Katelineth
komentáře u knih
Přitažlivost planety Krypton
Jiří Mádl
(SPOILER) Knihu jsem přečetla do knižní výzvy, ale už jsem o ni zavadila dříve a chtěla jsem si ji někdy přečíst. Jsem moc ráda, že se tak stalo, protože knihu považuji za velmi povedenou. Doporučuji ji těm, kteří mají rádi knihy s psychologickým podtextem, protože o to tady jde.
Sledujeme tu dva příběhy. Veronika a Martin mají společné to, že v jednu chvíli v živote přišli o domov. Každý se s tím potýká různě, ať vědomě či nevědomě. Martin od minulého domova utíká, izoluje se, a Veronika se snaží najít domov nový. Nakonec oba dojdou k jistému smíření se se situací a na psychické úrovni dospějí. A to se v realitě povede málokomu. Ale tím nechci říct, že je to nějaké sci-fi, to vůbec, jen mi to bohužel nepřijde běžné.
Ten zlom u Martina nastává, když se vrací zpět z Itálie a už neutíká. U Veroniky to vnímám tam, kdy se rozhodla, že matce pomůže, místo aby si Bertíka vzala, protože pochopila, že pro něj je to to nejlepší. Dokázala odsunout svou touhu po tom ho mít u sebe. To byl významný krok v přenastaveni své psychiky a konec to jen potvrzoval, protože pochopila, že on k ní nechová takové city a nucením by mohla jen prohloubit jeho nechuť k ní. Scéna na konci, kdy si Veronika s Bertíkem promluvila, mi přišla dojemná. Dalším potvrzením jejího dozrání byl i hovor k matce v nemocnici. Upřímně mě více bavila linka Veroniky než Martina, ale obě byly vyvážené. Líbilo se mi, že svým způsobem to dopadlo dobře, ale zároveň nedošlo v obou rodinách v velkému happy endu. Tak to totiž v životě bývá. Bylo na hlavních hrdinech, aby se s tím smířili. U Martina mě mrzelo, že tam neproběhl hovor s bratrem. Ale takhle to prostě je, někdy nedokážeme přimět toho druhého k otevření se, když na to není připravený.
Trochu mě mrzí jak je kniha hodnocena. Těch 80% by si zasloužila. Tím neříkám, že to nemá svoje mouchy a je to největší skvost, přesto mi to připadá podhodnocené. Když čtu některé komentáře, tak mi přijde, že ne každý ten příběh opravdu pochopí. Chce to asi čtenáře, který se snaží vidět trochu do hloubky.
Vánoce na skotském hradě
Donna Ashcroft
Nevím, jak se to stalo, ale hodně se kniha dějem podobá knize Sněhulčiny Vánoce. A i bohužel kvalitou je na tom podobně.
Zamilované povídky
* antologie
Byla jsem překvapená závažností některých povídek. A to i když už je to moje několikátá kniha z edice. Moje chyba byla, že jsem očekávala spíše komicky nebo pozitivně laděné povídky, kterých byla polovina. Nejvíce se mi líbily: Johana a láska (P.Soukupová), Zloděj jablek (P.Šabach), Z tábora (Miloš Urban).
Amerika
Franz Kafka
(SPOILER) Od Kafky jsem stále nečetla Proces ani Zámek, takže tak nějak jeho tvorbu beru za druhý konec. Kafka v tomto díle uměl vytvořit atmosféru tísně, bezmoci a bezpráví, přičemž zdánlivě se nic tak hrozného nedělo. Nějak z toho vždycky lezl mráz na zádech, hlavně tedy když se měl stát Karel Bruneldiným sluhou neboli otrokem. Na Karlovi mě rozčilovala často jeho neopatrnost s kufrem. Kapitola o divadle jakoby vůbec nenavazovala na předchozí děj a byla jsem z toho zmatená. Je to snad sen Karla nebo realita? Mělo by mě zajímat, co by se s Karlem stalo v divadle nebo raději ne? Protože z toho nemám dobrý pocit, a zase přitom se tam nic zlého nestalo. Tak jak to ten pocit? To je na knížce to zajímavé.
Zbabělci
Josef Škvorecký
První polovina knihy se silně vlekla. Nebavilo mě číst sáhodlouhé popisy. Naopak druhá půlka byla více napínavá a měla zajímavé myšlenky. A taky mi to přiblížilo, jak to vypadalo na konci války v Česku. Dennyho jsem někdy měla chuť nakopnout, že je arogantní a sebestředný a sám je blbec. Ale zase někdy si pomyslel něco kloudného, s čím jsem se mohla ztotožnit. Hodnotím 3,5.
