KatChiss komentáře u knih

“Mrtví neprozrazují tajemství… když jim nenasloucháš.”
.
Již čtvrtý případ Kim Stoneové a já opět hltám každé slovo v podání Jitky Ježkové. Tentokrát se Kim s týmem snaží dopadnout sériového vraha, který nechává své mrtvé oběti s ústy plnými hlíny. Ironií je, že těla nechává ve výzkumném zařízení, které studuje rozklad lidských těl. Tady má někdo opravdu zvrácený smysl pro humor.
.
Autorce se opět podařilo bravurně vystavit příběh plný napětí a zvratů. Vždy mě zvládne dokonale zmást, už se ani nesnažím hádat, kdo by mohl být pachatelem. Tohle bych ani ve snu netipla. Skvělé!
.
Je zajímavé, jak některé postavy nemáte v lásce, ale když jsou v ohrožení života, začnete se o ně bát. Přesně tohle se stalo s reportérkou Tracy Frostovou, která v tomto díle zmizela. Najednou jsem ji poznala z jiného úhlu pohledu a uvědomila jsem si, že není vlastně tak špatná.
.
Poslouchala jsem během svého prodlouženého víkendu v Karlových Varech, zatímco jsem se procházela po kolonádě nebo šla lesem směrem na vyhlídky.

7 01.12.2022

Co jiného si přečíst na podzim než Annu ze Zeleného domu? A jelikož tu už mám přečtenou, sáhla jsem po druhém dílu. Nejprve jsem se začala dívat, už počtvrté, na seriál na Netflixu. Už je to takové moje podzimní tradice. Miluju ho s každým zhlédnutím víc a víc. A tím jsem se vlastně nalákala na knižní verzi.
.
Jak už tomu tak bývá, když zkonzumujete jednu verzi, ta druhá se vám už nepozdává. Zvykla jsem si na seriálové postavy, jejich vzhled a charakteristiku. V knize mi přijde většina postav, až na Annu, jiná. Vlastně jsem si k žádné z nich nevytvořila žádný vztah. Nemůžu říct, že by mi byly nesympatické, ale takové… nijaké. Navíc se příběh ubírá úplně jiným směrem, což se mi taky moc nepozdává. Určitě tuto sérii dočtu, protože chci vědět, co se s Annou bude dít dál, ale v tomto případě vítězí seriál na plné čáře.

23.11.2022

iž třetí případ mé oblíbené detektiv inspektorky Kim Stoneové. Za mě je to zatím nejslabší díl. Námět únosu dvou malých děvčátek a následného pátrání po pachatelích, vyjednávání a dopadení nebyl nikterak originální. Už si ani nevzpomínám, jestli jsem byla některou informací šokována, jako to bývá u této série zvykem.
.
Netradiční byl fakt, že únosci nutili rodiče dívenek, aby se postavili proti sobě. Slíbili jim totiž, že vrátí pouze jednu z nich. A tak se z dlouholetého přátelství stala nenávist během jedné chvíle. Tohle bylo kruté. A jako vždycky mě bavilo sledovat psychologii všech postav. Jejich rozdílné chování ve stejných situacích. Někdo jednal zbrkle, zaslepen hněvem. Jiný si vše nejdříve v klidu promyslel, až potom jednal.
.
Jsem ráda, že jsem na Případy Kim Stoneové narazila a že ji poslouchám v podání Jitky Ježkové.

3 23.11.2022

Atlasova šestka byla jednou z mých nejočekávanějších podzimních knih. Už jen ta obálka a barevná ořízka upoutala mou pozornost
.
Tahle kniha není jedna z těch, kde akce střídá akci a vy napjatě čekáte, co se zase pokazí. Její tempo je pomalejší a klidnější. Řeší spoustu filozofických témata skrývá magii a tajný spolek, do kterého je vybráno šest mladých lidí, ale místo dostane jen pět z nich.
.
Jsou knihy, které táhne děj. Jiné zase svět s magický systém. V tomto případě jsou to postavy. A to já můžu. Vlastně potřebuju. Postupně se s jednotlivými postavami setkáváme a poznáváme jejich schopnosti. Některé jsem si oblíbila hned na začátku, s jinými mi to trvalo trochu déle a jednu z nich jsem si neoblíbila vůbec. Ale to nevadí, záporáci jsou potřeba.
.
Tahle kniha se vám bude líbit, pokud máte rádi komplexní postavy, které se v průběhu příběhu vyvíjí. Pomalejší tempo. Vyprávění z více úhlů pohledu. Magii. Příběhy, kde se postavy něco učí a jsou nuceni spolupracovat. Intriky, humor a sarkastické komentáře.

