povídkou vykopl Richard Holý a v Muži na zdi nastavil laťku celkem vysoko. Byl to ten správný hororový příběh, který jsem si představovala a domnívala se, že v tomto duchu se ponesou i další povídky. Při čtení povídky od Katky Šardické s názvem Prasklina mě docela mrazilo. Připomněla mi, jak krásně umí Katka popsat atmosféru a probudit ve mně vystrašené dítě. Další tři povídky se mi vůbec nelíbily - ať už příběh, nebo styl, kterým byly napsané. Povídka Pavla Renčína zase kvalitu knihy vyšvihla nahoru, ale mrzelo mě, že byl příběh krátký. Příběh Martiny Mátlové s názvem Něco za něco mi připomněl, že život zkrátka není fér. Toby od Aničky Musilové byl děsivý, ale klidně bych si přečetla celou knihu, jen mě docela zmátl ten konec. Útočiště od Nicole Škorpilové mi připomínalo poslední sérii seriálu Stranger Things a hodně mě bavilo. Nejlepší povídkou z celé knihy byla ta od Radka Blažka s názvem Mikuláš nosí smrt. Po celou dobu jsem měla zatajený dech a čekala, co se ještě stane. Samotný zvrat na konci příběhu mě dost překvapil. Závěrečná povídka Podzimní lucerny od Mária Itsami nebyla vůbec strašidelná, ale velmi dojemná. Takové krásné zakončení celé knihy.
Příběhy o zloduších nám ukazují jejich minulost. Důvod, proč si zvolili stranu temna a zla. Mnohdy se tomu tak stalo kvůli jinému člověku nebo skupině lidí. Jindy zase kvůli konkrétní události. Málokdy se stává, že by se lidmi se špatnými úmysly už narodili. Občas si přeju, aby padouši byli zkrátka zlí, bez jakéhokoli důvodu. Nechci k nim cítit sympatie, ba co hůř - litovat je. Ale co už.
.
Alexandr byl milý chlapec (shocker). Bohužel se mu to nevyplatilo, a tak se z něj stal Temnyj/Darkling. Už v trilogii Griša mě to k němu určitým způsobem táhlo, protože jsem cítila, že je v skrytu duše hodný člověk. Pak přišel na scénu Ben Barnes a bylo to jasné. “You and I are going to change the world.” Whatever you say, Ben…
.
Tento grafický román je absolutní potěšení pro oko, méně už pro vaše srdce, protože je smutný. Bude vám Alexe líto (pokud máte srdce). Vůbec bych se nezlobila, kdyby byl delší. Taky bych se nezlobila, kdyby z toho udělala Leigh sérii grafických románů. Hodně bych se těšila na ten o Nině a Matthiasovi. A Nikolaiovi.
Retelling na Červenou karkulku? Ano prosím! První dcera je přislíbena trůnu, ta druhá Vlku z Divého lesa za příslibem navrácení bohů. Reda je druhorozená, tudíž už odmalička zná svůj osud. Většina lidí by ho nenáviděla nebo by se alespoň přinejmenším bála, ale ona ne. Bere svůj odchod jako vysvobození. Stalo se totiž něco zvláštního a Reda nechce, aby se to opakovalo. Chce chránit své blízké, obzvlášť svou sestru Nei.
.
Příběh je velmi čtivý, stránky vám budou pod rukama ubíhat, ani nebudete vědět jak. Kniha je psaná krásným jazykem, zalepíkovala jsem si spoustu citátů a krásných myšlenek. Svět je poněkud temnější, magie Divého lesa totiž své obyvatele, kteří s ním bojují, proměňuje. Celkově není tento les zrovna nejpříjemnější místo k bydlení. Ale co máte dělat, když ho nemůžete opustit? Postavy jsou dobře napsané, nejsou černobílé, ale mají mnoho vrstev. Romantická linka je sice předvídatelná, ale pomalá a, světe div se, mně se líbila. Ocenila jsem i krátké kapitoly z Neina úhlu pohledu. Vlastně nemám knize co vyčíst, zároveň jsem ale nemohla dát plný počet hvězd. Na druhý díl se moc těším.
