Katelineth komentáře u knih

Smutný příběh, ale překvapivě pro mě jsem z toho nebyla tak “rozbitá. Četlo se to plynule a rychle. Styl jakým to bylo napsané, mi připomínalo jak píše Soukupová ( více pohledů členů rodiny, téma rodinných vztahů…) Její tvorbu mám moc ráda a tohle bylo taky dobré. Konec byl zajímavý.

11 23.09.2024

Nevěděla jsem, co od této knihy čekat. Jenom jsem věděla, že si ji chci přečíst. Obecně si u knih nerada čtu anotace, protože většinou vyzradí půlku děje a já se pak nemám na co těšit. Takže jsem začala číst a říkala si, to je hezká knížka o rodině. A pak přijde noha, brácha a je to všechno v kýblu. A to jsem teprve pochopila, co je to za knihu. První povídka mě hodně zasáhla, proto ji hodnotím jako nejlepší. Prostřední povídka také dobrá, ale více se mi líbila poslední. Kniha se čte opravdu jedním dechem. A díky ní se zamyslíte i nad svojí rodinou a kolik tajemství a nedorozumění může obsahovat. A je vám z toho smutno, protože stejně tak jak je to v povídkách, málo kdy se něco vyřeší.

11 26.05.2021

Kniha se četla rychle a dobře. Příběh byl zajímavý, i když bylo docela jasné jak to skončí, stejně jsem byla napjatá, jestli to tak bude. Ze začátku je dobře vykreslená deprese bych řekla. Myslím, že lidem, kteří nezažili nic takového, se bude zdát Nina asi slabá. Hezky je tam ukázáno, jak spousta našich výčitek je vlastně jen fantazie nás samých. Autor zde hodně zařazoval kousky z filozofie. Mne osobně to nevadilo, ale někdy mi přišlo, jakoby se sám autor chtěl pochlubit s tím, co zná.

10 23.05.2024

Danny Smiřický, nepoučitelný záletník, postupně vyzobává všechny pěkné dívky v Kostelci, aniž by si s nimi začal něco vážného, jelikož se mu do cesty vždy připlete nečekaná komplikace. I když by se mu měla každá dívka vyhnout obloukem, ihned si i přes svojí přelétavost získá kde jakou čtenářku! Čtenář se rozhodně s Dannym nenudí, jelikož Danny při svém snažení nemálo kdy narazí na překážku, ale nikdy to nevzdává. Děj se odehrává za doby protektorátu, ale kromě nějakých scén a jazyka, jako byste to nepoznali.
**spoiler**
Asi nejvíce jsem se nasmála, ale i potěšila při scéně na Pěti prstech. Při představě, že Danny leze na skále z jedné strany na druhou a navádí peroxidovou blondýnu ke svému štěstí, jsem se musela smát. Naopak při vypouštění duší mě polila vlna něžnosti.

6 27.08.2018

První polovina knihy se silně vlekla. Nebavilo mě číst sáhodlouhé popisy. Naopak druhá půlka byla více napínavá a měla zajímavé myšlenky. A taky mi to přiblížilo, jak to vypadalo na konci války v Česku. Dennyho jsem někdy měla chuť nakopnout, že je arogantní a sebestředný a sám je blbec. Ale zase někdy si pomyslel něco kloudného, s čím jsem se mohla ztotožnit. Hodnotím 3,5.

5 17.10.2024

Oproti Kavárně v Kodani a Pekárně v Brooklynu velká slabota. Pro mě velké zklamání. Prostředí se až moc podobalo tomu v Pekárně, málo hlubších interakcí mezi hlavními postavami a to že se vztah vyřeší na posledních 30 stránkách ( to znamená rychle a nedůvěryhodně) je směšné. Mrzí mě, že autorka aspoň více nevyužívá v příběhu popisy Paříže, které byly sporadické. Místo toho se neustále točíme kolem zákusků a cukrárny. Věřím, že se to může líbit někomu, koho cukrářství baví a zajímá se o to. Kvůli tomu jsem ale já knihu nečetla. Očekávala jsem romantický příběh, který se zde odehrával na vedlejší koleji. Uvidím jestli tento díl autorka odčiní v těch příštích.

5 27.09.2023

Objevování Japonska mě moc bavilo. :) Proto to je pro mě jeden z oblíbenějších dílů. Ale za to Gabe byl k nesnesení. Zatím pro mě nejotravnější hlavní mužská postava ze série.