4 23.11.2022

Nesnáze českých sexbytostí aneb humorná sonda do života ztřeštěné třicátnice a jejích vztahů. Název je dosti výstižný. I když bych teda neřekla, že byla hlavní protagonistka - Hanako - ztřeštěná. To byli spíš návštěvníci rychlorande, které během pouhých pár minut poznala. Neptala se jich na klišoidní otázky typu: “Jaké jsou vaše koníčky?” nebo “Čím se živíte?” Hanako se jich ptala na interesantní tajemství, která ještě nikdy nikomu neprozradili. Divili byste se, co za bizarnosti se dozvěděla. Mně v paměti utkvěl sex s mořskou pannou.
.
Hanako se na rychlorande seznámí s deseti muži, s jedním z nich jde později na rande, které neprobíhá zrovna tak, jak si mladá žena představovala. Do života se jí zapletou další nápadníci a vy s úsměvem na rtech sledujete, jak to všechno dopadne. Knihu jsem přečetla za jeden víkend, za který jsem si díky smíchu prodloužila život. Pokud hledáte oddechový příběh, u kterého se zasmějete, právě jste ho našli.

23.11.2022

Nevím jak vy, ale já jsem nikdy moc národní obrození neměla ráda, i když do něj spadají naši nejznámější čeští spisovatelé. Když jsem se dozvěděla, že bude Průvodce literární hysterií 19. století od @cojezoe vycházet, byla jsem nadšená. Určitě všichni znáte Karolínina videa, ve kterých nám s humornou nadsázkou představuje životy spisovatelů. Tak si asi dokážete představit, co najdete uvnitř této knihy. V jedné recenzi jsem četla, že je to vlastně takový mix historického románu, spicy telenovely a bulvárního časopisu. A tahle definice se mi líbí!
.
Mimo informací o jednotlivých spisovatelích a jejich životě zde najdete tipy na méně známá díla a místa, která můžete jet navštívit. V poslední řadě bych chtěla vyzdvihnout grafickou stránku knihy, která tomu všemu dodává šmrnc. Troufnu si říct, že by tento průvodce mohl být budoucí učebnicí literatury. Nebo alespoň povinným doplňkovým materiálem k tématu národního obrození.

1 23.11.2022

Historické romány nečtu, protože jsou inspirované skutečnými událostmi. A to mě bolí. Ale po přečtení Mlčících fontán jsem se rozhodla dát tomuto žánru výjimku v podobě autorky Ruty Sepetys. Líbí se mi fakt, že píše o méně známých historických událostech, navíc očima mladých lidí, což mi pomáhá se s postavami lépe ztotožnit a do příběhu se ponořit.
.
Příběh knihy Musím tě zradit se odehrává v Rumunsku v roce 1989. Autorka skvěle popsala životy lidí, kteří žili za režimu diktátora Ceauşesca. Vše vidíme očima mladého Cristiana, který žije se svou sestrou, rodiči a dědečkem v jednom bytě. Sledujeme, jak se na něj zaměří tajná policie a vydírá ho, aby donášel na svého nového amerického kamaráda.
.
Čtete dechberoucí a drásající příběh o zradě, strachu a lžích. Se zatajeným dechem otáčíte jednu stránku za druhou, abyste se dozvěděli, jak to všechno dopadlo. Dokázal Cristian obelstit tajného agenta? Kdo Cristiana udal? Byl to jeho nejlepší kamarád? A komu může věřit? Knihu jsem měla přečtenou velmi rychle a přiznávám se bez mučení, že mě dohnala k slzám. Smutku i dojetí.