Tomáš Zástěra opouští ostrov, který je metaforou pro jeho byt. Při balení nachází předměty, které mu připomínají určité příběhy z jeho života, jež se nám rozhodl vyprávět. 17 historek o 17 předmětech. Některé vás pobaví, některé vyděsí a jiné dojmou. Mou oblíbenou je o čtyřicetileté klívii. Mám ráda humor a strašně ráda se směju, ale možná ještě raději se dojímám a tenhle příběh mě opravdu dojal.
.
Tohle je kniha, u které si odpočinete. Vypnete, zapomenete na chvíli na své problémy a starosti a užijete si ji. Občas takovou knihu potřebuje každý. Takovou, která si na nic nehraje. Řekne vám to přesně tak, jak to je. Bez obalu, bez filtru.
.
Na profilu Knihy Dobrovský je uložený záznam live streamu s Tomášem Zástěrou, který jsem si moc užila. Bavíme se o pedagogické vysoké škole, práci moderátora a o reality show Survivor, tak kdyby vás to zajímalo, můžete se podívat :)
Příběh jako takový mě nijak neoslnil, romantická linka byla na můj vkus až moc rychlá a předvídatelná. Ironické je, že nějak podobně to mívám v reálném životě já, možná proto v knihách vyhledávám vždy něco jiného (jako je hate-to-love, protože já bych se nemohla zamilovat do někoho, koho nenávidím).
.
Co mi na téhle knize přišlo originální a drželo mou pozornost je slam poetry. Já sama jsem se s ní setkala až na vysoké škole a naivně jsem si myslela, že je to nudné recitování básní. Byla jsem na prvním představení, kam mě vytáhla kamarádka a děsně se mi to líbilo! Jsem ráda, že jsem knihu poslouchala jako audio, protože sama bych slamy nedokázala přečíst tak dobře jako vypravěčka. Klobouk dolů a víc takových knih, prosím!
.
Tahle kniha má ještě další dva díly a já jsem zvědavá, co přinesou. Snad více slamu.
Od Alice Oseman jsem četla komiksovou sérii Srdcerváči, která se mi moc líbila. Řekla jsem si, že je nejvyšší čas zkusit i nějakou “pořádnou” knihu. S Marky jsme počkaly, až Loveless vyjde v překladu - Bez lásky - a pustily jsme se do čtení v rámci našeho #ctisnami.
.
Nečekejte příběh nadupaný akcí a nečekanými zvraty. Tohle je kniha, kterou táhnou postavy. Skvěle vykreslené postavy, které se v průběhu vyvíjejí a poznávají sebe i ostatní. Hlavní protagonistkou je Georgia, která se ještě nikdy nezamilovala, nikdy nikoho nepolíbila. Nastupuje na vysokou školu a doufá, že se to co nejdříve změní. Zjišťuje ale, že se jí nelíbí ani holky, ani kluci. Seznamuje se s pojmy jako je aromantičnost a asexualita. A já jsem ráda, že existují knihy, kde se o tom mluví!
.
Moc mě bavila skutečnost, že je do děje zakomponované divadlo/herectví, které spojuje všechny hlavní postavy. Číst/poslouchat o zkouškách mě vrátilo do hodin dramaťáku na střední škole. Jejich závěrečné představení se mi fakt líbilo!
.
Některé scény mi přišly už moc přitažené za vlasy, ale příběh jako celek se mi opravdu líbil, vytřískal ze mě spoustu emocí. Smála jsem se, byla dojatá, naštvaná, frustrovaná, křičela jsem v duchu na postavy a prožívala to všechno s nimi. Rozhodně si chci přečíst všechny autorčiny knihy a doufám, že budou alespoň tak dobré jako Loveless.
.
