katerina4564
komentáře u knih
Runy osudu
Christina Courtenay
Hodně jsem rozmýšlela, jak budu knihu hodnotit. Samotný nápad na příběh se mi líbil, mám ráda knihy prolínající minulost a současnost a vikingské téma je super. Mělo to ale jeden háček. Začátek knihy jsem hltala, byla jsem zvědavá, jak si k sobě Hrafn a Linnea najdou cestu, vše se ale zlomilo, když byli na nekonečné plavbě do Istanbulu, co stránka, to stejné věci...plavba, veslování, zakotvit, najíst, má ho ráda, nemá ho ráda, Hrafn také neustále přemítal tohle nesmím, ale chtěl bych...
A tohle vše bylo v podstatě převážnou částí knihy.
Když už konečně došlo k závěru knihy, tak jsem se přenesla do knihy Cizinka. Cestování časem sem tam... V tomto směru měl být závěr trochu více propracovaný.
Ale všeobecně to byla oddechová kniha, která si zaslouží průměrné 3*
Shledání
Anne Jacobs
Šestý díl. Poslední? Těžko říci...
Pro mne rozporuplný díl obsahující hodně široký časový úsek. Všichni neskutečně rychle stárli, narodilo se dítě a na další straně mu byly 3 roky ...no oproti předchozímu dílu jsem měla trochu problém.
Nicméně tato rodinná sága se mi moc líbila a tato kniha do ní prostě patří, musela nám ukázat průběh války, museli jsme se dozvědět jak to dopadne s Marií a Paulem. Jen mě mrzí, že závěr knihy vzal takový rychlý spád, asi jsem od toho čekala malinko více a myslím si, že autorka si nechala otevřená vrátka pro ,,Kdyby náhodou"
Kniha mi rozhodně dala nový pohled na 2.světovou válku z pohledu německých obyvatel distancujících se od režimu.
Bouře
Anne Jacobs
Děj tohoto dílu se odehrává ve velmi krátkém úseku a tudíž mi kniha přišla hodně dlouhá. Nevím zda některé pasáže budou mít vliv na budoucí vývoj, ale určitě bych několik desítek stran ubrala.
Třeba po přečtení 6.dílu změním názor, ale prozatím to vidím takto.
Je zajímavé si udělat pohled na dění v předválečném Německu, kdy Marie jako Židovka pociťuje změny a musí přitom učinit těžká životní rozhodnutí. Nutí to k zamyšlení, že to takto opravdu bylo a že podobné rodiny měly před sebou neskutečně těžkou dobu.
Těším se na další díl a vývoj vztahu mezi Marií a Paulem.
Závěrem bych měla výtku k neustálým zdrobnělinám, mně prostě ta cizí jména nejdou do oka, když jsou zdrobnělé a zároveň počeštěné.
Návrat
Anne Jacobs
Čtvrtý díl bych propracováním přirovnala k předchozímu. Oproti prvním dvěma dílům se kniha snadněji čte, má zajímavější a srozumitelnější příběh. V tomto díle už jsem začala brát na milost Kitty, ale kdo mi tentokrát pil krev byla Augusta. Nevím jestli mi malinko nevadila dějová linka Liesel, ale uvidíme, třeba to bude mít vliv na další díly.
Jelikož víme, kam postupně spěje doba a pohled na Židy, tak jsem zvědavá, jak to pohne s osudem Marie, která je poloviční Židovka a s jejími dětmi, Dodo a Leem.
Ještě bych podotkla, že pan Klippstein se nám v tomto díle také pěkně vybarvil a doufám, že se ho Tilly definitivně zbaví a najde novou lásku.
Panský dům a jeho dědictví
Anne Jacobs
Oproti předchozím dílům mě tento opravdu bavil, skvěle se četl, až mě překvapilo, že o překlad se postaral tentýž překladatel jako u předchozích knih. Mým středobodem příběhu byla rozhodně Serafina, ta mě neskutečně vytáčela, ale zároveň dala tomuto dílu jakýsi šmrnc. Stejně tak příběh Marie Jordanové, která mi od začátku lezla na nervy, dodal této knize zajímavou dějovou linku s pro mne neočekávaným koncem.
Jedna hvězdička zůstává dole, a to za postavu Kitty. Ačkoliv k příběhu bezesporu patří, nechovám k ní vřelé sympatie. I když se jedná o umělkyni žijící bohémským životem, přijde mi to místy id autorky opravdu přehnané.
Po této knize se těším i na další díly.
Panský dům a jeho dcery
Anne Jacobs
Druhý díl měl malinko lepší příběh než ten první, byl trochu více emotivní. Nicméně opět se mi to nečetlo dobře, knize bych ubrala 100-150 stran. Chvílemi jsem se v ní ztrácela a odváděla jsem pozornost úplně někam jinam.