4 11.01.2025

Kniha se příjemně četla. Je krátká, tudíž když chcete, tak ji máte přečtenou hned, ale já se ji snažila číst pomaličku, aby se myšlenky hezky vsákly. Sice to může vypadat, že se v krátkých kapitolách toho moc nedozvíte, ale někdy množství není to podstatné.

Nejvíce si na knize cením toho, že autorka dokáže popsat pocity, které zažívám a situace, v kterých se vidím. Tím si citlivá osoba jako já nepřipadá na světě sama a dokáže tento svůj dar přijmout, o což se autorka právě snaží. Kdo v knize hledá vědecké podklady, studie, tak je nenajde. Jde spíše o knihu ukazující vlastní zkušenosti autorky a záleží na Vás, co si z toho vezmete. Totiž například rada neignorovat své pocity nebo vnímat signály těla se může zdát moc banální, ale na druhou stranu to není tak snadné, chce to trénink a je to opravdu užitečné. Nehledejte v knize rychlý návod jak žít s citlivostí. Spíše tam najdete rady jak začít svoji citlivost vnímat, všímat si ji a v návaznosti na to s ní umět pracovat a respektovat svoje hranice. Já knihu určitě ještě někdy otevřu. Pro mě byla kniha přínosem i když už jsem sama něco o vysoké citlivosti věděla.

4 26.07.2023

Vyborná kniha pro ty, kdo se o toto téma zajímají a chtějí se o něm něco dozvědět z pohledu nemocného. Kniha se nečte úplně lechce, ale nakonec tento styl, nekončící proud slov a myšlenek, vystihuje stavy člověka trpící bipolární poruchou. Nenechte se odradit prvními stránkami po prologu, které působí zmateně, po chvíli se to zlepší.

4 27.08.2018

To byla zase jízda! To na knihách od Soukupové miluju, jak to plyne. Jakmile začnete, už se neodtrhnete. Opět bravurně vykreslené vnitřní světy postav.

3 14.08.2024

Věděla jsem, že kniha má špatné hodnocení a proto mi dlouho ležela doma v knihovně. Potřebovala jsem nějakou silnou oddechovku a přesně to mi kniha splnila. Bavilo mě to. Bavil mě autorčin humor i poznávat vztah nevztah hlavních postav. Ano je to takové pubertální, ale dokážu si představit, že se opravdu někdo dokáže zamilovat na tak dlouho, obzvlášť když toho druhého stále vídáte. Po půlce knize už to ztrácelo opakováním drive, ale přečetla jsem to v podstatě za den a začátek mě opravdu bavil. Škoda, že nedošlo k nějakému většímu rozuzlení.

2 19.01.2025

(SPOILER) Knihu jsem přečetla do knižní výzvy, ale už jsem o ni zavadila dříve a chtěla jsem si ji někdy přečíst. Jsem moc ráda, že se tak stalo, protože knihu považuji za velmi povedenou. Doporučuji ji těm, kteří mají rádi knihy s psychologickým podtextem, protože o to tady jde.

Sledujeme tu dva příběhy. Veronika a Martin mají společné to, že v jednu chvíli v živote přišli o domov. Každý se s tím potýká různě, ať vědomě či nevědomě. Martin od minulého domova utíká, izoluje se, a Veronika se snaží najít domov nový. Nakonec oba dojdou k jistému smíření se se situací a na psychické úrovni dospějí. A to se v realitě povede málokomu. Ale tím nechci říct, že je to nějaké sci-fi, to vůbec, jen mi to bohužel nepřijde běžné.
Ten zlom u Martina nastává, když se vrací zpět z Itálie a už neutíká. U Veroniky to vnímám tam, kdy se rozhodla, že matce pomůže, místo aby si Bertíka vzala, protože pochopila, že pro něj je to to nejlepší. Dokázala odsunout svou touhu po tom ho mít u sebe. To byl významný krok v přenastaveni své psychiky a konec to jen potvrzoval, protože pochopila, že on k ní nechová takové city a nucením by mohla jen prohloubit jeho nechuť k ní. Scéna na konci, kdy si Veronika s Bertíkem promluvila, mi přišla dojemná. Dalším potvrzením jejího dozrání byl i hovor k matce v nemocnici. Upřímně mě více bavila linka Veroniky než Martina, ale obě byly vyvážené. Líbilo se mi, že svým způsobem to dopadlo dobře, ale zároveň nedošlo v obou rodinách v velkému happy endu. Tak to totiž v životě bývá. Bylo na hlavních hrdinech, aby se s tím smířili. U Martina mě mrzelo, že tam neproběhl hovor s bratrem. Ale takhle to prostě je, někdy nedokážeme přimět toho druhého k otevření se, když na to není připravený.