Vrány
Petra Dvořáková
Smutný příběh, ale překvapivě pro mě jsem z toho nebyla tak “rozbitá. Četlo se to plynule a rychle. Styl jakým to bylo napsané, mi připomínalo jak píše Soukupová ( více pohledů členů rodiny, téma rodinných vztahů…) Její tvorbu mám moc ráda a tohle bylo taky dobré. Konec byl zajímavý.
Harry Potter: Kouzelnický almanach
J. K. Rowling (p)
Nejhezčí na knize je obálka. Ta je opravdu nádherná. Co se týče ilustrací uvnitř, polovina stylů mi nesedla. Zdálo se mi to někdy takové málo detailní, ploché. Některé stránky se mi ale líbily. Nicméně co mě opravdu otravovalo, byl text, který byl rozházený různě po stránce nebo napsaný hlavou vzhůru. Nebavilo mě s tak docela velkou knihou pořád otáčet a nelíbil se mi ten chaos. Na druhou stranu pro děti je to asi zábavné. Nakonec jsem ráda, že knihu vlastním, je v ní všechno pohromadě (nic nového se ale moc nedozvíme), ale musím přiznat, že jsem čekala něco trochu jiného.
Nejlepší pro všechny
Petra Soukupová
To byla zase jízda! To na knihách od Soukupové miluju, jak to plyne. Jakmile začnete, už se neodtrhnete. Opět bravurně vykreslené vnitřní světy postav.
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
Tom Felton
Upřímně nechápu to nadšení z této knihy. Myslím si, že je to kniha hlavně pro někoho, kdo Toma Feltona zbožňuje, zajímá se o něho a chtěl by se o něm dozvědět něco víc. Pro fanouška HP je to jenom takové doplnění. Spíše obecně nám Tom popisuje svojí cestu k herectví a jak to chodí u natáčení filmu. Líbilo se mi, že přiznává, že nebyl žádný andílek. A pak ten konec. Je skvělé, že sdílí upřímně, to co se mu stalo. Takových lidí je určitě hodně. Mně to oči nijak neotevřelo, takové téma už pro mě není novinkou, ale někomu mohlo.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Kniha se četla rychle a dobře. Příběh byl zajímavý, i když bylo docela jasné jak to skončí, stejně jsem byla napjatá, jestli to tak bude. Ze začátku je dobře vykreslená deprese bych řekla. Myslím, že lidem, kteří nezažili nic takového, se bude zdát Nina asi slabá. Hezky je tam ukázáno, jak spousta našich výčitek je vlastně jen fantazie nás samých. Autor zde hodně zařazoval kousky z filozofie. Mne osobně to nevadilo, ale někdy mi přišlo, jakoby se sám autor chtěl pochlubit s tím, co zná.
Dnes ještě ne
* antologie
Bavila mě tak půlka povídek. Nejvíc se mi líbily: Příliš malá rošáda, Zaskórovat, Druhé dítě, Koktejl lásky
Věž úsvitu
Sarah J. Maas
Knihu jsem četla společně v jeden čas s Říši bouří. A můžu to doporučit, protože když vás nudí jedna kniha, aspoň můžete vzít tu druhou. I když se mi do Věže nechtělo, tak nakonec mě velmi bavila, a leckdy i více než Říše bouří. Oblíbila jsem si obě nové postavy, hlavně Yrene. Postavy v obou vytvořených párech se mi k sobě hodily. Je to kniha řekla bych hlavně o vztazích. A u Chaola je to o vyrovnávání se se svými chybami a proviněními. Postava Chaola přináší do fantasy děje lidskost a realitu. To jak se vypořádává se svým handicapem, hlavně tedy emocemi kolem, to je na tom to realistické, uvěřitelné. Jinak kdo napsal vzkaz Yrene, jsem tušila už od začátku.
Říše bouří
Sarah J. Maas
Četla jsem současně s Věží úsvitu (můžu doporučit) a k mému překvapení mě Věž bavila více. A to jsem se na ni moc netěšila. Když jsem se pak nad tím zamyslela, bylo to tím, že v Bouři se řeší spíše nějaké válečné strategie a i když tam byli akční scény, nějak se to vleklo. Zatímco ve Věži šlo o rozvíjení vztahů, což mě více baví číst. Taky mi v Bouři přišlo intimní sblížení mezi vytvořenými dvojici někdy moc brzké. Chvíle, kdy jsem knihu nechtěla odložit, byly vždycky u děje s Manon. Jak už tomu bylo i v předchozích dílech. Její linka je prostě boží! Hned za ní mě bavilo číst linku s Elide. A právě ta linka s hlavní hrdinkou mě bavila nejméně ( až na nějaké krátké pasáže). A ten konec dost zabolel . Bojím se toho, jak to všechno dopadne.
A co řeknete teď, doktore?
Miroslav Orel
Pro laiky dobrá mini učebnice, pro studenty příjemné opáčko :) A také některé dobré pasáže na zamyšlení.