Kitty se sice trochu změnila, ale i tak mé sympatie k ní nebyly valné. Naopak jsem přišla na chuť Lise.
Kdo mne také v knize vytáčí je Marie Jordanová, to je tedy vskutku hrozná postava, ale vždycky se někdo takový najde.
Ve čtení dalších dílů budu pokračovat, když už jsem se k osudům rodiny Melzerových dostala, tak to dotáhnu do konce.
Celkové hodnocení 3,5*
Děkuji, sestřičko...
Hana Marie Körnerová (p)
Nevím úplně jak knihu ohodnit, první díl jsem nečetla, nějak mi vypadlo, že se jedná o volné pokračování. Příběh sám o sobě přenese člověka opravdu v době zpět, barvitě jsou v knize popisována 70.léta a jak se v nich žilo, co se nedalo sehnat, jak se udávalo atd. Ale v knize mě něco rušilo, myslím si, že to byly části týkající exmanželky, asi to na mne bylo moc. K tomu ještě chladné vztahy rodičů k Oldřichovi a Silvii, manželství Oldřicha sestry také převážně negativní, prostě asi trocha lásky některé vedlejší postavy by neškodila.
Některé části jsem malinko přeskakovala, abych se dočkala konce, proto jen 3*.
Hana
Alena Mornštajnová
No, uff, to byl mazec....
Silný příběh, naprosto dokonale napsaný. Všechno v knize se sebou souvisí a jedině tím, že knihu dočtete, pochopíte, kdo je Hana a proč je taková, jaká je.
Na rovinu zmíním, že pár odstavců z Terezína jsem musela přeskočit, ačkoliv mi bylo jasné co v nich je, ale nechtěla jsem to číst. Ale to je můj osobní problém, za který bych rozhodně nemohla odebrat ani půl hvězdičky.
Nejdůležitější je si uvědomit sílu příběhu a to, kolik milionů lidí si podobným příběhem skutečně prošlo.
Styl jakým autorka knihu psala je skvělý, čtivý a musela jsem číst, dokud nebyl konec, takže od večera do ranních hodin.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Kniha Slepá mapa se mi líbila více než tato, ale tentokrát už jsem neměla takový problém se stylem autorky. Líbí se mi jak se proplétají různé příběhy jednotlivých postav, občas se odskočí ještě k úplně jiným vedlejším postavám, ale stále mají mezi sebou nějaké pouto.
Příběh je opět zasazen do dob komunismu a končí až dalece po revoluci, přijde mi, že vždy když se kniha od autorky blíží ke konci, tak se odflákne a da se jí zbytečně rychlý spád.
V knize není příliš veselého, možná by neuškodilo trochu humoru nebo trocha romantiky u hlavních postav. Ale i tak se to četlo samo.
Panský dům
Anne Jacobs
Do knihy jsem se nemohla začíst, chvílemi jsem text nechápala nebo nevnímala, což svědčí o tom, že mě kniha moc nezaujala. Vůbec jsem necítila žádné emoce a napětí mezi Marií a Paulem. Do toho mě dost štvalo chování Kitty, která byla za rozmazleného, bohémského fracka, který neví co chce. A ještě opakující se zdrobnělina ,,Paulíček", to mi bylo v knize nepříjemné až protivné, ale myslím si, že celkový překlad tu má velké mínus. Knihu jsem dočetla z důvodu, že mě zajímalo, co se vlastně z Marie vyklube a jak je její osud spojen s rodinou Melzerů. Další díly možná také zkusím, ale až později, nedokáži si však představit o čem by to mohlo být.
Závěrem nezbývá než dodat, že jsou mnohem lepší románové série podobného charakteru.
Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Kniha přečtená za jedno odpoledne, až tak mne příběh zaujal. Po dlouhé době krásný, strhující příběh, který by v reálném životě našel určitě podobný. Život ženy po roce 1946, se kterou si osud pohrával, ale statečně se s ním prala. Dostáváme pohled na to, že se v dnešní době až tak špatně nemáme, že dříve dokázalo být mnohem hůře, když lidi ze dne na den přicházeli o majetek, byli bezdůvodně zatýkáni a museli se protloukat životem s příděly.
Jediné co mě trochu mrzí, tak že závěr vzal tak rychlý spád, pár stránek s Otou by nebylo naškodu, ale i tak si kniha zaslouží plný počet hvězdiček.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Kniha o ničem a o všem zároveň...
Zásadně nečtu knihy s tématy válek, otevírá se mi při tom nůž v kapse. Nevěděla jsem o čem kniha je, nečetla jsem anotaci, prostě jsem ji otevřela a četla a k mému překvapení i rychle dočetla.