8 23.11.2022

• Je v pořádku být zlomený.
• Je v pořádku nést jizvy zkušeností.
• Je v pořádku cítit se pod psa.
• Je v pořádku být šálek s ulomeným okrajem. To je přece ten s příběhem.
• Je v pořádku být sentimentální a náladový a prolévat hořkosladké slzy u písniček a filmů, které by se nám neměly líbit.
• Je v pořádku, když máte rádi to, co máte rádi.
• Je v pořádku si něco oblíbit jen tak, bezdůvodně, zkrátka proto, že se nám to líbí, a ne proto, že jde o něco úžasného nebo chytrého nebo populárního.
• Je v pořádku počkat, až vás někdo sám vyhledá. Nemusíte se rozdávat tolik, až z vás vůbec nezbyde. Nemusíte být vždy tím, kdo přijde první, Občas můžete vyčkat, dokud ten druhý nepřijde za vámi. Jak říká skvělá spisovatelka Anne Lamottová: “Majáky taky nepobíhají po celém ostrově, aby zachránily loď. Jenom tam stojí a svítí.”
• Je v pořádku dokonale nevyužít každou chviličku.
• Je v pořádku být tím, kým jsme.
• Je to v pořádku.
.
Tahle kniha je pro všechny, kteří mají špatnou náladu. Špatný den. A potřebují si přečíst povzbuzující slova. Slova útěchy. Slova ujištění. Tahle kniha je plná krásných myšlenek a citátů, které vás zahřejí u srdce. Můžete ji číst od konce na začátek. Nebo si otevřít náhodnou stránku a číst v náhodném pořadí. A věřte mi, že se k ní budete vracet.

4 13.11.2022

“Řekla bych, že každá knížka může na různé čtenáře působit rozdílně.”
.
V poslední době jsem si zamilovala knihy o knihách. Půlnoční knihovnu, Knihonoše a teď se k nim přidala i Knihovna malých zázraků. Jednou z hlavních postav je mladá Alíša, která se se svým bratrem stará o nemocnou matku. Přivydělává si v místní knihovně, ale knihy nečte a je na zákazníky nepříjemná. Jedním z nich je postarší Mukéš, jemuž nedávno zemřela manželka a chtěl by se sblížit se svou vnučkou, která miluje knihy. Postupem času se z něj a Alíši stanou přátelé. A to vše díky seznamu knih, který našla Alíša v jedné knize. Jsou na něm knihy jako Jako zabít ptáčka, Malé ženy, Pí a jeho život nebo Pýcha a předsudek. Alíša a Mukéš je postupně čtou a povídají si o nich. Musím říct, že mě na spoustu z nich dost nalákali. Hlavně na Jako zabít ptáčka.
.
Tenhle příběh vás pohladí po duši. Rozpláče vás. Dojme. Rozesměje. Zamilujete si Alíšu, kterou knihy změnily. Začala si vážit života, dívat se na něj úplně jinýma očima. Poznala díky nim nové přátele, se kterými se cítí dobře. Zamilujete si Mukéše, který je ze začátku velmi plachý a osamělý, ale i jemu knihy změnily život. Sblížily ho s rodinou, daly mu vlastní hlas a dodaly mu odvahy. Byla jsem pyšná, když se za sebe postavil a řekl, co si myslí. Alíša a Mukéš už navždy zůstanou v mém srdci.
.
“...knížky nejsou vždycky jen způsob úniku. Někdy nás mohou něco naučit. Knížky nám svět ukazují, ne schovávají.”