Jestli vůbec někdy
* antologie
Nejslabší: Za plotem
Nejsilnější: Magdička, Kulka pro kluka
Hotýlek na Islandu
Julie Caplin
Tak jsem si naštěstí po Cukrárně v Paříži spravila chuť :)
Proměna a jiné povídky
Franz Kafka
Jako středoškolačka jsem si Kafku zamilovala, ale snad ne ani pro jeho dílo, ale tak nějak pro souzněni s jeho osobou, pro jeho neporozumění. Proměnu a jiné povídky jsem četla teď ve svých dvacátých letech podruhé. Při prvním čtením mě Proměna moc nezaujala, ale pamatuju si, že se mi líbily ostatní povídky. Dnes je tomu jinak. Úplně jinak pohlížím na toto dílo. Proměna skvěle vykresluje odcizení a strach z neznáma. Zjistila jsem, že na mě působí povídky dnes mnohem depresivněji než dříve. Nějak mě to více zasahuje a říkám si, že Kafka byl opravdu pesimista a měl takové beznadějné myšlenky, což mě právě s ním spojovalo. Jenže něco se událo v mem myšlení, že se to změnilo. Při čtení jsem si musela opakovat, že to je jeho vidění, že není svět pouze takový, aby mě to nesemlelo. U některých povídek jsem nepochopila jejich smysl. Zdály se tak jednoduché, že jsem je nepovažovala za velké dílo nebo zase tak nejasné, že bych potřebovala výklad. Nejvíce se mi líbila povídka V kárném táboře, Ortel (ty se mi líbily už dříve) a také Zpěvačka Josefína. V nich jsem viděla ten přesah, tu zvláštnost. Ale jak jsem měla pochopit povídky jako jsou Venkovský lékař, Jedenáct synů, BratrovraždaNevím zda vůbec v těch povídkách šlo o něco více, než to co jsem z nich pobírala. Nemohla jsem se ubránit srovnávání Kafky s Čapkem, kterého obdivuju za jeho díla a myšlenky. I když Čapek taky píše zdánlivě jednoduché povídky, přesto tam vidím ten záměr. U Kafky je to složitější. Těším se až si přečtu jeho delší díla a budu moct více poznat jeho tvorbu.
Cukrárna v Paříži
Julie Caplin
Oproti Kavárně v Kodani a Pekárně v Brooklynu velká slabota. Pro mě velké zklamání. Prostředí se až moc podobalo tomu v Pekárně, málo hlubších interakcí mezi hlavními postavami a to že se vztah vyřeší na posledních 30 stránkách ( to znamená rychle a nedůvěryhodně) je směšné. Mrzí mě, že autorka aspoň více nevyužívá v příběhu popisy Paříže, které byly sporadické. Místo toho se neustále točíme kolem zákusků a cukrárny. Věřím, že se to může líbit někomu, koho cukrářství baví a zajímá se o to. Kvůli tomu jsem ale já knihu nečetla. Očekávala jsem romantický příběh, který se zde odehrával na vedlejší koleji. Uvidím jestli tento díl autorka odčiní v těch příštích.
Má mě ráda, nemá mě ráda
* antologie
Povídky, které se mi líbily: Švihák (P.D.), najdisvujosud.cz (A.N.) a Důkaz (A.G.). A.Geislerová mě vždy mile překvapí, že spíše zařazuji její povídky do těch povedenějších :) Chyběla mi tu moje oblíbenkyně Soukupová.
Citlivka
Alena Wehle
Kniha se příjemně četla. Je krátká, tudíž když chcete, tak ji máte přečtenou hned, ale já se ji snažila číst pomaličku, aby se myšlenky hezky vsákly. Sice to může vypadat, že se v krátkých kapitolách toho moc nedozvíte, ale někdy množství není to podstatné.
Nejvíce si na knize cením toho, že autorka dokáže popsat pocity, které zažívám a situace, v kterých se vidím. Tím si citlivá osoba jako já nepřipadá na světě sama a dokáže tento svůj dar přijmout, o což se autorka právě snaží. Kdo v knize hledá vědecké podklady, studie, tak je nenajde. Jde spíše o knihu ukazující vlastní zkušenosti autorky a záleží na Vás, co si z toho vezmete. Totiž například rada neignorovat své pocity nebo vnímat signály těla se může zdát moc banální, ale na druhou stranu to není tak snadné, chce to trénink a je to opravdu užitečné. Nehledejte v knize rychlý návod jak žít s citlivostí. Spíše tam najdete rady jak začít svoji citlivost vnímat, všímat si ji a v návaznosti na to s ní umět pracovat a respektovat svoje hranice. Já knihu určitě ještě někdy otevřu. Pro mě byla kniha přínosem i když už jsem sama něco o vysoké citlivosti věděla.
