Kate72
komentáře u knih

Knížka byla zajímavá, ale zase to nebyl můj šálek kávy. Krátké dějové kapitoly, ve kterých se střídály postavy i roky. Autor se snažil na konci knihy všechno sladit k úplné spokojenosti čtenáře, ale možná měl skončit rokem 1945. Sedmdesátá léta a rok 2014 s novými jmény na konci knihy, to už tam být nemuselo.


Knížku jsem měla půjčenou od mamky už mi kdysi něco podobného půjčovala. Čtyři knihy v jedné, každá jiného rázu, proč ne. Mohu doporučit.


Bavilo mě to tak do půl knížky učení a zkoušky bratrů. Samotné boje to nemám ráda, asi jako každá žena. Konec byl pro mě tak trochu záhadou, ale jinak se četla docela dobře.


Moje prvotina od Olsena, takže nemohu porovnávat, jak která série byla povedenější. Každopádně tento díl byl docela čtivý, na mě trochu komplikovanější, ale jinak docela povedený.


Knížku jsem měla přečtenou za jedno opoledne. Ale co o ní napsat, když má člověk pár dní před operací:) a tak si myslím, že se mi knížka do ruky dostala asi jen v dost blbou chvíli.


Vytáhla jsem si tuhle knížku u maturity. Tři knihy z dvaceti jsem nečetla a samosebou, že tahle byla mezi nimi. Naštěstí jsem viděla film, tak teď mohu porovnávat. Tak za prvé jsem ráda, že si mohu tento restík odškrtnout a za druhé líbil se mi jak film, tak i tato kniha.


Čtvrtý díl Davida Rakera mi dlouho chyběl do celkové serie, protože jsem díli nečetla postupně. A teď mi to krásně všechno zapadlo. Tak jsem ráda, už jsem si zvykla na pomalejší rozjezdy knížek. Autor vždycky přibližuje všechny zúčastněné postavy, což je samozřejmě dobře. Od půlky to už nabírá obrátky a děj Vás nutí číst a číst až do úplného konce. Konec vždycky překvapí, nikdy to není tak, jak by se na první pohled zdálo. Mě to prostě baví.


Moje čtvrtá kniha od toho autora co se mi dostala do ruky. Líbí se mi jeho styl vyprávění. Ale knížka Lovec draků se mi líbila více. Už tam hodně autor rozebíral Afghánskou kulturu a dění v této zemi po několik desetiletí. Takže tahle knížka mi přišla dost podobná. Nicméně život v Afghánistánu rozhodně není procházka růžovým sadem, co si budem povídat.


Vědecké analýzy mě moc nebrali. Do půlky nuda, v druhé polovině se to trochu rozjíždelo a na konci thriller jak vyšitej :). Biolog terminátor, jak tady někdo napsal a to doslova:), seděl by i agent 007.


Tři krátké hororové povídky od známého spisovatele. Nejděsivější byl pro mě asi Černý kocour, chudák kocour....


Z téhle knížky mám takové rozporuplné pocity. Na jednu stranu Michaela dokázala neuvěřitelné věci, věřila ve svůj sen , vybudovala v Nepálu dětský domov, chtěla, aby děti měli možnost se vzdělávat a nakonec se ji to s ohromným úsilím a mnohým úskalím povedlo. Ale na druhou stranu zase nebýt Petera, který ji pomohl s webovými stránkami s reklamou a se všemi těmi lidmi,kteří ji byli při ruce, by to rozhodně nedokázala. Rozjíždět takový projekt 6000km na dálku, do toho si pořídit dítě, to je prostě šílený. Za omluvu se dá považovat jen to, že byla prostě mladá. Kdyby ji bylo jako teď 31let určitě by jednala uvážlivěji. A to říkám hlavně, kvůli jejímu synovi na kterého neměla absolutně čas a do všeho se vrhala po hlavě alias bez hlavě.


Tak poslední díl mám za sebou. Všechna tajemství odkryta, bylo to super. Trošku se mi bude stýskat po mých hrdinech, ale zas na druhou stranu si myslím, že mi ta vzpomínka zůstane na dost dlouhou dobu.


Kratičká povídka o stáří a o konci který následuje. Bohužel stárnutí se nevyhneme, čeká nás to všechny a každý z nás si ve skrytu duše přeje, aby zemřel důstojně, nejlépe ve spánku. Když si to člověk bude hodně přát, tak se to určitě splní, ale o těhle věcech by se mělo přemýšlet až na samém sklonku života.


No, chvíli jsem váhala kolik mám dát hvězdiček. Autor si musel dát hrozně moc práce s dohledáváním materiálu. Mám-li být upřímná do půlky románu to bylo pro mě utrpení. Z oslovovaní soudruhu a soudružko se mi dělalo mdlo a když na scénu přišel soudruh Lenin se soudruhem Stalinem a Sašenka oslovovala své děti po jejich oblíbených hračkách soudruhu zajíčku a soudružko polštářek, tak to bylo i na mě dost silný kafe a to mám silnou kávu docela ráda:). Nebýt Beňa Goldena, který do románu vstoupil, tak tu knihu snad nedočtu. Od té chvíle se nedalo od knížky odtrhnout.


Pana Cobena jsem četla poprvé a mohu o knížce říci jediné " suprové počteníčko". Napínavé, propletené jednou záhadou za druhou a na konci excelentní rozuzlení. Takže správná thrillerová detektivka.


Tak tohle byla nejlepší knížka co jsem za poslední rok četla. Už dlouho jsem se tak nepobavila. Určitě to není knížka hodna pulitzerovy ceny, ale je to prostě knížka psaná z blogu přímo z cesty a musím smeknout před Luckou. Její pevnou vůlí vydržet až do konce, holkou s velkým srdcem, odhodláním a úsměvem. Ty překlady z angličtiny pro mamku mě dostávali. Mám syny ve stejném věku, tak mi to přišlo, jak kdyby Lucka mluvila na mě, protože u nás je to úplně stejně. :)


Jsem ráda, že je jednadvacáté století. Žít ve dvanáctém století, muselo být teda peklo, obzvláště pro ženy. Příběh je napínavý plný zvratů, bezpráví, naděje i lásky. Určitě sáhnou po dalším díle.


No, když pominu dramatické chyby a překlepy,tak to byl docela čtivý román.


No, nevím co napsat. Četla se dobře to jo, ale příběh byl hrozně depresivní. Vůbec si nevzpomínám jestli tam bylo něco pozitivního, škoda. Tento druh literatury čtu poslední dobou asi moc často. A to je asi ta chyba :)


V nouzovém stavu, kdy jsou knihovny zavřené, je člověk nucen, sáhnout po ledasčem doma v knihovně. Tuhle povinnou četbu jsem ještě nečetla. Měla jsem z ní trochu strach, ale musím říci, že překvapivě dobrý. Tak Puškina si mohu odškrtnout, jako autora od kterého jsem ještě nic nečetla.