4,5/5
Jedna noc, hotelový pokoj a tři lidské osudy. To je shrnutí tohoto románu, který nám vysvětluje, proč bychom neměli soudit lidi na první pohled. Proč bychom se měli někdy pozastavit a dotyčného se zeptat, jak se do nynější situace dostal. Ani poté nemáme právo ho soudit, ale už si dokážeme lépe představit, čím si musel prožít a čeho se - například - musel vzdát.
.
Mezi hlavní postavy patří Klára, recepční hotelu Bosco; Jakub, stálý návštěvník hotelu Bosco a Jonáš, zaměstnanec hotelu Bosco. Životy těchto lidí se v jednu noc protnou, a kdyby nebylo Klářiny chladné hlavy a vynalézavosti, nemuselo to dopadnout vůbec dobře. Nad sklenkou dobrého pití se Jakub svěřuje Kláře se svou minulostí a ona mu oplácí stejnou mincí. Díky tomu se dozvídáme o jejich strastech a trápeních.
.
Říká se, že lidé se radují z cizího neštěstí. Já si při čtení takovýchto životních situací vždy uvědomím, že mám vše, co potřebuju. Neměla bych si na nic stěžovat, protože by vždy mohlo být hůř.
Další scénář Fantastických zvířat. Předchozí dva jsem četla po zhlédnutí filmu, u tohoto to bylo jiné. Původně jsem neměla v plánu ho číst, ale moje sběratelské já převzalo kontrolu. Trochu mě mrzí, že obálka neladí k těm předchozím, ale dost to vynahrazují ilustrace, které kniha skrývá. Různé skici postav a jejich oblečení/kostýmů. Celostránkové ilustrace míst a prostředí - mým favoritem jsou Bradavice.
.
Jelikož se jedná o scénář, máte knihu přečtenou za jedno odpoledne. Před očima vám děj běhá jako film, vidíte jednotlivé scény, i když jste filmovou adaptaci neviděli. Co se příběhu týče, nebudu nic prozrazovat, abych nevyspoilerovala předchozí díly.
Žiju si ve své vlastní bublině, okolní svět příliš nesleduji a nevnímám. Mám teď na mysli svět slavných a známých osobností. Proto mi nic neříkalo jméno Daniel Krejčík. Ani Matěj Stropnický. Marně se snažili ti, kteří poukazovali na fakt, že tito dva žijí na zámku v Osečanech a dokonce se objevili ve Výměně manželek. Samá voda. Co musíte udělat, abyste mě začali zajímat? Napsat knihu. A napsat ji dobře.
.
Ve vší skromnosti musím říct, že to se Danielovi povedlo. Jeho prvotina Nadělení obsahuje jeho životní příběhy napsané tak ryze a lidsky, že to nejde jinak a vy si toho kluka zamilujete. Prožíváte s ním všechny ty lapálie, které mu život připravil. Usmíváte se nad veselými historkami a roníte slzy nad těmi smutnými.
.
Ještě lepší než kniha byl rozhovor prostřednictvím živého vysílání, jehož záznam můžete najít na profilu Knihy Dobrovský. Daniel je totiž ve skutečnosti ještě úžasnější člověk, než jak se z knihy zdá. Je neskutečně vřelý, upovídaný, bláznivý, citlivý a má dobré srdce. Tohle všechno a mnohem víc vložil i do své knihy.
Začátek příběhu je pomalejší, autorka nám představuje postavy a jejich životy. Seznamujeme se s novými slovy a zvyky z prostředí Indiánů - původních obyvatel Ameriky. I když jsem se o nich něco málo učila na vysoké škole, spoustu informací pro mě bylo nových a velice zajímavých. Nejvíce se mi líbila úcta, kterou všichni chovali ke starším. Dovolím si citovat: “Právě stařešinové jsou naším největším bohatstvím, ztělesněním naší kultury a komunity. Jejich příběhy nás propojují s naším jazykem, medicínou, zemí, klany, písněmi a tradice.”
.