10 13.11.2022

Tuhle knihu jsem si koupila před několika lety v Levných knihách na doporučení @klariny.knihy. Začala jsem ji hned číst a vzpomínám si, že mě velice nadchl styl vyprávění, kterým je příběh podán. Vypravěčem je malý chlapec a vy sledujete svět jeho očima. Všechny věci a předměty jsou psané s velkým začátečním písmenem, což mi přišlo jako krásný a roztomilý detail. Jenže jsem kdysi knihu brzy odložila a vrátila se k ní až letos, v audio podobě.
.
S příběhy, kde je dotyčný proti své vůli držen v místnosti, jsem se už několikrát setkala. Originálním prvkem tohoto příběhu je jeho vypravěč, kterým je - jak už jsem zmínila - pětiletý chlapec. Netuší, že se za zdmi Pokoje nachází úplně jiný svět. Že to, co vídá v televizi, je skutečné. Že existuje spousta a spousta věcí, o kterých nemá ani potuchy.
.
To, co jsem poslouchala, bylo strašné a děsivé. Nedokážu si představit, že bych něco takového zažila. Ale nějak to na mě nezapůsobilo. Nevyvolalo to ve mně ty správné emoce. Když jsem audioknihu na Scribdu doposlouchala, pustila jsem si film. Hned v první scéně, v níž jsem viděla Pokoj, jsem si říkala, že takhle jsem si ho nepředstavovala. Viděla jsem ho mnohem hezčí a čistší. Zadržovala jsem dech, i když jsem věděla, jak příběh skončí. Brečela jsem a nemohla přestat. Ve většině případů říkám, že je kniha lepší než film, ale v tomhle je to opačně.

3 13.11.2022

Má již čtvrtá sbírka povídek z edice Česká povídka. Tentokrát se vracíme do doby před rokem 1989. Do doby, kdy “naděje byla často to jediné, k čemu se mohl člověk upínat.” Už jsem si zvykla, že jsou povídky těchto sbírek většinou melancholické, ale tenhle titul to vyšvihl úplně na jinou úroveň.
.
“Všichni žijeme za plotem a děláme spoustu věcí, které vlastně ani dělat nechceme, protože máme strach, aby náš život nebyl ještě horší.”
.
Mými favority byly povídky od Petry Dvořákové s názvem “Magdička”, jejímž tématem byla dětská leukémie a od Michaeli Klevisové s názvem “Jestli vůbec někdy”, která se odehrávala v západním Berlíně a sedí na ní motto: “Všude dobře, doma nejlíp.” Slzy v očích jsem měla při dočtení povídky od Marka Epsteina “Kulka pro kluka”.

4 13.11.2022

“Ďábel nestojí o to, abyste znali jeho jméno.”
.
Převyprávění moderních pohádek. Upřímně jsem se toho trochu bála, protože už jsem se s jednou takovou knihou setkala, a úplně mě to nenadchlo. To ale nebyl případ Netvorů a krásek.
.
“Holky by proti příšerám měly bojovat samy, a ne hned volat prince.”
.
Už jen ta obálka napovídá, že se nebude jednat o sluníčkové příběhy. Proto bych tuto knihu nedoporučila malým dětem, ale spíš starším čtenářům, kteří nebudou mít hrůzu z vlků pojídajících děvčátka nebo upíra vysávajícího krev. Jak už tomu u povídek/pohádek bývá, ne každá se nám líbí. Mým favoritem byla například pohádka o Petru Panovi, která mapovala život Wendy po tom, co vyrostla. Nebo velmi krátká pohádka o malé mořské víle, která chtěla vyměnit svou ploutev za nohy pro prince, se kterým neprohodila ani jedno slovo. Kterého vlastně vůbec neznala, ale tvrdila, že ho miluje.
.
“Láska ujídá špatné vzpomínky jako ptáci drobky na lesní cestě.”
.
Tahle kniha mě donutila přemýšlet a dívat se na tradiční pohádky jinak. Z jiného úhlu pohledu. Velice se mi líbilo téma feminismu, které mě u autora dost překvapilo. Klobouk dolů. Taky jsem ocenila všechny formy lásky - ať už té romantické, tak sourozenecké nebo rodičovské. Takže vám tuhle knížku můžu jen doporučit.