Trochu mě mrzí jak je kniha hodnocena. Těch 80% by si zasloužila. Tím neříkám, že to nemá svoje mouchy a je to největší skvost, přesto mi to připadá podhodnocené. Když čtu některé komentáře, tak mi přijde, že ne každý ten příběh opravdu pochopí. Chce to asi čtenáře, který se snaží vidět trochu do hloubky.

2 14.12.2024

Bavila mě tak půlka povídek. Nejvíc se mi líbily: Příliš malá rošáda, Zaskórovat, Druhé dítě, Koktejl lásky

2 20.05.2024

Četla jsem současně s Věží úsvitu (můžu doporučit) a k mému překvapení mě Věž bavila více. A to jsem se na ni moc netěšila. Když jsem se pak nad tím zamyslela, bylo to tím, že v Bouři se řeší spíše nějaké válečné strategie a i když tam byli akční scény, nějak se to vleklo. Zatímco ve Věži šlo o rozvíjení vztahů, což mě více baví číst. Taky mi v Bouři přišlo intimní sblížení mezi vytvořenými dvojici někdy moc brzké. Chvíle, kdy jsem knihu nechtěla odložit, byly vždycky u děje s Manon. Jak už tomu bylo i v předchozích dílech. Její linka je prostě boží! Hned za ní mě bavilo číst linku s Elide. A právě ta linka s hlavní hrdinkou mě bavila nejméně ( až na nějaké krátké pasáže). A ten konec dost zabolel . Bojím se toho, jak to všechno dopadne.

2 02.05.2024

Nejslabší: Za plotem
Nejsilnější: Magdička, Kulka pro kluka

2 14.02.2024

Tak jsem si naštěstí po Cukrárně v Paříži spravila chuť :)

2 28.01.2024

Byla jsem překvapená závažností některých povídek. A to i když už je to moje několikátá kniha z edice. Moje chyba byla, že jsem očekávala spíše komicky nebo pozitivně laděné povídky, kterých byla polovina. Nejvíce se mi líbily: Johana a láska (P.Soukupová), Zloděj jablek (P.Šabach), Z tábora (Miloš Urban).

1 05.12.2024

(SPOILER) Od Kafky jsem stále nečetla Proces ani Zámek, takže tak nějak jeho tvorbu beru za druhý konec. Kafka v tomto díle uměl vytvořit atmosféru tísně, bezmoci a bezpráví, přičemž zdánlivě se nic tak hrozného nedělo. Nějak z toho vždycky lezl mráz na zádech, hlavně tedy když se měl stát Karel Bruneldiným sluhou neboli otrokem. Na Karlovi mě rozčilovala často jeho neopatrnost s kufrem. Kapitola o divadle jakoby vůbec nenavazovala na předchozí děj a byla jsem z toho zmatená. Je to snad sen Karla nebo realita? Mělo by mě zajímat, co by se s Karlem stalo v divadle nebo raději ne? Protože z toho nemám dobrý pocit, a zase přitom se tam nic zlého nestalo. Tak jak to ten pocit? To je na knížce to zajímavé.

1 29.10.2024

Nejhezčí na knize je obálka. Ta je opravdu nádherná. Co se týče ilustrací uvnitř, polovina stylů mi nesedla. Zdálo se mi to někdy takové málo detailní, ploché. Některé stránky se mi ale líbily. Nicméně co mě opravdu otravovalo, byl text, který byl rozházený různě po stránce nebo napsaný hlavou vzhůru. Nebavilo mě s tak docela velkou knihou pořád otáčet a nelíbil se mi ten chaos. Na druhou stranu pro děti je to asi zábavné. Nakonec jsem ráda, že knihu vlastním, je v ní všechno pohromadě (nic nového se ale moc nedozvíme), ale musím přiznat, že jsem čekala něco trochu jiného.

1 11.09.2024

Povídky, které se mi líbily: Švihák (P.D.), najdisvujosud.cz (A.N.) a Důkaz (A.G.). A.Geislerová mě vždy mile překvapí, že spíše zařazuji její povídky do těch povedenějších :) Chyběla mi tu moje oblíbenkyně Soukupová.

1 19.08.2023