Papírovou knihu jsem prokládala anglickou audioknihou, kterou jsem poslouchala na cestách. Vzpomínám si, že jsem šla po Praze a poslouchala 9. kapitolu. Zastavila jsem se a o pár minut ji přetočila, protože jsem nemohla uvěřit, že se to opravdu stalo. Od téhle chvíle nabírá děj na obrátkách, vše se vyostřuje a já jsem četla a poslouchala s neuvěřitelným zaujetím a napětím. Neměla jsem ponětí, o čem všem kniha bude. Dost mě to překvapilo. A světe div se, bavila mě romantická linka! Do Jamieho Johnsona jsem se zamilovala až po uši.
.
Troufám si říct, že si každý v této knize něco najde. Ať už ho baví napětí, vyšetřování a pátrání po pravdě a spravedlnosti, nebo do hloubky vykreslené postavy, které se v průběhu příběhu vyvíjejí. Nebo taky hodnota rodiny a přátelství.
“Jak vyzrát nad nepřítelem, když neznáte jeho totožnost a zdá se, že všechny karty hrají proti vám?”
.
S @endlessbibliophile jsme se nechaly nalákat redaktorkou a spisovatelkou @kat.sardickou a rozhodly se přečíst si Pikové eso v rámci našeho společného čtení #ctisnami. Megamoc se mi líbila obálka a věděla jsem, že je to thriller. Toť vše. Občas je fajn pustit se do knihy, o které skoro nic nevíte.
.
Prvních pár kapitol jsem byla… rozpačitá. Hlavní postava chodí na střední školu, kde o ní neznámý člověk rozšíří veliké tajemství. Kde jsem to jenom četla? Aha, jasně, Probuzení Simona Spiera nebo třeba Felix na věky a jsem si jistá, že se najde ještě spousta dalších knih. Námět mě tedy moc nezaujal, zato dvě ústřední postavy ano. Devon je nesmělý, tichý a velmi hudebně nadaný. Jo a taky homosexuál. Chiamaka je premiantka školy a mezi spolužáky velmi oblíbená. Je velmi ambiciózní a jde si za svým cílem za každou cenu. Morální hodnoty? Co to je? Tito dva by nemohli být více rozdílní, ale přece jen je něco spojuje. Anonymní vyděrač, který si říká Eso, si je vybral jako terč a rozesílá jejich tajemství po celé škole.
.
Zhruba v polovině začíná vyvěrat na povrch, co je hlavním tématem této knihy. Přehodnocuji své domněnky a s velkou zvědavostí se naplno nořím do čtení a zběsile otáčím stránky. Pamatuju si, jak jsem knihu četla v restauraci v Karlových Varech, dostala se k jedné velmi znepokojivé pasáži, rychle knihu zaklapla a zpracovávala to. Přišel ke mně ustaraný číšník, jestli je vše v pořádku. No… nebylo, ale za to on nemohl. Tak jsem nahodila úsměv a kývla. Nevím, co od knihy vyžadujete vy, ale já potřebuju, aby ve mně vyvolala horskou dráhu emocí. Když se jí to povede, můžu ji s klidem označit za Dobrou knihu. A tou Pikové eso je, věřte mi.
Jelikož nás již brzy Margaret Roggerson navštíví, rozhodla jsem se poslechnout si její prvotinu, která u nás vyšla jako třetí autorčina kniha. Jsem ráda, že se zvolilo toto pořadí, protože kdybych první četla An Enchantment of Ravens / Magii havranů, asi bych už po další autorčině knize nesáhla.
.
Magický svět mi přišel zajímavý, ale potenciál bohužel nebyl využit. Autorka se hlavně zaměřila na romantickou linku mezi vílím princem a lidskou dívkou - jak originální, že? Problém je, že jsem jejich lásce nevěřila. Nepostřehla jsem, kdy se do sebe tak bláznivě zamilovali. Jejich cesta do říše víl měla nejdřív pádný důvod, pak ho ztratila, ale oni stejně putovali dál. No nevím, tohle mě prostě vůbec nebavilo.