1 02.11.2022

Když jsem se do čtení této knihy pouštěla, nic moc jsem o ní nevěděla. Možná jen to, že ji doporučovala Reese Witherspoon. A i když jsem neměla skoro žádná očekávání, byla jsem zklamaná.
.
Eleanor je asociální, nemá žádné přátele, je jí jedno, co si o ní kdo myslí a večery tráví popíjením vodky, aby zapomněla na příšerné dětství. Je to přesně ten typ člověka, kterého je vám líto. Tenhle pocit se mě držel do té doby, než na koncertě zpozorovala zpěváka, do kterého se šíleně zamilovala a v hlavě s ním plánovala budoucnost. Změnila kvůli němu svůj vzhled i šatník. Sledovala všechny jeho statusy a tweety na sociálních sítích. Měla jsem chuť s ní zatřást a zakřičet jí do obličeje, že ho zaprvé vůbec nezná a zadruhé on ani neví, že nějaká Eleanor Elephantová existuje.
.
Mou rozmrzelost mírnil Raymond, ajťák a Eleanořin spolupracovník. I když byl v mnoha ohledech zvláštní, byl skvělý kamarád. Přesně ten, který vás ani v tom nejhorším období neopustí. Naopak vás z něj dostane.
.
Raymond a jeho přátelství s Eleanor bylo asi to jediné, co se mi na knize líbilo. Nebavilo mě to, přišlo mi to utahané a zápletku jsem uhodla asi v druhé kapitole. Je pravda, že se na konci objevil zvrat, který jsem nečekala. Vlastně se mi líbil i Eleanořin vývoj, jen se mi nelíbil ten důvod, proč se sama snažila změnit.

3 16.10.2022

Feel-good contemporary u mě neuvidíte. Jedinou výjimkou jsou knihy od @nofreeusernames. Nečtu je kvůli příběhu, ale kvůli stylu psaní. Miluju Olin humor a všechny popkulturní poznámky. Zjišťuju, že mám celkem mezery. V první knize to byl Harry Potter (miluju), v druhé Star Wars (to jde úplně mimo mě) a v této, již třetí, to je Pomáda a celkově muzikály. Vůbec není nutností tyhle fandomy znát a patřit do nich. Čtení si užijete i tak. Věřte mi. Během čtení jsem měla děsnou chuť si pustit Pomádu, ale nakonec mi stačily ukázky na YT. Po Mamma Mie je to asi můj nejoblíbenější muzikál, ale je pravda, že jsem jich zase tolik neviděla.
.
Když pominu hate-to-love romantickou linku, která je moje oblíbená, musím vyzdvihnout téma, kterým se kniha zaobírá. Charlee, hlavní hrdinka, je typickou teenagerkou 21. století. Prezentuje se na sociálních sítích, přidává videa na TikTok a sbírá lajky. Všem svým fanouškům a vlastně i kamarádům připadá dokonalá, vždy šťastná a usměvavá. Jenže ve skutečnosti to tak není. Má starosti a trpí úzkostmi, ale nechce tuto svou stránku ukazovat před ostatními. Co by si o ní pomysleli? Líbilo se mi, jak tohle všechno Ola zpracovala a našla balanc mezi feel-good romanťárnou a těžším tématem.

5 16.10.2022

4,5/5
Q: O jakém povolání v knihách rádi čtete?
.
Já čtu asi ze všeho nejraději o detektivech a psycholozích. V Ďábelských hrách jsem našla oboje! Další vyšetřování detektiv inspektorky Kim Stoneové. Tentokrát ale nepátráme po pachateli - ten je totiž jasný už z prvních stran (alespoň tedy nám čtenářům). Není jím nikdo jiný než psychoterapeutka. Máme možnost nahlédnout jí do hlavy a sledovat její myšlenkové pochody. Dojde ale i detektivům, kdo doopravdy stojí za všemi těmi vraždami?
.
Bylo pro mě fascinující sledovat, jak jediný člověk dokáže manipulovat tolika lidmi. Co dokáží pouhá slova. Jak může mít na člověka vliv, když slyší přesně to, co slyšet chce. I když ví, že to není správné. Takže i když je příběh velmi akční a napínavý, donutí vás i přemýšlet.
.
Nedávno jsem si do uší pustila první díl - Němý křik - a hltala jsem každé slovo. V tomto případě to nebylo jiné. Druhý díl se mi líbil ještě o něco víc než ten první. Určitě tomu přidává i fakt, že jsou audioknihy namluvené mou oblíbenou Jitkou Ježkovou. Pevně doufám, že namluví všechny díly!