Na styl autorky jsem si musela zvyknout, ale po pár stranách mi to již nedělalo problém. Kniha je o příbězích běžného života několika generací jedné rodiny od dob válek, místy propletená s příběhy dalších lidí. Asi úplně nedokážu vyjádřit, co se mi na knize líbilo, ale prostě se mi líbila :-)
Jednu hvězdičku strhávám za závěrečný příběh Anežky, který nabral zbytečně rychlý spád a nabyla jsem dojmu, že sama autorka nevěděla, jak knihu zakončit. Také jsem chvílemi bojovala s jmény a se zařazením o které generaci je zrovna řeč. Ale jak již vím, jedná se o prvotinu autorky a věřím, že další knihy budou ještě lepší a už teď vím, že si je budu chtít přečíst.
Místy mi text připomínal seriál Vyprávěj, ale je to podobnost přirozená, obojí vypráví příběhy stejné doby.
Zápisník abstinentky
Michaela Duffková
Jak jsem již zmínila u první knihy, těžko se příběh posuzuje, když jde o autorčin život, o který se s námi formou knihy dělí.
V knize se mi líbilo zapojení jiných lidí a jejich zkušenosti s alkoholem, ale jinak mi obsah přijde hodně strohý, asi bych čekala obsáhlejší knihu. Ale samozřejmě i tak díky autorce, že se s námi podělila o zkušenosti, že nechá čtenáře nahlédnout do reality, která není tak jednoduchá jak se může zdát. Jediné co mne stále nepřesvědčilo je vztah s manželem, ale samozřejmě když na něm pracují a cítí se v tomto vztahu dobře, tak budiž jim přáno štěstí :-) a spokojený rodinný život :-)
Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
Těžko knihu soudit....
Je to příběh ze života, je to realita, se kterou se setkal každý třeba ve svém okolí, v rodině...Čekala jsem asi trochu jinou formu psaní a trochu obsáhlejší příběh, trochu mi vadilo shrnutí předchozího textu do ,,výpisu" z blogu, takže jsem se chvílemi zarazila, že mám asi špatnou knihu, že se text opakuje.
Sama jsem s lidmi s tímto problémem částečně pracovala a troufám si říci, že by se každý v částech příběhu našel.
Největší chyba, kterou tady vidím, je bydlení u tchýně, připomíná mi to jeden konkrétní příběh z mého okolí, až jsem se chvílemi lekla, kdo to píše.
Nevím také jaký byl opravdu vztah s manželem, ale pokud bych měla soudit jen dle první knihy, tak bych od něj odešla, někdy mi to totiž přišlo jak psychické týrání, ať už před, při i po léčbě. Ale kdoví ...
Paní Míše přeji krásnou budoucnost a děkuji jí za osvětu a za pomoc lidem s podobnými problémy. Nikdy neříkej nikdy, může do toho spadnout kdokoliv, tato doba tomu jde naproti.
Samotný příběh 5 hvězdiček. Forma zpracování a menší obsáhlost knihy to srazily na 3
Bretaňský příboj
Jean-Luc Bannalec (p)
Ač nemám ráda sáhodlouhé popisy míst a událostí, tak musím říci, že mne tento díl přenesl do Bretaně a moc jsem si to užívala. Samotný detektivní příběh byl takový jemný, nenásilný, čtivý. Dokonce mi ani nevadila závislost na kafi komisaře Dupina Tip na pachatele jsem trošku měla, ale pak jsem od toho upustila a dobře jsem udělala. Nakonec to dopadlo tak trochu pro mne nečekaně a myslím, že i pro Dupina.
Nejprve jsem si myslela, že budu mít nějaké výtky, ale po dočtení celé knihy není důvod. Nic mi v textu nevadilo, překlad super a určitě se pustím do dalších dílů.
Bretaňské poměry
Jean-Luc Bannalec (p)
Příjemná detektivka z krásného prostředí. U některých knih bojuji s rozsáhlými popisy, ale u této byly popisy příjemné a dokonce jsem si vyhledala ona města na internetu, abych měla ještě živější představu o bretaňském prostředí. Líbí se mi, že zde nejsou žádné vražedné brutality a nechutnosti a samotný příběh je klidný, ale napínavý zároveň. Přemýšlíte kdo je vrah, kdo je v tom zapojený a jak ho komisař Dupin odhalí. Ono totiž zavraždit takto starého člověka není samo o sobě normální :-).
Jednu hvězdičku musím dát ale dolů, vadilo mi, že Dupin měl neustále hlad a cpal do sebe jedno kafe za druhým, chtělo by to, aby mu dal autor alespoň trochu najíst.
Dále byť byl samotný překlad v pohodě a kniha se četla plynule, měla jsem ve své e-knize pár překlepů, které mi nebyly při plynulém čtení příjemné.
Určitě se těším na pokračování.