12 16.10.2022

Původně jsme neměla Jeho poslední slova v plánu číst. Jenže jsem pak viděla spoustu nadšených recenzí a navíc měla tuhle knihu ve svém knižník klubu Reese Witherspoon, tak jsem si řekla, že jí dám šanci. A dobře jsem udělala.
.
Mám ráda psychologické thrillery a vlastně ani nepotřebuju žádnou mrtvolu, vyšetřování vraždy a hledání pachatele. Mám ráda, když si se mnou autor/ka hraje a když nevím, komu nebo čemu můžu věřit. A přesně tohle Laura Dave dokázala.
.
Hannah dostane jednoho dne vzkaz psaný manželovým písmem. “Zachraň ji”. Je jí jasné, že má na mysli Bailey, její nevlastní dceru, která ji nemá příliš v lásce. Jenže před čím ji má chránit? A kam se Owen poděl? Proč je byl jeho šéf zatčen za podvod? Měl v tom Owen také prsty? Je vůbec tím, za koho ho Hannah měla? Tyhle všechny otázky se honí hlavou jak hlavní protagonistce, tak nám. A na všechny dostaneme odpověď.
.
Příběh mě vcelku rychle pohltil, s napětím a zvědavostí jsem otáčela stránky a chtěla zjistit, jak to všechno bylo. Bavilo mě sledovat vztah dvou žen, které spolu musí komunikovat a nacházejí si k sobě cestu. Závěr mě velice překvapil. Něco takového jsem opravdu nečekala a teda… klobouk dolů. Těším se na filmové zpracování.

“Když někoho milujeme, vyrovnáváme se s tím. V dobrém i zlém. Je to závazek, který musíme neustále obnovovat, abychom si tu lásku uchovali. Neodvracíme se od někoho jen kvůli části jeho osobnosti, kterou nechceme vidět. Bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat, pokud jsme dost silní, přijmeme ho. Nedopustíme, aby to, co je na tom člověku špatné, zastínilo to dobré v něm.”

16.10.2022

Od Michaeli Klevisové jsem nedávno poslouchala audioknihu Drak spí. Bylo to mé první setkání s autorkou, které mě velmi mile překvapilo. Detektivky moc nečtu, lákají mě spíš thrillery, ale tahle mě vážně bavila. Proto jsem se rozhodla sáhnout po další autorčině knize, tentokrát po Prokletém kraji. Opět jsem poslouchala jako audioknihu.
.
Bohužel mi tahle vůbec nesedla. Hlas Petry Špalkové mi přišel znuděný, monotónní a děsně pomalý. Audioknihy si vždy zrychluji, ale v tomto případě mi byla poskytnuta složka s jednotlivými nahrávkami, takže jsem to nemohla udělat. Ani nevíte, jak moc mě to štvalo. Kdyby mě alespoň bavil ten příběh, čert to vem. Ale mě to nudilo. Děj se odehrával na vesnici, kde jsme poznávali jednotlivé obyvatele, kteří se mi dost často pletli. Přišlo mi, že se tam nic zajímavého neděje.
.
Autorka se chtěla odklonit od detektivního žánru, proto příběh není zaměřen na vyšetřování vraždy, která se objeví až ve druhé polovině knihy. Samozřejmě se dozvíme, kdo byl pachatelem, ale detektivové nejsou v úzkém záběru. To byl pro mě kámen úrazu. Za mě teda jedno velké ne. Nicméně do detektivní série s kriminalistou Josefem Bergmanem se pustím.

5 26.09.2022

Série Tři temné koruny mi leží doma na tbr poličce už celkem dlouho. Když jsem zaregistrovala, že autorce vyjde young adult thriller, řekla jsem si, že ho zkusím. Budu mít díky němu představu o jejím stylu psaní atd.
.
Příběh je zasazen do 50. let 20. století a odehrává se na americkém Středozápadu. Pachatelem je sériový vrah, který nechává své oběti bez jediné kapky krve. Trochu Hon na knížete Draculu vibe, ale to je přesně to, co mě lákalo.
.
Hl. protagonistou je Michael, syn místního šerifa, kterému dívka, jež byla nalezena na místě činu pokrytá krví, vypráví svůj příběh. Michaelovým úkolem je přijít na to, kde se schovává pachatel a kdo jím vlastně je. Nevěří totiž, že by všechny ty lidi zabila patnáctiletá dívka. Prostřednictvím jejího vyprávění se dozvídáme informace o jednotlivých vraždách.
.
Styl vyprávění je jednoduchý a tak nějak plochý. Přišlo mi, že autorka “nezajela” pod povrch. Námět sériového vraha je zajímavý a už mnohokrát zpracovaný. Nevím, byla jsem po dočtení knihy taková rozpačitá. Nemůžu říct, že bych čekala víc, jelikož to bylo mé první setkání s autorkou, jak už jsem psala. Takový průměr. Nic, co by vám chybělo, kdybyste si tuhle knihu nepřečetli.

26.09.2022

Rumunsko. Upíři. Mrtvoly. Tajemný hrad. Krutá zima. Škola soudní medicíny. Dracula.
.
Hon na knížete Draculu mi přišel lepší než první díl (Po stopách Jacka Rozparovače). Možná to má co dočinění s tím, že v tomto příběhu hráli roli upíři. A kdo mě zná, ví, že ty já můžu. Kdykoli. Atmosféra starého a tajemného hradu spolu s brutálními vraždami a rumunským prostředím byla naprosto skvělá. K velmi emancipované Audrey a sarkastickému Thomasovi se přidaly další postavy, které jsem si hned zamilovala. Možná ještě o trochu víc než samotnou hl. protagonistku.
.
Školní prostředí mám v knihách moc ráda. A i když v tomto případě nebylo stěžejní, i tak jsem si ho užila. Bavila mě rivalita mezi jednotlivými studenty, kteří se snažili získat ta dvě místa, která se v oboru otevírala. Je hezké vidět, co jsou schopni udělat pro vzdělání.
.
Jako vždy jsem se snažila odhalit pachatele a jako vždy se mi to nepovedlo. Ale tentokrát jsem byla celkem blízko. Nevadí. Možná mě to takhle baví víc, protože jsem stále v napětí. Kdybych ho vypátrala hned, už by to nebyla taková zábava.

3 26.09.2022

Thrillery mám ráda a ze všeho nejradši ty psychologické. Když jsem si u Sladké pomsty přečetla, že budu vražedkyni fandit, šla jsem do toho. Kdo to kdy viděl, abych fandila někomu, kdo vraždí lidi? Damon Salvatore je výjimka, vážení. Nedokázala jsem si představit, že bych chovala sympatie k takovému člověku. Ale světe div se, bylo tomu tak. Jsem samozřejmě toho názoru, že se dá všechno vyřešit bez násilí (a tudíž i vraždy), ale rozuměla jsem jejímu záměru.
.
Hlavní protagonistkou je Ruby, psycholožka, která za svůj život zabila tři lidi. Necítí však žádný pocit viny, udělala by to znovu. Jenže pak náhle zemře její manžel a Ruby je podezřelá z jeho vraždy.
.
Jak už to u thrillerů bývá, styl psaní je jednoduchý, čtivý a svižný. Ke všemu jsou tu krátké kapitoly, díky nimž vám příběh ubíhá ještě rychleji. Vidíte, co se Ruby honí hlavou a víte, co a proč udělala. Cítíte k ní určitou náklonnost, i když byste neměli, protože někoho sakra zabila! Ale nemůžete si pomoct. Vždyť tolika lidem pomáhá, je laskavá, chytrá, dobrá kamarádka, milující manželka. Úplně vám to pomotá hlavu. Vrazi jsou přece špatní lidé. Nebo ne? Přečtěte si Sladkou pomstu a uvidíte.

3 13.09.2022