A přece nezemřeš
Lee Child
Začátek knihy vypadal zajímavě, ale opět se z toho vyklubal naprosto vleklý příběh. Samotná podstata knihy je zde zadupaná sáhodlouhými popisy jednak cestování, pak vám autor dokáže na 30 stránkách popsat, jak se vystřelí kulka z pistole. Neustále knihu obtěžují popisy vzdáleností, prostě hromada zbytečností, které začnete postupně přeskakovat, až doskáčete na konec. Bohužel mi i vadilo opakující se zabíjení z první knihy - ukřižování, uříznutí koulí a podobně. Chtělo by to trochu více nápaditosti.
Zkusím ještě třetí díl, ale po prvních dvou dílech mám pocit, že to bude všechno na jedno brdo.
Jatka
Lee Child
Po dlouhé době kniha, která mě zaujala na prvních 3 stranách. To jak autor začal příběh je dle mého názoru opravdu skvělé a nutí to čtenáře pokračovat, aby zjistil, co se z toho vyklube. Zároveň musím pochválit překlad, plynulý text, žádné překlepy, chyby ve slovosledu, atd., což je poslední dobou u novějších knížek problém.
A teď k samotnému příběhu. Pod názvem knihy Jatka jsem čekala asi něco trochu jiného, nicméně téma padělání bylo skvěle zpracované. Měla jsem i několik správných odhadů na to, kdo je zlý a kdo dobrý, nemám totiž ráda když je buď od začátku jasné co z toho bude nebo naopak když máte pocit, že se autor rozhodl až na poslední straně, kdo bude za vším stát.
A teď za co jedna hvězda dolů:
Jack a Roscoe - když si uvědomíte, v jakém časovém úseku se děj odehrává, tak mi to všechno kolem nich přišlo moc rychlé a divoké a ještě za předpokladu, že úvodem se jednalo o ,,padoucha" a policajta.
Dalším mínusem byly pro mne rozsáhlé popisy, co si kdo kam dal, položil, v které kapse je to a to, a mnoho dalšího. Některé pasáže byly podstatné, ale některé tyto popisy mi překážely a přeskakovala jsem je.
Celkově ale hodnotím pozitivně a budu pokračovat v dalších dílech.
Hedvábník
Robert Galbraith (p)
Vzhledem k recenzím, jsem se po první knize těšila na druhou, ale přišlo bohužel zklamání.
Rozsáhlá kniha, ve které figuruje velké množství postav, velké množství popisů míst, ulic a budov a v podstatě jsem po většinu knihy neměla pocit, že se hledá vrah. Prostě jsem četla rozhovory lidí a chození po ulicích, ježdění taxíkem atd. Z knihy jsem měla dojem, že sama autorka nevěděla do poslední chvíle, kdo bude vrah a na konci to najednou nějak rozhodla. Po půlce jsem určité pasáže začala přeskakovat a závěr už mě v podstatě ani nezajímal. Mám ráda, když v knize alespoň trošku máte tušení, kdo za čím stojí a kdo, co provedl, ale tady už jsem v množství postav ani nevěděla kdo je kdo.
Stejně jako u první knihy jsem měla problém s češtinou a slovosledem, nečetlo se to příjemně. Nehledě na to, že když už jsou v knize použity vulgarismy, tak jich v jedné větě napočítáte nespočet, což mi přijde naprosto zbytečné.
Ještě zkusím třetí díl, ale pokud ani ten nezaujme, tak autorku odkládám.
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Čím začít? Asi hlavním hrdinou Cormoranem, nemohu si pomoct, ale stále mi při čtení vyskakoval v představě člověk typu Zilvar z Bylo nás pět :-)
Nedokázala jsem si tuto postavu omladit, ale třeba v dalších dílech Cormorana vizuálně předělám. Celkově detektivní příběh zdlouhavý a v některých pasážích zbytečně protahovaný, ubrala bych tak 80 stran. Přesto byla kniha svým způsobem po příběhové stránce čtivá. Co bylo ale naprosto katastrofální - čeština, slovosled, interpunkce. Několikrát jsem četla větu opakovaně, abych pochopila smysl. Nevím zda to bylo v mé e-book, ale některá znamínka byla používána špatně, nesmyslně a to mně na knize vadí. Číst se má plynule a ne se snažit chápat smysl věty.
Dalším kamenem úrazu v této knize byla Lešinka, nevím jak je pojmenována v originále, ale tohle jméno mě naprosto vytáčelo. Stejně tak Lulka, ta zdrobnělina byla do očí bijící.
Robin mi v celé knize připadala zbytečná, jak kdyby si jela svojí dějovou linku, ale to se tuším v dalších dílech změní.
Rozhodně hodlám ve čtení dalších dílů pokračovat, ale tento si bohužel odnáší průměrné hodnocení.
